Vlastizrada na pokračování: Proč usilovně škodíme sami sobě? Okopávání kotníků Golema. Naši pokrytečtí hrdinové. Kdo to tady toleruje? Kronika protiruských a protičínských provokací. Komu to slouží? Českým občanům ne

Zdroj: ProtiProud

Před časem jsem kdesi četl článek s titulkem „Myš provokuje tygra“. Byl to výstižný rozbor aktivit některých českých politiků směřovaných cíleně přímo proti dvěma světovým politickým velmocím, Rusku a Číně. Zejména český postoj k Rusku je v tomto ohledu velmi pozoruhodný. Chtělo by se říci, že až úsměvný, kdyby nešlo o vážné věci národního zájmu.

Důvodná reminiscence na srpnovou okupaci v roce 1968 jako by pro mnohé navždy překryla fakt, že nebýt Sovětského svazu, mohli jsme dnes žit někde v tundře anebo mluvit německy, zatímco v našich zemích by se pod vedením těch správných árijců budoval nový Lebensraum.

Naši hrdinové

Jeden obzvlášť nadaný provokatér, Tomáš Klvaňa, dokonce v této souvislosti prohlásil, že nás Rudá armáda v květnu 1945 neosvobodila, nýbrž přepadla. Tato věta byla ovšem jen základnou pro následující propagandistickou smršť vedenou v médiích typu Fórum 24 či Deník N.

Mnozí čeští oficiální političtí činitelé v sobě náhle nacházeli protikomunistické hrdiny (J. Štětina, M. Němcová atd.) a bojovali padesát let staré boje či spíše se honili za vlastním stínem, neboť za někdejšího režimu nikterak nestrádali a čerpali z něho tolik výhod, kolik potřebovali. Pokrytectví těchto lidí je ale nekonečně nebezpečné, protože naši zemi vzdaluje od normálních a oboustranně výhodných vztahů s výše jmenovanými velmocemi. To ještě poměrně dobře chápala naše politická reprezentace na počátku 90. let, kdy byla podepsána Smlouva o přátelských vztazích a spolupráci s Ruskou federací.

Dnes ovšem mnohé hlasy volají po jednostranném vypovězení této smlouvy a kontinuálně dochází k řadě schválností a provokací, které mají základy česko-ruského dialogu podkopat a zničit. Musíme se nahlas a stále hlasitěji ptát, zda tito udatní rusobijci jednají v zájmu českého státu a jeho občanů. Pohleďme na tuto truchlivou inventuru:

Protiruské provokace

2013-2014: Podpora protiruských (až fašistických) sil na Ukrajině při tamním převratu (Majdan). Následné opakované připojení se České republiky k protiruským sankcím Evropské unie – s důsledkem velmi negativních dopadů na české firmy a exportéry do Ruska (např. Hamé, LOM Praha, Madeta, Škoda Auto, Škoda jaderné strojírenství).

Červenec 2018: Odstranění desky připomínající osvobození Prahy Rudou armádou pod vedením maršála Koněva ze Staroměstské radnice pod záminkou rekonstrukce budovy – dodnes tam, přes dokončení rekonstrukce, nebyla deska vrácena, a to na pokyn primátora Hřiba.

Srpen 2018: V režii starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře (nyní i nově zvoleného poslance koalice SPOLU) byla umístěna dehonestační tabulka k pomníku maršála Koněva.

Srpen 2019: Ze strany radnice Prahy 6 bylo tolerováno opakované posprejování pomníku Koněva, naproti tomu byly sankcionovány pokusy o očištění pomníku; starosta Kolář explicitně odmítl tato znečištění odstranit.

Srpen 2019: Došlo ke jmenování (poslankyní a předsedkyně vládní Rady pro národnostní menšiny za ANO Válkovou) obdivovatelky nacistických představitelů Eugenie Číhalové do Rady vlády pro národnostní menšiny jakožto zástupkyně ruské diaspory v České republice.

Září 2019: Koněvův pomník byl na pokyn radnice na Praze 6 zakryt plachtou a úřad bránil pokusům aktivistů o odstranění plachty.

Únor 2020: Bylo přejmenováno Náměstí Pod kaštany před velvyslanectvím Ruska v Praze na Náměstí Borise Němcova.

Duben 2020: Úplné odstranění pomníku Koněva na pokyn vedení radnice Prahy 6, kde byl starostou již jmenovaný Ondřej Kolář.

Duben-květen 2020: Smyšlená „Causa Ricin“ vyvolaná týdeníkem Respekt, následné vypovězení dvou ruských diplomatů.

Duben 2020: Pavel Novotný, starosta městské části Praha-Řeporyje, dal postavit pomník válečným zločincům Vlasovcům, kteří bojovali za 2.světové války po boku SS a wehrmachtu proti Rudé Armádě a krvavě a krutě potlačovali Varšavské povstání.

Duben 2021: Dodnes neobjasněná a možná i jednoduše vyfabrikovaná causa Vrbětice–následovalo vypovězení velkého počtu ruských diplomatů a reciproční vypovězení českých diplomatů z Ruska. Důsledkem byla faktická likvidace funkčnosti (obou) ambasád, paralyzace konzulární činnosti, negativní ekonomické a kulturní důsledky.

Srpen 2021: Uzavření ruského gymnázia v Praze. Jako jeden z důsledků těchto sankcí došlo k ukončení činnosti ruské školy v Praze. Připomínám, že tato škola zde fungovala 100 let a že byla zřízena jako součást tzv. Masarykovy ruské akce, která pomáhala ruským emigrantům před bolševismem do Československa v období tzv. první republiky

Duben 2021: Vyřazení Rosatomu z tendru na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany.

Protičínské provokace

Od roku 1996 dosud: Vyvěšování vlajek Tibetu jako protest proti dnešní Čínské lidové republice. Na počátku to bylo jen na několika jednotlivých radnicích, dnes už jich je kolem osmi set – a k tomu více než sto škol, navzdory tomu, že zákon zakazuje politické působení na školách. Cílem samozřejmě měla a má být provokace vůči kontinentální Číně.

Březen 2016: Při návštěvě čínského prezidenta Si Tin-Pchinga uspořádali Karel Schwarzenberg, Martin Bursík, Miroslav Kalousek a další veřejní činitelé provokační akce v ulicích Prahy, včetně potyčky s policií na Hradčanském náměstí.

Prosinec 2018: Novopečený pražský primátor Hřib zrušil veškerá předchozí diplomatická jednání o zapůjčení pandy velké z Číny pro pražskou ZOO s odůvodněním, že peníze, které by do toho šly, by „Čína využila na špionážní aktivity proti nám.“

Květen 2019: Primátor Hřib místo pandy z Číny vyjednal luskouna z Tchajwanu. V té souvislosti je nutno říci, že „pandí diplomacie“ je důležitou složkou mezinárodněpolitických vztahů s Čínou. Zapůjčení pandy do jiné země obvykle značí a předznamenává navázání úzkých hospodářských vztahů.

Říjen 2019: Vypovězení partnerské smlouvy Prahy s Pekingem pražským primátorem Hřibem. Důsledkem byl razantní propad počtu čínských turistů do České republiky (dle oficiálních statistik denní útrata jednoho čínského turisty v ČR činila 1 300 Kč).

Srpen 2020: Cesta předsedy Senátu Vystrčila na Tchajwan a jeho teatrální výkřik „Jsem Tchajwanec“. Důsledkem bylo enormní poškození zájmů českých exportérů (a investorů) do Číny.

Cui bono?

Všechny uvedené – a mnohé další – provokační aktivity narušující standardní vztahy k oběma velmocem byly dlouhodobě (de facto permanentně) tolerovány vládou, zejména bývalým ministrem zahraničí Petříčkem, navzdory oficiální zahraniční politice a zájmům českého státu, Je pozoruhodné, že všechny tyto akce vedly k jedinému cíli: k vyklizení pozic českých firem v Rusku a v Číně a k jejich okamžitému zabrání korporacemi
ze západní Evropy a severní Ameriky.

Nelze si nevšimnout, že jde o poměrně úzký okruh jmen politiků a aktivistů, kteří se na tom podíleli, Až na „Tchajvance“, předsedu Senátu Vystrčila, jde o druhořadé a komunální politiky, kteří se těchto provokací účastní.

Nicméně fakt, že jde o akce, na které těžce doplatí české hospodářství, čeští podnikatelé, jejich zaměstnanci a čeští živnostníci, je nepopiratelný. Ale to tyto pachatele „lidskoprávního dobra“ očividně netrápí. Oni o práci v neziskovkách či v politice nepřijdou, vždy se najde dost těch, kdo je znovu zvolí či najmou.

Kdybych se vrátil k metafoře z úvodu tohoto textu, řekl bych, že teď už jde spíše o okopávání kotníků Golema, který stojí a neuhne. Myslet si, že nějakými jalovými frázemi a gesty jej porazíme, je směšné. Ale to si jistě nikdo nemyslí. Jde jako vždy o peníze. O ještě větší prohloubení závislosti našeho hospodářství směrem na západ a o odstřižení východních velmocí jako prostoru pro naše zájmy. Lakonicky řečeno: je to taková vlastizrada na pokračování.

O to víc je to patrné v současné době v souvislosti s prohlubující se energetickou krizí a astronomicky rostoucími cenami energetických komodit – kdy zejména na dovozu zemního plynu z Ruska jsme závislí doslova strategicky.

A kdy jde, o to urgentněji a v našem národním zájmu o to, co nejrychleji rozšířit jaderné elektrárny Dukovany a Temelín. To je ale možné pouze ve spolupráci s jediným světovým dodavatelem, který má potřebné know-how, finance a technologie a který by značnou část spolupráce na realizaci této zakázky (v řádu miliard korun) postoupil českým firmám. Tím je ruský Rosatom.

To už je – i vzhledem k protiruskému a protičínskému naladění nastupující vládní sestavy – nejspíše bohužel jednou provždy passé. Se všemi negativními důsledky, jaké si v této souvislosti dokážeme představit.

Takže můžeme předpokládat, že dopadneme jako nedávno Bulhaři s jejich jadernou elektrárnou v Kozloduji. Kdy ji, po vypovězení již uzavřené smlouvy s ruský dodavatelem na americký nátlak nikdy nedostavěli, ale za to prokázali svoji uvědomělou ideologickou pevnost ve vztahu k USA. Na rozdíl od Maďarů, kteří úspěšně pokračují ve spolupráci s Rosatomem na výstavbě jaderné elektrárny Paks.

Díky výše popsaným provokacím a současné politické realitě v podobě složení Parlamentu je už prakticky nemožná i jakákoli velká exkluzivní dohoda s Ruskem o dodávkách plynu za „přátelskou“ cenu toho typu, jakou v uplynulých týdnech podepsaly Maďarsko a Srbsko. Naši političtí činitelé raději platí za plyn mnohem vyšší cenu na burze. Však on to občan zaplatí!

Ptejme se znovu zeptat – v čí prospěch? Komu tihle lidé a tyto provokace slouží? Čí zájmy prosazují?

České to očividně nejsou a o české občany zde nejde…