Moskva ukázala USA “válku na prahu”

Washington a řada jeho spojenců nadále rozdmýchávají vojenskou hysterii kolem Ukrajiny, organizovaly demonstrativní odsun části svých diplomatů, oznámily menší navyšování vojsk a techniky ve východní Evropě (pohrozily mnohem větším), a také upozornily své občany na nebezpečí návštěvy Ukrajiny v souvislosti s připravovanou “ruskou agresí” a oznámily uvedení vojsk NATO do pohotovosti. Zároveň některá západní média spustila odpočítávání času do “ruského vpádu”, nainstalovala kamery na ukrajinsko-ruské hranici a čekají.

Paralelně USA a Británie demonstrativně odesílaly na Ukrajinu menší dávky zbraní, které nejsou schopné nic změnit ani v poměru sil mezi Ukrajinou a Ruskem, ani v bojeschopnosti ukrajinské armády v principu. Ukrajinští generálové se dokonce rozcházejí v názoru, zda jsou získané zbraně opravdu schopny ovlivnit situaci na Donbasu. Nepočetní optimisté tvrdí, že když se budou opírat o Západem dodané zbraně, budou OSU moci úplně nivelizovat význam obrněné techniky DLR/LLR, četní pesimisté prohlašují, že DLR/LLR dávno získaly od Ruska a osvojily si podstatně modernější systémy výzbroje a pro ty jsou “novinky” OSU jako kapka v moři. Jednotliví zbývající realisté zdůrazňují, že všechny získané zbraně brzy budou daleko mimo Ukrajinu: někde u jemenských chusitů, iráckých šíitů nebo jiných bojovníků s americkým a proamerickým imperialismem, jelikož “faktor ukrajinského praporčíka” nikdo nezrušil.

Holt, ať je tomu jakkoli, ale nějakou ruskou reakci Američané předpokládali. Například preventivní úder na Ukrajinu, jak radili jedni “experti”, nebo varovné přiznání DLR/LLR, na čemž trvali jiní. A Rusko zareagovalo, ale znovu ne tak, jak předpokládali Američané.

Během posledních dvou dnů se zprávy jen hrnuly. Zpočátku o vyplutí na moře “na cvičení” dvaceti lodí a plavidel Baltické flotily. Poté se ukázalo, že cvičit dostaly chuť všechny ruské flotily a že celkový počet lodí současně rozvinutých ve všech mořích a oceánech překročil 140 kusů (já tomu rozumím tak, že to byly pouze ty “cvičící”, bez přihlédnutí k těm, které beztak mají bojovou pohotovost). V podstatě se na moři ocitly všechny ruské lodi dálkové námořní zóny, a s nimi i větší část nosičů a dalších malých válečných námořních radostí blízké námořní zóny.

Potom začaly přicházet informace o zvýšení letů strategických a dálkových bombardérů, a také o možném soustředění frontového letectva na letištích, která se nacházejí blízko západních hranic. Paralelně vešlo ve známost, že další kontingent ruských vojsk se vypravil “na manévry” do Běloruska.

Nakonec Británie a Irsko smutně sdělily, že dostaly oznámení o provedení ruským loďstvem 250 kilometrů od jejich pobřeží cvičení, se starty raket a bombardováním. Ostatně, partneři okamžitě vysvětlili, že na tom nevidí nic mimořádného, je to, prý, běžná praxe. Praxe to je běžná, akorát Rusko ji dříve nepoužívalo.

“Cvičit” se chystají dlouho, někdy do konce února.

Pokud máme vyhodnotit všechna tato opatření celkově, tak je možné říci, že Rusko demonstrativně provádí předválečné rozvinování pod přikrytím cvičení. Přičemž legenda cvičení není proto, aby se někdo oklamal – všem je i tak všechno jasné, ale prostě proto, aby Západ neměl důvod vykřikovat, že Rusko už hrozí napadnout “mírové země NATO”. Zatím nejsou žádné informace pouze o cvičení pozemní součásti ruských strategických jaderných sil. Vzdušná a vojenská námořní součást atomové triády, nakolik to já chápu, jsou v daných manévrech už nasazeny.

Rozsah ruského rozvinování nelze nijak srovnat s tím, co se už Západ chystá rozvinout ve východní Evropě, ani s tím, co tam hrozí rozvinout v případě “vpádu na Ukrajinu”. Nejen to, vše, čím hrozí Západ spočívá v určitém posílení jeho východoevropských seskupení v odpověď na Západem očekávaný přechod ukrajinské krize na válečnou fázi za účasti Ruska. USA se pokoušejí tímto řinčením zbraní sjednotit Evropu v protiruském běsnění a dosáhnout svých finančně-ekonomických cílů pod přikrytím militarizační rétoriky.

Přitom chápou, že jen tak přimět Rusko okupovat Ukrajinu prakticky není možné, USA očividně připravují na Ukrajině jakousi extra-provokaci – provokaci takového rozsahu a takového formátu, aby se Rusko nijak nemohlo vyhnout “vpádu”. Víme, že Američani si rádi v takových případech pohrávají s chemickými zbraněmi (MO Ruska dokonce upozorňovalo na příslušné přípravné akce, prováděné USA na Ukrajině). Ale myslím, že “chemické zbraně” byly dostatečně zkompromitovány během provokací proti Asadovi, sotva to je ten trumf, který může pomoci Washingtonu prudce změnit situaci ve vztazích Ruska a Evropy obviněním Moskvy z chemického útoku na Ukrajinu.

Jako by naši američtí přátelé, nenápadně při “dodávkách zbraní” na Ukrajinu nedovezli do Kyjeva jaderné náboje, asi jednu a půl kilotuny. Kdyby se něco takového odpálilo u Pečersku, kde jsou doslova v řadě, v délce jedno kilometru umístěny Rada, Kabinet ministrů, Národní banka a Kancelář prezidenta, tak efekt bude významný. Přitom zbývající části města prakticky neutrpí (slabost náboje, terén a vzdálenosti nenapomáhají katastrofické škodě), ale i radioaktivní zamoření musí být přiměřené.

Zato, jak chápete, Washington a Londýn okamžitě prohlásí, že žádný jiný stát kromě Ruska prostě nemohl zasadit takový úder. Mohou se odvolat na dlouholetá cvičení ruských “patriotů”, stále vyzývajících “udeřit raketami” na Radu, MO, MZV Ukrajiny, Kancelář prezidenta a na jiná místa hromadění banderovské elity. Tím spíše, že mezi příliš bojechtivě naladěnými “patrioty” jsou docela ctihodní politici a vážení experti.

Jak ukazují předchozí provokace (například s “novičokem” nebo s holandským “Boeingem”) dokazovat, že nejsi velbloud je v takové situaci možné dlouho a neúspěšně. Na druhé straně, pro největší přátele Ruska na Západě bude velmi těžké odmítnou tvrdou reakci na adresu Moskvy, která “zasadila jaderný úder” na “mladou demokracii”.

Myslíte, že něco takového není možné? A čím se chemické zbraně, které Asad neměl, liší od atomových, které Rusko má? Husajna přece vůbec pověsili za “zbraně hromadného ničení”, kterými nedisponoval.

Právě v pokusu odvrátit podobného druhu rozsáhlou provokaci Rusko vybídlo odhalit karty a provedlo předválečné rozvinování. Moskva mlčky připomíná, že slibovala bít po centrech přijímání rozhodnutí. Využití zbraní hromadného ničení pro způsobení škody (i když politické) Rusku, poblíž ruských hranic a na území bývalého SSSR, je třeba a bude vnímáno Moskvou jako agrese bezprostředně proti Rusku. USA se ve věci mírového jaderného programu Íránu (který je od nich daleko) nemohou uklidnit, proč musí Rusko trpět vojenské provokace u svých hranic?

Zároveň jsou ruské orgány dost zodpovědné na to, aby formát rozvinování Ozbrojených sil RF nebyl vnímán jako fatální příprava k jaderné válce v plném rozsahu. Rusko zatím pouze demonstrovalo schopnost kdykoliv uzavřít tranzit jakýchkoliv nákladů v Indickém oceánu, severním Atlantiku, Středozemním, Rudém, Arabském moři a v Perském zálivu. Zkrátka Západu předvádějí, že může přijít o přístup k blízkovýchodní uhlovodíkové zásobárně, bude blokována možnost přesunu amerických vojsk do Evropy, a také Západ bude odříznut od asijského a, částečně, od latinskoamerického obchodu. A to ještě není všechno. Vzhledem k tomu, že poslední manévry se uskutečnily společně s Ruskem, Íránem a Čínou, v Tichém oceánu mohou být možnosti západních loďstev rovněž podstatně omezeny.

A po tomto ať Západ přemýšlí, zda stojí za to bojovat, míč je znovu na jeho polovině hřiště. Nyní USA musí rozhodnout, zda budou Rusku odpovídat analogickým rozvinováním, a hlavně, zda mají pro toto síly, nezapojené v nynějších dobrodružstvích.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

https://ukraina.ru/opinion/20220125/1033145703.html