Náhodná krize?

Michael Welch, Global Research (GR): Velká čest s vámi opět hovořit, pane Hudsone. Vítejte!

Michael Hudson (MH): Děkuji za pozvání!

GR: Nyní jsme svědky toho, jak se NATO společně sjednocuje za americkou výzvou k uvalení sankcí na Rusko, včetně vyřazení ze systému SWIFT. Jsou na ně uvalovány sankce, které mají bolet, přímo pekelné sankce, jak by řekl prezident Biden. A nevypadá to, že by to fungovalo. Sankce se vracejí jako bumerang a dopadají na EU a USA dost tvrdě, protože prudce rostou ceny potravin, hnojiv, ropy a plynu. Zdá se, že sankce provokují ruskou agresi. Tak trochu jsme je k tomu donutili. Nejspíš to nebyla zamýšlená reakce ve smyslu, že by na něčem takovém celou dobu pracovali. Ale co bylo skutečně strategickým cílem, když šlo o to, vyprovokovat Rusko k sankční válce s Ukrajinou? Předpokládali, že Rusko bude prosit o milost, nebo je v tom něco víc?

MH: Myslím, že je to přesně naopak, než jste řekl. Ta válka není namířena proti Rusku. Válka není proti Ukrajině. Válka je proti Evropě a Německu. Účelem sankcí je zabránit Evropě a dalším spojencům, aby zvýšili svůj obchod a investice s Ruskem a Čínou. Spojené státy vidí, že centrum světového růstu teď není v Americe, která se deindustrializuje. Dodržování neoliberální politiky od 80. let 20. století skončilo tím, že ekonomika USA šla do kytek. A jak si proboha mohou Spojené státy udržet prosperitu, když ztratily schopnost vytvářet ekonomické bohatství?

Jediný způsob, jak si udržet prosperitu, pokud ji nedokážete vytvořit doma, je získat ji ze zahraničí. A snahou, která začala zhruba před rokem, bylo ze strany prezidenta Bidena a amerických neokonzervativců (neocons) zablokovat Nord Stream 2. A pokud se to nepodaří, tak zablokovat veškerý obchod s energiemi a další obchod s Ruskem. Spojené státy si ho chtějí monopolizovat pro sebe. Jedním z hlavních nástrojů, jimiž USA posledních sto let ovládají světovou ekonomiku, je ropný průmysl, což je kontrola světového obchodu s energiemi. Energie je klíčem k HDP, k produktivitě každé země. Myšlenka, že by obchod s energiemi přešel z kontroly USA do kontroly jiných zemí, zásadně ohrožuje schopnost Spojených států ovládat ostatní země.

Takže vyprovokování války na Ukrajině a vyprovokování americké reakce umožnilo USA říci: “Podívejte se, jak hrozně si Rusko počíná, ono se brání!” Bránit se proti Spojeným státům? To je přece vyhlášení války. Protože to znamená, že se vymaňujete z dolarového systému. Idea, že ostatní země mají potenciál stát se nezávislými, je pro USA nepřijatelná. USA to vnímají jako výzvu schopnosti Spojených států diktovat politiku jiným a využívat dolarovou diplomacii k ovládnutí jimi řízených kolonií.

Spojené státy se samozřejmě obávaly, že ekologické hnutí bude schopno přikročit k zastavení globálního oteplování zpomalením uhlíkových paliv, ropy a plynu. Tak vytvořením této krize v Evropě popohnaly USA svou zahraniční politiku k urychlení globálního oteplování. USA zrychlují použití uhlí a ropy jako paliv budoucnosti. Myslím, že prezident Biden dnes v Polsku slibuje dovoz uhlí, které nahradí ruskou ropu. Americké uhlí, pochopitelně. Proto má prezident Biden v čele agentury pro životní prostředí a energetiku senátora Manchina z uhelné lobby.

Takže to, co vidíte, není to, že by se USA vrátily do hry a střelily se do nohy tím, že by vyvolaly světovou krizi. To je záměr! Protože si uvědomují, že ve světové krizi ceny energií výrazně vzrostou. Z toho bude těžit platební bilance USA. Ropné společnosti, které ovládají světový obchod s ropou, z něj vyloučí Rusko. Ceny zemědělských plodin půjdou hodně nahoru, což bude pro Spojené státy jako zemědělského vývozce výhodné, zejména pokud zabrání vývozu ukrajinské a ruské pšenice. To způsobí dluhovou krizi zemí třetího světa, jejichž dluhy se blíží splatnosti. A Spojené státy mohou tuto dluhovou krizi využít k tomu, aby je donutily nebo se je pokusily donutit, pokud s tím budou souhlasit, aby pokračovaly v privatizaci a prodeji svého veřejného majetku americkým kupcům. Aby rozprodaly svůj majetek a získaly tak peníze na zaplacení dluhů, které mají pokrýt vyšší dovoz ropy a potravin.

Strategií USA je vyvolat přesně takovou světovou krizi, jaká je vám předkládána jako náhodná. Můžete si být jisti, že tito lidé čtou noviny dost dobře, aby věděli, že to je zřejmý výsledek toho, co dělají. Považujte to, co dělají, jako záměr. Nepředpokládejte, že jsou hloupí. Jsou práskaní, jsou zlí, ale nejsou hloupí.

GR: Víte, je toho docela dost, ale chtěl bych poukázat na to, že v jednom ze svých článků jste hovořil v podstatě o třech oblastech, ekonomických oblastech, které se zdají být v současnosti v USA dominantní. Je to ropný a plynárenský sektor, vojensko-průmyslový komplex a pak sektor FIRE, finance, průmysl a nemovitosti. A myslím, že všechny tři tyto oblasti ze současné situace těží. To je jasně vidět. Úroky, akcie společností Raytheon a Lockheed Martin rostou…

MH: No, u bank si nejsem jistý. Kde se v tom všem vzal zájem bank? Banky od 13. století vydělávaly většinu svých peněz na financování obchodu. U pohledávek, pokud jste dovozcem ropy, dostanete akreditiv, tedy banka slíbí, že zaplatí, až bude dodávka uskutečněna. Financování obchodu je obrovská bankovní činnost. Nyní jsou americké banky z tohoto financování obchodu vyloučeny, pokud se týká Ruska, Číny a pravděpodobně i zemí z iniciativy čínské Hedvábné stezky. Je tedy těžké zjistit, jaký prospěch z toho banky mají. Zvláště když země Třetího světa, země globálního Jihu, říkají, že nehodlají obětovat své ekonomiky a zavést úsporná opatření jen proto, aby zaplatili držitelům dluhopisů. Půjčky se zvrhly, jsou to ohavné půjčky, kterých se zříkají. Nebudou je platit.

To bankám a investorům nepomůže. Takže se zdá, že banky tahají za krátký konec. Jsou v tom všem o krok pozadu. Zdá se, že válka není ani tak ekonomická, jako spíše neoliberální, niterná nenávist k Rusku a také nenávist k Německu mezi neokony. A myslím si, že o to jde. Není to pochopeno, ale je tady ve hře ta neekonomická, téměř rasistická nenávist, která se rozšiřuje například na Čínu.

Pokud jde o finanční válku, svět se rozděluje na dva ekonomické bloky. Je to velmi podobné vojenské válce. Opravdu nevíte, co se stane v anarchii. Je to jako pytel blech. Spojené státy si myslí, že mají dostatek moci pomocí úplatků, síly, případně atentátů, jak k tomu vyzývali někteří senátoři, aby dosáhly svého. Ale nejsem si jist, zda se to setká s naprostou pasivitou všech, které USA prohlásí za nepřítele.

GR: Saúdská Arábie nedávno oznámila, že bude stanovovat ceny ropy v jüanech. To znamená, že dolar má nyní konkurenta, pokud jde o nákup ropy.

MH: Obchod s ropou a s Čínou je hlavní věc. Ostatní země nebudou obchodovat v dolarech, protože Spojené státy si mohou jednoduše vzít veškerá dolarová aktiva, která mají. Pokud nějaká země udělá něco nezávislého, jako když Chile chtělo převzít kontrolu nad obchodem s mědí, za Allendeho, Spojené státy mohou jednoduše shrábnout její peníze. Když Venezuelu napadlo provést v rámci lidové politiky pozemkovou reformu, Spojené státy se jednoduše zmocnily jejích peněz a Bank of England se zmocnila venezuelského zlata. Spojené státy se jednoduše zmocnily devizových rezerv Afghánistánu dříve, než se zmocnily devizových rezerv Ruska.

Takže státy se bojí držet aktiva na Západě, bojí se používat americké banky, bojí se používat jakékoli spojení s dolarem nebo mít k dispozici cokoli, co by Spojené státy mohly zabavit, protože taková je teď jejich politika. A to je to, co ostatní země skutečně odhání od Západu. Dokonce i američtí spojenci musí mít strach, protože Německo žádá, aby mu byly jeho zásoby zlata posílány zpět z newyorské Federální rezervní banky v nákladních letadlech.

GR: Ano, takže vidíte něco jako dominový efekt. Americký dolar už měl určité potíže, ale teď vidíme, že se to opravdu zrychluje, krize pokračuje. Ve všech dalších zemích globálního jihu a na dalších místech, které jste zmínil, se tedy zbaví dolaru a přejdou na jinou měnu?

MH: Krize je politická. Nejde o přechod na jinou měnu. Prezident Putin ve svých projevech řekl, že tato válka není o Ukrajině. Tato válka je o restrukturalizaci mezinárodního řádu. A to znamená alternativu k MMF. Alternativní soubor institucí ke Světové bance. Alternativa k Mezinárodnímu soudnímu dvoru. A alternativa k řádu založenému na pravidlech USA, například na pravidlech OSN. Ale to nelze provést, dokud jsou Spojené státy členem této skupiny.

Znamená to tedy, že vznikne nové uskupení mezinárodních organizací, k němuž se Spojené státy nepřipojí, protože nevstoupí do žádné organizace, v níž nemají právo veta. Takže budeme mít dvě paralelní cesty. V Evropě a Severní Americe budeme mít neoliberální, financializovanou a zadluženou cestu. V Číně a v bloku Hedvábné stezky, Šanghajské organizace pro spolupráci budeme mít průmyslový kapitalismus, který půjde socialistickou cestou.

GR: Myslím si, že vyřešení Ukrajiny je něco jako krátkodobá dohoda, ale dlouhodobějším cílem bude vlastně odklonit Evropu od vlastního NATO a vlivu Spojených států.

MH: Spojené státy naprosto ovládají evropské politiky. Jedinou opozicí vůči NATO a USA v Evropě je pravice, tedy nacionalistické křídlo. Levé křídlo je plně za Spojenými státy a je za nimi od té doby, co Národní nadace pro demokracii a další americké agentury plně ovládly levicové strany v celé Evropě. Tony blairizoval evropskou levici, sociálně-demokratické strany v Německu a ve zbytku Evropy. Labouristé v Anglii a další levičáci nejsou socialistické strany, jsou to v podstatě proamerické neoliberální strany.

GR: Vím, že Rusko je velmi bohaté na ložiska nerostných surovin, je bohaté i na ropu a plyn. Rusko a Ukrajina tvoří součást světové obilnice. A protože kontrolují důležité nerostné suroviny, jako je lithium a palladium a tak dále. Vraťme se k Ukrajině a jejímu místu v globálním plánu. Jeho důsledkem, jak jsme už zmínili, je mnoho dopadů po celém světě, včetně zásobování. Pravděpodobně brzy začneme pozorovat i nedostatek potravin.

MH: To je záměr. Musíte si uvědomit, že se s tím počítalo. Bez plynu už teď německé firmy vyrábějící hnojiva končí, protože hnojiva se vyrábějí ze zemního plynu. Pokud nebudou moci získat ruský plyn, nebudou moci vyrábět hnojiva, a pokud nebudete mít hnojiva, nebudou plodiny tak rozšířené a hojné jako dříve. Takže to všechno bylo jasně dané předem. Jasně, že věděli, že k tomu dojde. Globalisté očekávají, že Spojené státy budou mít prospěch ze stlačení nákladů, protože dovozci potravin budou více odkázaní na USA.

GR: Chci jen získat představu o tom, čím se Spojené státy mohou bránit. Chci říct, že měly prestiž dolaru a mohli si diktovat. Také mají kontrolu prostřednictvím použití měn, zabavení například zlata a vkladů ruské vlády, ruské centrální banky. Vezměme tyto akce, a k nim přidejme hrozbu nasazení armády. Mohl byste mluvit analyzovat tyto nástroje, které mají Spojené státy k dispozici v konfliktu s Ruskem?

MH: Zřejmým nástrojem, který se používá posledních 75 let, je uplácení. Zejména evropské politiky je velmi snadné podplatit. Ve většině zemí jim stačí jednoduše dávat peníze a podporovat jejich politické kampaně. Další jasná věc je vměšovat se do záležitostí jiných zemí obrovskou finanční podporou proamerických politiků. Také cílené atentáty už jsou zavedeny od Druhé světové války. Když se Britové a Američané nakvartýrovali do Řecka, tak začali střílet všechny antinacisty, protože to byli z velké části socialisté a Anglie a Amerika chtěly obnovit řeckou monarchii. Máte operaci Gladio v Itálii, máte cílené atentáty od Chile až po zbytek Latinské Ameriky a jejich následky. Takže když si někoho nemůžete koupit, tak ho zabijete.

Pak jsou tu různá užití vojenské síly. A hlavním nástrojem, který se USA snažily použít, jsou sankce. Pokud země nemohou získat ropu nebo ji financovat plynem či potravinami z Ruska, pak jim Amerika může jednoduše vypnout dodávky potravin. Jde zablokovat kritické suroviny a přerušit ekonomické procesy. Je přece tolik různých věcí, které potřebujete pro téměř jakoukoli ekonomickou činnost.

Spojené státy hledají páky pro nátlak. A budou se snažit působit na kritické body. Podívejte se na sabotáže státu, to je další nástroj, který se používá, nyní na Ukrajině. Takže je otázka, jestli tento pokus o nátlak donutí ostatní země. Ale určitě jim to způsobí problémy v krátkodobém horizontu.

V dlouhodobějším horizontu se budeme muset stát soběstačnými v hlavních bodech. Budeme si muset vyrábět vlastní potraviny. Nedovážet pšenici. Budeme se muset odklonit od pěstování exportních plantážních plodin a mít vlastní obilí, možná se vrátit k rodinnému zemědělství, abychom to všechno zvládli. Budeme muset vyrábět vlastní zbraně, budeme muset mít vlastní zdroje paliv, a to včetně solární energie a obnovitelných zdrojů energie, abychom se stali nezávislými na Američany ovládaném obchodu s ropou, plynem a uhlím. Takže dlouhodobý, dokonce i střednědobý efekt toho všeho povede k tomu, že ostatní země budou soběstačné a nezávislé.

Dojde k mnoha krizím, možná k hladomoru, k mnoha majetkovým přesunům a zlodějnám. Z dlouhodobého hlediska Spojené státy zničily myšlenku jednotného propojeného globalizovaného řádu, protože oddělily Evropu a Severní Ameriku od zbytku světa.

GR: No, tak to je… A pokud jde o jednání s oligarchy v Rusku a o to, čemu čelí v souvislosti s těmito sankcemi. Chtějí ruští oligarchové, aby byly sankce ukončeny a oni se mohli zapojit do spolupráce se Spojenými státy? Nebo se přiklánějí k Putinovi a říkají si “pojďme si to teď udělat po svém”?

MH: V minulosti se oligarchové hodně orientovali na Západ. Když převedli ruskou ropu a plyn a nikl a nemovitosti do svých rukou, jak na tom vydělali? V Rusku žádné peníze nebyly, protože po roce 1991 byly všechny zničeny v rámci šokové terapie. Jediný způsob, jak se mohli vyplatit, byl prodat část svých zásob na Západ. A právě to chtěl Chodorkovskij udělat, když chtěl prodat Jukos, myslím, Standard Oil Group. A teď, když si uvědomují, že Spojené státy mohou jednoduše sebrat jejich jachty, jejich britské nemovitosti, jejich sportovní týmy, jejich aktiva, která mají na Západě? Uvědomili si, že jejich jedinou jistotou je držet majetek v rámci Ruska a jeho spojeneckých ekonomik. Tedy nikoliv ekonomik založených v USA, kde jim může být sebráno cokoliv, co mají na Západě.

Takže včera Čubajs nadobro opustil Rusko a odešel na Západ. Ostatní oligarchové mají na vybranou. Buď zůstanou v Rusku a budou množit své bohatství vytvářením ruských výrobních prostředků, nebo odejdou z Ruska, vezmou si peníze a utečou. Pak mohou jen zbožně doufat, že jim Západ nechá aspoň část toho, co nakradli.

GR: Mezi zeměmi, které nebudou podporovat sankce proti Rusku nebo Číně, jsou Indie, Kazachstán, Tádžikistán, Kurdistán, mám na mysli všechny ty země ve středoasijském regionu. A to, zřejmě hodně prospívá iniciativě Hedvábná stezka.

MH: Vypadá to tak. Velkým otazníkem je Indie, protože je tak velká. A Indie se již postavila do pozice zprostředkovatele pro financování mnoha obchodů s Ruskem. Indie má také sklon být proamerická. A Módí byl v minulosti politicky velmi proamerický. Ale faktem je, že pokud se podíváte na implicitní národní ekonomické zájmy Indie, její ekonomické zájmy spočívají v regionu, ve kterém se nachází. Tedy s Eurasií, a nikoli se Spojenými státy. Takže otázka je jasná. V Pentagonu a na ministerstvu zahraničí USA mají velké starosti, jak udržet kontrolu nad Indií v rukou USA. To bude v příštích několika letech velká krizová oblast.

GR: Pokusím se vás přimět, abyste se podíval do křišťálové koule a zavěštil vzhledem k budoucnosti za dalších pár let. Jak se to vzhledem k převládajícím trendům bude vyvíjet? Převálcuje jedna strana druhou, nebo to skončí nukleární katastrofou? Jaký je váš názor?

MH: Nemyslím si, že to bude jaderná válka, i když by mohla být, vzhledem k šíleným neokonům a křesťanským fundamentalistům ve Washingtonu, což jsou lidi, jako je Pompeo. Ti si myslí, že Ježíš přijde, když vyhodíte svět do povětří. Tito lidé jsou doslova šílení.

Před padesáti lety jsem pracoval s lidmi z Národní bezpečnosti v Hudsonově institutu a nemohl jsem uvěřit, že lidské mozky jsou tak pokroucené, že chtějí z náboženských důvodů vyhodit do vzduchu velkou část světa. A také z etnických důvodů a z důvodů osobní psychologie. A právě tito lidé se divným způsobem dostali do pozice tvůrců politiky ve Spojených státech. Ti ohrožují nejen zbytek světa, ale samozřejmě i americkou ekonomiku.

Ale nemyslím si, že by atomová válka byla pravděpodobná. Myslím, že se Spojené státy budou snažit přesvědčit ostatní země, že neoliberalismus je způsob, jak mohou zbohatnout. Což samozřejmě není pravda.

Neoliberalismus zásadně ožebračuje. Neoliberalismus je třídní válka proti práci vedená především financemi a třídní válka proti průmyslu. Třídní válka proti normálním vládám. Ve skutečnosti jde třída finančníků proti celému zbytku společnosti. Ti se snaží pomocí dluhové páky ovládat podniky, země, rodiny a jednotlivce, všechno pomocí dluhů. A je otázkou, zda se jim skutečně podaří přesvědčit lidi, že způsob, jak zbohatnout, je zadlužit se. Nebo si ostatní země řeknou: Tohle je slepá ulička. A slepá ulička to byla skutečně od dob Říma. Toto impérium odkázalo západní civilizaci všechny dluhové zákony podporující věřitele, které se naprosto lišily od zákonů Blízkého východu, kde světové civilizace vznikly.

GR: A možná jen poslední myšlenka, já totiž žiji v Kanadě a zdá se mi, že když slyším o de-dolarizaci jako o potopení americké ekonomiky a o tom, jak to bude s obyčejnými lidmi, tak si říkám, jestli se Kanada může nějak vymanit z té zakleté trajektorie. Nebo už máme nasazená pouta a kam jdou Spojené státy, tam jdeme také?

MH: Kanadu ovládá bankovní sektor. V roce 1978 jsem pro vládní think-tank napsal článek Kanada a nový měnový řád, kde jsem podrobně popsal, jak je Kanada závislá. Je velmi zadlužená, finančně kontrolovaná a její vláda je naprosto zkorumpovaná. Neoliberální strana, tamní liberální strana, je také hodně zkorumpovaná, stejně jako většina ostatních stran. Na Spojené státy se dívají jako na ochranu korupce a ekonomického gangsterismu, který jim umožňuje Kanadu ovládat.

GR: Michaele, myslím, že už musíme skončit, ale díky za tu velmi rozsáhlou a zajímavou diskusi o našem přežití. O tom, jak přežijeme současnou válku a jaké to bude mít následky. Moc vám děkuji, že jste byl mým hostem v pořadu Global Research.

MH: Rád jsem byl s vámi.

Originál rozhovoru zde: https://michael-hudson.com/2022/03/accidental-crisis/, překlad e-Republika