Jan Campbell

….vládní moc, kde by ona nebyla (u sousedů, v regionu, v EU a jinde), která si hraje na demokracii, vyhýbá se radikálním řešení sociální a právní nespravedlnosti, trpí páté kolony v zemi, nepotismus a neumí pracovat s mladou generací. Je příliš brzo na vypracování dopadové analýzy dění v bohaté a současně nevyvinuté zemi s obrovskými příjmovými, sociálními a dalšími rozdíly. Proto nelze psát, jaký osud čeká Kazachstán po ukončení protestů. Ty mají být potlačeny vlastními bezpečnostními složkami, vojenskými jednotkami států Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB), personálními a hospodářsky – politickými změnami. To je jedna strana mince. Tu druhou představuje zatím ne jasně na ulici viditelná pomoc anglických a amerických spojenců těch, kteří mají být propuštěni z vězení a tím i otázka: Cui bono?

Naposledy jsem byl osobně v Almaty začátkem roku 2018. Jinde v Kazachstánu jsem byl i po té. Tenkrát jsem měl čest být členem delegace, která se účastnila jednání ve vyšetřovací vazbě. Návštěvu vězení, zjištění podmínek ve vyšetřovací vazbě, setkání a jednání s údajnými politickými vězni v Kazachstánu umožnila práce dobře placených evropských kancelářských bojovníků za ochranu lidských práv. Bývalý starosta Varšavy, polský parlamentář a absolvent Harvardské univerzity Marcin Swiecicki (1947) a italský politolog, od 30. 10. 2016 také prezident Italské ligy na ochranu lidských práv Antonio Stanga (1957) jako jejich představitelé prosadili setkání na vysoké úrovni: MZV Kazachstánu vše organizovalo po rozhodnutí Ministerstva vnitra, generální prokuratury (GP) a vyšetřovacích orgánů Republiky Kazachstán. Připomínám jedno z několika překvapení: Pánové Swiecicki a Stango, a nikdo jiný, obdrželi povolení hovořit s obviněnými mezi čtyřma očima, to jest bez účasti vězeňského dozoru a mimo zasedací místnost! To mluví samo za sebe a indikuje u mne podezření, že pánové byli mj. nositeli instrukcí jak se chovat, co říkat a zpětné vazby. Nevím, zda je podobné povolení možné dostat v ČR nebo v jiném statě EU ve stadiu vyšetřování. Po návštěvě jsem napsal (18.4) a zveřejnil příspěvek, který lze dohledat na Google a na různých stránkách, který doporučuji k seznámení. Rozhodl jsem z něho necitovat kvůli objemu tohoto příspěvku.

https://www.ceskenovinky1.eu/2018/04/23/jan-campbell-tri-duvody-cesty-do-kazachstanu/

Proč se zmiňuji o návštěvě?

Dění, které prezident Kasym-Žomart Tokajev okamžitě po jeho vzniku označil jako teroristické, dokazuje, že v Kazachstánu spali na vavřínech, sám Tokajev udělal mnoho chyb a kvalita výkonných politiků na všech úrovních neodpovídá duchu doby. Stavba nacionálního státu Kazachů bez dohody s klany, nekritická podpora amerických klíčových investic v petrochemickém průmyslu, latinizace ruské abecedy ve stínu britského vedení mnoha kazašských univerzit a vzdělávacích institucí, vícesměrnost zahraniční politiky a v neposlední řadě známá krutost Asiatů při mstě dokumentovaná uříznutou hlavou člena bezpečnostních sil a předvedením svlečených vojáků veřejnosti a podobné vedly k okamžitému odstoupení vlády, odebrání moci ex-prezidentovi Nazarbajevovi a šéfovi bezpečnostní služby RK, vyhlášení výjimečného stavu a obrácení se o pomoc prostřednictvím Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB). Bez pochyby to vše přináší státu všeobecné reputační, materiální a politické škody a lidské oběti. Sousedním státům, regionu Centrální Asie, RF, ČLR a EU události nabízejí možnost seznámit se s více úrovňovým varováním. Co mám na mysli, co mohu sdělit nového, když 15 let nesleduji TV a neposlouchám rádio, a co bije do očí?

Krátký pohled na titulní stránky večerního středečního e-vydání SZ, NZZ a FT mi dovoluje konstatovat nepřehlédnutelné kontrastní a povrchové zpravodajství západních médií s minimem informace o situaci v Kazachstánu. O příčinách protestů se píše nekriticky, když se vůbec píše, o představitelných následcích násilných protestů, o odstoupení vlády, personálních a představitelných vnitro a zahraničně politických změnách, nelze prakticky nic najít.

Zcela určitě ale stojí za pozornost to, o čem se v Evropě nepíše, a co napsal například kazašský politický analytik Daniyar Ashimbayev na kanálu Telegram a co v principu platí i pro evropské politiky:

Naprostá většina ministrů a akimů nejsou politici, ale úředníci, kteří se vyznačují neschopností mluvit s lidmi mimo svou hierarchii… Nízká úroveň komunikace vede k tomu, že rozhodnutí nejsou vysvětlena ani zdůvodněna. A když dojde na mítinky, na jedné straně je příliš silový scénář, na druhé straně taktika okamžitých ústupků.

Nebo co napsal v roce 2021 kazašský analytik Marat Šibutov:

V ekonomice jsou značné problémy. Z negativních trendů je třeba zmínit komercializaci státu, energetickou krizi v důsledku populistických opatření na omezení cel, problémy s pohybem zboží na hranicích s Čínou, sucho, které snížilo úrodu, zhoršení vztahů se zahraničními investory, zejména nekomoditními. Chudoba se stala chudobou pracujících, tj. ani lidé, kteří neustále pracují, se nedokážou sami uživit.

Dovoluji si doplnit tři věci s významem pro EU:

1) Dnes se jedná v podstatě o masový protest proti elitám. Protest je bez vůdců a jasného programu. Podobně tomu bylo v RF v roce 2018 a RK v roce 2019 během tzv. benzinových nepokojů. Dříve byli Kazaši nespokojeni s výsledky voleb, nyní jsou nespokojeni se situací v ekonomice. Politici zapomínají, že vzpurný dav nemá vůdce ani hesla.

2) Pokud vláda není schopna zajistit sociální smír, například pomocí státních sociálních programů, pak se spravedlnost většinou hledá mimo stát v kriminálních strukturách, náboženských společenstvích a podobných. Ta hlásají hesla o rovnosti a bratrství a dovolují při jejich spojení vytvořit výbušnou směs. EU jako celek a ČR jako opožděnec v mnohém by se měly mít na pozoru.

3) Zadluženost kazašské společnosti je nadstandardní, cesta z dluhového otroctví je viděna mimo právní oblast a komercializovaná vláda s metastázující korupcí ve státním aparátu nedovoluji zkrotit banky, finanční instituce a pátou kolonu domluvou. Kdo nevidí podobnost v české kotlině a jinde v EU, tomu není pomoci.

V Evropě by si to proto politici měli uvědomit, a nejenom věnovat se pokračujícím protestům proti opatřením ve spojení s covid-19 a plánem povinného očkování v den 55. narozenin bavorského premiéra Markuse Södera. Nebo že formálně neutrální státy Finsko a Švédsko se obávají, že nadcházející rozhovory mezi USA, Ruskem a NATO o evropské bezpečnostní architektuře se budou konat nad jejich hlavami a proto volají po angažovanější úloze EU. Skutečnost, že finská premiérka Sanna Marin se rozhodla odmítnout návrhy prezidenta Putina důraznými slovy – Finsko a Švédsko chtějí samy rozhodnout o svém vztahu k NATO má podobnou hodnotu, jako již druhé odložení karnevalu v Rio de Janerio nebo covid-19  otázka ve FT: proč mají někteří lidé příznaky i několik měsíců po infekci?

Skutečnost, že čínské banky omezují tradiční úvěry, protože obavy o ekonomiku rostou, by neměly ignorovat ECB a ČNB, podobně jako litování litevského prezidenta za výpady proti ČLR. Skutečnost, že Jihokorejský prezident Mun vede kampaň za vyhlášení konce války mezi oběma Korejemi navzdory výhradám USA a EU nebude u jednání USA s RF by nemělo ignorovat MZV ČR. U kočičího stolu EK bude sedět prezident Macron, který už nevidí aktivisty proti očkování jako občany. To a mnohé další potvrzuje, že vždy o válce a míru dávají velmoci přednost přímému vyjednávání mezi sebou. Otázkou je, zda tomu bude i tak v případě Kazachstánu. Ukončení práce na příspěvku (čtvrtek v 9 hodin dopoledne), v den prvního výročí útoku na Kapitol, který si před rokem prakticky nikdo neuměl představit a útok na americkou demokracii, která se do dnes z útoku nevzpamatovala, umožňuje mi připomenout všem se zájmem o politiku a historii, že neúspěšný tah se často mění v úspěšný a naopak.

Dovoluji si risknout a formulovat pět tézí – představitelných scénářů z mnoha dalších, které mě napadají, a které budou mít dopad na EU, její členské státy a vztah s USA, RF a regionem Centrální Asie:

1) Rozpad Kazachstánu na minimálně dvě části s potenciálem severovýchodní části se s postupem času spojit s RF s následky pro Kyrgyzstán, státy ODKB, ČLR, EU a USA. Rozpad státu může být v určité situaci a podmínkách v zájmu RF.

2) Ohrožení rozvoje transportního koridoru a s ním spojené infrastruktury v kontextu čínského projektu Jeden pás, jedna stezka (OBOR) a projektů EAHS (Eurasijského hospodářského společenství) může mít kritické následky pro ekonomiku EU a zbytek Evropy. Taková situace je výhodná a zcela v zájmu USA.

3) Zpomalení vývoje EAHS  a jeho nedostatečně rychle a kvalitně rozvíjející se spolupráce s ASEAN ve smyslu podepsané smlouvy z roku 2016 a spolupráce s EU. I to je bez pochyby především v zájmu USA.

4) Prezident Putin v den výročí útoku na Kapitol a v předvečer jednání delegací RF a USA v Ženevě novoročním dárkem z Kazachstánu během nejdůležitějších svátků v RF ztratí zbytek ochoty ke kompromisu v jednání s USA a NATO, jestli vůbec nějaká ochota existovala. Indikují to nedávno podepsaný dekret 374 prakticky znemožňující misi NATO zadržovat Rusy v Arktidě, odmítnutí USA neprojednávat s RF body za bodem týkající se garance bezpečnosti RF ve spojení s NATO a ticho USA a zbytku Západu týkající se dění v Kazachstánu. Ticho vysvětlím v konci příspěvku. Borrelova prázdná slova, která nikoho ve velké politice nezajímají, ne.

5) Nahrazení Nazarbajeva ve funkci předsedy Rady bezpečnosti, může následovat migrace bývalého prezidenta. Zcela určitě ale bude následovat výměna lidí v dalších strukturách, které Nazarbajev jmenoval. Pokračování předávání moci ve výjimečné situaci nutí zamýšlet se nad tím, do jaké míry mocenské struktury státu budou loajální prezidentovi po změně osobností a ke Kremlu, rozhodnou-li se USA, UK, CH a  EK/EU konečně vydávat kriminální a hledaná osoby, vracet jejich ukradené finanční prostředky a v neposlední řadě dojde-li k omezení politických aktivit tzv. politických uprchlíků, migrantů a pátých kolon doma a v zahraničí.

Pro doplnění uvádím, že Kazachstán je významným vývozním trhem pro mnoho nekomoditních odvětví, jako je automobilový průmysl nebo mlékárenský průmysl. Celkově Kazachstán spotřebovává asi 15-20 % ruského vývozu nerostných surovin. Přeshraniční obchod tvoří 75 % celkového obchodu mezi zeměmi. Za povšimnutí stojí skutečnost, že 27 ruských regionů ležících na hranicích se zeměmi SNS sousedí 12 subjektů se sedmi regiony Kazachstánu, ve kterém žijí téměř 4 miliony Rusů a v Rusku více než milion Kazachů.

Skutečnost, že postsovětský prostor byl opakovaně prohlášen za prioritní oblast ruské zahraniční politiky a skutečnost, co se již léta děje a bude ještě dít v Centrální Asii a na Kavkaze indikuje deficit v části ruské zahraniční politiky, protože právě tato zmíněná oblast zůstává nejméně financovaná – lidsky, ideologicky i organizačně. Z uvedeného vyplývá pro politiky, studenty politologie a všechny profesionální politické analytiky opět věnovat se systematickému studiu sousedních zemí, protože speciální operace, PR kampaně a televizní talk show nemohou nahradit studium a systematickou práci. Četné přehmaty, skandály a konflikty v politických vztazích mezi zeměmi jsou většinou založeny na stereotypu – To jsou naši lidé – my o nich všechno dobře víme.

Výsledkem je, že mediálnímu poli dominují politické fantazie a levná konspirace.  Tu je potřeba zavrhnout a začít s každým státem mluvit jazykem politického realismu. Dění v Kazachstánu ukazuje, že přišel ten správný čas. Proč se o tom zmiňuji a proč je to důležité? Téměř ve všech zemích došlo k rozsáhlým změnám v politické struktuře, hospodářství a společnosti. Národní vývoj převažuje nad celostátní minulostí, což dokazují země nejenom státy euroasijské trojky, Kazachstán a Bělorusko. Kromě toho dochází k trhlinám a dělení jednotného informačního a komunikačního prostředí. Covid-19, různé jazyky, roztříštěnost publika, vliv falešných zpráv, PR kampaně a probíhající tzv. hybridní válka, abych jmenoval některé z příčin, nedovolují dnes prokazatelně identifikovat autora a podporovatele protestů.

Přesto existují informace, které jsem rozhodl uvést závěru příspěvku, protože dovolují udělat si představu o dění v zemi. Podle informace Ministerstva zdravotnictví Kazachstánu bylo zraněno více než tisíc lidí, téměř 400 z nich bylo hospitalizováno a 62 lidí je na JIP.

Na druhé straně neuškodí zamyslet se nad několika z posledních grantů USA, která zveřejnil Octagon:

1) Podpora svobody sdružování v Kazachstánu: 750 tisíc USD.  USA dosud nikdy neudělily grant s podobným názvem.

2) Grant na budování sítí obránců lidských práv: 45 tisíc USD. USAID přesunula v prosinci 2021 do Almaty nějakou tajnou postavu (uvedenou jako “Undisclosed”, takový přímý odkaz se v databázi téměř nevyskytuje) a vyplatila jí prémii v uvedené výši 45 tisíc USD.

3) V Almaty nesídlí pouze meziregionální kancelář USAID, jejímž prostřednictvím probíhají projekty pro Uzbekistán, Turkmenistán a Kyrgyzstán, ale také Kazcent. To je aktivní pobočka programu NATO Partnerství pro mír. V prosincovém dokumentu o grantu ve výši 741tisíc USD se uvádí, že práce na projektu povzbudí kazašské úřady ke změně zákonů o náboženské svobodě. Americké normy jsou vždy formulovány a prezentovány jako mezinárodní. Nabízím doslovný přepis americké instrukce:

Nebudu pokračovat a ptám se za sebe, jak se chová a bude chovat v nových podmínkách početná kazašská diaspora v ČR v kontextu uvedeného a autorem příspěvku volně přeloženého aktuálního komentáře prezidenta autonomní Čečenské republiky Ramzana Kadyrova (1976).

Záleží nám na osudu Kazachstánu. Narodil se tam můj otec a je tam pohřben bratr mého dědečka. V nejtěžších chvílích nás chránil náš bratrský kazašský lid. Kvůli ceně benzínu lidé vyšli ven: ničí a zabíjejí. Proč ničit? Proč se chovají násilně? Bít policisty. Páchají zločiny a budou potrestáni později…I nás válečné události zklamaly stejně jako vás. Ztratili jsme statisíce lidí, máme nezvěstné, lidé byli rozděleni na týpky, panny a příjmení. Prováděly to speciální služby různých zemí. A měly za úkol zničit suverénní stát Rusko prostřednictvím Čečenské republiky. Proto je my, čečenský lid, v čele se svým vedením, žádáme, aby se vzpamatovali, aby naši bratři nedělali chyby a zastavili se, aby nepřivedli situaci k válce. 

Souhlasu netřeba.