Zdeněk Jandejsek: České zemědělství a potravinářství před Zeleným údělem a jejich vyhlídky po jeho implementaci!

V prvé řadě uvedl několik čísel z oblasti živočišné výroby. Například, pokud jde o skot v roce 1990 bylo u nás 3.506.000 ks, zatímco v roce 2020 to bylo jen 1.404.117 ks. což je úroveň 40 % oproti roku 1990.

Obdobně pokles nastal i v počtu dojnic. V roce 1990 to bylo 1.236.000 ks, v roce 2020 357.014 ks, to je pokles na 28,9 %. Rovněž, pokud jde o produkci mléka v litrech, tak v roce 1990 to bylo 4.802.000.000 nadojených litrů a v roce 2020 jen 3.083.800.000 litrů, což je pokles na 64,2 % původní úrovně. Takže, ve srovnání s počtem snížení počtu dojných krav, za toto 30leté období, kdy klesla produkce mléka na 64,2 % původních hodnot, nebyl tak výrazný propad v nadojených litrech dán tím, že se během uplynulých let značně zvýšila užitkovost krav chovaných ve stájích u nás.

V rámci této tabulky byl uveden i pokles produkce hovězího masa v tunách živé hmotnosti (což znamená, že krávy jdou v podstatě na vývoz k jejich dalšímu zpracování). V roce 1990 bylo vyprodukováno 509.000 t. a v roce 2020 164.900 t., což je na úrovni 32,4 % původní hodnoty.

Ve svém komentáři k předneseným číslům Zdeněk Jandejsek prohlásil, že žádná rozvinutá země prostě nepřipustila takový vývoj. Výsledkem těchto ekonomických změn je to, že v případě vypuknutí konfliktu nebo přírodní katastrofy je naše obyvatelstvo bez dostatečné potřeby mléka, mléčných výrobků, masa, vajec, ovoce a zeleniny, brambor atd. Načež dodal, že pokles živočišné výroby za těch 30 let, a zejména po vstupu České republiky do EU v roce 2004, znamená, že zemědělcům chybí hnůj, chlévská mrva, aby mohli nadále zúrodňovat svá pole. Takže, oslabování přísunu organického hnojiva do půdy po dlouhá léta působí na snižování úrodnosti půdy a její devastaci.

Načež tato fakta podpořil i dalšími údaji, v nichž uvedl i řadu údajů pro srovnání se zahraničím, pokud jde o produkci mléka. V České republice í. Pokud jde o produkci mléka, tak v ČR se produkuje 75.000 litrů mléka na 100 hektarů zemědělské půdy. V sousedním Německu je to 170.000 l/100 ha zemědělské půdy, tj. nárůst na 227 % původní hodnoty produkce mléka v České republice. V Nizozemí se produkuje 621.000 l/100 ha zemědělské půdy, tj. 828 %.

Přičemž dodal, že je úsměvné, když mají čeští zemědělci slyšet od „odborníků“, že mléka je u nás nadbytek a je nutné snižovat stavy skotu. Zároveň ironicky podotkl, že i poslední kus skotu bude nadbytečný, jelikož ve starých členských zemí EU stoupla produkce mléka, a to v Německu o 7 % a v Irsku až do výše 29 %.

Poté Zdeněk Jandejsek zveřejnil čísla, která se týkají počtu prasat a produkce vepřové masa. V roce 1990 bylo v České republice 4.790.000 ks prasat, zatímco v roce 2020 to bylo jen 1.404.000 ks, což je pokles na úroveň 29,3 procenta. V případě prasnic v roce 1990 bylo 311.000 ks, v roce 2020 87.000 ks, což je pokles na 27,9 %. Pokud jde o produkci vepřového masa v tunách, to je v živé hmotnosti, v roce 1990 to bylo 763.000 t. a v roce 2020 294.600 t., což je pokles na úroveň 38,5 % původní hodnoty.

Ve svém dalším komentáři Zdeňek Jandejsek konstatoval, že je to až neuvěřitelné, že se, za dobu 31letého úsilí o devastaci české živočišné výroby, podařilo tuto výrobu dostat úroveň na měně než 30 %, zatímco uvedené staré země EU několikanásobně zvyšovaly výrobu, a to přestože máme společný trh a přitom v roce 1990 byla výroba v těchto zemích obdobná.

Načež dodal, že pokud by zemědělská politika nebyla u nás nastavena ve prospěch extenzivní výroby, ale ve prospěch skutečných hospodářů, kterých máme dostatek, nebyli bychom na pokraji likvidace některých odvětví živočišné výroby.

Poté Zdeněk Jandejsek přešel k rostlinné výrobě. Zamyslel se přitom nad tím, že když živočišná výroba poklesla o 1/3, tak by logicky měl tento pokles přinést růst rostlinné výroby. Konstatoval, že během doby nastal výrazný pokles rozměru zemědělské půdy v hektarech. Jestliže v roce 1900 to bylo 4.228.000 ha, v roce 2020 to pokleslo na 3.493.608 ha, tudíž pokles na 82,6 %. Takže, za pouhých 31 let se snížila výměra zemědělské půdy o 17,4 %. To je, podle něho, neuvěřitelné.

Současně dodal, že produkce živočišné výroby klesla téměř na polovinu s tím, že obiloviny jsou pěstovány pouze na 57,3 % orné půdy, oproti 61,8 % v roce 1990, kdy živočišná výroba byla více než dvojnásobná. Načež pro ilustraci to doplnil slovy, že v roce 1936 se obiloviny pěstovaly na 58 % orné půdy.

„Místo, abychom na půdě, která se uvolnila po snížených ha na krmné plodiny, pěstovali zeleninu a ovoce s vysokou potřebou lidské práce, u kterých spotřeba stále roste, zlikvidovali jsme asi 2/3 těchto ploch,“ konstatoval.

Vzápětí na to uvedl, že, jako spotřebitelé, konzumujeme dováženou zeleninu a nevíme, na jakých půdách je pěstována, čím je chemicky ošetřována, jaká hnojiva byla použita, zda není pěstována třeba na kontaminovaných půdách.

Poté ocenil význam „potraviny chudých“, tj. brambory, která zúrodňuje půdu a vyčistí pozemky bez použití chemických prostředků. Načež zdůraznil, že tato vynikající předplodina je náročná na pracovní sílu.

Opět to dokumentoval několika čísly. V roce 1989 jsme brambor pěstovali 115.446 ha a v roce 2020 jen 23.877 ha, tj. při poklesu na úroveň 20,8 % původního množství. Načež dodal, že na produkci škrobu je vyčleněno 5.774 ha.

Přičemž následovala řečnická otázka, zda je nutné dovážet většinu brambor ze Španělska, Turecka, Egypta apod., kde nejsou pro nás známy podmínky pěstování, anebo raději podpořit výrobu a výstavbu temperovaných skladů, zaměstnávat lidi a vyrábět řadu výrobků z vlastní produkce?

Podle tohoto velmi zkušeného praktika ze zemědělské a potravinářské výroby, jsou u nás vytvořeny takové podmínky, že klidně by Česká republika mohla být úspěšná i v těch komoditách, v nichž v současné době není soběstačná. Vždyť tu v základnách potravinách za oněch více než 30 let, a zejména po vstupu do EU v roce 2004, ztratila. Jde tedy o výborné přírodní podmínky, jimiž naše země oplývá, a které jsou optimální k výrobě všech produktů, které patří do mírného pásma. Vliv na to má relativní dostatek srážek, půdní struktura (to je tam, kde je dostatek organické hmoty dodávané organickým hnojením), dále dostatek slunečního svitu a teploty vyhovující délce, zároveň i vegetace jednotlivých plodin a v neposlední řadě půdy, které se u nás vyskytují, jsou od hlinitopísčitých k produkci zeleniny až po těžké půdy vhodné k pěstování obilovin.

Nejde jen o přírodní podmínky, ale také i o výrobně-technické podmínky. Ty jsou, podle Zdeňka Jandejska, na mimořádně dobré úrovni s výjimkou nedostatečného přísunu organických látek (z hnoje) a vápnění. Zároveň konstatoval, že u nás máme hodně hospodářů či sedláků, kteří hospodaří intenzivně a na druhé straně i šetrně. Přitom výnosy obilí, brambor, cukrovky, řepky, ovoce, zeleniny, krmných plodin jsou na úrovni hospodářů v západních zemích, a to s obrovskou výhodou koncentrace výroby a vysokou produktivitou práce. Tito hospodáři či sedláci mají i nejkvalitnější techniku, která je ve světě nabízena. Přitom poznamenal, že máme i jednu z největších užitkovostí dojnic v Evropě, tj. cca 9 tis. l. na dojnici a rok. Podle něho se dá říci, že u intenzivní produkce vepřového masa v repopulovaných chovech naši zemědělci konkurují bez problému vyspělým chovům v západní Evropě, přičemž nižší cenou práce a nižšími cenami krmiv jsou i levnější.

„Jedině, co nám chybí je zemědělská gramotnost rádoby zemědělských odborníků k nastavení motivujících podmínek k podnikání a neznalost světových trendů v zemědělství, které směřují k výrobě laciných potravin, nikoliv k prodeji nejlacinějších dotovaných a v kvalitě podezřelých potravin. Ti, kteří káží zastropování EU, obratem z národních zdrojů dotují slučování menších hospodářství ve větší a dělají vše, co přispěje ke koncentraci výroby, zvýšení produktivity práce, lepšímu využití strojů atd. Naši kormidelníci zemědělství za 31 let nepochopili, že našim souputníkům v EU nejde o vyvážený společný trh, ale o likvidaci našeho trhu s potravinami a jeho ovládnutí vlastními výrobky, o tom svědčí již uvedené několikanásobné produkce jednotlivých komodit na 100 ha zemědělské půdy,“ prohlásil Zdeněk Jandejsek.

Podle něho předpokládaná implementace Zeleného údělu mimo jiné zahrnuje omezit používání pesticidů o 50 %, omezit používání průmyslových hnojiv o 30 %, přičemž nyní je to o 20 %, dále omezit antimikrobiální látky pro zvířata o 50 %, zároveň omezit produkci konvenčního zemědělství ve prospěch ekologického zemědělství na 25 až 30 % a v neposlední řadě rovněž snižovat stavy hospodářských zvířat z důvodu produkce metanu. Tato omezení přitom označil za velmi nesrozumitelná, protože nereflektují současnou úroveň používání jak pesticidů na 1 ha zemědělské půdy, tak průmyslových hnojiv na ha orné půdy v jednotlivých zemích EU.

Pro srovnání dále uvedl, jak se to s úrovní snižování pesticidů v některých zemích EU. Jestliže v České republice se užívá 1,89 kg účinných látek na 1 ha zemědělské půdy, potom v Německu je to 3,45 kg, ve Francii 3,85kg, v Španělsku 5,65 kg a v Itálii 7,8 kg.

Takže, pokud Česká republika sníží aplikaci pesticidů na 50 % dojde ke snížení nejen výnosů, ale i kvalita produktů nebude standardní. Budou se například vyskytovat plísně apod. Jestliže ale sníží používaní pesticidů země s nejvyšší spotřebou pesticidů, dojde pouze k nižšímu nadužívání a nižšímu plýtvání, ale úroveň kvality ani produkce se zásadně nezmění. Důsledkem této politiky snížení pesticidů u nás bude i nižší výnos produkce, což povede k tomu, že Česká republika opět uvolní svůj domácí trh ve prospěch dovozů zahraničních potravin.

Poté opět následovalo několik čísel pro srovnání, které se týkaly snížení průmyslových hnojiv. V České republice se užívá cca 124 kg čistých živin na 1 ha orné půdy, ve Švýcarsku cca 200 kg, v Německu cca 220 kg, v Nizozemí cca 240 kg, v Belgii cca 290 kg a v Irsku cca 510 kg.

Zdeněk Jandejsek k tomu dále uvedl, že Česká republika postupně snižovala spotřebu průmyslových hnojiv na uvedených 124 kg čistých živin na 1 ha orné půdy, když před vstupem do EU se spotřeba pohybovala kolem 300 kg čistých živin na obdělávanou půdu. Snížení tehdy dosáhlo cca 60 %. Proto také zdůraznil, že není důvodu dále snižovat o dalších 30 % či 20 %, jelikož dopady dalšího snižování by omezily úrodu i kvalitu vyráběné produkce.

Pokud jde o omezení antimikrobiálních látek pro zvířata o 50 % je to, podle něho, opět fikce. Protože řada zemí EU 27 využívá antibiotika několikanásobně více než Česká republika. Například v produkci vepřového masa Španělsko používá antibiotika plošně, přičemž maso vyváží do celého světa, a to více než 70 % své produkce. Přitom Česká republika je postižena dovozem španělského vepřového masa nejvyšším procentem.

Takže, pokud se v České republice využívají léčiva jen selektivně a budou se zároveň také omezovat o 50 % antimikrobiální látky, neproběhne odpovídající léčba zvířat, a ty budou strádat a nebude možné je vůbec chovat, dodal významný český hospodář v zemědělství a potravinářství. Podle něho je tento požadavek těžko pochopitelný, když v humánní medicíně spotřeba těchto látek stále roste a většina států financuje rozsáhle výzkumy k získání nových a účinnějších látek na této bázi.

Načež k tomu dodal, že jde opět o plácnutí do vody, k snížení těchto látek by mělo docházet, ale vlivem výzkumu a prodeje nových účinných léků, ale vždy selektivně podle výše spotřeby v každé konkrétní zemi.

V další části svého výkladu se Zdeněk Jandejsek věnoval omezení produkčního zemědělství o 25 až 30 % ve prospěch ekologického zemědělství. Pro srovnání: Česká republika má v ekologickém režimu 15,7 % zemědělské půdy, Rakousko 5 % a Německo 4,5 %. Pokud by došlo v celé EU k posunu ekologické výroby na 30 % zemědělské půdy, dojde k nedostatku potravin, protože v tomto režimu (ekologickém) je produkce na 1 hektar sotva poloviční.

S těmito neblahými tendencemi pro evropské zemědělství také souvisí i plán na snižování stavu hospodářských zvířat ve všech zemích EU, a to ve stejném rozsahu. To je, podle Zdeňka Jandejska, úplný nesmysl. Jestliže v České republice je na 1 ha zemědělské půdy 0,38 VDJ (velkých dobytčích jednotek), potom v Německu je to 1,40 VDJ a v Nizozemí je to téměř 3 VDJ na 1 ha zemědělské půdy.

Zároveň upozornil, že z těchto připravovaných opatření také plyne, že se v České republice budou chovat na 1 ha zemědělské půdy méně než 0,2 VDJ a v Holandsku 1,5 VDJ, to je téměř 8 krát více než u nás.

Teorie, jak řešit Zemědělský úděl do roku 2030, je, podle Zdeňka Jandejska, nejen utopie, ale tragédie nejen pro produkci dostatku potravin, ale i pro životní prostředí v zemích se zanedbatelnou úrovní živočišné výroby, jako jsou například Česká republika, Slovensko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a další.

V případě implementace (zavedení) Zeleného údělu v České republice v rozsahu navrhovaném dojde k dalšímu snížení soběstačnosti v základních potravinách, která není bezpečná již v současné době. Vždyť v průměru všech základních potravin je nyní na našem trhu cca 55 %. Takže, nezajistit dostatek potravin v době, kdy máme vysokou životní úroveň, může směřovat k nepokojům obyvatelstva, dodal. Výsledkem těchto opatření při zavádění Zelného údělu bude, že dovoz potravin potom bude pocházet ze zemí MERCOSUR-u (tj. sdružení volného obchodu latinskoamerických zem), kde nejsou zajištěny standardy na úrovni EU. Dále dojde ke snížení kvality potravin z důvodu používání u nás již zakázaných přípravků ve výživě zvířat či léků u nás již zakázaných (např. řady kokcidiostatik) nebo hormonálních přípravků apod. Současně také uvedl, že úroveň kvality domácích výrobků nemůže být nahrazena stejnou kvalitou z dovozu, to bude působit na zdraví a snižování dlouhověkosti naší populace. Největší škody vniknou utlumením produkčního zemědělství ve prospěch ekologického zemědělství a zavedení až 10 % neobdělávané půdy.

Tato opatření přinesou to, že dojde k obrovskému výpadku přírodního organického hnojiva, což způsobí zejména další snižování procenta humusu v půdě, dále špatnou údržnost vody v půdě, další narušení drobtovité struktury půdy, další okyselování půd, utužování půdy a nedostatek vzduchu v půdě, snížení množství půdních živočichů rozkládajících organické součásti půdy. Přičemž výše uvedené důsledky navrhovaných a přijatých opatření nebudou prospívat životnímu prostředí, ale naopak bude snižovat úrodnost půdy a obyvatelstvo vystaví také obrovskému nebezpečí v kvalitě a dostatku potravin.