Boris Johnson zdůrazňuje primitivitu evropských politiků

Zdroj: První zprávy

Teď je v módě psát kýble kravin o tom, jestli chce Rusko přefiknout Ukrajinu. Lze to odmávnout, že jde jenom o dezinformační žumpu, ale v této žumpě plave zajímavý londýnský červ Boris Johnson.

V tzv. západních liberálních médiích je uváděno, že londýnský premiér Boris Johnson je blb. Stejně jej vidí i Johnsonovi odpůrci od Moskvy k Šanghaji, upozorňuje František Roček.
 
Třeba Finian Cunningham (25.1. 2022, https://www.strategic-culture.org) se vzteká, že pokus Borise Johnsona o vyprovokování války s Ruskem kvůli odvedení pozornosti  od jeho nezákonné narozeninové oslavy a dalších mejdanů, je sestupem do hloupé grotesky.

Starý trik

Cunningham se vzteká: „…Starý výrok je pravdivější než kdy jindy, že rozdmýchávání konfliktů v nějaké vzdálené zemi je účinným odváděním pozornosti od domácích politických strastí. V případě britského premiéra Borise Johnsona se však lest mění ve frašku…. Lži, nekompetentnost a skandály vytékají z Downing Street pod jeho dohledem. Dokonce i britský konzervativní tisk se vzdal své loajality k Johnsonovi…”

To je důvod, proč Johnsonovo “varování” Rusku tento týden před “vážnými následky”, pokud napadne Ukrajinu, zní vyloženě komicky. Jeho pokus ukázat politickou páteř v zahraničí je v rozporu s obrazem jeho pověsti doma…“

Johnson potřebuje „zajímavý“ příběh, aby byly v povědomí občanů již nevelké Británie odsunuty až na třetí kolej Johnsonovy záliby v chlastacích večírcích v č. 10 během covidových pandemických lockdownů. Na některých večírcích nebyl, ale již tolerovat jejich průběh v té době je považováno za zcela fuj.

Proto se ozývá kritika Cunninghamova typu: „…vyšlo najevo, že měl loni narozeninovou oslavu v rezidenci premiéra, když mnoho Britů truchlilo nad smrtí svých blízkých, s nimiž se nemohli ani naposledy rozloučit kvůli omezením lockdownu…“

Jenže, skutečně zajímavé je téma, kterým Johnson chce přehlušit veřejně politické pohoršení. Tématem je Rusko, čili v této době velice módní cíl.

Politické špinavosti jsou minovým polem

Pokud Johnson s vážnou tváří tvrdil, že podle britské rozvědky Rusko plánuje invazi na Ukrajinu a dosazení  loutkového režimu v Kyjevě, a chlubil se, že jeho Británie vede mezi spojenci NATO v tom, jaké způsobuje Rusku ekonomické náklady/škody, choval se jako další politický výpotek tradiční anglosaské protiruské tradice. Jenom o maličko více přehrával do většího komična to, co jiní již na politickém parketu mňoukali.

Na příkaz Johnsona britské ministerstvo zahraničí začalo evakuovat diplomatický personál ze svého velvyslanectví v Kyjevě. Ještě zajímavější ale je, že Američané a Australané následovali britského příkladu. Jen tak náhodou britští ministři zahraničí a obrany navštívili Austrálii v době nařízení evakuace velvyslanectví v Ukrajinstánu. Z toho je vidět jak ochotně Johnson rozdmýchává americkou hysterii, a proamerický premiér Austrálie je z toho též nadšen.

Bohužel, bytosti s anarchistickými a protizápadními náladami v tom (zcela správně) vidí, že tzv. vyspělým zemím velí na nejvyšší politické úrovni politická svoloč. Není to signál, že cokoliv je dovoleno, když na eurocentristickém západě velí primitivové?

Ne, že by politici na východ od česko – slovenských hospod byli ctnostnější, ale jejich zneužívání politiky je prosazováno s větší snahou o předstírání důstojnosti.

Primitivismus nás oslabuje

Premiér Johnson je jenom křiklavým příkladem politického primitivismu. Ten je v britské (i obecněji západní)  společnosti zahnízděn stejně jako středověká poturčenecká úslužnost vůči tomu kdo má právě moc.

Proto v médiích existuje podivná realita. Podávají zprávy o situaci na Ukrajině s bezmyšlenkovitou důvěřivostí. Rusko je vykreslováno jako zloduch a Británie jako ušlechtilý obránce ukrajinské suverenity. O obviněních proti Moskvě se informuje bez jakéhokoli skepticismu a analýzy.

Nebezpečná anomálie spočívá v tom, že stejná média ztratila toleranci k Johnsonovým domácím výstřelkům. Označili ho za šarlatána a neschopného klauna s nulovou morální autoritou. Primitivismus (nejen britských médií a hlavního politického směru) z toho jen čiší: Johnson je ale zároveň britskými médii brán vážně, když přijde na to, že se vydává za mezinárodního státníka, který se “postaví ruské agresi”.

V souvislosti s tím i fakt, že poslanci a senátoři jsou v jakémkoliv státě v podstatě zombi bez mozku. Kromě svých korporátních a skupinových zájmů v podstatě nejsou k ničemu. Když se např. zeptali lidičky od novin tento týden na podivné hlášky kolem Ukrajiny poslankyně a členky zahraničního výboru Evy Decroix (ODS), byla schopná jenom blekotat o ničem: „… nikdo neví, co se prezidentovi Putinovi honí hlavou. Je těžké odhadnout zda-li Rusko hraje jen boj o pozornost a moc nebo i přes veškeré negativní následky mají v plánu vtrhnout na Ukrajinu.“ Tak blekotala dobře placená členka zahraničního výboru.

Proto mozky vnímavých západních kritiků politikaření vybuchují bezmocností: Jeden z nich, Eamon McKinney, si zoufal: „…Veřejnost také nese určitou odpovědnost. Francouzi volili Rothschildova bankéře, jako je Macron. A Britové – absolventa Oxfordu a sériového lháře Borise Johnsona. Jenže, i volba vůdců zevnitř stávajícího politického establishmentu přinese totéž. Falešné levicové, pravicové paradigma je jen politické divadlo, rozptýlení, stejná mocenská struktura ovládá všechny strany politického rozdělení. Politická volba bez možností není žádnou volbou.“