Kdyby to nebylo smutné, mohli bychom se tomu smát

Lidem, pracně sebraným v pěti politických stranách zaslepila touha po moci oči a otupila mozky. Po volbách pokračují v dehonestaci všeho, co předcházející vláda udělala. Tento přístup se osvědčil po roce 1989, kdy hlupáci odsuzovali králikárny a vytvářeli dojem, že prvorepublikové stolování na stříbře bylo v době hnusu a devastace přeměněno na ešusy a bagr, jak se po vojensku říkalo lžíci. Metoda posunu minulosti směrem k nule nebo dokonce do záporných hodnot, umožňuje považovat vše nové za pokrok. To je případ spravedlivějších důchodů: Každý, třeba o korunu zvýšený, zvýšený je automaticky spravedlivější než ten předchozí. To vymyslela Maláčová.

Babiš prý předal zem v hrozném stavu. Tak to alespoň do poslední chvíle tvrdil sám Fiala. Škoda, že ruchové mikrofony nezachytily, co říkal, když si po přiklepnutí důvěry potřásal rukou s Babišem. Možná se omluvil, že to tak nemyslel: „Musel jsem, Andreji, musel“.  Stav věcí je vždy relativní. Bohatý může být dotčen, že na něj „zaklekl“ úřad a nemá na Ferrari, kdežto chudý, že nemá na MHD.

Pokud věříme číslům, pak situace je vážná, nikoli však zoufalá. Po dvou letech pandemie máme přehřátou ekonomiku, nízkou nezaměstnanost a obyvatelstvo má úsporami napěchované slamníky.

Mezi negativa patří, že si lůza vymohla vyšší mzdy a stát přeplácí úředníky. Prý máme nízkou produktivitu práce a tak musíme odjinud dovézt otroky, kteří se spokojí s málem. Tím se trh práce připraví pro boj s inflací. Tato teorie zjevně neplatí pro vyspělé státy. USA a Německo,  mají daleko vyšší platy a jistě i produktivitu práce a jejich inflace je stejná jako u nás.

K tomu přistupuje cena energií a státní dluh. První je otázkou nabídky a poptávky, kdežto dluh někde prospívá a jinde škodí. U toho amerického se miliardy snad ani nedají představit.

Řeknu to ještě jinak. Kdyby Fiala nebyl blbej, tak vyškrtal z vládního prohlášení vyprázdněná slova a zůstal při tom, že se jeho vláda pokusí se nalézt způsob, jak co nejlépe řešit post-covidové problémy.

Místo toho se bohužel bohužel ad nauseaum opakují prázdná slova: „dokončíme, důsledně naplníme, vytvoříme, posílíme, přidělíme, zrušíme, zajistíme, zrychlíme, rozšíříme, zprůchodníme, zasadíme (se), předložíme, podpoříme, usnadníme a zapracujeme“.

Závěrečnou řeč ve Sněmovně ukončil překladem, nic neznamenajících slov.

Připomíná to Bystrozrakého z Cimrmanovy pohádku: „Ještě že mě s sebou máte. Soudím, že jsme na Chodsku: Huž je to tak. Hrom haby do toho huhodíl! Eště že sem se hučíl cizím řečím. Jsem Bystrozrakyj, hdehdo mě huž z dálky pozná. Chtíl bych se tě voptát, hde tu vostává děd Vševěd. Přátelé, abyste rozuměli, o čem jsme si povídali: Tak nejdřív jsem si trochu zahromoval, pak jsem se mu představil a pak jsem se ho zeptal, kde tu zůstává děd Vševěd“.

Fiala si rovněž trochu zahromoval a pak řekl, že cesta k jasné budoucnosti povede kolem šesti milníků, tedy od zavedení daňové brzdy, která zabrání každé příští vládě daně neúměrně zvedat, dál okolo důchodové reformy přes dobře střeženou odbočku na Dukovany. Odtud po 200 kilometrech nových dálnic pofrčíme ke školám s revidovanými studijními plány. Vše pak oslavíme, jak se na nás zdigitalizované sluší a patří.

Sázkové kanceláře budou v rámci legálního hazardu přijímat sázky na očekávané zabloudění.

Fialova vláda se zavázala, že daně  zvyšovat nebude. Zatím neviděné slovo „neúměrně“ může znamenat odklon od pravicové mantry. Bez peněz totiž do projektů nelez.

Okolo důchodové reformy se bude bloudit tak dlouho, dokud její proponenti nepochopí, že musí navrhnout systém, který umožní všem lidem byť skromě, ale přežít. To by ovšem vyžadovalo přesun bohatství od bohatých k chudým (tedy progresivní zdanění, nikoli tříkrálové a jiné žebrání) a regulaci cen bytů, nájemného a energie.

Energetická soběstačnost spočívá v jaderné energetice. Reaktor patrně nepostavíme ani jeden, protože dáváme příliš prostoru „ohroženým“ komunitám. Cenu energií není Česko schopno ovlivňovat. Nelze se protivit tržnímu hospodářství.

Fiala nemůže „plnou silou“ prosazovat ani dálnice a obchvaty. To by znamenalo vzkázat dolů „už mě sere, jak se s tím babráte“, vzít fixku do ruky, pevnou rukou demokratického diktátora namalovat, co odkud a kam povede a dát rozkaz Stanjurovi, aby našel grošíky.

Revize učebních plánů se týká problému, jak propašovat současnou propagandu do škol. Memorování zločinů dřívějšího režimu je žádoucí. Mladí by se nám jednou mohli začít domnívat, že to či ono kdysi bylo lepší. Otázka je, kde udělat hranici mezi komunistickými a kapitalistickými zločiny. Dvě světové války byly ryze kapitalistické a ty, které mohou přijít, jiné nebudou.

Digitalizace je záludná věc. Jen málo z toho, co je technicky možné, je opravdu potřebné. Co se proboha ušetří, když místo řidičáku nebo občanky budeme mít u sebe něco jiného. Vytetované identifikační číslo na zápěstí nebo čip? Tetovacích studií je dost a čipy se osvědčují pro kontrolu psů i koček.