Hlavní paradox Ruska: Suverénní politika a koloniální ekonomika

Mnozí občané však mají oprávněné otázky. Proč je Rusko v geopolitice a politice suverénním státem, který si dělá, co chce, ale ekonomika funguje v polokoloniálním režimu? A proč k dosažení hospodářské suverenity nebyly podniknuty žádné radikální kroky?

Na nejdůležitějších postech jsou stále stoupenci Gajdara a Čubajse. Kurz Kudrina, Siluanova a Nabiullinové*) se ve své podstatě neliší od hospodářské politiky, kterou prováděly úřady v 90. letech. Jde jen o to, že nyní se tento liberální kurz realizuje za zcela jiných podmínek.

Pro ty, kdo rozumí všem složitostem moci, je však vše logické a rozumné. Zjednodušeně řečeno, existují tři směry:

Politika (domácí politika), geopolitika (zahraniční politika) a ekonomika.

Každá z těchto oblastí žije svým vlastním životem. Odpovědné skupiny jsou uzavřené a zpravidla se vzájemně nepřekrývají. Ve vnějších vztazích se také stýkají (oponují, podřizují se, jsou neutrální atd.) s podobnými skupinami z jiných zemí.

Po rozpadu Sovětského svazu vznikl unipolární svět. Vedli jej globalisté, kteří pocházeli z finančních kruhů. Proto globalisté upřednostňovali a nadále upřednostňují ekonomiku. V 90. letech se jim podařilo zcela ovládnout tzv. brettonwoodský systém**). Domnívají se, že žádný stát, který je zapojen do globalistického systému světového řádu, nezničí vytvořené vazby, protože v takovém případě tu či onu zemi čeká ekonomický a následně i politický kolaps.

Co se týče americké armády a politiků, ti během studené války ustoupili globalistům. Ano, zůstali u moci, ale jejich vliv stále více upadal. Posledním mluvčím jestřábů byl J. Bush ml. Ale to byl jakýsi poslední akord.

S definitivním odchodem jestřábů zahájil Vladimir Putin poslední etapu procesu získávání politické (2003-2012) a geopolitické (2007-2014) suverenity Ruska. Po decimování globalistické vojenské a politické lobby a jejím odchodu ze scény bylo relativně snadné dosáhnout politické a geopolitické suverenity Ruska.

Pokud jde ale o ekonomiku, situace se vůbec nezměnila. Globalisté jen posílili svůj vliv. Ale finanční krize v letech 2008-2009 byla důležitým bodem. Ukázalo se, že starý model globalistického světového řádu není životaschopný. To však nevedlo k oslabení globalistů. Naopak, navzdory archaickému a neperspektivnímu modelu neztratili vliv, protože drželi svět pevně v rukou.

Začátek konce se však přece jen odehrál. Psal se rok 2013, když se v Číně dostali k moci státníci v čele se Si Ťin-pchingem. Globalisté pod vedením Chu Ťin-tchaa prohráli. Od té doby zahájila ČLR proces získávání ekonomické suverenity. Rostoucí moc Číny je jediným způsobem, jak narušit brettonwoodský systém. Zde bychom měli také upozornit, že Rusko by nemělo upadnout do čínského objetí. Je možné, že za 20-30 let pro nás Čína nebude o nic menší hrozbou než dnes Spojené státy.

Co z toho všeho vyplývá? Odklon od liberální hospodářské politiky v Rusku bude možný pouze tehdy, až budou globalisté poraženi, když se brettonwoodský systém zhroutí. Stejně jako když ze scény odešli jestřábi, Putin okamžitě (a 7-10 let je historicky velmi krátká doba) vyrval ruskou politiku a geopolitiku ze spárů globalistů.

Zde však v první řadě vše závisí na Číně. Samozřejmě musíme nyní Číně popřát hodně štěstí, ale musíme se také připravit na novou konfrontaci. Již s Pekingem. Koneckonců americký model unipolárního uspořádání světa může být následován stejným modelem, jen v jeho čínské verzi.

*) Alexej Kudrin (1960) – předseda nejvyšší kontrolní komory (obdoba našeho NKÚ), předtím 11 let ministr financí a vicepremiér, Антон Силуанов (1963) – od roku 2011 ministr financí RF, Elvíra Nabiulina (1963) – v letech 2007-12 ministryně hospodářského rozvoje, od r. 2013 předsedkyně Centrální banky RF. Všichni patří do tzv. liberálního bloku.

**) Brettonwoodský systém – vystřídal v roce 1944 finanční systém založený na zlatém standardu; byl postaven na americkém dolaru jako hlavní světové měně.

Zdroj: Yandex Zen, autor Konstantin Dvinskij  

Překlad: st.hroch