Šedí vlci jsou tureckou obdobou nacistických bojůvek SA a doma i v Německu se specializují zejména na násilí proti Kurdům. V několika evropských zemích – např. v Rakousku nebo ve Francii – byli úředně zakázáni jako teroristická organizace poté, kdy její členové byli usvědčeni z mnoha vražd oponentů Erdoganova režimu v exilu a dalších násilných útoků.

Podle projevu, který Erdogan pronesl na sjezdu této organizace, jeho politika směřuje k obnově a rozšíření Nové osmanské říše. Cestou k ní by podle Erdoganova projevu, citovaném tureckým tiskem, mělo být na připojených nebo dobytých územích zřízení na Turecku závislých podřízených emirátů. Jde o termín z klasického období muslimské expanze. Erdogan se rád nechává od svých spolupracovníků označovat jako „chalífa“, což je titul náboženského vůdce muslimů. V minulosti byli chalífové i vrchními veliteli spojeneckých muslimských armád. Během historie tento titul užívala řada tureckých sultánů. Emír je v arabštině označení pro „polosuverénního“ vládce podrobeného území. Emirát ve starých dobách měl určitou vlastní samosprávu, do níž se zapojovaly místní kmeny. Nadřazen jim však byl emír, kterého jmenoval chalífa, a který osobně ručil za odvádění centrem nařízených daní a vyslání vojenských oddílů do společné války vyhlášené chalífou. Válka bývala chalífou často vyhlašována jako „džihád“ – svatá válka – již jsou podle Koránu povinni podporovat nebo se účastnit všichni muslimové.

Podle přiložené mapy, která byla v roce 2018 zveřejněna tureckým deníkem Al-Sabah, ve střední Asii podle Erdogana není místo pro žádný nezávislý Kazachstán ani jiné dnes samostatné postsovětské republiky. Podle strategie tureckého prezidenta nemá ve střední Asii co dělat ani Rusko. Turci by chtěli zabrat celou střední část Sibiře bohatou na nerostné suroviny a vyhlásit na ní své podřízené emiráty. Jejich vlajky jsou na příslušném území znázorněny. Podle Erdogana „jde o tradiční životní prostor turkických národů“. Turecký prezident by chtěl pařáty své moci natáhnout až do Číny. Na mapě je značná část současné Číny označena vlajkami různá hnutí muslimských Ujgurů a dalších islámských národností žijících v Číně. Podle ruské televize RT se bojů v ulicích několika kazašských měst účastnili na straně povstalců účastnili i ujgurští islamisté.

V oblastech, které chce Erdogan zabrat, jsou obrovské zdroje nerostných surovin. Kromě ropy a plynu, které byly v minulém století příčinou moha válek, se na tomto území nachází i více než polovina světových zásob uranu. A zde je na místě připomenout loňský Erdoganův projev, v němž vyhlásil, že Turecko by mělo v budoucnu vlastnit jaderné zbraně. I když se ve smlouvě o nešíření jaderných zbraní zavázalo, že je nebude vyvíjet ani vyrábět.

Už ve svém minulém příspěvku jsem citoval článek Maxima Sokolova z RIA Novosti, který s odkazem na své zdroje v ruské vojenské rozvědce GRU napsal, že turecká tajná služba během posledních 2 let přesunula ze Sýrie do Kazachstánu řadu džihádistů Islámského státu (ISIL). Turecká tajná služba MIT po celou dobu bojů v Sýrii džihádisty z ISIL zásobovala zbraněmi, municí vojenským vybavením i léky. Příbuzní tureckého prezidenta Erdogana byli veřejně usvědčeni s obchodováním s ropou, kterou ve velkém v Sýrii kradli džihádisté. Je dokladováno, že mnoho zraněných militantů ISIL bylo léčeno v tureckých nemocnicích.

Při turecké invazi do kurdských oblastí Afrín v roce 2018 a Roajava v roce 2019 džihádistické milice zformované z veteránů ISIL tvořily pomocné útočné sbory turecké armády. Dnes tvoří většinu v orgánech okupační správy na Turky dobytých územích v severní Sýrii stejně jako v Iráku. Jako pomocné bojové útvary vedle jednotek pravidelné armády, kterou Erdogan vyslal na pomoc džihádistům z vlády národní jednoty (GNA), působí veteráni ISIL i v Libyi. Z navážení islamistů z ISIL do Libye usvědčily turecké vojenské námořnictvo nejen jednotky libyjské armády, kterým velí maršál Haftar, jež je spojencem Ruska, jimž se řadu veteránů ze Sýrie podařilo zajmout, ale i francouzské válečné lodě hlídkující ve Středozemním moři. Při provádění operace IRINI, kterou vyhlásila EU k zajištění dodržování embarga na vývoz zbraní do Libye, francouzské korvety zadržely a vrátili zpět do Turecka několik lodí plných veteránů ISIL.

Účast džihádistů na bojích v Kazachstánu dnes potvrdil ve veřejném prohlášení i ruský prezident Vladimír Putin. Ve stanovisku zveřejněném na kremlin.ru se násilností v Kazachstánu účastnili tisíce militantů vycvičených v zahraničí.

Ostudný je po celou dobu existence teroristické organizace ISIL přístup EU. Vždy, když ruská armáda spolu s s Assadovou Syrskou arabskou armádou (SAA) v Sýrii zatlačili džihádisty do kouta, požadovala EU spolu s USA příměří nebo přerušení bojů. Lodě řady zemí, které se účastní operace IRINI, nechávají do Libye proplout turecké konvoje plné těžkých zbraní a munice. A místo jejich zastavení raději nabírají na moři čluny plné migrantů. Po turecké invazi do syrské oblasti Rojava, které se v roce 2019 účastnily i pomocné sbory ISIL, jsem jako nováček v Evropském parlamentu jménem frakce Identita a demokracie (ID), v níž působí i čeští europoslanci za SPD, navrhoval uvalit na Turecko ekonomické sankce. Probruselská většina můj návrh odmítla. Záporné stanovisko zdůvodnila Evropská komise tím, že „Turecko je důležitým obchodním partnerem EU“.

Vůbec mě proto nepřekvapila prohlášení členů Evropské komise, kteří ostře odsuzují tvrdé zákroky kazašských policejních sil a armády proti pučistům. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová má pravdu, když tvrdí, že do neozbrojených demonstrantů se nemá střílet ostrými. Škoda, že nepřidala nějakou rozumnou radu, jak postupovat proti teroristům, kteří z brokovnic a pistolí střílí ostrými na sanitky a hasiče a kteří vojenskými granáty útočí na nemocnici.

Když jsem si přečetl, že vysoký představitel EU pro společnou zahraniční a bezpečností politiku Josep Borrell nabízí, že se EU ráda zapojí do deeskalace a vytváření stability v Kazachstánu, vzpomněl jsem si, jak EU „pomáhala“ na Ukrajině. Výsledkem pomoci je rozprodej ukrajinského státního majetku a půdy do rukou oligarchů a západních firem. Podle Borrella byl zásah spojenců z organizace kolektivní obrany CSTO špatný. V telefonátu s kazašským ministrem zahraničí Muchtarem Tleuberdim, jehož citovala RIA Novosti, měl šéf unijní diplomacie prohlásit, že „pomoc spojeneckých armád vyvolává vzpomínky na situace, kterým je třeba se vyhnout“. Kazašský ministr si tento pokus o „mistrování“ ze strany místopředsedy Evropské komise nenechal pro sebe a zveřejnil jej.

Asi nejvýstižněji „bedlivý dohled nad situací“, o němž hovořil Borrell v telefonátu se svým kazašským kolegou, okomentoval 1. zástupce stálého představitele Ruské federace při OSN Dmitrij Polyanský. „Śéf unijní diplomacie Josep Borrell by pravděpodobně raději viděl opakování „Majdanu“ v Kazachstánu“, řekl ruský diplomat. Ze své zkušenosti v EP dodávám, že když jde o nějakou lumpárnu ve třetí zemí, Turecko a EU bohužel vždy „drží basu“.