Obserwator Polityczny: Plyn, ropa a uhlí jsou nejlevnější z Ruska

Jakákoli jiná hádanka, ne-li společné a masové řešení pro celou Evropskou unii, bude fikcí nákladů, marketingu nebo politického kouzlení.

Už to tak je, všichni to vědí, ale nemluví se o tom. Jsme zemí, která dováží ruský plyn z Německa a v rámci diverzifikace ruské a donbaské uhlí z Ruska. I u nás dostupná ropa pochází převážně z Ruské federace. Lze dodat, že jako ve většině zemí regionu. Což není náhoda, protože geografii nelze ošidit.

Pokud má někdo glóbus, ať se na něj dívá z takové vzdálenosti, která mu umožňuje dobře vidět obrysy kontinentů a hlavní charakteristické křivky. Naše země je na spojnici mezi velkou Euro-Asií a jejím malým poloostrovem na Západě zvaným Evropa. Navíc ze severu je docela velký skandinávský převis, který z našeho moře dělá malý vnitrozemský rybník, do kterého je vstup nejen úzký a mělký, ale také krytý mostem. Z toho plynou dva závěry: námořní přeprava hromadného a objemného zboží bude vždy v zásadě dražší než pozemní přenosová infrastruktura a její fungování závisí na mnoha faktorech, které nemůžeme ovlivnit. Počínaje počasím a náhodností, přes geopolitické a banditské konče. Na druhé straně přenosová infrastruktura ze sousední země závisí pouze na jedné tranzitní zemi, kterému také záleží na tranzitu přes naše území. Tak proč toho nevyužít?

Pokud se opravdu zamyslíme nad diverzifikací dodávek, abychom se dostali do stavu, kdy budeme odsouzeni dodávat reverzní dodávky z Německa, námořní dodávky a to, co napumpujeme novým potrubím z Dánska, přiznejme si to. Protože většina těchto zdrojů bude stejná, ale z různých geografických směrů. Pro které už nebudeme klíčovým mezičlánkem v zásobování. Prostě budeme na konci tohoto řetězce.

Zatímco v případě ropy si určitě poradíme, protože nabídka je enormní a například kontrakty se Saúdskou Arábií jsou skvělý nápad, protože z tohoto směru můžeme poskytnout prakticky jakékoliv množství ropy. V případě plynu to není tak jednoduché. Samotné přepravní a skladovací operace jsou složité, nebezpečné a drahé. V hlavních anglických médiích byla včera odhalena super zajímavá zpráva. Ukazuje se, že největší dovozce LNG na světě – Japonsko, se vzdává části dodávek, aby je mohl přesměrovat do Evropy. To je samo o sobě zajímavé, a dokonce velmi zajímavé, ne-li zvláštní. Protože suroviny sbírají ti, co se chystají na válku, ale nechme toho.

Například stačí, aby došlo k jedné účinné katastrofě přepravy plynu a můžete si být jisti, že na úrovni EU se Skandinávci postarají o omezení provozu takových lodí jejich úžinami, protože mají krásný most do Švédska a hlavního města v blízkosti vodních toků a v případě nutnosti by nehoda mohla utrpět ptáky, svišti a hlemýždi na vlnolamu, takže víte, že se musíte postarat o bezpečnost a životní prostředí. Pamatujeme si, co nedávno zastavilo stavbu plynovodu?

Uhlí je samostatný problém, zde geografie a logistika určují podnikání. Kolumbie a Mosambik nám mají k dispozici reálné exportní zdroje finančně, v dopravě i technice (spalovací technologie), ale samotná vize přepravy uhlí přes půl světa je prostě ekologicky těžko zdůvodnitelná, i když by to bylo ekonomicky levnější. Samozřejmě lze oba směry považovat za vedlejší. V tom smyslu, že se vyplatí mít obchodní zástupce, kontakty a dovoz na určité pravidelné úrovni. Přiznejme si však, že takto nelze zajistit množství uhlí, které naše elektrárny a kogenerační jednotky potřebují.

Nacházíme se v podivné situaci, která postrádá elementární logiku. Nechceme další kontrakt na plyn s Ruskem, ačkoli infrastrukturu máme, a příklad Maďarska, které kontrakt získalo na desetiletí, umožňuje víc než optimismus. Na druhou stranu rok od roku dovážíme více a více uhlí z Ruska, což není žádné tajemství. Na okraj lze jen poznamenat, že jistý pán, který na tom dobře podnikal, dostal trest, ale to je vlastně mimochodem.

Bohužel se neví, o čem energetická politika naší vlády je. Není možné to pochopit, není známo, zda je to plán? Bohužel to asi nejde, protože nejen že je neustále dražší, ale máme i nedostatek uhlí a plynu – ruský – nakupujeme v Německu, což opravdu nedává smysl, jelikož sami máme infrastrukturu pro jeho dodávku. Opravdu nemůžeme kupovat tolik, kolik kupujeme? Že by to bylo přeci skutečné zpestření?

Jak jsou evropské země závislé na ruském plynu? A hlupák v Bílém domě se chystá na Rusko uvalit sankce, dodává Paul Craig Roberts.

• Severní Makedonie: 100%

• Finsko: 94%

• Česká republika 90% (údaj Michala Strnada na SeznamuZprávy)

• Bulharsko 77%

• Slovensko 70%

• Itálie 46%

• Německo 40%

• Polsko 40%

• Francie 24%

 Zdroj: obserwatorpolityczny, pcroberts, překlad a zpracování Prvnizpravy.cz, foto:arch.)