Zásadním byl tvrdý a úspěšný odpor ukrajinských ozbrojených sil. Ten z původně plánované „Speciální vojenské operace“, která měla skončit nejpozději do týdne (jako v roce 2008 v Gruzii) učinil regulérní válku, která se protáhne.
Při pohledu na mapu vidíme, že v ní jde o dva rozdílné plány útoku. První, který víceméně úspěšně pokračuje, primárně provádějí jednotky obou povstaleckých republik (Doněcké a Luhanské). Ty mají dva úkoly – útočit na nejsilnější a nejlépe vyzbrojené útvary ukrajinské armády rozmístěné na východě podél původní linie příměří. Tím jim zabraňují stáhnout se do vnitrozemí a bránit hlavní město. Na jihu pak společně s ruskou armádou mají zajistit spojení obou republik s Krymem a odříznout Ukrajinu od pobřeží Azovského a Černého moře.
Elitní jednotky ruských ozbrojených sil měly při útoku na Kyjev tak trochu zopakovat scénář operace Dunaj z roku 1968. V obou případech prvním cílem invaze bylo letiště. Po jeho ovládnutí začala přistávat letadla s těžkou technikou a dalšími posilami, rychlým útokem se měla zmocnit vládní čtvrti a zajmout vládní představitele. V roce 1968 se to v Praze povedlo, letos v Kyjevě ne. Ruským výsadkářům se povedlo ovládnout vojenské letiště Hostomel západně od Kyjeva až po třech dnech. Moment překvapení byl ztracen a ruské ozbrojené síly obtížně zvládají logistiku přesunů po nejrozlehlejší evropské zemi. Čelí tomu, s čím ve svých plánech nepočítaly – dobře organizovanému odporu partyzánského typu.
Zelenskij: NATO je pasivní, budeme muset obnovit jaderné zbraně
Přesto však postupují a je velmi pravděpodobné, že nakonec svých cílů dosáhnou. Za téměř absolutní ruské převahy ve vzduchu se možnost zopakování „Zázraku na Visle“, kdy slabší polská vojska v roce 1920 porazila invazi Rudé armády, konat nebude. Dříve či později dojde na mírová jednání, která paradoxně zafixují výsledek konfliktu více než předchozí válečné operace. Proto bude nesmírně důležité, kdo se nakonec stane zprostředkovatelem mírových rozhovorů. Zatím se zdá, že přes všechnu snahu a řadu telefonických rozhovorů s oběma prezidenty válčících stran, to nebude Emmanuel Macron.
Mírová jednání začnou schůzkami ministrů zahraničních věcí Ruské federace a Ukrajiny. V tomto případě se role mírotvůrce ujalo Turecko, v dalších kolech asi dojde i na rozhovory mezi USA a RF. Bohužel, existuje ještě jedna možnost, kterou považuji pro budoucnost Evropy (včetně Ruska) za tu nejhorší – mírová jednání zprostředkuje Čínská lidová republika. Má své obchodní zájmy v obou válčících zemích a Ruskou federaci po invazi nepodpořila.
Z hlediska našich zájmů se bude při těch jednáních rozhodovat o tom, kde na Ukrajině bude probíhat nová Železná opona oddělující zase Východ a Západ. V kontextu posledních událostí se však obávám, že to spíše bude nová Velká čínská zeď.
Autor: Jaroslav Bašta, 6. března 2022 – 03:20, rp,prvnizpravy.cz
Typická baštovská demagogie a lži… Není pravda, že Čina Rusko nepodpořila, podpořila a velmi výrazně – viz. hlasování v RB, viz. pomoc při zvládání sankcí atd. Pomoc nemusí spočívat jen v hysterickém řevu, jak předvádějí západní politici. Stejně tak nelze přirovnávat malinkou Gruzii k velké Ukrajině 8 let soustavně yyzbrojované a nacifikované…Rozsah toho vyzbrojení a denacifikace a z toho vyplývajícím… Číst vice »