A tady za celý svůj život nacházím pouze jedinou paralelu – kubánskou krizi z roku 1962. Kdy do vypuknutí III WW scházelo jen několik málo hodin času a cca 100 námořních mil, než by sovětské transportní lodě narazily na přehradnou hráz vojenských plavidel US Navy. Tenkrát to bylo o chlup.

Už tak značně zahoustlá situace kolem Ukrajiny se ještě více vyhrotila. Doslova v řádu hodin. Až na kraj velké války. Nevidím ani trochu do karet hráčům tohoto smrťáckého pokeru, nicméně věk mi bohužel dovoluje srovnávat obecnou atmosféru probíhajícího a prožitého. A tady za celý svůj život nacházím pouze jedinou paralelu – kubánskou krizi z roku 1962. Kdy do vypuknutí IIIWW scházelo jen několik málo hodin času a cca 100 námořních mil, než by sovětské transportní lodě narazily na přehradnou hráz vojenských plavidel US Navy. Tenkrát to bylo o chlup.

Nicméně v čele obou tehdejších supervelmocí stáli dva váleční veteráni – Nikita Chruščov a J.F.K. Kteří si dobře pamatovali, co je světová válka. A také přesně věděli, čeho hodlají svou činností pro svou zemi dosáhnout – oba chtěli totéž – zbavit ji bezprostředního ohrožení raket s atomovou hlavicí v nejtěsnější blízkosti svého státu. V případě Ameriky sovětskými raketami na Kubě, v případě SSSR americkým raketovým arzenálem v Turecku a Itálii. Strachy i výhody atomového ohrožení z jedné/druhé strany byly v tomto případě oboustranné a na stejné úrovni.

Pamatuji na nákupní horečku, která v souvislosti s krizí tehdy nastala! Obrovské fronty před samoobsluhami, které během několika málo okamžiků vykoupily všechno, co bylo k mání. Speciální poptávce se těšil ocet. Neboť kdosi tehdy rozšířil fámu, že když se člověk naloží do octa, je chráněn před radiací… Ale nechme legrácek.

Dnešní situace se mi jeví, až na ty vykoupení obchody s dostatek octa stejná. Ba horší – jakkoliv svět tenkrát netušil, zdali se dočká zítřejšího rána a vše se mobilizovalo k osudovému střetnutí, situace nedošla tak daleko jako dnes – nikdo nestahoval svůj diplomatický personál odnikud nikam, nikdo nevyzýval své státní příslušníky, aby okamžitě opustili určitou zemi nebo země, nikdo nerušil pojištění civilních letadel, pokud od určitého okamžiku vstoupí do vzdušného prostoru určitého státu, nikdo z obou supervelmocí nesděloval druhé straně, že ji ekonomicky zničí, když….. Při tom válka klepala na dveře, obě strany zahájily mobilizaci, armády vyvedeny do nástupních prostorů. Přesto tzv. diplomatická panika v podstatě neexistovala. Jaký rozdíl oproti dnešku! Kdy Západu žádná intervence nehrozí.

Tehdy se karty rozdaly zcela jasně. Jedna strana vyhlásila nepřekročitelné červené linie, umístila na nich svoje ozbrojené síly a ponechala na té druhé, jestli je chce ozkoušet. Se všemi důsledky. Ta druhá tuhle realitu otestovala, pochopila a zareagovala svými požadavky. Při maximálně otevřených komunikačních kanálech. S výsledkem, který pro celý svět představoval obrovskou úlevu. A oběma klíčovým hráčům zajistil vstup do historie a titul opravdových státníků. Nicméně – oba osobně za něj nejspíše později zaplatili obrovskou cenu. JFK tu nejvyšší v Dallasu, Nikita Chruščov o něco později, když jej během nepřítomnosti ve vlasti sesadilo politbyro a nahradilo Brežněvem.

Dnešní situace kolem Ukrajiny je, řekněme, strategicky, co se týče osudu světa stejně ultimativní. Ovšem strategicko-takticky úplně jiná. Jednak co do své globální politické váhy je současné Rusko jen stínem bývalého Sovětského svazu, ale především – není zde situace, kdy jsou obě strany stejně a týmž způsobem ohroženy. Respektive – ohrožena je jen jedna z nich a to stejně fatálně jako v roce 1962, tedy, že je vystavena bezprostřednímu nebezpečí na svých hranicích. Ta druhá si užívá komfortu, obrovské strategické výhody, aniž by jí samé hrozilo cokoliv podobného. A ohrožený soupeř disponuje možností pouze špatné a riskantní protihry.

Navíc je mu permanentně vyhrožováno drtivými ekonomickými sankcemi. Neotevřu dnes tohle sankční téma, soudím, že je dostatečně popsáno v nedávném článku Kosy

Biden hrozil Putinovi ekonomickým Armagedonem II.

jen si dovolím zopakovat, že pokud Západ k těm slibovaným sankcím přeci jenom sáhne a já už bych si na to dneska vsadil, že nakonec přijdou, bez ohledu na to co udělá ruská strana nebo armáda, pak o jejich úspěšnosti nerozhodne on nýbrž postoj Číny. Jestliže ta je odignoruje, půjde více méně o plácnutí do vody. Jakkoliv Rusko bude hodně, hodně mokré. Nicméně ani Západ, včetně USA, by z toho nevyšel jako navoněný elegantní frajer. Ne, nehodlám vás dnes obtěžovat další plynovou story, jakkoliv co nevidět s čímsi na tohle téma rozhodně přijdu. Konec konců supermimoň Bc. Lipavský nám oznámil, že žádný ruský plyn nepotřebujeme a on to přece musí vědět, že?

Nicméně tušili jste, že největší momentální světový producent ropy – USA dováží nemalé množství ze zahraničí. Především z Kanady, ale světe div se – také z Ruska. To se pohybuje na žebříčku naftových exportérů do USA dlouhodobě mezi druhým a třetím místem. Detaily zde.

Pokud vám to přijde zvláštní, pak vězte, že mně také, zejména když čtu tohle:

Česko začalo dovážet ropu z USA i Norska. Rusové ztrácejí

Skoro se chce říci, že co odmítne Česká republika, to si rádi vezmou ve Spojených státech. Zřejmě tam nemají Lipavského, aby jim vysvětlil, že ruskou ropu netřeba. Ale přejděme k daleko vážnějším věcem. Na Reuteru je čerstvě k nalezení například tohle:

Russia could hit U.S. chip industry, White House warns

v překladu

Rusko by mohlo zasáhnout americký průmysl čipů, varuje Bílý dům

Jehož jádrem je, že Bílý dům kontaktoval americký polovodičový průmysl, aby zjistil, jaký je stav zásob některých důležitých surovin , především palladia a neonu, jež jsou pro jejich výrobu nezbytně třeba. Trh s palladiem ovládá Rusko z cca 35% a neon z celých 90% pochází z Ukrajiny. Jenže vtip je v tom, že Ukrajinci pouze přečišťují a finalizují ve svých kapacitách primární surovinu z Ruska. A pokud by vzplál konflikt nebo Rusko odvetou za uvalení sankcí sáhlo k protiopatřením, nepochybně by to omezilo dodávky i těchto nepominutelných komponent pro produkci integrovaných obvodů. Což znamená potíže pro všechny producenty polovodičů. Jen Čína by palladia nepochybně dostala, co by potřebovala.

Vyznění článku je sice tradiční, tedy optimistické, jak jinak, ale když se člověk podívá na evropské automobilky a jejich potíže v tomto sektoru /všechny ostatní evropské průmyslové sektory, montující jakoukoliv elektroniku nevyjímaje/, spolu s fatální závislostí na asijských , resp. amerických dodavatelích, pak je zřejmé, čí ekonomiky by to odskákaly především a v první řadě. Nemluvě o tom plynu a ropě. Ale ty, znovu řečeno s expertem Lipavským, vůbec nepotřebujeme. A nejspíš ani to palladium nebo neon.

A snad ani ruský trh. Ovšem, na rozdíl od Bc. Lipavského jsem se podíval na internet a ten mi říká, že Rusko je přímým sousedem Evropské unie (EU) a jejím třetím nejvýznamnějším obchodním partnerem. No nic, klasik, v tomto případě Karel Schwarzenberg, už nám někdy před osmi roky sdělil, že ve vztahu s ním musíme přece umět obětovat vývoz pár paštik. Ale pojďme k důležitějším věcem a hlavnímu mottu tohoto textu. A tím je otázka

bude na Ukrajině válka nebo nebude?

Toť otázka. Chtělo by se říci tradičně – za milion. Ale ta cifra až žalostně nesedí. I bilion a to v dolarech je zatraceně málo. Vzhledem k tomu, jaká polízanice by z případného válečného střetnutí mohla vzniknout! I když Biden a další západní papaláši říkají, že nejsou ochotni na Ukrajině vojensky zasáhnout. Jenže když střílel v Sarajevu Gavrilo Princip, tak si také všichni mysleli a slibovali, že z toho nic extra horkého nepovstane. Přesto těch sedm ran zapříčinilo ve svých důsledcích zhroucení tří imperiálních monarchií, naprosté překopání světové mocenské hierarchie, vznik zcela nového společenského řádu a především dvě světové války. Ta druhá jako důsledek té první.

Takže bude válka nebo ne? Zkusme zodpovědět jen tohle. Nic víc.

Tvrdím, že nikdo není schopen dohlédnout důsledků. Nebo snad někdo předpokládal, že 11. září skončí naprosto ostudným zdrhnutím Američanů a všech jejich nohsledů z Afghánistánu a naprostým rozvrácením blízkovýchodních státních struktur a nevídaným migračním tlakem na Evropu???

Kdybych si stejnou otázku ohledně války na Ukrajině položil ještě před dvěma týdny, odpověděl bych bez zaváhání – vyloučeno! Vsadil bych si tehdy na odpovědnost a smyslu pro elementární odpovědnost světových lídrů. A konstatoval, že jde o předvádění svalů a poměřování pindíků. A tím to skončí. Ale dnes?

Dnes mi vychází jako pravděpodobnější, a píši to se zatnutými zuby a husí kůží, vychází přesně opačná varianta! Tedy jestli Západ nakonec Rusku přeci jen nedá nějakou jím požadovanou koncesi. Tohle je klíčový bod. Co může být tou koncesí? Pro Moskvu ideálně záruka, že Ukrajina a Gruzie nepřejmou do NATO. Jenže to je nejspíš nedělatelné, protože Západ a současná vládnoucí a mediální vrchnost by se totálně a naprosto blamovala. Což by, zejména v USA okamžitě brutálně využili její političtí oponenti, konkrétně na revanš čekající Trump. Takže co jiného? Nabízí se ještě jedno relativně velmi schůdné řešení, kde by Západ zachoval tvář – dotlačit Kyjev konečně k jasnému plní druhé Minské dohody. Ale to znamená zkrotit, či spíše zlikvidovat západoukrajinské banderovce. Zelenský na něco takového nemá sílu, zejména když mu na krk dýchá Poroš. Ale takhle vypadá pro všechny jediné reálně funkční řešení.

Ale mediální výstupy u nás a na celém Západě nás „informují“ až do úplného bezvědomí o tom, jak krvežíznivý Putin má svoje po zuby ozbrojené mordýře nachystané na ukrajinských hranicích, že nebohé Ukrajině každou minutou hrozí masová genocida a tak podobně.

Nikdo se neobtěžuje komentovat jasně vyhlášené ultimátní ruské stanovisko – na Ukrajinu zaútočíme když:

1- bude bezprostředně hrozit, že se Ukrajina stane členem NATO nebo je před podpisem nějaké dvoustranné smlouvy s USA, jež by Američanům umožnila rozmístit na kyjevském území své ozbrojené síly a zbraňové systémy, protože se tím cítíme natolik fatálně ohroženi, že nás žádné sankce nezastaví

nebo

2 – když Kyjev, v rozporu se závazky Minských dohod, které podepsal dobrovolně a garantovaly ten podpis západní mocnosti, se rozhodne připojit zpět opolčenský Doněck a Lugansk pod svou kontrolu silou. O Krymu nehovoříc.

Vše je definováno až primitivně jednoduše srozumitelně. Ukrajina jako člen NATO je plně srovnatelný s instalací sovětských raket na Kubě a to, že ukrajinské administrativy sice podepsaly, dokonce dvakrát, za patronace Francie a Německa závazné dohody na urovnání celého konfliktu, ale nikdy nehnuly ani malíkem, aby je ze své strany naplnily, je notoricky známo. Včetně toho, že Ukři, ústy tajemníka své bezpečnostní rady Danilova a dokonce i prezidenta Zelenského čerstvě a opakovaně odmítli jejich uplatnění!

Při tom, naplněním Minsku by napětí zcela zásadně kleslo a problém by přestal existovat. Alespoň v horké fázi. A s ním, ač to nikdo neřekne, také sankce vůči Rusku. Uvalené a několikrát stupňované kvůli jeho údajnému neplnění právě Minských dohod, by Západ musel zrušit….. Není jádro pudla právě tady? Nebo také tady?

Takže rámec je definován přesně. Když Ukrajina nepodepíše nějakou dohodu s NATO o členství, či nějakou podobnou dvoustrannou dohodu a když nezaútočí na Donbas, nepotřebuje se svého souseda bát. Když naplní jedno či druhé, válka bude. Stejně jednoduché jako situace kolem Kuby za Kennedyho.

Nic složitého k pochopení. Jenže Moskva dnes nedisponuje žádnou protihrou. Američané mohou stupňovat tlak, aniž by jim cokoliv hrozilo. A jednají podle toho. Ukrajina pro ně byl, při rozpadu Sovětského svazu dárek z nebe. Kterého plně geopoliticky využili.Či přesněji – zneužili. A ten tlak dalece přesahuje ten, jenž vyvinuli v kubánské krizi. Rozpoutaly absolutní těsně předválečné třeštění. V podstatě tak ženou Ukry do konfliktu s Rusem. A nedělají to , řekněme, poslední dva měsíce, kdy vše USA vyhrotily, nýbrž už hezky dlouho. Nejméně posledního půl druhého roku.

Není náhodou, že Moskva v posledních 24 měsících několikrát demonstrovala své nejnovější zbrojní technologie v praxi. Začalo to zcela překvapivým a vojensky viděno zbytečným nasazením střel s plochou dráhou letu Kalibr v Sýrii, následně demonstracemi schopností hypersonických raket Kinžál a Zirkon, které překonávají americké protiraketové štíty v podstatě libovolně. Stejného, či možná ještě většího významu je pak nedávné sestřelení jedné vlastní družice protidružicovou zbraní s jasným vzkazem do Washingtonu – jsme schopni a připravení vyřadit vaše družicové navigační systémy, než řeknete ou key, jestliže situace dojde tak daleko, že to bude nutné. Oslepíme vás. Podobně uvedení jaderné superponorky Belgorod, vybavení megatorpedy Poseidon, schopnými zničit celý americký oceánský pobřežní pás, proti nimž neexistuje obrana . A do stejné kategorie patří i ne tak dávná zpráva, že raketové ponorky ruské tichomořské flotily, součást strategické jaderné triády, opustily své přístavy a zaujaly bojová stanoviště kdesi v Tichém oceánu. A vše završila naprosto blesková akce ruských speciálních jednotek v Kazachstánu, kdy zcela rigorózně zatrhly další pokus o kazašský Majdan. Dříve, než si v Bílém domě uvědomili, která bije.

Prostě a krátce – Rusko oznámilo svým soupeřům, kde je onen bod, z něhož už, za žádnou cenu nehodlá nikam couvat. A to ani za cenu vlastního sebezničení v žáru termojaderného celosvětového konfliktu. Což je jasná a snadno pochopitelná zpráva. Pro každého. Tedy měla by bát… Rusko dalos světu na vědomí, že přešlo na mód sebevražedných atentátníků, jestliže Západ nepřestane ohrožovat jeho holou existenci. A že v takovém případě jej vezme s sebou!

Přesto nás neustále zásobují informacemi o tom, jak Joe Biden diktuje svá ultimata slabomyslnému Putinovi, že si buď může vybrat diplomacii nebo konfrontaci, že US a jsou připraveny na všechny scénáře, ale současně sděluje, že kvůli evakuaci vlastních občanů na Ukrajinu nevyšle vojáky, protože nelze navodit stav, kdy po sobě Američané s Rusy začnou střílet! Že by z toho vznikla ta úplně poslední světová válka.

Takže přeci jen správný úsudek, ostatně naposled právě Putin sdělil bez obalu Macronovi, že Ukrajina v NATO = válka Západu s Ruskem.

Přesto západní hluší neslyší. Nebo ano, ale ruským sdělením nenaslouchají. Nikdo se neobtěžuje světovému publiku rozumně vysvětlit, proč by Rusko mělo přepadnout Ukrajinu. Co by tím získalo, že by mu to stále za všechna doprovodná rizika a ztráty. Mimo ony dva Moskvou oznámené důvody.

Prý Putin chce obnovit Sovětský svaz! A to stačí! Hlupáci tomu věří. Ten kdo přemýšlí, nutně dojde k názoru, že to není možné. Baltské země jsou v NATO, Kavkaz v plamenech se silnou ingerencí Turecka, což by znamenalo s ním /NATO válku a středoasijské republiky se zmítají někde na okraji militantního a radikálního islámu, s ním by okamžitě propukl dlouhý a těžký boj, podpořený antiruským nacionalismem. Takže onen údajný sovětský Putinův sen je z logického pohledu naprostým nesmyslem. SSSR je už jen dávná historická vzpomínka. Dnes jde o nabídl ruskému prezidentovi spojení onou zemí a ten to odmítl.

Proč ale by Západ postupoval jinak? Když Američané drží v ruce skvělé karty? Počítejte se mnou:

1- válka na Ukrajině nepřinese žádné přímé materiální újmy Západu. Nulové přímé náklady. Na rozdíl od Ruska. Válka je zatraceně drahá! Což nikdo neví lépe než astronomicky zadlužený Washington.

2- mrtvé by sčítali pouze v Kyjevě a Moskvě. Čím více, tím lépe!

3- našla by se ideální záminka k uvalení sankcí na Rusko. Jediný stát, který je v současné době schopen vymazat USA z povrchu planety, a tím do budoucna zkusit podlomit jeho kapacity a zásadně zmarginalizovat jeho světový význam.

4-jeho oslabením si dokořán otevřít cestu k většině arktických zdrojů, protože oslabené Rusko by nedokázalo obhájit svoje , z mezinárodního práva nezpochybnitelné nároky

5- v hysterii kolem Ukrajiny se povedlo naprosto bezproblémově Spojeným státům přesunout na ruskou hranici další a další vojenské kontingenty, což by jinak nemuselo projít celkem hladce. Ani doma ani v zahraničí

6- do latě jsou postupně stavěny i ty evropské státy, které se snažily dlouhodobě v této krizi zachovat politickou svébytnost a rozum – speciálně Německo a Francie.

7- jestliže dojde na uplatnění sankcí, pak protináklady za ruskou odpověď ponesou zejména evropští spojenci. Ve všech ohledech. Pro ně je ruský trh daleko důležitější než pro Američany, oni by trpěli energetickým nedostatkem a naprosto bezpříkladným zdražením plynu a ropy /v tomto okamžiku je cena LNG v Evropě bezprecedentně nejvyšší na celé planetě -6x vyšší než v USA!!!/, nedostatkem čipů, protože jak Američané , tak Asijci by si ty vyrobené v prvé řadě ponechali pro vlastní průmysl. Vedle toho by bojkot ruského trhu evropskými výrobci myslitelně rychle instaloval jejich náhradu čínskými dodavateli, což zaplatí pracovními místy Evropané, nikoliv Američané.

Sečteno a podtrženo – čím větší eskalace, tím výhodněji pro Ameriku. Nějaká Evropa a její zájmy, natož Ukrajina nikoho /ve Washingtonu/ neinteresuje. Fuck of EU, vždyť tohle už jsme, v souvislosti s Ukrajinou slyšeli při Majdanu.

Proto to neustálé přitápění pod kotlem. Proto už asi patnáctý termín, kdy Rusko určitě, ale určitě přepadne Kyjev. Naposled, s naprostou jistotou zítra 16. ledna!

Proto stahování diplomatů, proto výzvy občanům, aby opustili Ukrajinu, proto zákazy civilních letů a vypovídání pojistek těm leteckým společnostem, která by neuposlechly. Stupňování válečné nerrvozity nad jakoukoliv dosud představitelnou mez. S výjimkou už zmíněné kubánské krize! A ani tehdy to v detailu nebylo takovéhle.

Klasické válečné panikářství, za něž se za horké války staví rovnou bez soudu ke zdi. Přitom je jasné, že Ukrajina a NATO je momentálně mimo hru a zbývá jediná opce pro zahájení války – útok Ukrů na Donbas. Když nepřijde, válka nevypukne.

Samozřejmě že nás západní, o českém nemluvě, mainstream ušetří informace od opolčenců, že v podstatě celá bojeschopná část ukrajinské armády je soustředěna na tzv. linie dotyku na Donbasu. Pracují s čísly 130 -150 000 mužů a skoro celá veškerá dostupná Ukrotechnika. Proti nim stojí nějakých 30-35 000 donbaských domobranců. Nepoměr je zřejmý na první pohled. Jednoduchý fakt. To jako Ukři čekají útok na svou zemi přes Donbas? Tomu snad nevěří ani Bc. Lipavský.

Tady a v tom je ona pomyslná rozbuška k válce! Opakuji – Moskva deklarovala, že v případě ukrajinského útoku zasáhne celou silou a Donbasu pomůže. Všichni vědí, co a jak. A kdo má klíč od odpalovacího zařízení.

V tom třeštění kolem ruské agrese je kupodivu zdaleka nejrozumnější kyjevský prezident Zelenský. Sice vydal prohlášení, aby Západ nenutil Ukrajinu plnit minské dohody, na druhé straně – opakovaně říká, že situace s Ruskem není horší než před rokem, že bezprostřední agrese nehrozí, že odsuny diplomatů jsou zbytečné, že uzavření leteckého prostoru nad Ukrajinou je nesmyslné a těžce poškodí jen jeho zemi. Prostě – hovoří celkem rozumně. A neskonale odpovědněji než Biden s celým Západem dohromady. Však také už z Washingtonu sklidil několik vážných a ostrých napomenutí.

Ovšem je otázkou, nakolik ještě ukrajinský prezident ovládá a řídí dění ve své zemi. Ten tlak na Rusko, ohledně soustředění jeho vojenských sil poblíž Ukrajiny je nesmyslný. Do okamžiku, než začneme zkoumat premisu, že se někdo Kyjevě nebo někde jinde, například ve Washingtonu, rozhodl, že nadešel čas získat Donbas zpět silou. A že celý ten tlak na Rusko je jednou setrvalou snahou uvolnit Ukrovské armádě cestu, přes donucení Ruska, aby stáhl svoje síly dál od Donbasu. Nejméně tak daleko, aby nestačily včas při útoku UK Army proti ní zasáhnout. Stále více jsem přesvědčen, že tohle je onen konečný scénář. Umožnit Ukrům buď vítězství na Donbase nebo využít jejich porážky k dlouhodobému a trvalému ekonomickému oslabení Ruska. Zisk a tzv. „sociální jistoty“ pro USA v každém případě.

Porážka Donbasu by spolehlivě odstranila Putina a uvrhla Rusko do zmatků a možná i rozvratu. Odpadla by překážka pro vstup NATO na Ukrajinu. I když by zde zůstal otevřený problém Krymu. Vojenský zásah Rusů zase vyvolá jejich dlouhodobou a velmi bolestivou izolaci. To vše s nulovými náklady pro Washington.

Dovolím si spekulovat, že Zelenský se do donbaského dobrodružství nežene. Otázkou ovšem je, do jaké míry ještě Ukrajině šéfuje. Protože ví, že jestli se útok na Doněck a Lugansk nastartuje a neuspěje, pak nekončí, přes všechny budoucí obtíže Putin, nýbrž on. A hned. Jenže Západ jede nějaký svůj proces, bez ohledu na něj a jeho zemi. Ta slouží jen jako nutné jeviště a dodavatel kanonefutru. Diplomaté odjíždějí, cizinci mizí, vzdušný prostor je zašpérován. A Ukrajinu místně místo Zelenského už možná řídí někdo zatím bezejmenný. Kdo se buď sám rozhodne nebo převezme cizí povel o akci na Donbase. A Zelenský bude jen přihlížet.

Kdybych vypisoval sázkové kursy ohledně bezprostředního vývoje, pak poslední kapkou, proč momentálně dát vyšší kurs na válku než na mír představuje odjezd pracovníků pozorovatelské mise OBSE z povstaleckých území. Právě tohle mezinárodní uskupení pozorovatelů mělo světu garantovat dodržení sjednaného míru. A oni nyní sbalili a odjeli. Prý se necítí bezpečni! Před kým a před čím? Hrozili jim snad opolčenci, mezi kterými bez problémů žili posledních 7 let? Či Rusové? A nebo je pravděpodobnější, že zkrátka přišel befel od jejich národních vlád, aby to zapíchli a okamžitě odjeli, protože…?

A ještě jedna drobnost -v neděli odpoledne v Německu získal volbu na druhé funkční prezidentské období Frank Walter Steinmeier. Doposud jsem jej měl za střízlivého a rozumného politika. V děkovném projevu v Bundestagu ovšem kromě jiného výslovně atakoval ruského prezidenta Putina slovy, že žádá sejmul ostří z ukrajinského krku a tím umožnil žít v míru.

V jeho případě neuvěřitelná drzost a pokrytectví. Ba přímo sprostota. Steinmeierův podpis, stejně jako signatury Francouze Fabiouse a Poláka Sikorského, totiž garantovaly onu známou dohodu o předčasných volbách na Ukrajině z konce února 2014. Která ovšem díky násilníkům z Majdanu už druhý den ráno neplatila. Kdyby ano, pak by svět žádný ukrajinský problém už osm let neřešil. A tenhle člověk nyní ukazuje na Rusko a mluví o ostří na ukrajinském krku? Celá tahle ďábelská merenda vznikla proto, že on osobně naprosto selhal a jeho podpis nic neznamenal!

Takže ať na to hledím, jak chci, vychází mi ze všeho spíše válka než mír. Čímž není řečeno, že nastat skutečně musí.

Pořád existuje možnost, že se to nakonec odehraje bez ní. I tady totiž mají Američané velmi schůdnou cestu. V takovém případě by nepochybně prohlásili, že se Putin zalekl jejich sankcí a západní jednoty a netroufl si zaútočit. Opět skvělé vítězství! Tak jak tak.

A sankce, ty lze vyhlásit kdykoliv kvůli čemukoliv. Třeba proto, že Rusko si NA SVÉM ÚZEMÍ DOVOLÍ držet vojáky kde uzná za vhodné. Ostatně Londýn už něco takového naznačil. A důvod se vždycky najde. Ani netřeba hledat nějaký obzvláště důvěryhodný. Mainstream nic zkoumat nebude a většina jeho konzumentů také ne.

Pro Moskvu je situace hodně a hodně bezvýchodná. Zbývají jí pouze vynucené tahy. Kdy reaguje jen na kroky druhé strany. A navíc, jestliže dostane Kyjev dostatek času, pak jednou už bude dostatečně silný, aby s Donbasem skoncoval.

Takže výsledek i z toho ohledu – spíše válka. Ale třeba se pletu. Byl bych rád.

Petr Vlk, zdroj Kosa zostra