Čas lokajů, čas králů a čas republiky

Pokud přemýšlíte o věcech, které pro vás nejsou příliš důležité, není mezi opravou, vylepšením a výměnou významný rozdíl. Pokud jste ale vy sami tím, o čem je řeč, potom je obrovský rozdíl, jestli vás obohacují (jak se v současném politicky korektním jazyce říká vylepšení) nebo vás chtějí vyměnit za zábavnější nebo užitečnější nebo poslušnější model.

Tedy, ono ani to „obohacování“ neznamená žádné zlepšení. Veškeré studie na toto téma se shodují, že v kulturně homogenním prostředí se žije lépe a lidé jsou šťastnější. A také to neznamená pestřejší kulturní výběr (který není v rozporu s homogenitou zvyklostí a životního stylu). Pestrost patří k evropskému životnímu stylu. Když nahradíme Evropu dalším Pákistánem, jakákoliv pestrost zmizí.

Renaud Camus formuloval naprosto geniálně, že to, co mnozí nazývají obohacením či doplněním, je ve skutečnosti výměna. Jenže ono je možné se na to dívat i z úplně jiné strany. Ani kulturní obohacení ani velká výměna, ale velké dobytí. Ten příběh vyprávěný z jiné strany by zněl přibližně takhle:

„V naší zemi je nás příliš mnoho. Jsme chudí a máme problém se uživit. Tak nám Alláh dal novou zemi. Jsou v ní pole, továrny a domy, dětská hřiště a bazény. Jsou v ní nechráněné ženy, které jsou volně k dispozici. Bude to chtít odvahu, lstivost a další schopnosti… ale s Alláhovou pomocí se toho zmocníme.”

Silnější civilizace, slabší civilizace

My Evropané bychom ten ethos měli chápat, a měli bychom být schopní ho rozpoznat. Konec konců, o čem jiném je starozákonní kniha Jozue? A z velmi nedávných dějin máme příklad heroického dobývání divokého západu. Chce to hodně odvahy, protože tam je jiné podnebí, divoká zvířata a… nebezpeční divoši!

„Divoši jsou ti, kdo jsou beznadějně zaostalí. Dosud se k nim nedostalo skutečné poznání. Nevědí, že ve zjevení Mohamedovi je obsaženo všechno, co potřebujeme k životu. Nevědí, které náboženské obřady jsou povinné. Nevědí, že neřestné ženy mají být kamenovány. Nevědí, že Židé mají být pronásledováni až na kraj světa. Nevědí, že opuštění správné víry má být trestáno smrtí. Věří těm svým směšným přírodním zákonům, a naivně se domnívají, že za své bohatství vděčí práci svých rukou. Nevědí, že bohatství dává lidem Alláh, a že nám už brzy dá jejich domy, automobily, i jejich dcery. Není důležité, jestli si je ponecháme jako otroky nebo od nich vyčistíme zemi. A těm nejlepším možná dovolíme, aby přistoupili na naši víru.“

To rozhodně není vyprávění, jaké by chtěli slyšet Evropané. Ostatně, američtí Indiáni asi také neviděli nic sympatického na příběhu o heroickém dobývání divokého západu. Takové nesoulady se zpravidla rozhodují kombinací síly zbraní a porodnosti. To vše dnes hovoří spíše pro dobyvatele:

– Zbraně sice vyrábějí Evropané, ale schopnost používat je k vlastní obraně byla ztracena (aspoň to tak působí),

– V porodnosti jednoznačně vedou kolonisté,

– Děti domorodců jsou vychovávány k bezbrannosti a otrocké mentalitě. Je jim vtloukáno do hlavy, že kolonisté jsou něčím morálně lepším a že na jejich původním kmeni lpí neodčinitelná metafyzická vina. Naopak děti kolonistů jsou vedeny k bojovnosti a pocitům nadřazenosti. To má stejné důsledky, jako by byl rozdíl v porodnosti ještě mnohem vyšší.

A ještě něco. Historická zkušenost. Během 1400 let kontaktů mezi Západem a Islámem byly islamizovány dvě třetiny původního území Západu. Přibližně 100 milionů obyvatel Západu bylo zabito nebo zotročeno. My si připomínáme tři velké vítězné bitvy (Tours, Lepanto, Vídeň) a řekněme pět dalších. Oni si připomínají desítky velkých vítězných bitev. Pouze v relativně krátké historické době evropského osvícenství se situace otočila. Západ bez osvícenských ideálů a osvícenské praxe je tím jednoznačně slabším.

Noví Apačové a noví Siouxové?

Až sem by to bylo něco historicky běžného. Dvě civilizace se střetly a zápasíme o to, jestli ta mocensky slabší dokáže přežít. Jsme sice méně zarputilí bojovníci, ale máme svobodu, racionalitu, vědu a techniku.

To, co je historicky naprosto neobvyklé, je reakce evropských elit. Elitami myslím úzkou skupinu lidí, která vlastní nejvíce bohatství, nejvíce politické moci, má největší vliv na média, a nejvíce kulturního kapitálu. Podotýkám přitom, že rozložení různých druhů moci není stejné. Úzká anticivilizační elita má naprosto drtivou převahu finanční, o něco menší převahu mocenskou, ještě menší převahu mediální (nezapomínejme, že alternativní média ovlivňují desítky či stovky milionů lidí) a nejmenší převahu, co se týče kulturního kapitálu. Dnešní elita nemá vzdělání a noblesu svých předchůdců, mladí multikulturní a zelení aktivisté jsou dokonce nejhůře vzdělanou elitou za poslední staletí.

Logicky bychom mohli čekat, že ti, kterým současné západní společnosti přináší nejvíc výhod, budou mít největší tendenci je bránit. A to i s ohledem na další mocenské ambice. Jak chcete dobývat Rusko nebo Čínu, pokud si zničíte svou vlastní základnu – ekonomicky i kulturně?

Tím se zase vracíme ke kolonizačnímu příběhu. Nevíme nic o tom, že by náčelníci indiánských kmenů a jejich šamani říkali svým lidem: „Ti agresivní přistěhovalci, co vám zabírají loviště a vyhánějí vás z vašich osad, to jsou noví Siouxové a noví Apači. Smiřte se s tím, že taková je naše budoucnost. Apač budoucnosti bude mít bílou barvu kůže, bude mluvit anglicky a chodit do křesťanského kostela. To jen vaše bigotnost a vaše zaostalost brání to pochopit.“

Kníže manipulátor

Vysvětlení této záhady elit přitom existuje. Jsou na to desítky sociologických studií. Ale jsou ignorovány. Ve svých knihách používám výraz „nová aristokracie“, ale ten může být matoucí. Jde o to, že nám vládou lidé jedinečně vybavení k vedení intrik na královských dvorech, ale k ničemu jinému. Stejně dobře bychom se mohli popsat jako lidi s lokajskou mentalitou.

Aby nedošlo k mýlce. Dnešní úzkou vládnoucí vrstvu tvoří stejné rodiny jako před generacemi. Někdo, kdo byl na špičce, se stěží drží v první lize. A potomci někoho, kdo se jen tak tak držel v první lize, se vyšplhali nahoru. Někdo z elity vypadl a přišli nějací noví. Ale celkově se jedná o stejnou vrstvu. Změnil se ale způsob vládnutí. Místo všemocných magnátů vidíme manažery. Každý někomu slouží. Každý pro někoho vytváří reporty. Každý může být nahrazen. Nikdo nenese odpovědnost. Vždy je možné se odvolat na trh nebo rozhodnutí někoho jiného. Není to pro lidi s velkým egem. Ale když se s tím naučíte žít, máte ještě více peněz a ještě víc moci, než vaši předchůdci, a k tomu žádnou nebo téměř žádnou odpovědnost.

K takovému vládnutí potřebujete tři základní dovednosti:

– Schopnost manipulovat těmi nad sebou. Tedy těmi, pro které sestavujete powerpointové prezentace. Není to tak těžké, protože oni sami potřebují v první řadě vyvolávat a udržovat správný dojem. Není tedy v jejich zájmu klást všetečné otázky. Ostatně, všimněte si, jak snadno a jak často prochází „kreativní účetnictví“. Jen zřídka se stane, že někdo začne pátrat po detailech a chce odhalit skutečnost dříve, než dojde na úplný kolaps podniku.

– Schopnost manipulovat těmi těsně pod sebou. Vyvažovat zájmy různých skupin. Občas je stavět proti sobě. Naznačovat, co se od koho čeká. Hlídat disciplínu a ovzduší předstírání. A zároveň dávat pozor, aby se proti vysokému manažerovi nepostavila celá vrstva jeho podřízených.

– Odhodlání zadupat do země nižší třídy. Na nich nezáleží. Pro ně má aristokrat – lokaj jenom pohrdání. Tak musíme rozumět mainstreamovým médiím. Nejde o to přesvědčit ty úplně dole, co si mají myslet (na nich stejně nezáleží). Jde o to oznámit těm výše postaveným, co si mají myslet.

Kdo tedy vládne? A v tom to je. Není nikdo, kdo by vydal jasné rozhodnutí. Nikdo, kdo by se dokázal postavit proti všem. Nikdo, kdo by dokázal převzít odpovědnost. To je něco, co se absolutně nehodí do světa dnešních mocných. To je jeden z důvodů, proč Donald Trump působil takové pozdvižení. Vždyť fakticky nikoho neohrozil a nikoho neodřízl od peněz. Ale působil dojmem státníka starého typu. Státníka, který má vizi a jde za ní, i přes konflikty. Jaká je Bidenova vize? Amerika bez Trumpa. A dál? Jaká je Bourlova vize pro impérium Pfizer? Samozřejmě, ještě vyšší zisky. A dál? Pár frází, které připravila reklamní agentura. To je celé.

Ani Elon nemůže klidně spát

Trumpův problém byl v tom, že nedokázal lokajskou elitu přesvědčit, že je dost silný. Vyvolával pohoršení, ale nevyvolával strach. Kdyby si o něm opravdu mysleli, že je to další Hitler a že je nebezpečím pro celý svět, padli by před ním na kolena.

Dospěli jsme do fáze, kdy mocní vládnou skrze předstírání služby. Jde jim to naprosto přirozeně, protože jsou k tomu cvičeni a vybírání už od dětství. Kluci, kteří jsou výrazní a jsou schopní absolvovat konflikt, ti jsou ze systému vyřazováni. Nahoru jdou ti vysoce inteligentní intrikáni bez páteře.

Že je to nedůstojné? Vždyť ti lidé neznají důstojnost ve starém smyslu toho slova. Klidně budou líbat boty gangsterů nebo se veřejně vyznávat vinu za svou barvu pleti, jestli jim to kariérově pomůže. Ostatně, jejich život je životem velmožů, ale zároveň životem v neustálém strachu. Co když si zítra nějaká kolegyně vymyslí 20 let staré pohlavní obtěžování? Co když se objeví obvinění z rasismu nebo islamofobie? Co když na velmože začne útočit nějaká radikálně ekologická skupina a vygeneruje negativní mediální pokrytí. Nikdo nedostane šanci, aby se férově hájil. Každý spolupracovník je zároveň konkurent. Smečka se vrhne na toho momentálně nejslabšího. Nikdo nestojí nad tím. I Elon Musk, Bill Gates nebo Georg Soros by se stal páriou, po pár dnech opakovaného obvinění z nekorektnosti.

Rozhodně je ale nový typ vládnutí účinný. Nejbohatší jedno procento vysává bohatství ze zbytku společnosti rychleji, než se to dařilo kdykoliv dějinách. Piketty správně upozorňuje, že naprostá většina korporátních zisků je rozdělována na bonusy vrcholových manažerů. Koncentrace bohatství se blíží poměrům před první světovou válkou, tentokrát ale bylo bohatství koncentrováno mnohem rychleji – od relativně demokratických 70. let k dnešku.

Dhimmikracie

Tím se vracíme k velké výměně a ke kolonizaci zbytků Západu. Koncept aristokrata-lokaje totiž úplně perfektně zapadá do muslimského konceptu dhimmi, kdy je muslimské panství založené na tom, že jim část nemuslimů slouží. Tato služebná vrstva může mít silné postavení. V době, kdy kolonisté nejsou schopni zvládnout technickou ani společenskou složitost světa, který dobývají, mohou mít dokonce velmi silné postavení. Mohou nahromadit bohatství. Nesmí se ale postavit na otevřený odpor. A musí počítat s tím, že budou neustále ponižováni.

Dotkli jsme se obohacení, velké výměny a kolonizace. Teď si představme čtvrtou hypotetickou situaci. Saudsko-katarská armáda by porazila Evropu v otevřené tankové bitvě a evropské státy by kapitulovaly. Jak by se saudsko-katarská okupace lišila od současného stavu?

– Správou by byli pověření ti stejní manažeři.

– Muslimská komunita by byla stejně zvýhodňována

– Občas nějaká vražda nebo znásilnění a soudy by to příliš neřešily.

– Trestala by se urážka islámu, tedy to, čemu se dnes říká islamofobie.

– Šárija by byla nadřazena místním zákonům, tak, jak dnes konstatují ústavní soudy.

Opět je to situace, kterou známe z druhé strany. Evropské koloniální jednotky porazily tlupy domorodého krále. Následoval zábor území, osidlování, rozdělování půdy, rozdělování funkcí. Co jiného probíhá?

Nebojovat je zlo

Rozdíl je v tom, že byl vynechán ozbrojený konflikt. My v České republice známe podobnou událost ze svých dějin. V roce 1938 jsme měli milionovou armádu s moderní výzbrojí a skvělým výcvikem. Češi byli odhodláni bojovat proti Hitlerovi. A zbabělí politici se rozhodli vzdát se bez boje. Výsledkem bylo trauma, které postihlo celý národ a neskončilo dodnes. Byla chyba, že našim dědečkům bylo upřeno právo umírat v boji. Je pravda, že válka je špatná. A je pravda, že umírat v prohrané válce je ještě horší. Ale vydat svou zemi k drancování úplně bez boje – to je ta nejhorší varianta, jakou si můžeme představit. A to je případ současné Evropy.

Existují samozřejmě rozdíly mezi zeměmi. Francie působí dojmem, že tam dosud existuje naděje – na rozdíl od Velké Británie a Německa. Maďarsko klade hrdinný odpor, a sousední státy mu přizvukují. Ale celkově jde všude trend stejným směrem. Směrem k aristokratickému lokajství a ke zkáze.

Co z toho vyplývá? Že ideologie multikulturalismu je zhoubná, samozřejmě. Ale také z toho vyplývá, že má-li být Západ zachráněn, musí dojít k výměně elity. Nejde o to, z jakých rodin ti lidé budou. Jde o to, aby to zase lidi lidé schopní vést. Lidé, kteří se neleknou negativních novinových článků. A především se musí změnit způsob, jakým se lidé dostávají a udržují ve vládnoucí vrstvě. Obránci Západu musí především porazit nadnárodní byrokratické organizace, nadnárodní korporace, globalistické univerzity a velká média.

Po éře lokajů musí znovu přijít éra králů. Nebo – tomu bych dal přednost já osobně – éra nového republikánství. Éra skutečné demokracie. Éra rozumu, racionality a odhodlání.

(grafika převzatá z Protiproudu)