Známý publicista z libertinského Cato Institute (Washington) a Quincy Institute for Responsible Governance popisuje podrobně každou provokaci: „Za začátek nové studené války nese velkou vinu Západ, nikoli Rusko.”
Kreml dnes požaduje, aby NATO opustilo další expanzi na východ. Jednání o bezpečnostních zárukách, které přitahují pozornost, začnou dnes v Ženevě.
„Jednostranná, samoúčelná obvinění Ruska vždy ignorují mnohé západní provokace, které se odehrály dlouho předtím, než Moskva přistoupila k podvratným opatřením,“ píše Carpenter.
„Zhoršení vztahů Západu s postkomunistickým Ruskem ve skutečnosti začalo za prezidentství Billa Clintona,“ poznamenává.
Provokace č. 1: První expanze NATO na východ
Jak zdůrazňuje expert, bývalá velvyslankyně USA při OSN a ministryně zahraničí Madeleine Albrightová ve svých pamětech poznamenala, že Clintonova administrativa se rozhodla podpořit přání zemí střední a východní Evropy vstoupit do NATO již v roce 1993. V roce 1998 se k alianci připojily Polsko, Česká republika a Maďarsko. Albrightová přiznala, že ruský prezident Boris Jelcin a jeho spolupracovníci byli z tohoto vývoje událostí krajně nešťastní. Ruská reakce byla pochopitelná – rozšíření porušilo neformální sliby Moskvě od administrativy George W. Bushe, když Michail Gorbačov souhlasil nejen se sjednocením Německa, ale také s jeho členstvím v NATO. Z toho vyplývalo, že v reakci na toto gesto se NATO nepohne za východní hranici sjednoceného Německa.
Provokace č. 2: Vojenská intervence NATO na Balkáně
Letecká válka NATO v roce 1995 proti bosenským Srbům usilujícím o odtržení od nově vytvořené Bosny a Hercegoviny a uzavření Daytonských mírových dohod velmi rozzlobily Jelcinovu vládu a ruský lid, píše Carpenter.
„Balkán jako region byl pro Moskvu po několik generací významným náboženským a strategickým zájmem a pro Rusy bylo ponižující bezmocně sledovat, jak tam aliance vedená USA diktuje svou vůli. O čtyři roky později provedly západní mocnosti ještě vážnější provokaci, když zasáhly na straně separatistických povstalců v neklidné srbské provincii Kosovo. Odtržení této provincie od Srbska a její převedení pod kontrolu OSN nejenže vytvořilo nezdravý mezinárodní precedens, ale také demonstrovalo naprosté ignorování ruských zájmů a preferencí na Balkáně,“ píše se ve zprávě.
Rozhodnutí Clintonovy administrativy rozšířit NATO a zasáhnout v Bosně a Kosovu byla rozhodujícími kroky směrem k nové studené válce s Ruskem. Negativní roli americké intervence na Balkáně ve vztazích mezi Ruskem a Spojenými státy a Západem obecně popsal bývalý americký velvyslanec v Sovětském svazu Jack Matlock – Junior :
„Ruská důvěra ve Spojené státy byla podkopána. V roce 1991 mělo podle průzkumů asi 80 % Rusů kladný vztah ke Spojeným státům, v roce 1999 už téměř stejné procento bylo negativní.”
Provokace č. 3: Následné vlny rozšiřování NATO
Administrativa George W. Bushe, která se nespokojila s odporem vůči Moskvě ze strany Clintonovy administrativy, která tlačí NATO do střední Evropy, slíbila spojencům, že udělí členství zbytku nyní již neexistující Varšavské smlouvy a třem pobaltským republikám, uvádí zpráva. Přijetí pobaltských států do aliance v roce 2004 prudce zesílilo vojenskou invazi na Západ.
„Tyto tři malé republiky nebyly jen součástí Sovětského svazu, ale také strávily významnou část své historie jako součást carského Ruska. Rusko bylo v tu chvíli příliš slabé na to, aby odpovědělo čímkoli jiným než pomalými diplomatickými protesty, ale hněv vůči Západu s jeho arogancí a lhostejností k bezpečnostním zájmům Moskvy dál dozrával,“ říká expert.
Dále vysvětluje, že rozšíření NATO k ruským hranicím nebylo zdaleka jedinou provokací. Spojené státy se stále aktivněji zapojovaly do rozmístění ozbrojených sil na území nových členů aliance na rotačním základě. Dokonce i ministr obrany George W. Bushe Robert Gates vyjádřil obavy, že takové akce vytvářejí nebezpečné napětí.
„Projev ruského prezidenta Vladimira Putina v únoru 2007 na výroční mnichovské bezpečnostní konferenci jasně ukázal, že Kreml již nehodlá tolerovat aroganci USA a NATO. Jako vždy, odtržený od reality, se Bush dokonce pokusil zajistit členství v alianci pro Gruzii a Ukrajinu a jeho nástupci tuto politiku provádějí i přes odpor Francie a Německa,“ upozorňuje zpráva.
Zbořil: Prohlášení pěti jaderných mocností připomíná Jaltu 1945
Provokace č. 4: Zacházení s Ruskem jako s nepřítelem na Ukrajině a v dalších zemích
Západní vůdci však Putinova varování nebrali vážně, pokračuje Carpenter. Provokace v řadě oblastí pokračovaly a v některých případech dokonce zesílily. Na začátku roku 2008 Spojené státy a klíčové mocnosti NATO obešly Radu bezpečnosti OSN (a ruské veto) a udělily Kosovu plnou nezávislost. O tři roky později administrativa Baracka Obamy uvedla v omyl ruské představitele ohledně skutečných cílů údajné „humanitární“ mise OSN v Libyi tím, že přesvědčila Moskvu, aby se zdržela svého veta. Mise rychle eskalovala ve válku vedenou Spojenými státy kvůli změně režimu a svržení libyjského vůdce Muammara Kaddáfího . Krátce nato Spojené státy spolu s podobně smýšlejícími lidmi na Blízkém východě zahájily kampaň za svržení Bašára Asada v Sýrii…. Navíc následovala nehorázná intervence USA a EU do vnitřní politiky Ukrajiny.
Jak poznamenává expert, je pravděpodobné, že některé z výše uvedených argumentů se v blízké budoucnosti stanou předmětem diskuse na jednání představitelů Ruska a USA-NATO v Ženevě.
„Ačkoli se vedení USA může tvářit, že si to nepamatuje, je jasné, že ruská strana na nic nezapomněla a nechce se ničeho vzdát,” řekl Carpenter.
Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov nedávno zdůraznil, že euroatlantické mocnosti si opakovaně protiřečily a porušovaly své dřívější závazky.
„Naše návrhy směřují k vytvoření a legalizaci nového systému dohod na principu nedělitelnosti bezpečnosti a zřeknutí se pokusů o dosažení vojenské převahy, který byl v 90. letech jednomyslně schválen vůdci všech euroatlantických států. Chtěl bych zdůraznit, že potřebujeme právně závazné záruky, protože naši západní kolegové systematicky neplní politické závazky, nemluvě o ujištěních a slibech daných sovětským a ruským vůdcům, “uvedl Lavrov.
EAdaily a Zdroj: První zprávy
Vůle RF změnit situaci opět k normálnímu soužití v jejich zájmovém prostoru je legitimní. To dnes uznal i čelní představitel sílícího pravicového AfD v Německu. NATO svým stupňujícím se tlakem tuto vůli RF zcela kontraproduktivně posilovalo až do té míry, že politické a vojenské špičky v Moskvě jsou jednotní,jak nikdy od r.1992 a mohou si klást podmínky,chcete-li… Číst vice »
Tak to je USA neustále lžou a neplní dohody jsou nedůvěryhodný „partner” a těmi provokacemi u hranic RF to dorazily.
Podrazy jsou známé, ty politické i ekonomické. Na druhou stranu bylo Rusko po Jelcinovi dlouho ve svrabu, až po r.2005 se začalo zmáhat a až po r.2015 bylo schopné víc reagovat. Nemohlo tedy hned reagovat silou, hrálo o čas. Hra o čas byla velmi chytrá, i když už v r.2007 věděli, že západ na ně dlabe. Evropa se stala… Číst vice »
USA i NATO nikdy nedodržely slovo či slib vůči Rusku,nemá nyní kam ustoupit.Teď se láme chleba bytí či nebytí-nejen Ruska.
Chleba se prave ulomil ci rozlomil v Kazachstanu….
Logické shrnutí demokratizace Sovětského prostoru. Rusko musí dostat ještě několik podpásovek od USA a NATO , aby začalo reagovat. Ukrajina bude těžký oříšek , ale věřím ,že otevřený boj nenastane
Ukrajina vojensky zadny orisek nebude, ale problem by byl, je potom zivit, a to Rusove asi nechteji. Alternativa by byla, kdyby to znovuvybudovani Ukrajiny financovali Cinani, ale stale tam bude problem, s Katolickou casti Ukrajiny, takze Rusaci asi do toho nepujdou, jedine mozna pomoci Donbasu a snad i Luhanska, ale v dnesni dobe Rusove o Ukry… Číst vice »
RF již reaguje,pokud to nevidíš,jsi slepy jak patrona, již žádné nepotrestane podpasovky ze strany NATO nebo Ukrajiny nebudou..