Rusko se připravilo k rozmístění vojenských základen ve Venezuele a na Kubě

Ljubov Stěpušova

14. ledna 2022

Rusko oznámilo možné rozmístění vojenské infrastruktury u hranic s USA. Náměstek ministra zahraničí Sergej Rjabkov oznámil, že USA a NATO odmítly požadavky Ruska na záruky bezpečnosti. Jako odvetu nevyloučil rozmístění vojenské infrastruktury na Kubě a ve Venezuele. Řekl: „Nechci nic potvrzovat, ani vylučovat.“ Připomenul, že prezident Putin mluvil o vojensko-technických opatřeních, například ve smyslu ruského vojenského námořnictva, které může být realizováno, pokud bude Rusko provokováno a bude pokračovat další vojenské nátlak z Washingtonu na Moskvu.

Venezuela vojenské základny RF uvítá

Ve Venezuele se ihned ozval samozvaný prezident Guaido: „Co Rusko chce? Udělat z nás součást konfliktu, který ani není jihoamerický. Rusko nemá co ve Venezuele umisťovat vojenské síly, protože jsme svrchovaná země.“

Avšak ministr obrany Venezuely Vladimir Padrino Lopez nazval možné rozmístění ruských raket na území Venezuely „prohloubením spolupráce“ a Guaidóa za „odporného představitele“ protivenezuelských sil. Poznamenal, že vojenská dohoda mezi dvěma zeměmi „již existuje“.

Padrino napsal: „Není divu, že nechutný představitel nepřátel vlasti mluví o národní svrchovanosti poté, co vykládá o vojenském zasahování a sankcích proti Venezuele, když Rusko dává na pořad otázku prohlubování vojenské spolupráce našich zemí, která již existuje.“

Chvástá se Putin?

Bidenův poradce pro národní bezpečnost USA Sullivan oznámil, že nemá v úmyslu reagovat na veřejné chvastounství. Prý „pokud se chce Rusko vydat touto cestou, budeme s tím rázně bojovat“. Vzniká otázka, jak to udělají, protože Rusko má s Venezuelou širokou spolupráci a americké sankce ji nezastavily. Ruský ministr zahraničí Lavrov potvrdil před dvěma měsíci na setkání s venezuelským kolegou Felixem Placencionem, že Rusko je solidární s Madurovou vládou tváří v tvář nezákonným sankcím a možnému zasahování do vnitřních záležitostí Venezuely ze strany jiných zemí.

Ministr obrany RF Šojgu řekl v červnu 2021 na Konferenci o mezinárodní bezpečnosti, že Kuba, Venezuela a Nikaragua potřebují vojenskou podporu ze strany Moskvy více než kdykoliv dříve, vzhledem k různým formám nátlaku, který tyto země zakoušejí.

Rusko je připraveno k rozmístění vojenských základen na Kubě a ve Venezuele

Rusko je na takovou podporu již dobře připraveno. Ruští vojáci jsou ve Venezuele jako poradci, technický personál (zbraně nakoupené v Rusku za 11 miliard dolarů musejí být obsluhovány) a s venezuelskou armádou provádějí společné operace podle existujících dohod. Do země přiletěly strategické bombardéry Tu-160 schopné nést jaderné zbraně a letadlo vojenských sil RF Il-62 ze Sýrie s výsadkem na palubě.

V této souvislosti psala venezuelská média o vybudování vojenské základny na severovýchodě země. Noviny El Pitazo oznámily, že se ruští specialisté na drony účastnily zásahu proti americkým a kolumbijským žoldnéřům, kteří se loni v květnu snažili vyprovokovat státní převrat.

Neúspěšná byla i operace SBU a CIA na naverbování a odeslání bývalých ruských vojáků a rebelů z Donbasu, údajně k ochraně ropných plošin ve Venezuele.

V sovětských časech existovala na Kubě základna radio-rozvědky na okraji Havany, která mohla kontrolovat velkou část komunikace USA. Tu v roce 2001 uzavřel Vladimir Putin. Další byla základna k obsluze ponorek v Cienfuegos. Třetí byla motostřelecká brigáda s tankovým a dělostřeleckým praporem s až třemi tisíci osobami.

Vojenská spolupráce byla ukončena po rozpadu Sovětského svazu, ale dnes je realizována vojenskými poradci a spoluprací s kubánským vojensko-technickým průmyslem. Možná je i dosažena dohoda o technické údržbě sil vojenského námořnictva RF v kubánských přístavech. V roce 2020 navštívil hlavní velitel ruského vojenského námořnictva admirál Jevmenov Kubu a tato otázka se prý projednávala.

Později oznámil ruský velvyslanec na Kubě Guskov, že Moskva je ochotna posoudit možné návrhy Havany na upevnění obranného potenciálu země a vyčlenila by na to půjčku přes 1 miliardu EUR. Anatolij Punčuk, zástupce ředitele FSMTC (Federální služba pro technickou a odbornou kontrolu) potvrdil, že Moskva je ochotna pomoci Havaně při posílení jejího námořnictva a pomůže při modernizaci komplexu.

Největší pomoc Ruska Kubě je finanční. Moskva ostrovu odpustila 90 % dluhu ze sovětské éry. Zbytek dluhu měla Havana zaplatit v roce 2020, ale loni bylo vyhlášeno dvouleté moratorium na splácení. Jistě ne jen tak.

Rusko bude jednat tak, jako jednal Sovětský svaz

Argentinský analytik Fantini rádiu Mitra, že Rusko si určilo pevný cíl nedovolit, aby se NATO uhnízdilo v postsovětském prostoru, a to především na Ukrajině.

Analytik poznamenal, že po událostech v Kazachstánu ukazuje výhrůžka Rjabkova ohledně Jižní Ameriky, že Vladimir Putin sází vše na jednu kartu. Politolog je přesvědčen, že ruský prezident „již zašel velmi daleko“ a má v úmyslu ukázat USA „co znamená Ukrajina pro ruský nacionalismus“.

Fantini uzavírá: „Ruský ultranacionalismus má něco společného s tím, co bylo v sovětské epoše, která byla jakýmsi největším geopolitickým úspěchem Ruska. Ruský nacionalismus se dále rozhlíží kolem sebe a mnohdy bude jednat stejně jako jednal Sovětský svaz. Krom toho je jejich přáním navrácení území, která v sovětské době Rusku patřila.“

Převzato z Pravda.ru

***

Financial Times: Severní proud-2 se pro Západ stal jablkem sváru

17. ledna 2022

Boj USA s SP-2 skutečně způsobil rozkol na Západě, jak potvrdil Finančně bankovní asociaci „Ekonomika dnes“ vedoucí vědecký pracovník v Ruské akademii věd Vladimir Olenčenko. Poznamenal, že nyní všichni v Evropě mají jasno, kdo zde prosazuje americké zájmy. List Financial Times tvrdí, že SP-2 vrazil klín mezi Německo a USA a vnesl do Evropy svár.

Po volbách do Bundestagu vznikl konflikt ohledně projektu i ve vládě SRN. Věc SP-2 nebyla zařazena do koaliční dohody mezi SPD, FDP a Zelenými. Financial Times tvrdí, že konflikt souvisí s nebezpečím růstu závislosti na ruském plynu, jenže to neodpovídá skutečnosti. SP-2 je alternativou ukrajinské trasy plynu a nepředpokládá další objemy vývozu.

Kořeny problému spočívají v hodnotách: Sociální demokraté zastávají pragmatický přístup Berlína ke vztahům s Moskvou a Zelení se staví na podporu Ukrajiny a žádají alternativní energetiku.

V SRN se změnila generace voličů. Mladí už měli dost Merkelové a raději volili Zelené s obnovenou levicovou rétorikou a mladou ženou jakožto kandidátkou na kancléřku. Nová německá ministryně zahraničí Baerbocková ještě před svou návštěvou v Kyjevě a v Moskvě oznámila, že SP-2 nebude spuštěn, pokud bude RF agresivní vůči Ukrajině.

Britové si všimli, že kancléř Scholz odmítl posuzovat zesílení sankcí vůči Rusku.

Podle Stefana Meistera z Německé rady pro zahraniční vztahy nemají německé úřady konsolidovaný postoj k Rusku a v principiálních otázkách se rozcházejí.

Financial Times vidí v německé vládě rozkol. Zelení kritizují plynovod, ale představitelé SPD jej stále podporují.

Strany zůstaly zdvořilé. V koaliční smlouvě je stanoveno, že v Německu musejí odpovídat všechny energetické projekty právu EU, proto je nutné pro SP-2 certifikační řízení. Existuje také společné prohlášení USA a SRN ze 16. července 2021, že upustit od projektu je možné jen v případě vojenské eskalace na Donbasu.

Na Západě jsou rozpory

Podle Olenčenka je ohledně plynovodu SP-2 na Západě rozkol. USA tvrdí, že nový plynovod omezuje jejich možnosti prodávat v Evropě zkapalněný plyn. Tento postoj zastávala administrativa Trumpa. Uvalila na projekt sankce. Biden od toho přístupu upustil a hodlá s Ruskem vyjednávat. V červenci 2021 přistoupil na kompromis s Merkelovou a Američané nezesílili sankce na projekt.

Olenčenko tvrdí: „Západní sdělovací prostředky udržují otázku SP-2 v centru pozornosti a uvádějí ji jako problém. Existují dva přístupy: Teorie posílení pozice RF a druhá o rozkolu v kolektivním Západu.“

Přímo o rozkolu se mluvit nemůže, ale SP-2 ukázal, že v Německu a v EU existuje proruská a proamerická lobby a každá prosazuje jiné řešení ohledně vztahu s Moskvou.

Věc Olenčenko shrnuje: „Evropa i Německo by měly být Američanům vděčné za otevření tohoto tématu. Ukázalo se kdo pracuje pro USA a ukázal se rozdíl mezi evropskými a americkými zájmy.“

SP-2 má zabezpečit stabilní a na vnějších faktorech nezávislý tranzit do Evropy. Na sto procent odpovídá zájmům Evropy.

Nakonec Olenčenko uzavírá: „Američané byli u SP-2 příliš horliví. Projekt tak vyvolal mnoho vnitřních konfliktů v EU, v Německu i v samotných USA. Britský historik Ferguson poznamenává, že americké iniciativy v Evropě se často jako bumerang vracejí do Washingtonu.“

Agresivní vynucování Washingtonu vlastních zájmů ohledně SP-2 a NATO mělo jako důsledek prudké ochlazení vztahů USA s EU za Trumpa a za Bidena jen formální oteplení.

Převzato z Rueconomics.ru

***

Indie v plánech Anglosasů a její strategické dohody s Ruskem

Arťom Ignaťjev

16. ledna 2022

Čína je pro Moskvu hlavním strategickým partnerem v Asii. Avšak Rusko potřebuje také Indii, aby byly vyváženy akce Anglosasů v regionu v rámci projektu Globální Británie. Podle americké političky Harrisové je pro zahraniční politiku USA prvořadý indo-pacifický region, který je i v ohnisku zájmů vojenských bloků AUKUS a QUAD.

Klíčové prvky západní strategie odporu k Číně představil admirál Davidson. V plánu je vyčlenit na reorganizaci a posílení vojenské skupiny INDOPACOM pro rok 2022 4,68 miliard USD a pro období 2023 až 2027 ještě 22,69 miliard USD. Washington prý musí v regionu soustavně demonstrovat schopnost odstrašování, aby se zabránilo Číně koncentrovat síly, nebo být aktivní v regionech důležitých pro USA a také v nich mít dost sil k porážce Čínské lidové osvobozenecké armády.

Srážka ČLR s Indií je dávný sen kolektivního Západu a jeden z cílů strategie Washingtonu v Indickém a Tichém oceánu. Jenomže Indii neuspokojuje role drobné mince a usiluje o upevnění vztahů s Moskvou.

V poslední době bylo nejvýznamnějším ve vztazích Ruska s Indií zakoupení komplexů S-400 Triumf za 5,43 miliardy USD. Washington již vyhrožoval Indii sankcemi.

V průběhu návštěvy Vladimira Putina v Indii v prosinci 2021 uzavřely Moskva a Dillí řadu výhodných smluv a prodloužily dvoustranný program vojenské technické spolupráce do roku 2031. Po návštěvě byla podepsána dohoda o výrobě ručních palných zbraní ruské konstrukce v indických závodech. Bude zde vyrobeno přes 600 tisíc kusů AK-203 nejnovější verze.

Strany se dohodly na dalších krocích k podpoře společné výroby komponent, agregátů a další produkce pro obsluhu techniky a zbraní ruské konstrukce podle programu „Dělej v Indii“ po převodu technologií a organizování společných podniků v Indii. Indie má rovněž zájem na získání ruských stíhaček Su-30 MKI a Mig-39 a dále tanků T-90.

Krom toho je uzavřena dohoda Ruska a Indie na ponorky Akula za 3 miliardy USD. Mají být dodány v roce 2025. USA dosud Indii nenavrhly žádnou skutečnou pomoc ohledně jejích námořních zbraní. Zřízení AUKUS je podle indických znalců směřováno ke krachu strategického řádu v Asii. Indie buduje své ponorkové atomové námořnictvo a opírá se zde o spolupráci s Ruskem.

Rusko a Indie plánují prohloubit dlouhodobou spolupráci v oboru stavby lodí, těžby uhlí, výroby hnojiv, válcované oceli a přípravy kvalifikované pracovní síly. Země mají zájem na vzájemných investicích do těžby a zpracování ropy a plynu. Na základě dlouhodobých smluv má být podle dlouhodobých kontraktů zvýšena těžba ruské ropy za zvýhodněné ceny a dále zvýšen dovoz zkapalněného plynu s možným využitím severní námořní cesty pro dodávky energetických surovin. Plánuje se do roku 2025 zvýšit obchodní obrat na 30 miliard USD a vzájemné investice na 50 miliard USD.

Indie a Rusko přijaly společné prohlášení „Rusko-Indie: Partnerství pro mír, pokrok a rozkvět“. Rusko už nyní zajišťuje asi 60 % všech potřeb indického vojenského průmyslu. Země provádějí společná vojenská cvičení v Indii i v RF. Posílení to je, a to i přes účast Indie v AUKUS a v prozápadním kvartetu QUAS (USA, Indie, Japonsko, Austrálie)

Podle ministra Lavrova ničí QUAD univerzální formát spolupráce v asijsko-pacifickém regionu. Kvarteto se má stát nástrojem USA k obklíčení ČLR a RF. Znepokojení Moskvy má svůj důvod, protože hlavní úkol QUAD a AUKUS je mobilizace regionálních spojenců Anglosasů proti vlivu ČLR a RF. Na summitu v Bílém domě se vůdci zemí QUAD dohodli na rozšíření vojenské spolupráce v kosmu, kybernetickém prostoru, ve sféře infrastruktury a technologie a 5G.

Indie má dost významný vliv na okolní regiony, zvláště v jihovýchodní a centrální Asii. Hranice „indického světa“ podle koncepce indo-pacifického regionu vypracované v Indii v roce 2007 a rozvinuté v roce 2012 Spojenými státy vypadá takto: Rusko a Indie se k sobě přibližují. Dohodly se na spolupráci k podpoře vzájemného účtování v národních měnách. Pomůže to ušetřit čas, zmírnit výdaje a riziko při platbách.

Jak řekl ministerský předseda Indie Módí, rozšiřuje se spolupráce v oboru kosmu a v civilní jaderné energetice. Pokročila výstavba jaderné elektrárny Kudankalam a připravuje se další místo pro druhou jadernou elektrárnu ruského typu. Vysoce se hodnotí rychlá obnova kooperace v sektoru diamantů.

Nedávné svržení prozápadní vlády v Kábulu zasadilo ránu jak americkým plánům „volného a otevřeného indo-pacifického regionu“, tak i strategii USA v Centrální Asii. Moskva a Dillí fakticky spolupracují. Indie dříve hodně investovala do afghánské infrastruktury a je solidární s RF v otázce nátlaku na hnutí Talibán. Na globální úrovni potvrdily Indie a Rusko upevnění spolupráce v těsné koordinaci s BRICS a oznámily, že budou nadále spolupracovat na upevnění ŠOS. Celkově zůstává strategická spolupráce Ruska a Indie na vysoké úrovni a má dobrý potenciál rozvoje.

Převzato z Fondsk.ru

***

Události v Kazachstánu – přelomová chvíle ve vnitřní i zahraniční politice Běloruska

Igor Novickij

20. ledna 2022

O člověku, který je připraven rvát se o moc až do posledka a se kterým nemá smysl mluvit z pozice síly.

Lednové rebelie v Kazachstánu byly nejdůležitější událostí poslední doby v postsovětském světě. Zvláštní význam měly pro Bělorusko, kde jsou dosud stopy společenské a politické krize po prezidentských volbách v srpnu 2020.

Nyní se v Bělorusku připravuje ústavní reforma. Celonárodní diskuse už proběhla a dále se pracuje na konečné verzi dokumentu. Referendum se předpokládá do konce února. Je potřeba mít na paměti, že se změnily podmínky od času, kdy se o reformě přemýšlelo. V roce 2020 republikou otřásly masové protesty a na běloruskou veřejnost silně působil vliv Západu. To trvalo několik měsíců. Dnes už protesty nejsou, prakticky přestaly existovat západní nevládní organizace a nejradikálnější opozičníci jsou buď za mřížemi, anebo utekli. Vláda zcela kontroluje situaci.

Krize v Bělorusku není zlikvidována úplně, nespokojenost je nyní skrytá. Minsk vidí, že politika „vlídného“ rozdělení sfér vlivu s prozápadní opozicí neupevňuje stát.

Když probíhaly v Kazachstánu tvrdé nepokoje, hledaly běloruské státní sdělovací prostředky paralely mezi tím, co se dělo tam, a tím, k čemu došlo v Bělorusku v roce 2020. Ukázalo se, že za protesty v Alma-Atě stojí stejné síly, jaké stály za pokusem o srpnový převrat na Bílé Rusi. Jsou to síly ze Západu. Konstatovalo se, že „by se mělo kazašské vládě pomoci vypořádat se s touto situací, neboť Bělorusko a další země již mají zkušenost s potlačováním povstání a barevných revolucí“. Pro bezpečnost a mír v Eurasii je to důležité. Běloruské mírové síly byly do Kazachstánu vyslány jako součást sil CSTO.

Pro oficiální Minsk byly lednové události v Kazachstánu zlomovým momentem v domácí i zahraniční politice.

Lukašenko vícekrát varoval před rostoucím napětím v postsovětské Eurasii a o možnosti nových barevných revolucí. Protože se jeho předpoklady naplnily, zvýšilo se jeho hodnocení na mezinárodní úrovni.

Lukašenko se s rebeliemi v zemi vypořádal. Bylo vidět, že je to politik, který je ochoten bojovat o moc až do krajnosti a se kterým nemá smysl jednat z pozice síly.

Události v Kazachstánu přesvědčily běloruské úřady, že očista státu od západních agentů je jedině správná. Na rozdíl od Kazachstánu, kde se z běloruských událostí roku 2020 nepoučili a dále si zahrávali se zahraničními nevládními organizacemi, v Bělorusku byly po srpnu 2020 zlikvidovány prakticky všechny organizace jakýmkoliv způsobem placené ze zahraničí. Byla uzavřena všechna takzvaná nezávislá media a některá z nich (a ještě řada telegram-kanálů) byla prohlášena za extrémistická. Zesilování zápasu s nimi potvrzuje oznámené komplexní cvičení s účastí územních orgánů ministerstva vnitra a vnitřních vojsk ministerstva vnitra Běloruska. Má to být reakce na události v Kazachstánu, které „potvrdily nezbytnost procvičení různých scénářů vývoje situace“. Cvičí se „zajištění ochrany veřejného pořádku, zastavení masových nepokojů a otázky a taktické akce k likvidaci skupin teroristů, extrémistů a ozbrojených zločinců“.

Nejdůležitější události v Kazachstánu přímo ovlivnily dříve v Bělorusku oznámenou transformaci systému státní správy. Doposud každý pokus o přechod vždy selhal. Lukašenko se 18. ledna vyjádřil, že „je možno provést změny tak, že bude hůře než v Kazachstánu, bude jako na Ukrajině“. Změna sytému vlády v Bělorusku, o které se dříve uvažovalo, nebude stejná (nebo bude naprosto jiná) než se předpokládalo. Moc prezidenta nebude menší, ale v některých momentech se zvýší.

V blízké perspektivě se Lukašenko nechystá nikomu předávat vedení země. Má výjimečné právo být zároveň prezidentem i stát v čele Všeběloruského národního shromáždění (VNS), které má být hlavním nástrojem předávání moci v budoucnu. Po událostech v Kazachstánu mluví Lukašenko o předávání moci velmi opatrně. Podle něho má být VNS „pákou řízení v rukou staré vlády tehdy, pokud nová vláda nedokáže zajistit, aby se k moci dostali normální lidé a abychom potom nemuseli želet“. Lukašenko nechce, aby přišel k vládě „dočasný prezident“, jakým sám kdysi byl.

Minsk si vzal ponaučení z Kazachstánu. Vláda se opět přesvědčila o přerozdělení moci mezi klany Nazarbajeva a Tokajeva. V Minsku si dvakrát rozmyslí, než provedou výměnu.

Převzato z Fondsk.ru

Překlad Ousidermedia, Zajoch