Ukrajinská krize: Některé předběžné závěry

První z těchto závěrů se týká absolutního spoléhání se Spojených států, alespoň během funkčního období prezidenta Bidena, na sankce jako na zbraň k dosažení zahraničněpolitických cílů. Spojené státy se nepouštějí do vojenské konfrontace, aby bránily své strategické zájmy, a už vůbec ne proto, aby chránily některého ze svých spojenců.

Pro spojence Washingtonu to hodně znamená, jak na Blízkém východě, tak v jihovýchodní Asii. Všichni sledovali způsob, jakým Washington a NATO sledovali invazi ruských jednotek na Ukrajinu, pouze s odůvodněním, že aliance pouze brání své členy.

To znamená hodně pro spojence, jako je Tchaj-wan a další, kteří stále věří, že spojenec USA by mohl vojensky zasáhnout, aby je bránil v případě vnější hrozby.

Ačkoli jediná výjimka z tohoto zobecnění může platit pro Izrael, vzhledem k síle jeho tradičních vazeb a spojenectví se Západem obecně a se Spojenými státy zvláště, to, co se stalo na Ukrajině, bude předmětem studií a analýz v izraelských institutech strategických studií. Cílem je nalézt realistické závěry pro bezpečnost Izraele v případě vnější hrozby.
 
Ze současných událostí plynou důležitá ponaučení, ze kterých se může každý poučit, aby se předešlo chybným úsudkům a chybným kalkulacím.

Druhým závěrem je zpochybnění načasování prohlášení ukrajinského prezidenta Vladimira Zelenského, že je připraven učinit ústupky v otázce postavení ukrajinských separatistických regionů a jeho ochoty vzdát se snu o vstupu do NATO výměnou za rusko-americko-turecké bezpečnostní záruky k zachování nezávislosti a suverenity Ukrajiny.

Tato prohlášení jsou pochopitelná s ohledem na místní realitu. Ale nejsou, pokud jde o načasování. To naznačuje, že ukrajinský prezident teprve nedávno pochopil, že NATO nepůjde do války na obranu státu, který není členem NATO, a že špatně odhadl ruský postoj.

Třetí závěr se týká Organizace spojených národů a jejích institucí, zejména Rady bezpečnosti OSN. Skupina pozorovatelů a výzkumníků se domnívá, že skutečnost, že mezinárodní organizace apelovala na ruskou vládu „ve jménu lidskosti“, aby zastavila válku, odráží slabost její role.

Někteří věří, že poválečné uspořádání mezinárodních vztahů se zhroutilo. Ale objektivita velí, že pokles role OSN a Rady bezpečnosti není nový a že je těžké z něj vinit Rusko. Tato otázka má historii, kterou každý zná.

Organizace spojených národů v posledních desetiletích v mnoha případech nedokázala zastavit války nebo dokonce aplikovat mezinárodní právo. Tyto praktiky jsou stejně staré jako opakované výzvy k reformě Organizace spojených národů a Rady bezpečnosti OSN.

Mnozí si pamatují výroky generálního tajemníka OSN Antonia Guterrese na Světovém ekonomickém fóru 2019 v Davosu, ve kterém řekl, že vztahy mezi třemi hlavními mezinárodními mocnostmi: Čínou, Ruskem a Spojenými státy „nikdy nebyly tak dysfunkční jako dnes. »

„Už nežijeme v bipolárním nebo unipolárním světě, ale ještě nejsme v multipolárním světě,“ řekl Guterres, „jsme ve světě, ve kterém jsou globální výzvy stále více integrovány a reakce jsou stále roztříštěnější, a pokud ano, nezvrátit, je to recept na katastrofu.”
 
Ron Paul: Bojuje Washington s Ruskem až do posledního Ukrajince?

Zdá se, že ke katastrofě dochází od té doby, co vypukla válka na Ukrajině, která zatáhla všechny hlavní mocnosti do velmi složité konfrontace s nulovým součtem. Debata o vzniku nového světového řádu probíhá již téměř dvě desetiletí. V posledních dvou letech od vypuknutí koronaviru se to zrychlilo.

Nové však je, že diskuse již není jen mezi Spojenými státy a Čínou. Rusko vstoupilo do multipolární soutěže se silou.

Debata mezi unipolaritou a bipolaritou se tak posunula k nové multipolaritě, v níž jsou Spojené státy, Čína a Rusko dominantními mocnostmi, zatímco se v dohledné době očekává vzestup dalších mezinárodních mocností, zejména Německa. To vyjádřilo svůj záměr znovu získat vliv a obnovit svou vojenskou moc.
 
Další závěr se týká vlivu ukrajinského faktoru na geopolitickou mapu Blízkého východu. Sbližování mezi zeměmi jako Turecko a Izrael se zrychluje. Známky toho byly již před začátkem války, ale věci se zrychlily na poli pragmatické politiky, která ignorovala senzibilitu, hesla a ideologie.

Turecko vidí nebezpečí v rostoucí závislosti na ruském plynu. Izraelský plyn považuje za realističtější alternativu. V obnovení vztahů s Izraelem také vidí poselství Západu, aby dokázalo upřímnost svých záměrů obnovit své atlantické vztahy.
 
Na druhé straně má Izrael veškerý zájem na obnovení svých vztahů s Tureckem, aby přerušilo své vazby s Hamasem a dalšími. To samo o sobě je důležitým doplňkem, který posiluje snahy o izolaci takzvaných „odbojových“ organizací, které Írán podporuje a financuje.

Zdroj: Agoravox ,překlad První zprávy resp. Regionální novinky

* * *

Děkujeme za finanční dary, které podporují práci Nové republiky – tvorbu webu, natáčení besed a rozhovorů. V těchto dnech podáváme žalobu na pachatele protiprávní cenzury našeho webu. Již jsme složili peněžní jistinu u soudu. Další náklady nám vzniknou při soudním řízení a jako odměna advokátní kanceláři, která nás zastupuje.

Pošlete-li nám peníze, bojujete proti nastupujícímu fašizmu, za demokracii.

Číslo bankovního konta Nové republiky u FIO banky:

2300 736 297/2010

IBAN: CZ54 2010 0000 0025 0073 6297