Olympijská návštěva Putina. USA čekají, že někdo z jejich oponentů se zlomí

Už včera se v přehledech zpráv pokoušeli vyčlenit “hlavní z hlavního” a akcentovali některé jednotlivé momenty tohoto prohlášení. Ale nejlépe se s vyčleněním toho hlavního vypořádali Američané. Jejich reakce demonstruje, že ve Washingtonu nic nepochopili a ničemu se nenaučili. Pokud jsme dosud mohli pouze předpokládat, že zvyšováním tlaku na Rusko a Čínu současně, USA očekávají, že se někdo z jejich oponentů zlomí, a jeho vytlačením za závorky geopolitické hry bude možné soustředit úsilí na to ostatní (důležitější), tak nyní to Američané sami přiznali.

V posledních letech mně mezinárodní politická aktivita Spojených států připomíná křeč obyvatel bunkru führera, čekajících koncem dubna roku 1945, že úporný odpor berlínské posádky a deblokující protiúder “armády Wencka” z jihu zachrání říši. Ne aby počítali s vítězstvím na bojišti. To by už ale byla naprostá hloupost. Avšak Hitler se zcela vážně domníval (a dokonce o tom dokázal přesvědčit značnou část svého okolí), že když se utrží trochu déle, tak spojenci se rozhádají a začnou válku mezi sebou. A v tom okamžiku říše povstane.

Ostatně, Němci alespoň bojovali za svůj neuskutečnitelný sen. Očekávání Američanů se však spíše podobají snění regionálů na konci roku 2004, mezi druhým a neústavním třetím kolem voleb prezidenta, kdy už vydali zemi prvnímu majdanu, ale ještě se pokoušeli naparovat se. Tehdy jeden můj známý, který zašel do jejich štábu, takto ocharakterizoval stav okolí Janukoviče: “Všichni sedí v restauraci, piji koňak a přesvědčují se navzájem, že Janukovič má tajnou zbraň V-3, kterou co nevidět použije a zvítězí”.

Takže ani Američané nechtějí bojovat o získání dodatečného času. Domluvit se i s Ruskem, i s Čínou se snaží čistě ukrajinsky – za svých podmínek a nepřipuštění dokonce ani myšlenky na možnost kompromisu, ale přitom počítají s tím, že někdo (buď Moskva, nebo Peking) v konečném důsledku přeběhne na jejich stranu,  když z nepochopitelného důvodu zradí spolehlivého spojence ve prospěch skutečného nepřítele.

V každém případě reakce ministerstva zahraničí USA na společné prohlášení Putina a Si Ťin-pchinga svědčí právě o takovém neadekvátním vnímání reality. USA nicméně ukázaly Číně, že byla povinna “vyzvat Rusko k následování demokratické cesty a deeskalaci na Ukrajině”. Pochopil bych tyto americké naděje, kdyby Washington alespoň Pekingu výměnou slíbil, že nebude překážet obnovení čínské suverenity nad Taiwanem. Ale na ministerstvu zahraničí USA čekali, že Číňané udělají na Rusko dlouhý nos jen tak – aby se zalíbili Američanům a zasloužili si ochranářské poplácání po rameni, a také přiznání lídrem Západu směřování Číny “tím správným směrem”. Takže Američané věří tomu, že hvězdy se tak sblíží na nebi, že Peking se najednou vrhne zdarma tahat za USA kaštany z ohně.

Mimochodem, totéž čekají od Moskvy. Rusku Američané také pravidelně vytýkají, že nechce pozitivně ovlivnit Čínu, konkrétně – podpořit americké požadavky vůči Pekingu.

Nedávno jsem už psal o tom, že vzniká dojem, že USA se dostaly do vlastní médijní pasti, uvěřily vlastní propagandě a nyní se dívají na realitu skrz křivé zrcadlo. Svou reakcí na rusko-čínské prohlášení USA ještě jednou potvrdily tento předpoklad, který dávno přešel v jistotu.

Reakce USA je prakticky zcela věnována Ukrajině a tomu, co by Čína mohla udělat, aby se změnila ruská pozice v této otázce. Ale ve společném prohlášení Ukrajina vůbec nezazněla. Jednou je zmíněný Taiwan – bylo zdůrazněno, že Rusko ho přiznává neoddělitelnou součástí Číny a vystupuje proti jeho nezávislosti v jakékoliv formě. Je zmíněn nedávno založený protičínský vojenský blok AUKUS. V souvislosti s tím obě strany vyjadřují obavy z americké vojenské aktivity v asijsko-tichooceánském regionu.

Čína se zase “staví s porozuměním a podporuje Ruskou federací předložené návrhy k formování dlouhodobých právně závazných záruk bezpečnosti v Evropě”.

A dále Rusko a Čína deklarují naprostou jednotu v souvislosti s plány a aktivitami Západu, jejich hodnocením a netají se svým úmyslem vyvíjet kolektivní úsilí při maření realizace destruktivních plánů Západu. V protiváze západnímu pohledu na perspektivy rozvoje civilizace Rusko a Čína navrhují svou koncepci polykulturního světa, s rovným právem přístupu národů k materiálnímu blahu, a s chápáním demokracie jako obměnitelného systému řízení, založeném na lidovládě a nemajícím jednotnou šablonu.

Přirozeně, hodně místa je věnováno jednotnému chápání perspektivního systému kolektivní bezpečnosti, zahrnujícího celé lidstvo, a také rusko-čínskému vidění všelidské kulturní a ekonomické budoucnosti.

Všechno to dohromady činí prohlášení  prohlášením o těsném spojenectví obou států, nezaměřeném proti nikomu, neupraveném do podoby písemné smlouvy, ale založeném na společných představách o současných výhružkách, způsobech jejich překonání a perspektivní budoucnosti celého lidstva. Rusko a Čína otevřeně vyjmenovaly za co a proti čemu budou bojovat. Ale v prohlášení se ani jedna země neprojevuje jako existenciální nepřítel. Jde o boj proti negativním jevům a tendencím, vlastním politice jednotlivých států a bloků. Přitom Moskva a Peking zvou všechny ke spolupráci a ke společnému vyřešení existujících problémů. EAEU, ŠOS, BRICS, OSN, ATES a ASEAN jsou vyčleněny jako perspektivní platformy pro ekonomickou a politickou spolupráci, v jejichž práci budou obě země koordinovat svá úsilí.

Celkově je před námi rusko-čínský program pro vytvoření nového světa, který staví Západ (především USA) před otázku: jsou připraveni se připojit k procesům pokojné transformace nebo jí budou bránit ozbrojenou cestou, neboť další způsoby, jež mají k dispozici, jsou vyčerpány.

Přitom forma, do níž je zahalen oznámený rusko-čínský svaz, sama o sobě vytváří pro Západ velké problémy s organizováním odporu. Jsou oznámeny výhradně pozitivní cíle, prospěšnost jejichž dosažení Západ odmítat nemůže. Dokonce chápání “multikulturní demokracie” se víc než vměstnává do současné západní teorie o multikulturní společnosti. Cesty dosažení vytčených cílů Rusko a Čína definují jako výhradně mírové (kdo a co může proti tomu namítat?). Absence strukturované smlouvy a společné organizace, která (jako v NATO nebo ODKB) určuje kdo, v jakém sledu i za jakých podmínek je zavázaný přijít na pomoc spojenci, činí prakticky nemožným odvetné rozvinování. Pro určení potřebných a dostatečných sil a prostředků potřebují mít i vojáci i politici konkrétní parametry nepřítele, s nímž se má bojovat, ale ne mlhavé kontury nějaké oba státy sjednocující ideje.

Pevné struktury (jako jsou NATO a ODKB) přesvědčivě ukázaly, že mohou být efektivní pouze v tom případě, když fungují pod diktátem jednoho vedoucího člena (NATO bylo efektivní, dokud se v Evropě nikdo neodvažoval přít s USA, a ODKB předvedlo svou efektivnost v Kazachstánu, když na postsovětském prostoru nezůstal nikdo schopný přít se s Ruskem). Ale ve spojenectví rovných nemohou fungovat pevné mechanismy, neboť neexistuje síla, schopná přimět jednoho z členů svazu působit proti svým zájmům. A tak je svaz spojovaný pouze dobrou vůlí a pochopením jednoty cílů a zájmů. Z toho  také vyplývá formát a způsob společného působení.

Upozorňuji na to, že i Čína, i Rusko (každý zvlášť) daly hned na začátku otevřeně najevo, že jsou připraveny k maximálnímu zvyšování sázek, až po vojenskou konfrontaci s USA, a až poté vystoupily se společným prohlášením, stavějícím svět před de facto existujícím, ale právně absentujícím rusko-čínským svazem. Takže, sdružení vzniká na základě už uskutečněných činů, ne na základě očekávání budoucího společenství.

Nesporně, udržování efektivity takového svazu vyžaduje trvalé konzultace, ale, na druhé straně, nepřetržitá spolupráce zajišťuje lepší vzájemné chápání a upevňuje svaz.

A tu, na pozadí této globální, epochální události se náhle objevuje ministerstvo zahraničí USA, oznamuje, že Čína by se mohla zastat Ukrajiny před Ruskem. Cítíte stupeň neadekvátnosti? Tak proto jsou Rusko a Čína nuceny směřovat do Krásného nového světa ne s květinami, vlaječkami a balónky, ale razit si cestu obrněnou pěstí (kterou se nemusí bít, hlavní je vhodně to demonstrovat), protože Západ, snažící se udržet překonané struktury, vdechnout nový život odumřelým ideám, postupně přestává být nejen civilizací, ale také součástí lidstva, a stěhuje se do světa jím vytvořené matrice, který nemá nic společného se skutečností.

5.2.2022

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

https://ukraina.ru/opinion/20220205/1033219001.html