Kdože je agresor na Ukrajině? Ještě větší komedie, než Vrbětice!

Jejich vztek a nenávist posilují neúspěšná „revoluční“ vystoupení žoldáků a teroristů NATO/EU v Bělorusku a Kazachstánu a samozřejmě stále katastrofálnější ekonomická situace a masová emigrace obyvatel Ukrajiny. Prolhanost mediální kampaně připomíná komedii kolem muničního skladu ve Vrběticích, která má pravděpodobně zakrýt porušování mezinárodního práva ilegálním exportem munice a zbraní z ČR na Ukrajinu, případně islámským teroristům do Sýrie. Nedávno poslala ministryně obrany ČR Černochová zásilku dělostřelecké munice na Ukrajinu. Nikomu nevadí, že se jedná o porušení Charty OSN, stejně jako Smlouvy NATO. Zároveň je z hlediska občanské války na Ukrajině zcela ignorováno právo národů na sebeurčení, jedno z hlavních demokratických a mezinárodně uznávaných práv, na jehož základě vznikla jak naše republika (1918), tak samostatná Ukrajina (1991). Stejně postupují další země OSN a NATO, bez ohledu na možnost vyvolání jaderné války v Evropě. Tím snižuje už tak nevalnou důvěryhodnost těchto organizací na nulu. Vytváření psychózy strachu a zasahování zemí NATO/EU do občanské války na Ukrajině je součástí dlouhodobého vytváření stresu, strašení, ohlupování a rozeštvávání obyvatel Evropy afroislámskou migrací, vymyšlenou agresivitou Ruska i COVIDem.

COVID i válka, peníze až na prvním místě

Jak se dají občané úspěšně vystrašit, ne-li zblbnout dlouhodobou mediální kampaní je vidět na COVIDu a nevalně funkčních vektorových vakcínách typu Pfizeru. Na očkovacím holokaustu se dá kromě politiky pořádně vydělat, řádově i v milionech a miliardách, což mohou jistě potvrdit Gates, Babiš a jeho pacholek na špinavou práci Vojtěch, Chrenek a jeho zaměstnanec Prymula, někteří mediální „obchodní zástupci“ Pfizeru typu Flégra a Kubka, a samozřejmě mnozí praktičtí lékaři, kteří na očkování vydělali statisíce, někteří možná i miliony. Každá prodavačka v lékárně dostala 75 000 korun za nebezpečné povolání, přičemž je méně ohrožena, než pokladní v hypermarketu. Vydatnou finanční pomoc od státu dostali především komedianti a lichvářská kasina, pračky drogových peněz. Občanům se všemožně vnucují vektotrové vakcíny, brání se jim v účinné premedikaci a medikaci, lékaři specialisté a sestry v nemocnicích bojují o životy pacientů a riskují zdraví a životy, zanedbávají se všemožné potřebné lékařské zákroky a peníze tečou v miliardách, především ze státní kasy na soukromé účty. Uměle vytvořená psychóza strachu a rozeštvávaná společnost. V lichvářsko-revanšistických médiích dostávají prostor noví falešní vlastenci a spasitelé, kteří mají za úkol ničit efektivní národní odpor a prosazovat zájmy amerického imperialismu a německého revanšismu, to vše pro větší zisky a moc globálních a lokálních lichvářů. Je třeba zdůraznit, že termín lichvář neužívám v úzkém významu poskytovatele finančních půjček s vysokým úrokem, podle zákona proti lichvě z období meziválečné ČSR, ale v širším významu, který mu dala Velká francouzská revoluce, základ demokracie v Evropě a Americe (1789-1799).

Válka bývá rovněž skvělý bussines a na životy se nehledí. Mrtví si už nestěžují a ještě se dá vydělat na životních a zdravotních pojistkách, kšeftování s nedostatkovými potravinami a léky, nákupech vojenského materiálu, nejlépe z USA, umělých údů, metálů pro invalidy, angažovaném umění a stavbě pomníků, v neposlední řadě rekonstrukci zničených zemí. K tomu maximálně zadlužovat, vše nejlépe na úvěr s pořádným úrokem od globálních lichvářů (deep state). To by si měli uvědomit všichni, kteří podporují současnou komedii NATO/EU na Ukrajině, typu „zloděj křičí, chyťte zloděje.“ Pro celou kampaň válečných štváčů platí pořekadlo: „ukaž mi kdo je tvůj kamarád a já ti povím, co jsi.“ Mnozí politici v NATO/EU i naši mají více, než blízko k bandě lichvářských gangsterů ovládajících Ukrajinu jako svoji soukromou firmu, ať už se jedná o špinavé peníze z drog, korupci, rozkrádání a rozprodávání státu, imperialismus, kolonialismus, revanšismus, nebo nacistické ideologie typu nového světového řádu, či takzvaného velkého resetu. Za války lze rovněž zrušit zbytky demokracie a svobody občanů v EU, jejímiž pilíři jsou už v současnosti lež, korupce, byrokratický teror, nespravedlnost a nezákonnost. Na krku máme zasedání lichvářsko-revanšistických byrokratů ve Strassburgu, kteří se chystají odhlasovat cenzuru digitálních médií s pomocí neziskových organizací. To vše před německým vedením EU, které má být zaměřeno na likvidaci hranic států a vytvoření celoevropské multikulturní, tedy multirasové kolonie.

Ruská agrese a lichvářská privatizace státu

Pravděpodobně nemá smysl opakovat dotaz, proč by mělo Rusko útočit na Ukrajinu? Co by tím získalo? Válku a rozkradený a rozvrácený stát, nejchudší v Evropě, z něhož si několik lichvářů typu Kolomojského, Porošenka, Hrojsmana, Timošenkové, Jacenjuka, Pinčuka, Achmetova, Medvedčuka, Boholjubova, Firtaše, Kljuševa a Balogových, vesměs bývalých sovětských protekčních komsomolců, udělalo svoji soukromou firmu. Tato privatizace státu připomíná bandu amerických gangsterů a narkomafiánů, kteří si od dvacátých let rozdělili města v USA na díly, s cílem okrádat, terorizovat a vyžírat obyvatele po vzoru sicilské mafie. Podobně to praktikovali na Kubě, která stála mimo americké federální zákony. Než je vyhnal Fidel, stala se centrem obchodu s drogami, mafiánských heren jako praček drogových peněz, finančních podvodů a masové prostituce Meyra Lanskyho a jeho kumpánů. Konec konců i Babiš, jehož otec pochází z Ukrajiny, se snaží privatizovat naši republiku jako svoji soukromou firmu. Kam taková privatizace státu vede, vidíme ilustrativně právě na Ukrajině. Vytunelovaná firma se nakonec likviduje, aby zmizely důkazy. U nás se rozpustí v německé čtvrté říši značky EU a naplní afroislámskými migranty z Německa.

Výsledky firemní privatizace státu, která má být vzorem pro celou Evropu, takzvaného Velkého resetu, jsou evidentní, počínaje dobrovolnou emigrací zhruba 12 milionů obyvatel Ukrajiny před chudobou a otroctvím, z toho poloviny do Ruska. Zároveň útěkem tisíců branců, po nichž lační ukrajinská armáda. Je krásným dokladem výsledků západní lichvářsko-revanšistické demokracie EU posledních třiceti let, jestliže ukrajinský učitel může dělat prodavače v německém hypermarketu v Praze a hrdý Litevec pucovat záchody v kancelářské budově v Berlíně. Každý Ukrajinec však patrně nechce být otrokem a kanónenfutrem pro větší zisky Sorose, Kolomojského, Tymošenkové a spol. Válka je pravděpodobně posledním pokusem lichvářských privatizátorů Ukrajiny zakrýt svoje zločiny, odvést pozornost obyvatel i zahraničí od reality, případně získat na rozkradení ještě nějakou zahraniční pomoc z EU. V neposlední řadě Ukrajinu pořádně zadlužit nákupy zbraní, aby se stala věčnou kolonií bank a fondů globálních lichvářů. Na tom, kolik v případné válce zemře Ukrajinců, případně dalších Evropanů zcela evidentně nezáleží. Globální, ani lokální lichváři nikdy nebyli a nejsou vlastenci. Země a národy jim slouží pouze jako kolonie a mocenské prostředky k získávání peněz. Potvrzují známé pořekadlo, že moc, (včetně demokratických voleb) dělá peníze a peníze dělají moc. Lidí je podle nich až nadbytek a někteří, obzvláště bílí Evropané se nechtějí nechat dobrovolně a radostně zotročit, okrádat, případně eliminovat, počínaje vakcinačním holocaustem. Proto je třeba přitvrdit. Až budou ve válce proti Rusku a Číně pobiti vojáci NATO na východě a částečně bílé obyvatelstvo v Evropě, v zájmu Sorose, Kolomojského i jim podobných, bude se snadněji islamizovat a afrikanizovat. O ženy, dcery, přítelkyně a možná i některé syny padlých uniformovaných hrdinů v agresi proti Rusku se poté postarají černoši a Arabové.

Divoký povyk médií NATO/EU na téma údajné ruské agrese proti Ukrajině má evidentně připravit občany EU na počátek agrese NATO/EU proti Rusku, která může vypuknout zítra, stejně jako za několik let. Vojska natlačená k ruské hranici od Norska po Gruzii mají údajně zajistit mír. Je zajímavé, že USA šlo málem do jaderné války v době takzvané kubánské krize roku 1962, když SSSR chtělo stejně mírotvorně postavit roku raketovou základnu na Kubě pár stovek kilometrů od amerického pobřeží. Záminka k útoku se dá vždy vymyslet a vyrobit. Můžeme si připomenout zničení americké bitevní lodi Mayne v Havaně explozí vlastní munice, kterou zavinil nepořádek ve službě, ne-li přímo americká provokace (?) roku 1898. Přesto byla využita jako záminka k agresi USA proti Španělsku (1898), okupaci a kolonizaci Filipin a Kuby. Méně známé je vymyšlené bombardování Německa francouzskou vzducholodí roku 1914. Naopak, mnozí znají polský, ve skutečnosti německý útok na německou pohraniční rozhlasovou vysílačku v Gliwicz roku 1939. Území bývalé ČSR a ČSSR se týká bombardování Maďary zabraných Košic (Kassa) údajně sovětskými, ve skutečnosti ukořistěnými polskými letadly P37 Los řízenými německými piloty a s namalovanými rudými hvězdami roku 1941. Zajímavé je, že na české wikipedii se stále uvádí jako možnost sovětský nálet, přestože už před více, než dvaceti lety publikovali němečtí historici pravdu. Dále je zde vymyšlený vietnamský útok torpédovými čluny na americký torpédoborec Maddox roku 1964 jako důvod k agresi USA proti Severnímu Vietnamu. Mnozí už zapomněli na zločinné zničení letadla Pan Am 103 teroristickým útokem nad Lockerbee v Anglii roku 1988, zorganizovaným CIA ve spolupráci s teroristy, jako základ zdůvodnění útoku USA na Libyi. Z novějších časů například útok USA a jeho spojenců na Irák pod záminkou neexistujících jaderných a zlikvidovaných chemických zbraní roku 2003. Na Balkáně si můžeme připomenout vymyšlené srbské tábory se znásilňovanými muslimkami v Kosovu, které se nenašly dodnes, stejně jako podvod kolem Srebrenice se sedmi tisíci údajně povražděnými muslimy. Dvacetiletou nesmyslnou a prohranou misi zahájenou útokem USA na Afghánistán roku 2001, zdůvodnilo zničení budov obchodního centra WTC v USA v září 2001, přestože ho oficiálně provedla banda islámských teroristů, z nichž žádný nebyl Afghánec, zato většina Saúdští Arabové. Propaganda NATO/EU přisoudila údajné chemické zbraně syrské armádě, přestože byly vyrobeny v Německu a dodané do Sýrie ze Saúdské Arábie komediantům z takzvaných bílých přileb. To vše jako důvod k sankcím a útokům USA/EU proti Sýrii, přičemž sankce nebyly ukončeny dodnes. Z posledního období mediální novičokové komedie kolem Skripala a Navalného, aby se mohly vymýšlet a zdůvodnit všemožné sankce proti Rusku. V neposlední řadě sestřelené letadlo MaL 17 nad Ukrajinou roku 2014, přičemž takzvaní vyšetřovatelé se nezajímají o výrobní čísla vyražená na zachovaných dílech rakety systému Buk, která by jasně prokázala, kdo raketu vlastnil a střílel. Lež, pokrytectví a podvod v médiích ovládaných, nebo vlastněných globálními a lokálními lichváři a všemožné násilí, včetně vražd jsou dlouhodobě základem zahraniční politiky NATO/EU.

Z naší historie si můžeme rovněž připomenout řadu lží. Atentát na rakouského následníka trůnu, který vedl k první světové válce, za niž zaplatily životem statisíce našich občanů je značně podezřelý. Nově se objevily informace, že se na něm podílelo i Rakousko, jehož vedení se chtělo zbavit Franze Ferdinanda d´Este a Německo, které toužilo vyvolat válku. Organizátorem byla zednářská lóže působící v Srbsku napojená na Francii, přičemž zmanipulovaní kluci, kteří atentát provedli, dostali jako jed pro případ sebevraždy jakýsi prášek, který by nezabil ani mouchu. Největším historickým varováním je německá hybridní válka proti ČSR v období 1936-1939 zajišťovaná na našem území takzvanými sudeťáky. Německými médii vymyšlený a globálně vykřičený vražedný československý teror vůči sudeťákům ve druhé polovině třicátých let minulého století nakonec zásadním způsobem napomohl k zničení ČSR, ale rovněž k vypuknutí druhé světové války v Evropě. Ze současnosti dominuje u nás uboze zrežírovaná protiruská komedie kolem exploze skladu munice a zbraní ve Vrběticích a Kundrova ricinová protiruská šaškárna, spojená a výmysly zamířenými proti čínskému zastupitelskému úřadu.

Historických vzorů lží a podvodů z dílen USA a Německa je dostatek. Schopnosti médií ovládaných globálními lichváři v zatajování pravdy a ohlupování lidí jsou doslova neomezené. Můžeme se tedy těšit na dvě možnosti. Buď na podvodnou komedii o ruském útoku na Ukrajinu ve stylu Goebelse a následnou imperialistickou agresi pod prapory lichvářsko-revanšistické demokracie, nebo na komedii, kde se budou ukrajinští fašisté a jejich kamarádi z NATO/EU pod vedením Bidena naparovat, že Putin se zalekl jejich hrdinných vojáků a proto nezaútočil. V obou případech se opět potvrdí, že pravda začíná tam, kde končí signál ČT, ČRo, Seznamu a dalších lichváři, imperialisty a revanšisty ovládaných médií.

Takzvaná ruská agrese z vojenského pohledu

V Rusku se údajně chystá k agresi 100 000 vojáků soustředěných blízko hranic Ukrajiny. Média NATO/EU šílí, avšak zcela opomínají informovat dlouhodobě obelhávané občany o ukrajinské armádě a mnohých souvislostech konfliktu, jistě pouhou náhodou. Ukrajinská armáda uvádí, že má 405 000 vojáků, tedy čtyřnásobek údajných útočníků. K tomu je třeba připočítat několik tisíc příslušníků zločineckých a žoldáckých fašistických útvarů typu Azov, Donbas, Dněpr, Aidar…  Dále různé bandy najatých islámských teroristů, a v neposlední řadě 10 200 mírotvorných takzvaných instruktorů a dalších vojáků NATO/EU. K tomu samozřejmě technickou, logistickou a informační podporu ze strany NATO/EU. Jak je to s takzvanými poradci z USA a zemí NATO ukázala realita válek ve Vietnamu, Afghánistánu a Iráku. Ukrajina navíc urychleně buduje desítky brigád domobrany, které však budou mít pravděpodobně hodnotu německého volkssturmu roku 1945.

Rusko má hranici o celkové délce 66 933 km, z toho 38 808 km tvoří moře. Pozemní hranice Ruska je směrem na sever, západ a částečně jih s nepřátelskými státy, konkrétně Norsko 196 km, Finsko 1 326 km, Estonsko 467 km, Lotyšsko 270 km, Polsko 232 km, Ukrajina 2246 km, Gruzie 561 km. Za přátelské lze označit hranice s Běloruskem 1239 km, Abcházií 245 km, Jižní Osetií 74 km, Čínou 4250 km a Severní Koreou 19 km, za přátelsky neutrální s Kazachstánem 7598 km, Mongolskem 3485 km a neutrální s Azerbejdžánem 350 km. Z uvedeného vyplývá, že strategická pozice Ruska by se výrazně zhoršila, kdyby Bělorusko, nebo Kazachstán ovládly armády, žoldáci a spojenci NATO/EU. Proto byl zcela logický a oprávněný rázný zásah Ruska proti Gruzii na obranu Abcházců a Osetinců vystavených genocidě a vybudování americké základny, stejně jako na podporu legálně zvolených vlád Běloruska a Kazachstánu. Námořní hranice Ruska je ohrožená agresí NATO/EU, případně Japonska prakticky po celé délce. Ze strategického hlediska není Rusko schopno odrazit útok NATO/EU s podporou Ukrajiny bez nasazení jaderných zbraní! A pokud vypukne jaderná válka, nebude cesty zpět, přičemž počáteční ztráty v zemích EU jsou odhadovány na 100 000 000 mrtvých a logicky podstatně vyšší počet raněných a ozářených, nemluvě o majetkových škodách a zničeném životním prostředí! Rusko je obrovské a jeho obyvatelé mají kam ustoupit ze zamořených oblastí, zatímco obyvatelé EU mohou ustoupit akorát do hrobu.

Celkový počet příslušníků všech ruských ozbrojených sil resortu obrany je uváděn zhruba na maximálně 1 130 000 vojáků, nicméně zdroje NATO/EU uvádějí jako reálné číslo 850 000 až 1 000 000. To je nanejvýš dvaapůlnásobek armády Ukrajiny. Stačilo by to na úspěšný útok, pokud by na Ukrajinu vyrazili všichni, což je vyloučené. Značnou část těchto vojáků tvoří přímo nebojové a logistické jednotky, námořnictvo se sotva bude vyloďovat u Kyjeva. Někdo musí střežit a bránit hranice Ruska se státy NATO/EU, Gruzií a námořní hranici. Navíc nelze všechny vojáky rozmístit na hranici a musí existovat zálohy.

Z uvedeného, spíše necelého milionu vojáků je podle západoevropských maximálně 400 000 příslušníků pozemních sil, dále 105 000 vojenského námořnictva, 180 000 vojenského letectva a 18 000 strategických nukleárních sil. Kolem 100 000 je příslušníků pohraniční stráže. K uvedeným číslům je třeba dodat, že z 100 000 ruských takzvaných agresorů ohrožujících Ukrajinu bude zhruba třetina logistiků, případně různých specialistů, kteří nebudou šturmovat ukrajinskou obranu, například chemiků, ženistů, zdravotníků, protiletadlovců atd. Fakticky by pro útok na Ukrajinu zbylo kolem 50 000 ruských vojáků, spíš méně. Navíc standardní útočná formace má podle učebnic taktiky zhruba třetinovou zálohu, která postupuje za prvním sledem, nahrazuje ztráty a jistí boky. Slavná ruská agrese by tedy byla zahájena zhruba 30 000 ruskými útočníky proti více, než 400 000 ukrajinským obráncům, tedy v poměru zhruba 1 : 13! Útoku při takovém poměru sil snad nemohou věřit ani takzvaní vojenští analytici prezentovaní v ČT a na Seznamu. Kupodivu, propaganda o ruské agresi pokračuje nerušeně již řadu let.

Může vzniknout námitka, že Ukrajina má rovněž logistické a jiné přímo nebojové složky. Historická praxe dokazuje, že v obraně se dá využít v podstatě každá ruka, zatímco v útoku nikoli. Co by mohlo trochu snížit počty ukrajinských vojáků stojících proti Rusku je ochrana hranice s Běloruskem. Odtud by však byl útok velmi nepravděpodobný. Vojensky poměrně slabé Bělorusko je navíc ohroženo Polskem, které má nejlepší armádu z evropských členů NATO/EU a nevelkou Litvou, kde jsou však vojáci NATO/EU. Ruskou takzvanou agresi by mohlo podpořit až několik desítek tisíc národních dobrovolníků (opolčenci) z oblasti Doněcka a Luganska. Ti jsou však vyzbrojených téměř pouze pěchotními zbraněmi a vybaveni především na obrannou činnost. Postrádají útočnou mobilitu s dostatkem obrněné techniky. Nicméně, i v takovém případě je početní poměr údajných útočníků k obráncům zhruba 1 : 8! V uvedené situaci by byl problémem úspěšný útok i v případě použití taktických jaderných úderů!

Většina terénu kolem hranice mezi Ruskem a Ukrajinou je rovinatá, což je pro útok výhodné, a to z obou stran. Pro úspěšný útok se předpokládá v takovém případě početní převaha na straně útočníka mezi dvojnásobkem až trojnásobkem v poměru k obráncům. Pokud by Rusko chtělo útočit proti 400 000 ukrajinských vojáků, potřebovalo by podle učebnic taktiky minimálně 800 000 až 1 200 000 vojáků, nikoli 30 000 z 100 000. Ukrajinci mohou navíc soustředit k obraně prakticky všechny síly, protože jim kryje záda NATO/EU.

Naopak, útok ze strany Ukrajiny proti Rusku, natož proti nevelkému prostoru Doněcka a Luganska je při uvedeném poměru sil naprosto reálný. Musíme si připomenout, že Rusko nemůže soustředit svoji armádu jen na hranici s Ukrajinou, protože agrese NATO/EU zahájené Ukrajinou by se mohla účastnit řada států, především NATO od Norska po Gruzii. Nelze vyloučit účast ani takzvaně neutrálního Finska a Švédska, které nejsou členy NATO, ale EU ano. Smlouvy a deklarace mezi NATO a EU mění oficiální neutrály na reálné členy NATO. Dokladem je zuřivé zbrojení Švédska doprovázené hysterickým povykem o nebezpečí ruské agrese. Přitom Švédsko bojovalo s Ruskem naposledy v době cara Petra prvního, v takzvaných severských válkách v letech 1700/1709-1721, zato „neutrálně“ pomáhalo v době druhé světové války Německu. Wehrmachtu na východní frontě pomáhal i lékařský sbor z rovněž neutrálního Švýcarska.

Jen samotná ukrajinská armáda, disponuje zhruba 1 000 modernizovanými tanky T-64 a T-80, T-84, a k tomu několika stovkami ve skladech. Kdo je tedy potenciální agresor schopný okamžitého útoku? Současná protiruská mediální štvanice připomíná povyk Goebelse z více, než sedmdesátimilionového Německa roku 1938 (před záborem Rakouska), podporovaného Polskem a Maďarskem, že je ohrožováno patnáctimilionovým Československem. Přitom na území ČSR žilo více, než tři miliony Němců (takzvaných sudeťáků) a Maďarů, krajně nepřátelských demokratické ČSR, což až na nepočetné výjimky potvrdili zradou roku 1938 a následnou změnou občanství. Velmoc Německo tedy mělo ohrožovat zhruba 10 000 000 milionů Čechů a Slováků. A celý slavný demokratický západ se tehdy tvářil, že věří českému teroru vůči sudeťákům a ohrožení Německa. Dokonce věřili i komedii o polskému útoku na německý rozhlasový vysílač v Gliwitz. Stačí se podívat do tehdejšího tisku západních demokratů. Historie se opakuje, současnost připomíná druhou polovinu třicátých let minulého století, počínaje další zničující krizí takzvaných západních demokracií a snahou léčit ji vyžíráním slovanských zemí a Maďarska a agresí proti Rusku. Místo nacisty ovládaného Německa máme v současnosti NATO/EU, místo takzvaných sudet Ukrajinu a místo Československa má být obětí Rusko. Místo nacistického zde máme lichvářsko-revanšistický Nový světový řád a k tomu neméně zločinecký Velký reset. Demokratické, vlastenecké a protiválečné síly jsou rozeštvané, umlčované a terorizované, případně nahrazované falešnými vlastenci vytvářenými a podporovanými lichvářsko-revanšistickými médii.

Pozemní hranice mezi Ruskem a Ukrajinou má délku 2 295 kilometrů, od níž můžeme odečíst hranice Krymu, které jsou námořní, až na 30 km na Perekopské šíji. Proti Ukrajině by musel být veden útok na široké frontě, stejně jako v případě Němců v roce 1941 a Rudé armády nazpět roku 1944. Roku 1941 vedlo Německo útok na SSSR armádou tvořenou 3 200 000 vojáky a spolu s ním satelitní státy Maďarsko, Rumunsko, Slovensko. I tak existovaly ve frontě mezi skupinami armád nekryté prostory v šířce stovek kilometrů. V současnosti by mělo na frontě o zhruba stejné šířce útočit 30 000 ruských vojáků, tedy více, než stokrát méně. Může vzniknout námitka, že Rusko by se mohlo soustředit na jakýsi blitzkrieg na úzké frontě. Jenže v takovém případě jsou třeba značné síly na krytí boků útočné formace a navíc by stejně bylo třeba chránit, případně bránit celou zbývající délku hranice, nemluvě o prodlužujícím se logistickém transportu. V opačném případě by ruský útok mohl být opakováním tažení sovětského protekčního politického pracovníka Tuchačevského, odchovance Trockého, který svojí taktickou blbostí a prvním pokusem o blitzkrieg zavinil zdrcující porážku sovětsko-ruské jízdní armády na Visle při útoku na Polsko roku 1920. Nelze vyloučit, že už tehdy začala Tuchačevského zrada. Výsledkem bylo, mimo jiné, a podle různých zdrojů 16 000-50 000 ruských zajatců povražděných, umučených a vyhladovělých k smrti, případně zmrzlých v polských zajateckých táborech. To je třeba připomenout propagandistům NATO/EU, omílajícím v médiích donekonečna povraždění polských vojáků a policistů v Katyni a na třech dalších místech na Ukrajině, přičemž pachatel tohoto zločinu není dodnes zcela jasný. Roku 1921 následovala vojenská okupace poloviny Litvy Polskem, schválená Společností národů (!). Trvala až do roku 1939, kdy polské okupanty vyhnala Rudá armáda nejen z Litvy, ale rovněž části Běloruska a Ukrajiny. Aktuálně stojí Poláci opět na straně agresora, jako v roce 1938, kdy spolu s Německem ohrožovali ČSR a nakonec okupovali část Těšínska a vyháněli odtud na Štědrý den české obyvatele. V současnosti touží vytvořit jakousi polskou říši od Baltu k Černému moři, přičemž zapomínají, že vítěz se s nimi nebude dělit a Německo bude naopak požadovat posun hranic s Polskem na východ o 200 km a možná i reparace pro Němce vyhnané v období 1944-1945. Kdo bude v takové situaci bránit polský národ, když jeho armádě hrozí, že složí kosti na východě za zájmy globálních a lokálních lichvářů typu Sorose, Kolomojského a německých revanšistů? Polákům bohužel stále nedochází, že jejich úkolem je nechat se pozabíjet za zájmy globálních lichvářů a revanšistů a tvořit kolonii levných pracovních sil Německa. Rusko je neohrožuje.

Případný současný ruský blitzkrieg by mohl řešit nanejvýš vytvoření pozemního spojení na Krym, nebo dobytí Kyjeva, nikoli obojí současně. Útok by zároveň poštval proti Rusku i mnohé obyvatele Ukrajiny, kteří mají už od doby před takzvaným Majdanem plné zuby zlodějské vlády bandy výše uvedených ukrajinských lichvářů. K okupaci celé Ukrajiny by Rusko potřebovalo statisíce vojáků, které pro takový účel nemá. Bez okupace a exploatace Ukrajiny by válka neměla smysl.

Pokud by se měl konat jakýsi ruský blitzkrieg proti připravené ukrajinské obraně, musel by mít šířku minimálně 30 kilometrů, aby byla reálná obrana proti útokům na zálohy, logistiku a transport postupující za čelem útoku. Základem útočné formace by byly logicky tanky a bojová vozidla pěchoty (BVP) přepravující vojáky. V jednom ruském BVP typu BMP-2, nebo BMP-3 je 10 vojáků (3+7). BVP jsou od sebe vzdálená podle taktických učebnic v přehledném terénu kolem 150 m, v nepřehledném méně, tedy 10 vojáků na 150 m šíře fronty. K tomu třetinová záloha, tedy cca 13 vojáků na 150 m fronty. Na každá tři BVP jeden tank, tedy 3 vojáci. Na kilometr šíře fronty je to 7 BVP a 2-3 tanky, tedy cca 80 vojáků, a to bez velitelských vozidel praporů a vyšších útvarů, s nimi zhruba 90 a více. Na 30 kilometrů je to 27 000 vojáků z reálných 30 000, a to bez brigádních a vyšších záloh, logistiky, PVO, chemiků, ženistů…A co zbývajících 2 000 kilometrů ukrajinské hranice? Kdo ji bude chránit proti ukrajinskému protiútoku?

Z uvedených čísel vyplývá, že ruská agrese je pustý výmysl lichvářsko-revanšistických médií NATO/EU určený pro hlupáky a osoby bez reálných znalostí a pravdivých informací o situaci a souvislostech kolem občanské války na Ukrajině. Důležitým cílem mediální štvanice NATO/EU je vytváření a posilování iracionálního nepřátelství, ne-li nenávisti obyvatel NATO/EU proti Rusku, zaměřeného na souhlas s agresí NATO/EU proti Rusku. V případě, že se nepodaří válku vyvolat a zdůvodnit, jedná se o vytvoření podpory obyvatel NATO/EU se sankcemi proti Rusku, případě i Číně. Na nich vydělají především globální lichváři z USA cestou prodeje drahých energetických surovin do zemí EU a zároveň z prodeje amerických zbraní do EU. Prodělají na tom občané zemí EU, kterým bude stále klesat životní úroveň, neboť peníze vytvořené jejich prací nezůstanou jim a jejich zemím, ale budou mizet ve stále větším množství v revanšistickém Německu a především v imperialistických USA, směřujících k neomezené globální vládě globálních lichvářů. Podporu takového vyhazování peněz v době dlouhodobé chronické hospodářské krize EU zajišťují poslušní protinárodní politici zemí EU, mnohdy dosazení s podporou globálních lichvářů. Jako vzorové příklady vedoucích politiků dosazených a podporovaných globálními lichváři lze uvést Havla, Babiše, nebo Čaputovou. Zkorumpovaní a vydíratelní politici EU využívají ve prospěch globálních lichvářů psychózu strachu občanů z války, vyvolávanou médii vlastněnými, nebo ovládanými globálními a lokálními lichváři. Veškeré obchody se zbraněmi a energetickými surovinami se samozřejmě úvěrují a pojišťují u bank, případně fondů ovládaných globálními a lokálními lichváři, samozřejmě s patřičným ziskem. Dlouhodobým negativním dopadem sankcí a zbrojení je nejen horšící se hospodářská situace Evropy, ale také rostoucí zadluženost zemí NATO/EU, což z nich dělá věčné a chudnoucí kolonie.

Obecně lze konstatovat, že současný poměr sil na hranici mezi Ruskem a Ukrajinou, která je rozkradeným, rozprodaným a zadluženým pašalíkem lichvářů typu Kolomojského, sotva umožňuje Rusku bránit se agresi ze strany Ukrajiny podporované NATO/EU.