Je omyl myslet si, že energetická síla Ruska (na níž byl dosud z větší části založen západní blahobyt) spočívá jen v ropě a plynu. Je také klíčovým dodavatelem celého dlouhého seznamu dalších strategických komodit, bez nichž se Západ neobejde. Například neon je zcela nenahraditelný při výrobě veškeré elektroniky (nelze ho za nic zaměnit) – a 90% se ho těží v Rusku a na Ukrajině. Mezi mnoho takových příkladů patří ropvněž jaderné palivo.
Zatímco západní země hledají způsoby, jak snížit svou závislost na ruské ropě a plynu. Jinému aspektu ukrajinské krize, respektive západních sankcí s ní spojených, se věnuje méně pozornosti: Většina z 32 zemí, které využívají jadernou energii, je závislá na Rusku, pokud jde o část řetězce dodávek jaderného paliva, upozorňují A. Gilbert a M. Bazilian v článku pro The Conversation
Jaderná energie je důležitou součástí mnoha národních elektrických sítí. Na jadernou energii spoléhají zejména evropské země, včetně Francie, kde se z ní vyrábí 69 % elektřiny, Ukrajiny (51 %), Maďarska (46 %), Finska (34 %) a Švédska (31 %). Ve Spojených státech vyrábějí jaderné reaktory 20 % energie v zemi. Mnohé z těchto zemí původně využívaly jadernou energii, aby minimalizovaly závislost na dovozu fosilních paliv a v poslední době také proto, aby snížily emise uhlíku.
Palivo nelze zaměnit
Na celém světě provozuje 32 zemí přibližně 440 komerčních jaderných reaktorů, které vyrábějí 10 % světové produkce elektřiny. Nejvíce jich je v provozu ve Spojených státech (93), následuje Francie (56) a Čína (53). Mnoho zemí vyváží jaderné palivo, materiál a služby. Největšími mezinárodními dodavateli jsou USA, Rusko, Evropa a Čína. Důležitou roli hraje i několik dalších zemí, včetně Kanady a Jižní Koreje.
Paliva pro jaderné reaktory jsou vysoce specializovaná a vázaná na konkrétní konstrukce reaktorů. Nákup reaktoru od dodavatele, jako je Rosatom nebo francouzská společnost Framatom znamená závislosti na dodávkách na desítky let. Pokus to obejít – brát například v českých a slovenských jaderných elektrárnách palivo od amerického Westinghousu – nedopadl dobře. 
Všechny tyto faktory způsobují, že dodavatelské řetězce v jaderné energetice jsou složitější, méně konkurenceschopné a obtížněji se rychle mění než u jiných druhů energie, například ropy a plynu. A protože klíčové materiály a technologie pro civilní jadernou energetiku mohou být použity i k výrobě jaderných materiálů použitelných pro zbraně, podléhá mezinárodní prodej jaderných materiálů přísným vývozním kontrolám a obchodním omezením.
Bez Ruska to nepůjde
V porovnání s jinými těžebními komoditami, jako je například kobalt, jsou světové zásoby uranu poměrně široce rozloženy. Kazachstán produkuje více než 40 % světových zásob, následuje Kanada (12,6 %), Austrálie (12,1 %) a Namibie (10 %). Rusko je méně významným hráčem, produkuje přibližně 5 %, zatímco USA a Evropa produkují méně než 1 %.
Velká část rozmělněného uranu z Kazachstánu však před vývozem na světové trhy putuje přes Rusko. Přes Rusko vedou i další části dodavatelského řetězce. Pouze několik zařízení na světě přeměňuje rozmělněný uran na hexafluorid uranu; Rusko vyrobilo přibližně třetinu dodávek pro rok 2020, přičemž většina z nich byla vyrobena z uranu z Kazachstánu.
Etapy v životě jaderného paliva. Národní projekt rozvoje energetického vzdělávání
Rusko má rovněž 43 % celosvětové kapacity obohacování uranu, následuje Evropa (přibližně 33 %), Čína (16 %) a USA (7 %). V USA a Evropě je ještě určitá volná kapacita, Čína ji rozšiřuje.
Významný celosvětový dodavatel
Před ukrajinskou krizí mělo Rusko poměrně jasnou národní strategii na zvýšení vývozu týkajícího se jaderné energie. Je předním dodavatelem nejmodernějších jaderných reaktorů, staví elektrárny po celém světě a dodává jim palivo. Mezi jeho zákazníky nepatří jen bývalé státy Sovětského svazu a jeho satelitů jako je Ukrajina a Maďarsko. Staví na mnoha místech světa a přibývají noví uživatelé jaderné energie, jako je Indie či Egypt.
Týká se to ale i Spojených států. Přibližně 16-20 % ročních dodávek uranu do USA pochází alespoň zčásti z Ruska, zejména za účelem obohacování. I mnoho evropských zemí nakupuje konvertovaný nebo obohacený ruský uran. A to vůbec nemluvíme o tom, jk obrovsky rostoucím trhem pro ruský jaderný export je Čína.
Pokud by konflikt na Ukrajině opravdu zásadním způsobem ovlivnil obchod USA s Ruskem v jaderné oblasti, mělo by to fatální dopad na dva plánované demonstrační projekty pokročilých reaktorů: Xe-100 ve státě Washington a Natrium ve Wyomingu. Tyto reaktory potřebují palivo obohacené na téměř 20 % uranu 235 – a Rusko je v současné době jeho jediným světovým dodavatelem.
Ceny letí nahoru
Světové ceny uranu byly po většinu minulého desetiletí nízké a po jaderné havárii v japonské Fukušimě se pohybovaly mezi 20 a 30 dolary za libru. Poté v roce 2021 a na začátku roku 2022 spekulace na trhu a politický neklid v Kazachstánu vyhnaly ceny nahoru. Nyní ukrajinská krize vyhnala ceny na téměř 60 dolarů za libru a dále rostou.
S uranem se na trzích otevřeně neobchoduje, takže ne všechny ceny jsou veřejné. Bidenova administrativa údajně zvažuje jaderné sankce vůči Rusku. Americké energetické společnosti jsou proti tomuto kroku, protože se obávají, že by to způsobilo nedostatek a další zdražení uranového paliva. Mnoho amerických jaderných elektráren se již nyní potýká s ekonomickými problémy.
Pokud by Rusko reagovalo na obchodní válku Západu tím, že by zadržovalo upravený nebo obohacený uran, dopady na elektrárny v USA a Evropě by se dostavily nejpozději za 18 až 24 měsíců,. Podle toho, jak dlouho dopředu je třeba palivo objednávat. Některé americké energetické společnosti uvedly, že zatím bezprostředně neočekávají nedostatek, ale vzhledem k nepřehlednosti trhu a dlouhým časovým rámcům je to těžké předpovědět. V každém případě budou přinejmenším čelit vyšším cenám, pokud se obrátí na Evropu, Japonsko nebo Čínu, aby jim v oblasti konverze nebo obohacování uranu poskytly služby.
A co dodávky uranu? Západní producenti – zejména Kanada a Austrálie – mají velké zásoby, jejichž těžba by byla při současných cenách ekonomicky výhodná. A někteří američtí politici, především v západních státech, volají po větší domácí těžbě. To by však bylo přinejmenším značně kontroverzní. Z rozsáhlé těžby uranu na území národa Navajo v Arizoně, Utahu a Novém Mexiku během studené války zůstalo více než 500 opuštěných dolů. V těchto oblastech se stále projevují škodlivé účinky, včetně kontaminace životního prostředí a stížností na záhadná onemocnění a rakovinu.
Spíše než zaměření na domácí těžbu uranu považujeme za prioritu, aby USA přehodnotily své kapacity a politiku obohacování uranu. Soukromé společnosti se zdráhaly investovat do nových zařízení na obohacování uranu, protože zatím byly k dispozici levnější alternativy, především dovoz z Ruska. Ministerstvo energetiky pokračuje v programu financování výroby paliva pro pokročilé reaktory, ale v případě přerušení dodávek z Ruska se bude muset především zaměřit na výrobu paliva pro stávající americké reaktory.
Zdroj. (kráceno redakcí Protiproudu)
