Vyvlastňování v zájmu nadnárodních korporací? Srbskem zmítají obří protesty proti těžbě lithia

BARBORA ILIĆ a TAMARA SPALAJKOVIĆ, překlad Alarm, na snímku masový protest proti těžbě lithia v Novém Bělehradu 4. prosince 2021

Již od minulého roku se srbská společnost bouří proti aktivitám britsko-australské těžařské korporace Rio Tinto. V mnohém se tyto události podobají kauzám, které už desítky let sledujeme především v zemích globálního Jihu, kde se místní lidé často marně snaží bojovat s velkými nadnárodními korporacemi, jejichž aktivity devastují tamní životní prostředí. Můžeme tak snadno nabýt dojmu, že tyto situace jsou pro nás vzdáleným problémem „třetího světa“. Působení korporace Rio Tinto v Srbsku ale ukazuje, že se konflikty s těžařskými společnostmi mohou snadno a rychle týkat i evropských zemí. Je proto důležité, aby si Česko a další, zejména postkomunistické země střední a východní Evropy věnovaly podobným kauzám pozornost. Ukazují totiž, jak často jsou práva občanů a ochrana životního prostředí v konfliktu s aktivitami nadnárodních korporací, ale také s vládní snahou vyjít těmto subjektům vstříc, leckdy bohužel i za cenu snížení kvality života a zdraví občanů.

Znečištění na desítky kilometrů daleko

Společnost Rio Tinto plánuje v údolí řeky Jadar, která se nachází na severozápadní hranici Srbska poblíž města Loznica, otevřít největší lithiový důl v Evropě. O této zprávě česká média v minulosti informovala především z perspektivy místních – zatím neúspěšných snah – investiční společnosti Karla Janečka RSJ a také společnosti Geomet, spadající pod australský European Metal Holdings, vytěžit rozsáhlá lithiová naleziště na území Cínovce a Slavkovského lesa. Podle zmíněných médií má Srbsko – na rozdíl od Česka – šanci stát se globálním „lídrem“ a „velmocí“ v těžbě lithia. Jadarský důl by totiž mohl být jedním z nejrozsáhlejších, které byly kdy postaveny na greenfieldu, tedy na území, které dosud bylo využíváno jako přírodní či zemědělská plocha. Doly tohoto typu přitom většinou vznikají v málo obydlených oblastech daleko od aglomerací, například v pouštích.

Je na místě vznést otázku, kdo a jak bude v budoucnu platit socio-ekonomickou daň za rostoucí poptávku bohatého Západu po levnější zelené energii.

Důvodem zájmu těžařské společnosti o úrodné, zemědělsky využívané údolí Jadar je naleziště nově objeveného sodno-lithného vodnatého borosilikátu, který byl podle místa svého nalezení pojmenován jadarit. Z tohoto jedinečného, nově uznaného minerálu je totiž velmi snadné získávat lithium a uspokojovat tak aktuálně rostoucí poptávku po výrobě baterií do elektroaut, elektronického hardwaru nebo solárních panelů. Těžba lithia je však velmi náročná na spotřebu vody i energie a dochází během ní ke značným emisím, což vrhá stín na údajnou „zelenost“ technologií, které lithium potřebují. V případě těžby jadaritu ale nejde jen o environmentální udržitelnost. Podle vědkyně Dragany Djordjević z bělehradského Institutu pro chemii, technologii a metalurgii by těžba lithia v údolí Jadar výrazně ohrozila zdraví lidí z celého regionu, a zejména těch z okolních vesnic, z nichž nejbližší se nachází jen pár stovek metrů od plánovaného dolu. Tento fakt je zvláště alarmující, pokud vezmeme v potaz, že při zpracovávání minerálu vznikají agresivní látky, které mohou unikat do okolí a narušovat kůži a plíce lidí i zvířat.

Hrozbu představuje například při zpracování vznikající fluorid křemičitý, který je těžko zachytitelný a může v závislosti na síle větru způsobit toxické znečištění ovzduší až na desítky kilometrů daleko. Prozatím navíc není známo, jak hodlá Rio Tinto nakládat s toxickým odpadem, který při těžbě vzniká. Jadar je často se rozvodňujícím přítokem známé řeky Driny, na níž žijí ohrožené druhy živočichů, a je jediným zdrojem pitné vody pro tisíce lidi. Pokud by došlo k záplavám, které jsou pro tento region typické, odpad z okolí dolu by mohl proniknout do podzemních vod a napáchat tak velké škody na životním prostředí a zdraví občanů. Tyto scénáře bohužel nejsou jen hypotetické. Ještě před tím, než byl provoz těžby zahájen, došlo v okolí zkušebních kopů k únikům, které způsobily nebezpečné znečištění pitné vody pro občany vesnice Lukavac, která se nachází ve vzdálenosti několik stovek metrů od zkušebního vrtu.

Podobné zprávy v posledních měsících stupňovaly nespokojenost veřejnosti a zapříčinily mobilizaci různých občanských hnutí. Již během minulého roku se tak v Srbsku spojilo velké množství aktivistů a občanů, aby se společně postavili nejen společnosti Rio Tinto, ale také samotné vládě, která aktivity korporace podporuje. Ke stále rostoucí nespokojenosti se stavem životního prostředí v Srbsku přispěl také fakt, že se během letošního podzimu Bělehrad dostal na první pozici v žebříčku nejznečištěnějších měst na světě, čímž předčil i indické Dillí nebo čínský Wu-chan. V posledních letech byl na území Srbska zaznamenán také nárůst rakovinových onemocnění, což někteří vědci považují právě za důsledek zhoršujícího se stavu ovzduší.

Vyvlastňování v zájmu nadnárodních korporací

Znepokojující je i přístup srbské vlády, která na tato fakta nereaguje a naopak se snaží nespokojenost občanů spíše zakrýt, nebo dokonce popřít. Nejinak je tomu v případě společnosti Rio Tinto. Během minulého měsíce přijala srbská vláda změnu zákona o referendu, v rámci níž došlo ke zrušení padesátiprocentní hranice volební účasti nutné pro platnost referenda, a připravila tak půdu pro snadnější manipulaci s hlasováním. Nejaktuálnější a pravděpodobně také nejzásadnější událostí bylo ale přijetí kontroverzního zákona o vyvlastňování před dvěma týdny. Tento zákon dává státu pravomoc vyvlastňovat nemovitosti a pozemky v soukromém vlastnictví pro účely, jež jsou v národním zájmu, pod což nepřekvapivě spadají i úmluvy s nadnárodními korporacemi.

Vláda tím pochopitelně nahrává společnosti Rio Tinto, které se v údolí Jadar podařilo odkoupit již desítky pozemků. Dle informací organizace Global Water Partnership během odprodeje docházelo k nátlaku na místní obyvatele. Pozemky byly nakonec často odkoupeny hluboko pod tržní cenou – v tomto ohledu Rio Tinto v Srbsku úspěšně zopakovalo běžnou taktiku nadnárodních korporací v rozvojových zemích. Místní aktivisté se proto obávají, že firma bude v Jadaru uplatňovat podobně bezohledné praktiky jako v jiných zemích, mezi něž patří i samotná Austrálie, kde společnost v roce 2020 zbourala 46 tisíc let starou posvátnou jeskyni Aboridžinců.

Změna pravidel referenda i snaha o přijetí zákona o vyvlastnění jsou nevládními organizacemi působícími na území Srbska označovány jako protiústavní a ohrožující zbytky demokratického systému v zemi. Před několika dny dokonce i sama Rada vlády Srbska pro boj proti korupci oznámila, že tento zákon vyznívá v neprospěch občanů a že navrhované změny podporují systémovou korupci. Vláda většinou tyto zákony navrhuje a schvaluje ve zrychleném čtení, bez prostoru pro veřejnou diskuzi. Demokracie se tak v Srbsku v posledních letech stává jakýmsi mýtem, který s reálnou praxí nemá mnoho společného. Postupné potlačování občanských práv a demokratických principů je pochopitelně v rozporu se vstupem do EU, o nějž Srbsko usiluje.

Montovny levné zelené energie

Přijetí zákona o vyvlastnění bylo poslední kapkou pro eskalující nespokojenost občanů. Ta v minulém týdnu vyústila v rozsáhlé protesty a dopravní blokády v desítkách měst napříč zemí. Takto silná forma protestu nemá v posledních dvou desetiletích v Srbsku obdoby. Za pozoruhodnou lze považovat nejen samotnou vysokou účast na demonstracích, ale také pasivní rezistenci tisíce občanů, kteří už druhým týdnem blokují dopravu a ukazují tak, že je veřejnost za svá práva bojovat, a to nejen v hlavním městě, ale i v regionech.

Otázkou každopádně zůstává, zda mohou občané doufat v konstruktivní reakci ze strany vlády, která řešení environmentálních a občanskoprávních problémů dlouhodobě potlačuje. Prozatím se každopádně zdá, že síla protestů vládu zaskočila. Petici proti těžbě lithia totiž již podepsalo téměř tři sta tisíc občanů. Srbský prezident Alexandar Vučić po druhé sobotní blokádě vydal prohlášení, v němž uznal nezbytnost zodpovědného přístupu společnosti Rio Tinto vůči občanům. Po posledním zasedání dokonce vláda prohlásila, že splní všechny požadavky protestů. Zákon o vyvlastnění byl stažen, zatímco zákon o referendu by měl doznat významných změn a doplňků. Vládní kroky, a to zejména vůči samotné činnosti Rio Tinto, jsou však zatím nejasné a protesty, včetně blokád, pokračují. Je totiž těžké uvěřit, že by se právě Vučić a jeho vláda, která už v minulosti podporovala exploataci místních přírodních zdrojů zahraničními korporacemi, dlouhodobě zasadila o zlepšení kvality ovzduší i práv občanů.

Vývoj situace v Srbsku můžete sledovat prostřednictvím nejvýznamnějších hnutí v rámci protestů, kterými jsou Marš sa Drine (Táhněte od Driny) a Kreni – promeni (Jednej – změň). V českých médiích prozatím nedostaly právě probíhající protesty ani samotná kauza téměř žádný prostor. Jedná se přitom o závažný precedens, který se může opakovat i v sousedních, autoritativní politikou ohrožených zemích Visegrádu. Ačkoliv se jedná o členské země EU, podobně jako Srbsko tvoří jakousi periferii Západem konstruované představy o Evropě. Zpravidla jsou to pak právě tyto periferie, kdo úslužně uspokojuje poptávku z bohatších koutů Evropy a bere na sebe roli „montoven“. To se odráží nejen v úrovni pracovních podmínek a stavu životního prostředí, ale také v ohrožení soběstačnosti ekonomiky. Je tedy na místě vznést otázku, kdo a jak bude v budoucnu platit socio-ekonomickou daň za rostoucí poptávku bohatého Západu po levnější zelené energii. Z českých médií se prozatím zdá, že role lithiového „lídra“ připadla Srbsku. Nezbývá než doufat, že se místním občanům podaří vybojovat alespoň základní ochranu vlastního zdraví a životního prostředí.

Autorky jsou studentky Fakulty výtvarného umění Vysokého učení technického v Brně.