A ačkoliv je tentokrát diplomacie poprvé tak jasně posílena ukázkou vojenské síly a odhodláním ji použít, není zaručeno, že se silně vyděšený Západ dokáže rychle zastavit. A jakmile Rusko nebude mít kam ustoupit, je nevyhnutelná srážka a definitivní roztržka. Jelikož s tím Rusko záměrně souhlasilo, znamená to, že je připraveno.

Jak se všechno změnilo! Rozhovory mezi náměstkem ruského ministra zahraničí Sergejem Rjabkovem a náměstkyní ministra zahraničí USA Wendy Shermanovou o tom jak dál žít začala pozoruhodnou poznámkou: Rusko politovalo Ameriku.

Je jim nepříjemné vést s námi bilaterální dialog, protože za sebou cítí oči a uši nejvíce proti Rusku naladěné skupiny v NATO,

– řekl Rjabkov v předvečer jednání, jejichž začátek považoval za úžasný. Protože po náročném, ale věcném rozhovoru se strany „vrhly do podstaty nadcházejících záležitostí“.

Proč takové potěšení? Všechno je velmi jednoduché: po více než 30 let si Američané, jejich spojenci a dokonce vazalové, ignorující Rusko, dělali co chtěli a metodicky se přibližovali k ruským hranicím. A když nakonec Moskva bouchla pěstí do stolu a demonstrativně soustředila své jednotky v západních oblastech země, Američané poslušně a v termínech naznačených Ruskem zasedli k jednacímu stolu – za vytí svých svěřenců, kteří se báli, že budou zrazeni, jako nedávno Afghánistán. A budou nastolena témata, o kterých se dříve považovalo za nemyslitelné s Moskvou diskutovat.

Ženeva, Brusel, Vídeň

Jednání proběhnou na třech místech – v Ženevě 10. ledna v uzavřeném formátu na území americké stálé mise při OSN, v Bruselu 12. ledna na zasedání Rady Rusko-NATO a ve Vídni 13. ledna na zasedání Stálé rady OBSE. Moskva považuje poslední dvě lokality za bezvýznamné. OBSE je tlachárna a NATO je stejně řízeno Američany. Důležitá jsou proto především dvoustranná jednání v Ženevě.

Všechny tyto diskuse se budou točit kolem dvou dokumentů zveřejněných ruským ministerstvem zahraničí 17. prosince 2021 – ke zděšení západních vyjednavačů.

Hovoříme o projektech dvou dohod – se Spojenými státy a NATO. Předkládají mimo jiné odmítnutí rozšíření aliance na východ, vylučují možnost přijetí Ukrajiny a dalších zemí bývalého SSSR do tohoto vojenského bloku, uvalení omezení na útočné zbraně, zejména jaderné.

Rjabkov je rozhodnutý

Rjabkov, který na tuto hodinu dlouho čekal, je rozhodnutý. Řekl, že pozice Ruska při jednáních se Spojenými státy o bezpečnostních zárukách je neústupná:

Americká strana se musí připravit na kompromisy. Ruská strana sem přišla s jasným postojem, který obsahuje řadu prvků, podle mého názoru, zcela srozumitelných a formulovaných tak jasně, a to i na nejvyšší úrovni, že od těchto našich přístupů prostě nemůže dojít k odchylkám.

Washington odpověděl: Shermanová předvídatelně zdůraznila „oddanost USA mezinárodním principům suverenity, územní celistvosti a svobody suverénních států zvolit si své spojenectví“.

To jsou obecná slova o ničem. Stejně jako skutečnost, že Spojené státy, slovy šéfa tiskové služby ministerstva zahraničí Neda Price, „uvítaly skutečný pokrok prostřednictvím diplomacie“. Všechno.

Na konkrétní požadavky Ruska by měly následovat konkrétní odpovědi.

Zcela nepřijatelné jsou i hrozby nových sankcí ze strany Spojených států, které vytrubovaly provládní média, svědčící o zmatenosti Američanů. Rusko je připraveno na jakékoli západní sankce, když Západu předložilo ultimátum. Zvláště směšné jsou pokusy neúspěšného šéfa unijní diplomacie Josepa Borrella vyděsit Rusko „obrovskými následky“ a „velkými náklady“ v případě eskalace situace kolem Ukrajiny.

Co chce Rusko?

Co přesně Rusko očekává, že dosáhne během rozhovorů tento týden v Ženevě, Bruselu a Vídni, Rjabkov otevřeně řekl v rozhovoru pro RIA Novosti a TASS.

Ano, Rusko prostě nemá co skrývat, Moskva hraje s otevřenými kartami.

Za prvé, je třeba otestovat schopnost Spojených států činit odpovědná rozhodnutí v obtížné chvíli.

Za druhé, abychom lépe porozuměli postoji Washingtonu k bezpečnostním zárukám.

Rjabkov vysvětlil, že mluvíme o třech blocích otázek.

• Prvním jsou záruky nerozšiřování NATO na východ.

• Druhým je potřeba vyloučit výskyt úderných zbraní na našich hranicích.
• Třetím je požadavek, aby se NATO vrátilo „z hlediska výcviku, zpravodajských činností, vytváření infrastruktury, atd. na své původní pozice z roku 1997“.

Ruský diplomat si je dobře vědom toho, že „tyto požadavky zní pro ucho NATO dost ambiciózně… ale situace vyžaduje nestandardní řešení.“

Protože, jak zdůraznil ruský prezident Vladimir Putin, nemáme kam ustoupit a Západ má jedinou možnost, jak se vyhnout konfrontaci s Ruskem – setkat se s Rusy na půli cesty ve třech zmíněných směrech.

„Existují velké pochybnosti“

Rusko v Ženevě je podle Rjabkova připraveno provést „analýzu jednotlivých článků“ svých návrhů o bezpečnostních zárukách se Spojenými státy, ale Moskva má „velké pochybnosti“ o připravenosti Washingtonu na takový rozhovor – „na základě signálů, které jsme slyšeli za poslední dny.“ …

Náměstek ministra zahraničí Ruska říká:

Pozice Spojených států je poměrně tvrdá, podle všeho se zcela semknula s tou pozicí, kterou v posledních týdnech vypracovávali západní sousedé, sousedé na Západě z takzvané bukurešťské devítky.  A sekretariát NATO samozřejmě přidává to, čemu se říká oheň, někdy zahoří ohněm na toto téma. Ale viděli jsme i jiné věci a ve skutečnosti nás to nevyvádí z rovnováhy. Budeme vytrvale vysvětlovat logiku a předkládat argumenty na podporu naší pozice.

Rjabkov zdůraznil, že výsledek ženevských rozhovorů je důležitý, i když se předvídatelně změní ve „výměnu nároků“ nebo „opakování toho, co bylo přijato“. Protože v tomto případě, po demonstraci světu své mírumilovnosti a zřeknutí se odpovědnosti za důsledky, bude Rusko nuceno obrátit se na „jiné prostředky“, aby zajistilo rovnováhu sil a „zastrašování oponentů“. To bude cena za „nepřijetí nutných a naléhavých dohod“.

Co tím myslel – Ukrajinu?, spojenectví s Čínou? – nevysvětlil.

Ale na příkladu Kazachstánu už Rusko prokázalo odhodlání hájit své zájmy.

Co z toho?

Dohody s Bílým domem a současnou administrativou, i když k nim dojde, ještě nic nezaručují.

Bude potřeba souhlas rusofobního Kongresu, vnitropolitické skóre mezi republikány a demokraty se bude stupňovat a začnou prudké mediální útoky, které Američany dlouhodobě přesvědčují, že Rusové jsou nepřátelé.

Ani uvnitř samotné americké administrativy nepanuje jednota.

Tak slabý prezident jako je Joe Biden to všechno nedokáže překonat a neexistují žádné známky toho, že by se „deep state“ rozhodl uzavřít mír s Ruskem, ustoupit Moskvě. Totéž platí pro Evropu.

Vyjednávání se Západem, který už porušil tolik „červených čar“, má jediný smysl – ukázat světu naši mírumilovnost před tím než přejdeme k praktickému zajišťování svých národních zájmů.

Vzít si svoje – buďme realisté – lze jen „svou vlastní rukou“. Západ je obecně přesvědčen – ze setrvačnosti – o slabosti Ruska, zejména jeho ekonomiky, o smířlivosti ruské elity, pro kterou jsou „nákupy na Champs Elysees“ prý důležitější než vlastní země.

Ztratit důvěru v něco takového je možné pouze praxí.

Samozřejmě to bude ze začátku těžké. Aby se stalo skutečně úspěšnou zemí, musí se něco změnit i v samotném Rusku. A Západ, zapletený do svých rozporů, nám svými sankcemi velmi pomůže.

Zkrátka, buď konečně Západu profackujeme ruce, nebo ztratíme svou zemi. Žádná jiná cesta není.

Sergej Latyšev
Cargrad, překlad Pokec24, Janinna