Ruské velvyslanectví v ČR zaslalo nótu Lipavskému ohledně nedělitelnosti bezpečnosti

Adresáti: Ministři zahraničí Spojených států, Kanady a řady evropských zemí

Dobře víte, že Rusko je vážně znepokojeno růstem vojensko-politického napětí v bezprostřední blízkosti svých západních hranic. Aby se předešlo další eskalaci, představila ruská strana 15. prosince 2021 návrhy dvou vzájemně souvisejících mezinárodně právních dokumentů – Smlouvy mezi Ruskem a Spojenými státy o bezpečnostních zárukách a Dohody o opatřeních k zajištění bezpečnosti Ruska a členské státy Severoatlantické aliance.

Odpovědi Spojených států a NATO na naše návrhy obdržené 26. ledna 2022 svědčí o významných rozdílech v chápání principu rovné a nedělitelné bezpečnosti, který je základem celé evropské bezpečnostní architektury. Považujeme za nutné okamžitě objasnit tuto rozhodující otázku z hlediska perspektiv dialogu.

Charta evropské bezpečnosti, podepsaná na summitu OBSE v Istanbulu v listopadu 1999, formulovala základní práva a povinnosti členských států Organizace týkající se nedělitelnosti bezpečnosti. Je zdůrazněno právo každého zúčastněného státu svobodně si zvolit nebo změnit způsob zajištění své bezpečnosti, včetně unijních smluv, jak se vyvíjejí, a také na neutralitu. Ve stejném odstavci Listiny je to přímo stanoveno povinností každého státu neposilovat svou bezpečnost na úkor bezpečnosti ostatních. Rovněž uvádí, že žádnému státu, skupině států nebo organizaci nemůže být svěřena primární odpovědnost za udržování míru a stability v regionu OBSE, ani nemůže považovat jakoukoli jeho část za sféru svého vlivu.

Na summitu OBSE v Astaně v prosinci 2010 vedoucí představitelé našich zemí schválili Deklaraci potvrzující tento holistický balíček vzájemně souvisejících závazků.

Západní země z ní však nadále vytahují jen ta ustanovení, které potřebují, totiž právo států svobodně si vybírat spojenectví, aby zajistily výhradně svou vlastní bezpečnost. Je ostýchavě vynecháno „jak se vyvíjejí“, protože toto ustanovení bylo také nedílnou součástí chápání „nedělitelnosti bezpečnosti“, tedy povinného odklonu vojenských aliancí od původní funkce odstrašování a jejich integrace do pan-evropské architektury na kolektivní, spíše než úzké skupinové bázi. Princip nedělitelnosti bezpečnosti je selektivně vykládán tak, aby ospravedlnil postup nezodpovědného rozšiřování NATO.

Je příznačné, že ve svých komentářích o své připravenosti rozvíjet dialog o bezpečnostní architektuře v Evropě se zástupci Západu opatrně vyhýbají zmínce o Chartě evropské bezpečnosti a Astanské deklaraci. Odkazují pouze na dřívější dokumenty OBSE, zvláště často na Pařížskou chartu pro novou Evropu z roku 1990, která neobsahuje dnes již „nepohodlnou“ povinnost neposilovat bezpečnost svých států na úkor ostatních. Západní hlavní města se také snaží ignorovat jeden z klíčových dokumentů OBSE – Kodex chování o vojensko-politických aspektech bezpečnosti z roku 1994, který výslovně stanoví, že při volbě způsobů zajištění bezpečnosti, včetně členství v blocích, budou státy „zohledňovat oprávněné zájmy bezpečnost jiných států”.
 
Takhle věci fungovat nebudou. Smysl dohod o nedělitelnosti jistoty spočívá v tom, že bezpečnost je buď jedna pro všechny, nebo neexistuje žádná pro nikoho. A jak je stanoveno v Istanbulské chartě, každý účastnický stát OBSE má stejné právo na bezpečnost, nejen členové NATO, kteří toto právo vykládají tak, že se vztahuje výhradně na členy severoatlantického „exkluzivního“ klubu.

Nebudu komentovat další postoje a kroky NATO, které se vyznačují touhou tohoto „obranného“ bloku po vojenské převaze a použití síly při obcházení výsad Rady bezpečnosti OSN. Dovolte mi jen říci, že takové akce jsou v rozporu se základními evropskými závazky, včetně závazků obsažených ve zmíněných dokumentech udržovat vojenské schopnosti „přiměřené legitimním individuálním nebo kolektivním bezpečnostním potřebám, s přihlédnutím k závazkům vyplývajícím z mezinárodního práva, jakož i legitimní bezpečnosti“. zájmy jiných států“.

Když mluvíme o současné situaci v Evropě, naši kolegové z USA, NATO a EU neustále volají po „deeskalaci“ a vyzývají Rusko, aby „zvolilo cestu diplomacie“. Rádi bychom vám připomněli, že touto cestou jdeme již více než deset let. Nejdůležitější milníky – dokumenty summitů v Istanbulu a Astaně – jsou přímým výsledkem právě diplomacie. Skutečnost, že Západ se nyní upřímně řečeno snaží jednostranně revidovat ve svůj prospěch tyto diplomatické úspěchy vůdců všech zemí OBSE, je hluboce alarmující. Situace vyžaduje poctivé vyjasnění pozice.

Chceme získat jasnou odpověď na otázku, jak naši partneři chápou svůj závazek neposilovat vlastní bezpečnost na úkor bezpečnosti jiných států na základě závazku k principu nedělitelnosti bezpečnosti? Jak konkrétně hodlá vaše vláda v dnešních podmínkách tuto povinnost v praxi plnit? Pokud se této povinnosti zříkáte, uveďte to prosím jasně.
 
Bez úplného vyjasnění této klíčové otázky týkající se vztahu práv a povinností schválených na nejvyšší úrovni není možné dosáhnout rovnováhy zájmů zakotvených v dokumentech summitů v Istanbulu a Astaně. Vaše odpověď pomůže lépe porozumět rozsahu schopnosti našich partnerů vyjednávat a také možnosti společného pokroku při snižování napětí a posilování společné evropské bezpečnosti.
 
Očekáváme rychlou reakci. Nemělo by to trvat dlouho, protože jde o vyjasnění dohody, na základě které váš prezident (premiér) podepsal příslušné závazky.
 
Vycházíme také z toho, že reakce na tuto zprávu přijde na národní úrovni, protože zmíněné závazky byly přijaty každým z našich států samostatně, nikoli jménem nebo jako součást nějakého bloku.

Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí Ruské federace a Sputnik , https://www.mid.ru/…79/  (poznámka red. N.R. – český internet odmítá s touto stránkou české uživatele spojit, i když jde o oficiální stránky Ministerstva zahraničních věcí Rusé federace)