Raketový kompromis? O čem jednalo Rusko a NATO

Zdroj: První zprávy

Včera, 12. ledna, proběhla druhá etapa bezpečnostních rozhovorů – mezi Ruskem a NATO. V pondělí Moskva o stejném problému jednala s Washingtonem.

Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg a náměstek ministra zahraničí Alexander Gruško shrnuli schůzku prohlášeními na samostatných tiskových konferencích.


NATO  

O výsledcích jako první informoval generální tajemník NATO Jens Stoltenberg.

Začal tím, že setkání s Ruskem označil za „užitečné“. „Je to pozitivní znamení, že všichni spojenci NATO a Rusko zasedli k jednomu stolu a začali diskutovat o významných tématech,” řekl Stoltenberg.

K Ukrajině okamžitě objasnil, že každá země si může vybrat svou vlastní cestu . „Pouze Ukrajina a 30 zemí NATO může rozhodovat o připravenosti ke vstupu, Rusko zde nemůže vetovat,” řekl generální tajemník Aliance. Neupřesnil však žádná prohlášení o vyhlídkách Kyjeva na vstup do Aliance.

Pokud Rusko použije proti Ukrajině sílu, NATO podle něj zváží zvýšení své přítomnosti na východním křídle organizace. Ale to je v podstatě vše. Zde Stoltenberg připomněl, že Ukrajina není členem NATO a 5. článek o vojenské pomoci se na ni nevztahuje .

Mimochodem, řekl to v odpovědi  na otázku, zda je v Evropě pravděpodobný ozbrojený konflikt. Generální tajemník NATO uvedl, že existuje riziko takového konfliktu. Aliance proto s Ruskem jedná o opatřeních ke kontrole zbrojení. Zejména raket.

Podle generálního tajemníka Rusko podpořilo myšlenku uspořádat řadu dalších setkání s NATO v různých formátech s cílem omezit rozmístění raket, ale zatím nepřijalo konkrétní návrhy.

Na závěr Stoltenberg poznamenal, že NATO je připraveno se znovu sejít s Ruskem, aby projednalo zvýšení transparentnosti cvičení, boj proti kybernetickým útokům a také otázky jaderné politiky.

Jens Stoltenberg také řekl, že se zvažuje možnost obnovení práce kanceláří NATO v Moskvě a ruského zastupitelského úřadu v Bruselu.
 
Závěry z těchto prohlášení lze učinit takto:
 
1. Neexistuje žádná oficiální dohoda o uzavření dveří Aliance Ukrajině. Jak dříve řekli Američané na setkání s Rusy 10. ledna.

To znamená, že klíčový požadavek Ruska nebude splněn.

Ze Západu přitom zaznívají signály, že Ukrajina ani Gruzie do NATO ještě dlouho nebudou přijaty.

Skutečnost, že zatím neexistují žádné úmysly přijmout tyto země, byla dnes oznámena v Německu. A pak náměstkyně americké ministryně zahraničí Wendy Shermanová vyslovila myšlenku, že budou muset „udělat hodně práce, aby dosáhly standardů NATO“.

Vzhledem k tomu, že Ukrajina o tuto vojenskou alianci usiluje již osmým rokem a standardy NATO se zavádějí v plném proudu, vypadají řeči o „velké práci“ jako výmluva.

Jedinou otázkou je, co se za touto výmluvou skrývá. Podle jedné verze – touha nezhoršovat vztahy s Ruskem. Na druhé straně, Západ je už se vším spokojen, jelikož Kyjev je zcela ve vleku vojenské politiky NATO a v tomto případě ho nebude třeba bránit.

O čemž, mimochodem, dnes mluvil Stoltenberg s odkazem na 5. článek.

Vrátíme-li se k jednání s Ruskou federací, existují náznaky, že NATO Ukrajinu nevezme. A pravděpodobně totéž se říká otevřeněji v uzavřeném formátu. To znamená, že se Západ snaží udržovat dialog s Ruskem.

Otázka zní – k čemu?

2. Stoltenberg potvrdil to, co Američané řekli předevčírem: NATO je připraveno jednat s Ruskem o snížení počtu cvičení a nové smlouvě o raketách.

Rusko však, soudě podle jeho slov, zatím nedalo přesnou odpověď, zda tato jednání budou pokračovat. Zřejmě ano – pokud se tyto závazky podstatně dotknou Ukrajiny. A taková možnost tu je.

Biden v rozhovoru s Putinem zmínil, že Spojené státy neplánují rozmístit své rakety na Ukrajině. A Putin ještě dříve řekl, že má obavy z doby letu do životně důležitých center Ruska, pokud se taková zbraň objeví u Charkova nebo Kyjeva.

A teoreticky, pokud se strany dohodnou, že úderné zbraně nevstoupí na ukrajinské území, mohl by to být dobrý obchod. Protože to neovlivňuje žádné červené čáry.

Zahrnutí teoretického vstupu Ukrajiny do NATO se pro Rusy stane méně palčivým problémem. Tím spíše, pokud se k raketové dohodě přidá i dohoda o snížení intenzity cvičení.

Na druhou stranu, veřejná pozice Ruska není zárukou expanze NATO na východ a s menšími nesouhlasí.

Norský generál: Tak už konečně vezměte Rusko do NATO, jinak nebude klid, ale válka
 
Pozice Ruska

Nejprve zazněla prohlášení Ministerstva obrany RF, jehož zástupce byl na jednání. Zde bylo klíčovým problémem omezení vojenské aktivity v Evropě a také vyloučení hromadění „předsunutých kontingentů“. Tedy síly NATO ve východní Evropě.

Ve stejné rétorice Gruško zahájil tiskovou konferenci. Poznamenal, že expanze Aliance je zaměřena na podkopání bezpečnosti Ruské federace. To s sebou nese rizika, kterým bude Rusko čelit. Náměstek ruského ministra zahraničí se domnívá, že další rozšiřování NATO „je plné rizik, která toto rozšiřování převýší“.
 
„NATO chápe princip nedělitelnosti a bezpečnosti selektivně. V očích NATO existuje pouze pro členy aliance. NATO nebude brát ohled na bezpečnostní zájmy ostatních. Pevně věříme, že pokusy vybudovat bezpečnost proti Rusku bez účasti Ruska jsou odsouzeni k neúspěchu. Nedovolíme, aby se to stalo,” řekl Gruško.

„Pokud NATO přejde na politiku zadržování, znamená to, že z naší strany půjde o odstrašení. Pokud se jedná o zastrašování, pak o protizastrašování. Pokud jde o hledat zranitelná místa v ruském obranném systému, pak dojde k hledání zranitelností v NATO. To není naše volba, ale něco jiného. nebude to možné, pokud se nám nepodaří zvrátit současný velmi nebezpečný průběh událostí,“ řekl diplomat.

Šándor: Bude Evropa bezpečnější, když nevezme ruské námitky vážně?

 
Přesto probíhají konzultace. Existují tři hlavní úrovně, podle Gruška:

• rozmístění vojenských sil Aliance v Evropě po roce 1997, kdy do ní vstoupily země východní Evropy

• problém přesunu NATO na východ (Ukrajina, Gruzie)

• deeskalace (zejména otázka vojenských cvičení poblíž hranic Ruska)

Samostatně diplomat řekl, že Rusko reagovalo na tvrzení NATO o eskalaci na Ukrajině. „Deeskalace napříč Ukrajinou je možná. Především musíme donutit kyjevské úřady, aby dodržovaly Minské dohody,” řekl diplomat a pak podle něj nebudou problémy s územní celistvostí Ukrajiny.

Ale podle Gruška „Minské dohody zmizely ze slovníku NATO“. Ve stejné souvislosti vyzval NATO, aby zastavilo dodávky zbraní a vojenských poradců Ukrajině.

Popsal také, jak vlastně funguje americký princip „nic o Ukrajině bez Ukrajiny“ – na příkladu Rady NATO-Rusko, která se dnes sešla. Tam, kde Ukrajina samozřejmě nebyla.

„Někdy nerozumím prohlášením našich partnerů. Ano, četl jsem, že pan Blinken řekl, že „ani slovo o Ukrajině bez Ukrajiny”. Ale dnes naši partneři diskutovali o Ukrajině, pravděpodobně hodinu a půl mimo čtyři přidělené. Tady je realita. Řekl jsem jim, když jsme o tom diskutovali. A ještě jednou, hrozbou pro Ukrajinu je samotná Ukrajina. Jedinou otázkou je implementace Minských dohod v rámci politického balíčku. Když bude přijat, bezpečnostní situace se zlepší,“ řekl diplomat.

Nicméně podle náměstka ministra zahraničí byl dialog s představiteli Aliance „od srdce k srdci“, vyšel „upřímně, přímo, intenzivně a odhalil mnoho rozporů“, stal se „otřesem“.

„Pokud země NATO chtějí spolupracovat s Ruskem, musí přijmout mírovou roli Ruska,” řekl Gruško.

Ruské ministerstvo zahraničí zároveň uvedlo, že Rusko je připraveno na dialog s NATO o otázce snižování a stahování úderných zbraní.

Diplomat na závěr poznamenal, že Rusko počítá s recipročními návrhy NATO ohledně bezpečnosti nebo vysvětlením, proč Aliance nepřijímá ty ruské. A také, že „Rusko použije vojenská opatření“, pokud se mu nepodaří odrazit hrozby politickými kroky.

Závěry z ruské pozice:


1. Bylo vysloveno potvrzení, že je možný dialog o stažení raketových systémů. Jak jsme řekli výše, mohlo by se to stát základem pro dohodu na Ukrajině, kde se Rusko obává, že se tam v budoucnu objeví rakety středního a krátkého doletu.

Nelze také vyloučit, že se strany mohou dohodnout na zárukách, že se takové rakety neobjeví v Polsku, Rumunsku a pobaltských státech.

To znamená, že NATO odtamtud nebude muset stáhnout žádné síly nebo tyto země úplně vyloučit, čímž ztratí tvář – ale úroveň ohrožení se mnohem sníží. Předmětem vyjednávání může být neumístění obdobných ruských systémů v Bělorusku nebo na jiných územích blízkých zemím aliance.

2. Rusko odpovídá na nároky vůči Ukrajině tradiční výzvou k plnění minských dohod. Západ je navíc vyzván, aby se v tom aktivně podílel.

Mimochodem, tento proces se v poslední době znatelně zintenzivnil. Uvidíme, jak se bude situace vyvíjet. Stane se ukazatelem toho, zda se Ruská federace a západní země vůbec dokážou dohodnout.

3. Zbytek Gruškových výroků je třeba připsat nedávnému standardnímu ruskému postoji, že Moskva potřebuje „refundaci“ NATO ve všech pozicích a právní záruky nerozšiřování Aliance. Což už opakovaně odmítli.

Zdaleka ale není skutečností, že Rusko vážně počítalo se souhlasem Západu ve všech bodech svého „ultimáta“. A je možné, že minimálním úkolem je dosáhnout dohody, že území sousedící s Ruskem nebudou vybavena americkými raketami (jiná vojenská opatření pro Moskvu nepředstavují existenční hrozby). Není náhodou, že Gruško řekl, že ruská delegace na schůzce vzpomínala na „karibskou krizi“ a uvedla příklad Kuby, SSSR a Spojených států, které pak učinily rozhodnutí, která vedla k deeskalaci (šlo o stažení sovětských raket z Kuby a amerických raket ze zemí blízkých Sovětskému svazu) …

A jak vidíme, USA a NATO zde nemají prakticky žádné námitky. A dokonce potvrzují, že jde o skutečné pole pro kompromisy.

Zda ale strany k tomuto (či jinému) kompromisu přijdou, je zatím otevřenou otázkou.
 
Rétorika na obou stranách je dost drsná. Navíc nic nenasvědčuje tomu, že by došlo k pokroku v minských dohodách, na které se Ruská federace zaměřuje. A jsou různé možnosti.

Možná skutečně v průběhu několika dalších kol vyjednávání (připomínáme, že by se měla konat v rámci OBSE zítra) přesto vypracují nějakou kompromisní pozici.
 
A možná jednání skončí poté, co Američané a NATO opět odmítnou poskytnout záruky ne pro rozšíření NATO a Ukrajina dá jasně najevo, že nehodlá implementovat politickou část minských dohod v podobě, v jaké je napsána v těchto dohodách. A pak je možné, že situace dospěje k dalšímu vyhrocení, jehož jedním z projevů může být mimo jiné eskalace na Donbasu.
 
(rp,prvnizpravy.cz,strana, na snímku Alexander Gruško – náměstek ministra zahraničí RF)