25. února: den znovuzavedení cenzury

Byl jsem ve svém životě předsedou dvou politických stran s velkou politickou minulostí. V obou těchto stranách, jak u sociálních demokratů, tak u národních socialistů, jsem měl možnost se seznámit s pamětníky únorového komunistického převratu v roce 1948 (shodou okolností proběhl rovněž 25.února).

Staří národně socialističtí pamětníci mně popisovali, jak do redakce jejich stranického deníku Svobodné slovo vtrhli v průběhu puče komunistické bojůvky a s kolaboranty mezi pracovníky tiskárny se postarali o to, aby v klíčových dnech únorové krize v roce 1948, kdy šlo o budoucí charakter čs. státu, vůbec nevyšlo Svobodné slovo. A jiní výtečníci, dodavatelé novinového papíru se postarali, aby Slovo nedostalo dodávky potřebného papíru…

V sociální demokracii se tehdy bojovalo o ústřední sekretariát a věrní sociální demokraté byli vytlačeni z tehdejší budovy ústředního sekretariátu sociální demokracie komunistickými bojůvkami. Velmi živě a velmi plasticky mi tuto situaci popisoval jeden z mých předchůdců ve funkci předsedy ČSSD, můj osobní přítel Jiří Horák. Samozřejmě, že Právo lidu, tiskový orgán ČSSD, již po tomto zásahu politické lůzy vycházel v ochočené verzi hodné “obrozeného” partnera komunistů. Prostě se svobodou slova se dá zatočit různými způsoby.

Když jsem viděl minulý týden v ČT jeden večer militantní vystoupení lidoveckého místopředsedy sněmovny Bartoška, který napůl oznamoval a napůl se tázal, že je třeba se zbavit z mediálního prostoru putinovských trollů. Nevím přesně, co ten nechutný název trollové vlastně je, ale je to jistě něco odpudivého, mysteriózního, co se dá těžko rozumnými slovy vyjádřit. Výsledkem bylo, že 25.února přistoupili jakési nicky z organizace NIC.cz, která je, jak jsem pochopil, popravčí četou vlády pro účely likvidace nepohodlných nemainstreamových médií, k jejich exekuci. Přiznám se, že názvy některých těch proskribovaných médií mi připadaly bizardní a většinu z nich jsem ani neznal. Ale některé z nich jsem znal a nevím, proč bych tu a tam nemohl do jejich obsahu mít možnost, pokud jsme ještě ve svobodné zemi, nahlédnout. Nejprve to prý bylo 8 médií a teď už je těch médií, které byly takříkajíc “vyřazeny z řad sportovců”, tedy ze soutěže na mediálním trhu, snad přes dvacet.

To je skandál kontinentálních rozměrů a před vládou, která se snižuje k zavedení cenzury, si slušný člověk může s chutí odplivnout. Takže, pamatujme si datum 25. února! Před 73 lety komunisté u nás zlikvidovali svobodu slova a nyní Fialova vláda, tiše se hlásící k nejtemnější historii české pravice z dob druhé čs. republiky, zavedla cenzuru, pošlapala svobodu slova a tím i Listinu práv a svobod občana.

Velice si vážím vyjádření lidí vesměs z tábora politické pravice, dr. Macka, dr Semína a také poslance Kobzy z SPD, kteří se proti tomuto pošlapání Ústavy ohradili.

Bohužel, nikdo z představitelů demokratické levice, pokud tedy ještě vůbec existuje sociální demokracie,-neměl odvahu se k nim přidat.

A aby toho nebylo málo, hned 26.února (2022) v urválkovském vyjádření generální prokurátor (používám úmyslně staromódní politickou terminologii) Stříž sdělil, jak kdysi říkal Josef Švejk, že za velezrádné výroky může být použita sazba až 3 let odnětí svobody. To už je úplný vrchol a poukázka na členství mezi zeměmi Organizace africké jednoty (nyní Africká unie), kde podobné zásahy prokuratury do veřejného života, s pokusy zastrašovat politické drzouny jsou častější, nežli v civilizovanější Evropě.

Fialova vláda dnes pluje na vlně protiputinovského populismu. Ten ale dlouho nevydrží. Vláda bude muset řešit praktické problémy obyčejných lidí a k těm praktickým problémům u nás patří drahota, kterou konflikt na východě od našich hranic ještě prohloubí. Zatím vláda neřeší ani problémy obyčejných lidí, ani skupin podnikatelů, které jsou zasaženy enormním růstem cen zj. energií. Vláda by se tedy měla vrátit k tomu, co je jejím hlavním posláním. Je určitě dobře, že vláda organizuje humanitární pomoc pro desetitisíce lidí perspektivně přicházejících z Ukrajiny, ale neměli by jí unikat ohromné sociální problémy před jejichž řešením česká společnost v tuto chvíli stojí a jejichž řešení je nad míru naléhavé.

Jiří Paroubek, zdroj Vaše věc