Většina europoslanců už se necítí být občany členských států, v nichž byli zvoleni

Zdroj: FB autora

Naplno je to vidět na příkladu návrhu nařízení 609/2014 s cílem zvýšit předvídatelnost pro členské státy a vyjasnit postupy pro řešení sporů při poskytování tradičních vlastních zdrojů a vlastních zdrojů z DPH a HND, o němž jsme hlasovali na včera skončeném plénu Evropského parlamentu. Hlasovat pro návrh, kterým byl členským státům mělo být v případě sporů o výši odvodu do rozpočtu EU ukládáno penále ve výši NEJMÉNĚ 15%, může jen někdo, kdo se už necítí být občanem členského státu v němž byl zvolen, ale považuje se za příslušníka jakési bruselské „elity“.

V době, kdy je základní úroková sazba Evropské centrální banky(ECB), za níž si půjčují státy eurozóny 0%, a zápůjční sazba, za níž si od ECB půjčují peníze banky 0,5%, je 15% penále sprostou lichvou. Ve většině členských států je zákony za lichvu považován úrok čtyřnásobně větší než REPO sazba stanovená centrální bankou. Jako vlastenec jsem nemohl jinak, než hlasovat proti této nestoudnosti.

Návrh nařízení upravuje proces řešení sporů mezi členskými státy a Komisí o výši odvodů do rozpočtu EU. Dnes tvoří většinu příjmů rozpočtu EU odvod podle hrubého domácího důchodu (HND). V celkovém objemu rozpočtových příjmů postupně roste podíl odvodu z hrubého základu daně z přidané hodnoty (DPH). Na společném trhu EU, kde se peníze neustále přesouvají, a který navíc není nijak utěsněn vůči úniku peněz do daňových rájích, roste počet sporů, do jakého státního HND mají být různé finanční operace počítány. Prudce roste i objem jistin, které jsou předmětem sporů.

Jedním z mnoha důvodů je i třetí energetický balíček EU, podle nějž náš ČEZ musí prodat veškerou vyrobenou elektřinu na energetické burze v Lipsku, kde ji nakupuje i jeho dceřiná společnost ČEZ Distribuce, PRE a další firmy, která ji dále prodávají zákazníkům. Míru nepřesností výpočtu HND zvyšují i rostoucí ceny emisních povolenek, které drží investiční a penzijní fondy z různých zemí a které musí kupovat i náš ČEZ.

Technicky to probíhá tak, že elektřina např. z Jaderné elektrárny Temelín je předána do rozvodné sítě. Většina z v ČR vyrobené elektřiny je regionálními distribučními společnosti rozvedena do našich domácností a firem, kde je spotřebována. Do zahraničí skutečně přes mezinárodní přenosovou soustavu ČEPsu jen asi 15% naší elektřiny. Do Lipska a zpět běhají pouze papíry – respektive počítačové dávky „jedniček“ a „nul“, které symbolizují burzovní kontrakty. Jenže z ceny 0,20 Kč/kWh, za níž elektřinu vyrobí Temelín, se na burze v Lipsku stane prodejní cena 4,60 Kč/kWh, za níže je elektřina prodána zpět do ČR. A řada zemí se nyní pře s Komisí, kdo z těchto čachrů má platit odvod do rozpočtu EU podle HND. Zda Německo, kde dochází ke zvýšení ceny, nebo země, kde sídlí výrobce a distribuční společnost.

Velkých chaos ve výpočtu odvodu podle HND vytváří i firmy sídlící v daňových rájích, které podnikají v členských státech EU. Případ obří větrné elektrárny u Prahy, kterou přes kyperskou firmu vlastní bývalý kandidát na funkci ministra průmyslu a obchodu Věslav Michalík (STAN), je ještě ze sporné kategorie menším problém. Většina fotovoltaických a větrných parků je vlastněna firmami registrovanými na ostrovech v Karibiku, kde se žádná daň z příjmů neplatí. EU přitom systematicky zakazuje jakákoli opatření proti daňovým rájům na národní úrovni jako odporující principu volného pohybu zboží, služeb a kapitálu, která jsou podle Smlouvy o EU a o fungování EU „základními svobodami EU“. Komise přitom po členských státech tvrdě vymáhá odvody do rozpočtu EU a drsně trestá jejich pozdní placení.

Směrnice, o níž jsme na letošním posledním plénu jednali, má upravovat potup pro řešení sporů o výši odvodů. Spory mezi Komisí a členským státem mají být řešeny na podobném principu, jako když se finanční úřad o výši daně pře s daňovým poplatníkem.

V návrhu rozpočtu EU na kalendářní rok Komise sdělí každému členskému státu, kolik podle ní má zaplatit. Pokud členský stát s výší vyměřeného odvodu nesouhlasí může Komisi podat žádost o přezkum, v níž doloží, proč by měl platit méně. Komise si pro rozhodování může vyžádat další podklady. Rozhodnutí o výši odvodu v přezkumném řízení však má provádět Komise a nikoli Rada, jak tomu bylo doposud. Pokud členský stát nesouhlasí ani s výší vyměřeného odvodu po přezkumném řízení, může proti rozhodnutí Komise podat žalobu k Evropskému soudnímu dvoru. EU se tak fakticky stává orgánem veřejné moci nad členskými státy.

V situacích, kdy stát zaplatí méně, a o rozdíl se s Komisí pře, běží u nesplacené jistiny úrok. Doposud se vypočítával podle sazeb Evropské centrální banky. Komise nyní nově zavádí penále, které podle původního návrhu mělo být maximálně 16%. Europoslanci rozpočtového výboru však místo zastropování maximální výše penále navrhli, aby trestná sazba činila MINIMÁLNĚ 15%. Prý proto, aby to členské státy odrazovalo od sporů s Komisí. Prostě plaťte co po Vás Brusel žádá a držte huby. Přesně jak je to v písni „Koryta“ od rockové kapely Alkehol:

„Máme plný koryta ,
žerem dosyta,
a zbylý stádo,
to se může jít pást,
ať nás neserou,
drobky seberou.
drží hubu a věří nám
kdejakej žvást.