Když jsme před určitou dobou četli, že Ukrajina nebude kupovat ruský plyn, raději bude kupovat ten německý (z Ruska) či dokonce americký zkapalněný (kterého není dostatek) avšak jeho dodávky z obou míst budou s pořádnou cenovou přirážkou, nabyl jsem dojmu, že se na Ukrajině při jejich špatné finanční situaci patrně zbláznili. Zanedlouho se ale ukázalo, že jde patrně o jistou mentální nákazu, neboť tyto trendy se rozšířily i do Polska. A poté prostřednictvím EU i k nám. Podle oficiálních údajů budeme nyní za stejné množství téhož plynu platit celkem o 80 miliard Kč ročně více než dosud. Ptejme se tedy, proč na to přistoupila Babišova vláda a proč to nynější Fialova vláda neřeší. A co s tím uděláme?

Předvolební kritika postupu vlády namísto snahy o nápravu nestačí

Většina politických subjektů (parlamentních i mimoparlamentních) proti této přicházející pohromě včas nic neučinila, pouze SPD upozorňovala na přicházející problém v rámci předvolebních setkání s občany. To je samozřejmě málo. Pokud by SPD již tehdy vystupovala razantně pro jiné řešení nákupu plynu než přes EU, která si spolu s Polskem vysoudila u mezinárodní arbitráže nákupy plynu přes burzu za burzovní ceny namísto dřívějších dlouhodobých cen, pomohlo by to nejen našemu státu, jeho občanům a firmám, ale i samotné SPD. Nestalo se tak. Samotná kritika této situace před volbami a upozornění občanům na to, co je po volbách čeká, nestačí. Ostatním stranám to zřejmě bylo jedno, ačkoliv zanedlouho poté zoufale hledaly nějaká vhodná témata pro své volební programy. Patrně jim to jako vhodné téma nepřišlo. Zejména ne před volbami, kdy bylo možné hledat jiná řešení. Po příčinách se snad ani neptejme.

A jaký je dnešní stav?

Samotné Německo i nadále kupuje ruský plyn na bázi dlouhodobých smluv a pak nám ho přeprodává přes burzu a další prostředníky, ve výsledku za ceny více než 5x vyšší. Tedy za ještě vyšší cenu, než za kterou odebírá plyn většina dalších členských zemí EU. To, že ceny za plyn u koncového odběratele u nás a v dalších zemích kupujících též přes burzu jsou rozdílné, zjistíme již pouhým srovnáním s cenou plynu na Slovensku. ČR ve výši ceny za plyn v Evropě vede, máme ho u nás suverénně nejdražší. Další smutné prvenství. Hlavně že jsme zase jednou ne-li světoví, tak alespoň „na špičce Evropy“.

Kudy z (plynové) krize

Budeme-li chtít:

• zásadní změny, neobejdeme se bez systémové změny. Ta je sice v souvislosti s nástupem nového světového finančního systému a agendy GESARA na cestě, leč jde vpřed svým tempem. My zatím neumíme jít těmto změnám dostatečně v ústrety a čekáme „až nás někdo osvobodí“, což je samozřejmě chybou;
• zatím provádět alespoň dílčí změny, pak řešme problém jako premiér Orbán v Maďarsku. Ačkoliv je Maďarsko co do počtu občanů s námi srovnatelné a je rovněž členem EU, řešení našlo. A to nejen pro sebe, nýbrž i pro další zájemce z řad členů EU.  Těch, kteří o lacinější plyn projeví zájem.

Je ale zřejmé, že sebelepší odborná rada či jakékoliv daňové úlevy či energožebračenky nejsou lékem na zlodějské ceny plynu, proti kterým nehodlá naše vláda nic dělat. Problémy je třeba řešit od jejich příčiny, nikoliv snažit se „vylepšit“ jejich následky.

Dílčí řešení se dnes nabízí ve spolupráci s Maďarskem, které má nabídku od prezidenta Putina stát se evropským plynovým uzlem namísto Německa. Tím se vyřeší nejen problémy v Evropě, odpadne i tlak vykonávaný ze strany Bidenovy administrativy na Německo a tím i na Evropu jako takovou ohledně blokace využívání plynovodu Nord Stream 2.

Maďarsko přitom kupuje plyn z Ruska za ceny 5x nižší než EU.

Při provádění těchto dílčích změn narážíme ale na problém, na který jsem upozorňoval již v předchozích článcích. Nemáme českého Orbána a zatím se na politickém nebi ani nerýsuje. Příležitost, a to nemalou, ke svému nástupu některý z našich politiků nyní má. Najde se nyní takový v řadách našich politiků? Do mimořádných voleb jím totiž nikdo jiný zatím být nemůže.

Po mimořádných volbách se již zaměřme na realizaci systémové změny v souladu se zadáním GESARA a její českou verzí NESARA.

Do té doby není jiné řešení než tlačit na vládu, aby „diverzifikovala“ své nákupy plynu a v rámci toho dohodla odběry plynu z Maďarska. Z toho by zase tolik hlava nikoho bolet nemusela. Místo „špatného“ ruského plynu budeme tentýž (již dobrý) plyn kupovat z Maďarska a nikoliv z Německa, a to za podstatně výhodnějších cen pro nás, čímž se výrazně uleví jak našim domácnostem, tak i podnikům. To by se mělo projevit i v poklesu cen jejich výrobků. Spokojeni by mohli být všichni kromě Němců, kteří přestanou vydělávat na své činnosti prostředníka při dodávkách plynu z Ruska. Pokud jim ale vysvětlíme, že jim tak pomáháme zbavit se amerického tlaku kvůli Nord Stream 2., tak to jistě pochopí a vděčně přijmou. Musí se ale najít u nás politik, který to pojede do Maďarska projednat.

Je třeba myslet i poněkud dopředu. A právě takový krok by mohl být novým tmelícím momentem seskupení V4, které se EU tak usilovně snaží rozbít.

Nebo snad budou muset naši občané a firmy platit za tentýž plyn o 80 mld. Kč ročně více jen proto, aby úspěšně pokračovala realizace plánů globalistů (prostřednictvím EU) týkající se deindustrializace Evropy, zchudnutí jejich občanů v rámci přípravy na Great reset a rozbití V4?

Jedna vlaštovka jaro nedělá

Nákupy plynu přes Maďarsko by byl z naší strany krok správným směrem, a to i k obnovení naší suverenity. Avšak „jedna vlaštovka jaro nedělá“. Měla by tedy následovat vlaštovka další, kterou je převzetí distribuce a prodeje u nás vyráběné elektřiny opět státem resp. polostátním ČEZem s její dodávkou přednostně českým spotřebitelům za výrazně nižší ceny a teprve případné přebytky prodávat do zahraničí za výrazně vyšších cen. A k tomu žádnou burzu nepotřebujeme, zvyšování cen u nás přece zvládáme výborně i bez burzy. Podpořit takový návrh by měl především současný ministr financí Z. Stanjura, který naříká, že přišel na ministerstvu financí ke „snědenému krámu“. Jde totiž o jednu z mnoha metod podstatného vylepšení stavu naší státní kasy, neboť odíráním seniorů to nevytrhne. Zatím je však zorientován chybným směrem.

Uskuteční se konkurs na českého Orbána?

V danou chvíli je třeba představit si pod tímto pojmem u nás politika, který by chtěl hájit české národní zájmy, tedy zájmy nás, občanů, našich domácností a českých firem. Který by chtěl začít bojovat za zachování zbytku naší suverenity a za její obnovu. Nejde tedy v danou chvíli o zřizování nějaké nové funkce, navíc ještě k tomu placené. My, jako občané vyhlašme na tuto pozici konkurs, vy politici se „nepředbíhejte ve frontě na přihlášku“ do tohoto konkursu. Při předčasných volbách si tentokrát na to zcela určitě vzpomeneme.

Jaroslav Tichý, Pokec24

Chcete-li podpořit Novou republiku, přispějte laskavě na účet 2300 736 297 / 2010