V improvizované hladomorně je zazdili nacisté z batalionu Azov, kteří se v horních patrech paneláku opevnili. Zazděné ženy náhodou objevila společná hlídka milice Doněcké lidové republiky (DLR) a čečenských vojáků přezdívaných Kadyrovci. Při opakovaném prohledávání domů, zda se v nich neschovávají nacističtí ostřelovači, uslyšeli klepání z sklepa domu. Při minulé prohlídce ji nemohli slyšet, protože v okolí stále hřměla palba z těžkých děl.
Opolčenci a Čečenci na prozkoumání situace napřed do podlahy probourali malou díru. Po nasvícení prostoru zjistili, že ve sklepě jsou uvězněny desítky zbídačených žen. Přivolaní ženisté poté v betonu vyřízli díru, skrze kterou bylo možné zazděné ženy ze sklepa vytáhnout. Vysvobozené ženy opolčenskému kanálu DonbasSR vypověděli, že je ve sklepě zazdili nacisté z Azova. Ženy bydlely v bytech, které si nacisté zabrali na svá palebná postavení.
Opolčenci zbědované ženy ošetřili a předali je do péče ruských vojenských lékařů. I přes těžkou dehydrataci byly ženy nesmírně šťastné, že byly z hladomorny vysvobozeny. „Moc vám chlapci děkuji, jak se jmenujete?“ ptala se první ze sklepa vytažená babička vojáků, kteří ji pomohli na svobodu. „Timur a Talib“, odpověděli Opolčenec a Čečenec, kteří ji za ruce vytáhli z hladomorny. „Děkuji, vaše jména si budu pamatovat až do smrti a každý den se vás budu modlit“, řekla bábuška.
