O uklízečce a mezinárodním obchodě

ÚNOROVÁ ESEJ PETRA HAMPLA

Bylo nebylo. Za devíti horami a devíti řekami fungoval jeden podnik se stovkami zaměstnanců, docela úspěšný. Generální ředitel jezdil v Audi A6, členové představenstva měli o něco horší, ale pořád ještě dobrá auta. Zaměstnanci byli různě spokojení, jak to tak bývá, ale nakonec byli rádi, že mají práci. V tom podniku pracovala také uklízečka paní Koudelková. Byla mizerně placená a někteří zaměstnanci jí občas dávali najevo, že ji nepovažují za sobě rovnou.

Někdo by se s tím možná smířil, ale paní Koudelková se rozhodla, že to tak nenechá. Protože pravidelně četla Hospodářské noviny a Forbes (ležely na stolku před ředitelnou), věděla si rady. A navíc byla dost chytrá a dost cílevědomá. Investovala tedy deset let tvrdé práce a odříkání, přidala všechny úspory, které zdědila po babičce, všechen volný čas věnovala studiu a nakonec získala titul inženýrky na Vysoké škole ekonomické. Na té stejné škole, odkud měl titul i generální ředitel.

A když měla stejně dobré vzdělání, brzy se také stala ředitelkou.

Samozřejmě, že ne! Generální ředitel zůstal na svém místě, a neměl žádný důvod cokoliv uvolňovat paní Kudláčkové. Ta může být ráda, že ji nechá dál běhat s hadrem po chodbách.

Takže jinak. Paní Kudláčková dělala ještě pár let uklízečku a doufala, že si trh jejích kvalit všimne. Po několika letech šel generální do důchodu a ona dostala jeho místo.

Zase špatně! To jsme u té chytré kmotry lišky, která se stala hajným. Na místo generálního se třásl generální ředitel i výrobní ředitel. Rozhodlo se mezi nim.

Samozřejmě. Ekonomové by nám poradili, že jsme podcenili reklamu. Paní Kudláčková si tedy založila blog na internetu, kde publikovala ekonomické prognózy a různé postřehy, jak je možné řídit podnik mnohem lépe. Tím si jí nadřízení všimli (nebo akcionáři podniku) a ona se přece jen dostala nahoru.

Ve skutečném životě by tu potížistku vykopli, a byl by pokoj.

Tak tedy nemusí být přímo generální ředitelkou. Vlastně by jí stačilo i místo pomocné účetní.

To už je o něco lepší. Ovšem pouze za předpokladu, že v účtárně zrovna někoho shání a nemůžou nikoho sehnat. Jestli je pracovníků a uchazečů dost, s uklízečkou se nikdo bavit nebude.

Navíc, kdo by chtěl mít v účtárně ambiciózní paní Kudláčkovou, která toho o podniku ví příliš mnoho. Stejně bude jistější počkat na nějakou čerstvou absolventku.

Tak ještě poslední možnost! Paní Kudláčková počká, až se uvolní ředitelské místo v jiném podniku a přihlásí se do konkurzu.

Ani tohle nepomůže. Budou chtít jiného ředitele nebo aspoň člena představenstva, uklízečku s diplomem ani nepozvou k pohovoru.

Co má tedy paní Kudláčková dělat? V zásadě má tři možnosti.

Nechat to být, trpělivě a poctivě se ohánět hadrem a nechat si všechno líbit. A doufat, že ji nahradí levnější Ukrajinkou nebo strojem co nejpozději. Potom si musí diplom z Vysoké škole ekonomické dát do dobrého obalu, aby se jí při bezdomoveckém životě nerozmáčel.

Za druhé. Odstěhovat se, přejít do jiného oboru, úplně změnit prostředí. Možná najde něco, kde platí jiná pravidla a kde to půjde.

Za třetí. Zkusit nějakou cestu, která není oficiálně schvalovaná, ale všichni o ní vědí. Třeba se vykašlat na studium, chodit každý den do fitka, nechat si zvětšit prsa, vypátrat oblíbené praktiky pana generálního a stát se jeho milenkou. Pak by měla slušnou šanci postupu. Ale je to cesta hodně riskantní, nemusí to vyjít. A po deseti letech ztracených studiem je už stejně pozdě.

Proč se osudem neexistující paní Kudláčkové zabýváme na politickém portále? Vzpomeňte si na ni, až zase budete číst úžasné vize o tom, jak se Česká republika stane vzdělanostní ekonomikou, bude vytvářet úžasné inovace a všichni se budeme mít senzačně. Myslíte, že Američani a Němci zruší svoje korporátní centrály a výzkumná oddělení, že přejdou na výrobu laciných komponent a uvolní dobře placená místa Čechům? Nebo se snad plyn začne obchodovat tak, že půjde z Ruska do České republiky a odtamtud za pětinásobek do Německa? Obávám se, že je to stejně naivní jako čekat, že generální ředitel uvolní paní Kudláčkové místo a převezme její kyblík a hadr.

Stěží můžeme dosáhnout víc než toho, že pár hodně chytrých českých kluků dostane nabídku, aby se stali Němci nebo Američany.

Ten první a základní krok musí být politické rozhodnutí. Přestáváme dodržovat vaše podmínky. Kašleme na to, jestli něco označujete jako tržní nebo ne. Preferujeme to, co je v zájmu obyvatel ČR. Pak má teprve smysl se o cokoliv snažit.