Zahraniční politika pro lidi

NATO teď paradoxně existuje hlavně proto, aby nějak zvládalo rizika, která vytvořilo svojí existencí, píše vlivný americký list Washington Post.

Většina toho, co se teď dá číst o jednáních Ruska s USA a NATO – venku i doma – patří k nejpokrytečtější propagandě, jakou jsem kdy viděl, a že jsem dostával příležitosti. Neplatí to stoprocentně. Už jsem tady zmínil menšinová média, jako internetový Truthout a jeho rozhovor s Noamem Chomskym, nebo seriózní sociologický pokus sledovat vývoj názorů americké veřejnosti na roli USA ve světě v konfrontaci s rostoucími problémy doma. Pozoruhodné je, že v tak ostře rozdělené zemi, jako jsou dnešní Spojené státy, převažuje v obou stranách odpor k dalším válkám v zámoří.

Ale silné hlasy zaznívají i ve velkém tisku. Mimořádně seriózní hlas proti stupňování válečnického štvaní a ve prospěch seriózního jednání o skutečných potřebách bezpečnosti USA zazněl v listu Washington Post, stojícím na straně Demokratů a tradičně řazenému k nejvlivnějším médiím. Jejich komentář vyšel ještě v době, kdy se americká delegace připravovala na jednání v Ženevě.

Komentář listu Washington Post začíná tím, že se pozastavuje nad přístupem Bidenovy administrativy, která ruské požadavky veřejně odmítala ještě před začátkem jednání. Nabízí racionálnější přístup. Co kdyby se Biden napřed zamyslel nad tím, na čem jeho vlasti pravdu záleží, radí komentátorka Katrina vanden Heuvel. Měl by nejprve definovat nejdůležitější bezpečnostní problémy USA a z toho vyvodit priority pro „zahraniční politiku střední třídy“.

Úplně nahoře bude pandemie, která si už vzala 824 tisíc amerických životů, a přibývají další. To vyžaduje obrovské úsilí doma i pomoc okolnímu světu, aby bylo dost vakcín a posilovaly se zdravotnické kapacity pro trasování, testování a léčbu. Další na řadě může být existenční hrozba katastrofických klimatických změn, která zatím stála životy a miliardy dolarů při obrovských bouřích a dalších extrémních klimatických událostech. Také tady nevystačíme jen s Green Dealem doma, ale musíme zapojit další země, zejména Indii a Čínu, do urychleného odchodu od fosilních paliv.

A pak je tu spousta vnitřních problémů, rostoucí počet „úmrtí ze zoufalství“, klesající průměrná délka života, extrémní nerovnost, rasové napětí a americká demokracie v obležení. Máme-li tyto problémy řešit, musíme se vzdát dobrodružství v zahraničí, vyhnout se opakování nekonečných válek jako v Afghánistánu a skoncovat s vražednými nálety dronů.

Až v tomto kontextu může Biden koncentrovat pozornost na Rusko a Ukrajinu.

Spojené státy nemají žádný vážný bezpečnostní zájem na Ukrajině. Tamější občanská válka byla tlakem mezinárodních sil posunuta do geopolitického střetnutí. Avšak samotní ukrajinští občané jsou rozděleni, miliony z nich mluví rusky a hledí na východ. Míra chudoby přesahuje 50 procent. Nejsme tu od toho, abychom utráceli peníze a síly na zmírňování jejich vnitřních problémů, píše Washington Post.

Komentátorka pak připomíná slova George Kennana, uctívaného diplomata, který patřil k největším znalcům Ruska. Mimochodem, byl autorem Trumanovy doktríny a politiky zadržování komunismu, ale podílel se i na vzniku Marshallova plánu. S přibývajícím věkem pak prosazoval realističtější přístup ke vztahu obou zemí. Roku 1998 (to už mu bylo 94) podle autorky správně předpověděl, že Rusko bude „reagovat docela nepřátelsky“, pokud se NATO začne rozšiřovat na Východ. „Myslím, že to je tragický omyl,“ řekl. „Po tomhle rozšíření se budou naši Zakládající otcové obracet v hrobě. Zavázali jsme se k ochraně spousty zemí, aniž bychom k tomu měli potřebné zdroje nebo skutečný úmysl něco takového podniknout.“

Od té doby se NATO rozšířilo o 11 členských států, které byly předtím sovětskými republikami nebo členy Varšavské smlouvy. Nikoho nemohlo překvapit, že rozšíření NATO vyvolalo sblížení Ruska s Čínou, což je strategický debakl, který by neměl žádný americký prezident vytvářet podněcovat.

Biden se proto měl mnohem dříve zaměřit na zmírňování napětí s Ruskem, abychom se mohli začít věnovat reálným bezpečnostním problémům. Pětileté prodloužení Nové dohody START o snižování počtu jaderných zbraní, ke kterému už přistoupil, je pouhým prvním krokem.

Místo abychom vršili vojenskou pomoc Ukrajině a vedli nezávazné rozhovory o jejím přistoupení k NATO, Biden měl požadovat vytvoření společných záruk ukrajinské nezávislosti a neutrality, zdůrazňuje list Washington Post. Spojené státy a NATO by měly souhlasit s tím, že nebudou umisťovat jednotky ani útočné zbraně do bývalých sovětských republik. Rusové by zase měli garantovat, že jim nebudou vyhrožovat vojenskou silou. A obě strany se zavážou, že se nebudou vměšovat do vnitřních věcí těchto zemí.

Úplný odchod by teď byl politicky těžký, když NATO zaostřilo na mnoho těchto bývalých republik a přiblížilo se k samotné ruské hranici. Ale i v této situaci je možné vyhlásit ukrajinskou nezávislost a nezúčastněnost jako část mezinárodně dohodnutého řešení, které by mohlo být pod ochranou Bezpečnostní rady OSN nebo OBSE. To by výrazně snížilo napětí a umožnilo dlouhodobé příměří.

Podle WP je Biden pod tlakem jestřábů z obou domácích politických stran, kteří trvají na tom, aby se ani nepokoušel začínat s nějakým vyjednáváním. Ale přes všechny válečnické žvásty, skutečné bezpečnostní zájmy Američanů jsou jasné. Ukrajina k nim nepatří. I kdyby Ukrajina byla součástí NATO, žádný americký prezident nepůjde do války s Ruskem, aby ji bránil. NATO teď paradoxně existuje hlavně proto, aby nějak zvládalo rizika, která vytvořilo svojí existencí.

Máme přesvědčivý zájem na ochlazení nažhavených vztahů s Ruskem a na zachování nezávislosti zemí podél jeho hranic. Současný bezpečnostní establishment to může považovat z nesmysl, ale je to rozhodně moudřejší než konvenční moudra, která nás míní zavést do násilného konfliktu s Ruskem, uzavírá komentátorka Washington Post.

Ilustrační foto: Victoria Nuland na kyjevském majdanu podpořila účastníky puče v roce 2014, i dnes ovlivňuje zahraniční politiku Washingtonu.

Zdroj:  Vaše věc

Chcete-li podpořit Novou republiku, přispějte na účet 2300 736 297 / 2010