Hujerství a podlézavost. Skutečnost s touto vládou překoná nejhorší noční můry.

Zdroj: Parlamentní listy – rozhovor

Ministryně obrany Jana Černochová hovořila o tom, že chce začít jednat o americké vojenské základně v ČR, pak to korigovala, že téma není na stole, ale ona že by si ji přála. Opravdu by to mělo být tak, že osobní přání ministra se stane agendou mezinárodního vyjednávání?

Tato konkretní kauza zřízení americké vojenské základny v ČR by byla, pokud by nešlo o tak závažnou záležitost národní a státní suverenity a bezpečnosti, typickou ukázkou diletantismu a směšnosti současné Fialovy vlády a nekompetentní ministryně obrany Černochové zvlášť. A ukázkou vládního a ministerského poníženého vazalství vůči USA.

Bylo by tedy dobré vědět, zda jde skutečně pouze o naprosto neuvěřitelné hujerství a podlézavost ministryně obrany, anebo o pokus otevřít ono pověstné Overtonovo okno. O jakýsi průzkum bojem, o lakmusový papírek v tom smyslu, jak bude politická scéna – a hlavně čeští občané – na myšlenku cizí vojenské základny na našem území reagovat.

Že by ministr sám o sobě vyrazil za Atlantik jednat o základně, je naprosto nemyslitelné bez rozhodnutí vlády a bez projednání ve Sněmovně a v Senátu. Výrazy překvapení na americké straně jsou tedy naprosto pochopitelné.

Co vy, pane poslanče, osobně říkáte na myšlenku americké vojenské základny na našem území?

Nesouhlasím také z formálních, věcných a obsahových důvodů.

Jde i o to, že žádná politická strana neměla tuto myšlenku ve svém volebním programu, není obsažena ani ve vládním programovém prohlášení. Tudíž Fialova vláda nemá k jednání o cizí vojenské základně na našem území naprosto žádný mandát od voličů.

Pokud by to vláda přece jen myslela vážně, je naprosto nutnou a nezbytnou podmínkou souhlas českých občanů v celostátním závazném referendu. SPD by v případě konání takového referenda doporučovala občanům hlasovat proti zřízení takové cizí vojenské základny. A to jakékoli, nikoli pouze americké.

Taková základna by z nás mj. mohla dělat primární terč jaderného úderu v případě nekonvenční války, byla by tedy ohromným bezpečnostním rizikem pro naši zemi i pro naše občany. Znamenala by ztrátu značné části suverenity, protože v obdobných případech amerických základen na cizím území na nich platí americké právo a hostitelský stát na ně v podstatě nemá žádný přístup a žádné kompetence vůči nim, ani kontrolní, ani právní – např. v případě spáchání trestných činů apod.

Srovnávat takovou základnu se základnami v Německu či v Japonsku je naprosto nesmyslné, protože tyto základny jsou okupační po porážce Německa a Japonska ve druhé světové válce.

Myslíte, na základě toho, co jako poslanec v zahraničním výboru víte, že USA mají o takovou základnu v ČR zájem?

Veřejně bylo v nedávných dnech několikrát představiteli americké vládní administrativy sděleno, že prozatím o zřízení takové základny zájem nemají a ani o ní neuvažují.

Považujete za správné, že Česká republika dodává své zbraně Ukrajině?

To rozhodně za správné nepovažuji. Dodávky zbraní na Ukrajinu, kde již osm let probíhá občanská válka, vedou k prohlubování konfliktu, přinášejí více mrtvých, a to i ukrajinských civilistů, často se takové zbraně stávají kořistí banditů, jsou rozdávány neregistrovaně, přicházejí do neonacistických praporů nebo jako kořist i do samotné ruské armády. Dodávky zbraní nás do této války přímo zatahují, což je pro Českou republiku a její občany velké bezpečnostní riziko.

Co říkáte na iniciativu Polska a Ukrajiny k utvoření nějaké „protiruské“ aliance, která by se aktivovala ruským útokem a fungovala by na principu vzájemné pomoci mimo struktury NATO? Mělo by se Česko takového podniku případně účastnit?

Považuji to za další důkaz politického diletantismu a velmi nebezpečného hujerství naší vlády, že vůbec jednala o takové možnosti. Jsme členy NATO a jsme také neustále ubezpečováni, že jde o organizaci kolektivní obrany, kdy si smluvní strany v případě napadení, nejen z Ruska, přijdou vojensky na pomoc.

Nemá proto smysl vytvářet jakési paralelní nebo nové struktury, které by se překrývaly a stály by nás další miliardy korun. A připomínám, že to nebyla Česká republika, ale jiné členské státy NATO, které se opakovaně postavily proti členství Ukrajiny v NATO.

V poslední době čím dál častěji sledujeme, že politici SPD jsou (třeba i v tématech, která s tím vůbec nesouvisejí) stíráni slovy, „vy jste ti, co fandili Putinovi“. Máte s tímto způsobem debaty nějakou osobní zkušenost i vy?

Ano, tato demagogie, rostoucí agresivita i osobní útoky se stávají součástí naší práce. Já osobně jsem – za používání vámi uvedených termínů – terčem neustálé verbální a velmi vulgární agrese příznivců pětikoalice, zejména na sociálních sítích a také formou e-mailové pošty.

Několikrát dokonce bylo mně a mé rodině vyhrožováno smrtí, takové případy beru vážně a předávám je Policii ČR k vyšetření.

V důsledku ruské agrese dochází k řadě změn. Švédsko a Finsko usilují o vstup do NATO, Německo zásadně přehodnocuje svůj vztah k obraně a chce začít budovat armádu a více se soustředit na bezpečnostní otázky. Jaké důsledky tyto změny v evropské bezpečnostní architektuře budou mít pro Českou republiku?

Ano, dochází ke geopolitickým i mocenským posunům ve světě i Evropě včetně změn vojenských záležitostí. Švédské přibližování se NATO je už dlouhodobou záležitostí, švédská armáda, konkrétně letectvo, se např. účastnila útoku na Libyi apod.

Zde je namístě srovnání naší armády se švédskou nebo finskou, a především srovnání těchto tří obranných doktrín.

Pro Českou republiku by měla být tato situace signálem pro to, aby především razantně posílila vlastní armádu. Zastáváme proto názor, že navýšení rozpočtu na obranu má být přednostně věnováno na budování vlastní obranyschopnosti, tak aby byla ve finále schopna bránit území a obyvatelstvo České republiky. Chceme proto vlastní moderní vševojskovou armádu, která by nebyla jen kapesním expedičním sborem anebo agenturou pro nákup přebytkové americké zbrojní techniky.

Co za těchto okolností očekáváte od českého předsednictví EU pod taktovkou Petra Fialy a Jana Lipavského?

Obávám se, že skutečnost překročí i naše nejhorší obavy a noční můry. Moje stále silnější přesvědčení je, že naše vláda vůbec nedohlédne na důsledky svých činů. Výroky obou těchto politiků nasvědčují tomu, že plánují zastavení veškerých dodávek ropy a plynu z Ruska bez ohledu na to, jak katastrofální následky této šílenosti budou pro české občany a pro české firmy – a klidně i bez ohledu na celou Evropu a její obyvatele.

Podle mne Fialova vláda svým válečnickým postojem především zakrývá svoji neschopnost řešit skutečné problémy obyvatel České republiky, ať již současné, anebo ty, které na nás teprve dopadnou. Obávám se proto, že daň, kterou za tuto vládu zaplatí celý národ, bude velmi vysoká.

Máme zde rostoucí chudobu obyvatel, vysokou inflaci, jaká zde nebyla od začátku devadesátých let, drahotu energií díky emisním povolenkám, předražené pohonné hmoty, otázku zásobování plynem, naftou, potravinami…

To mají být věci, které má a musí vláda řešit.

Bezhlavé přijímání Ukrajinců včetně neregistrovaných, o kterých naše bezpečnostní orgány nic nevědí, ohrožuje bezpečnost našich lidí. Představy některých politiků, že tito lidé nastoupí do montoven za minimální mzdy, jsou naprosto scestné.

Lze tedy oprávněně očekávat i stupňování jejich bojové rétoriky, jejímž hlavním cílem je vést cizím prostřednictvím válku proti Rusku. S použitím určitého podobenství řečeno, vést tuto válku až do posledního ukrajinského člena praporu Azov s nacistickými insigniemi na uniformě.