Zdroj:  Outsidermedia

Ke konci října zemřelo v USA po očkování 20 tisíc lidí

Valentin Katasonov

5. prosince 2021

Podle informačního systému VAERS, který registruje případy vedlejších účinků očkování proti covidu-19, v USA je k 19. listopadu 2021 celkový počet hospitalizovaných od začátku očkovací kampaně 97 292, případů vyžadujících výjezdy rychlé pomoci je 101 315, lidí následně trvale invalidních  je 30 967, těžkých případů ohrožujících život bylo 21 582 a úmrtí 19 249.

Mezi odborníky se namítá, že statistika VAERS představuje jen špičku ledovce. Americký lékař Zelenko má zato, že je počet smrtí po očkování proti C-19 preparáty Pfizer, Johnson & Johnson a Moderna podle VAERS jen jedno procento skutečného počtu. Vypadá to, že je dnes počet úmrtí po očkování v USA až 200 tisíc. Není to moc?

Steve Kirsch je vedoucí americké Nadace pro včasnou léčbu C-19 (CETF). Tento člověk se 17. září 2021 na distančním zasedání Poradního výboru FDA pro vakcíny postavil proti revakcinaci. V dubnu 2020 založil Fond pro včasné léčení C-19, přičemž daroval 1 milion USD pro financování výzkumu na využití stávajících léků  léčení nemocných C-19. Systematicky zdůrazňuje, že spike proteiny ve vakcínách proti C-19 jsou „velmi nebezpečné“. Svým oponentům nabídl 10 tisíc dolarů za hodinu veřejných debat o C-19 a vakcinaci. Ani jeden ochotný se nenašel.

Existuje čerstvá studie Kirsche o očkování. Říká, že vakcíny  proti C-19 více lidi zabíjejí, než ochrání, a to ve všech věkových kategoriích.

Některé údaje z USA. Za první půl rok očkování vakcínou proti C-19 bylo do systému VAERS nahlášeno více případů nežádoucích účinků injekcí, než za celých 80 předchozích let, kdy systém funguje. Úmrtnost na kovidové vakcíny je 500krát vyšší než u vakcín proti chřipce.

Na následky očkování zemřelo asi 200 tisíc lidí (obdobně odhadl Zelenko) Navíc bylo asi 300 tisíc lidí postiženo na celý život invaliditou. Celkový počet lidí s různými vedlejšími následky na zdraví je přibližně 5 milionů. V USA ve vyčleněném časovém úseku 6 měsíců způsobí vakcíny proti C-19 smrt dvou lidí proti jedinému zachráněnému ve všech věkových skupinách.

Výpočty a hodnocení v Kirschově zprávě  jsou celkově velmi podobné propočtům, které se uvádějí v každodenních zprávách o očkování Agentury pro zajištění bezpečnosti v oblasti zdravotnictví Británie (UKHSA). Závěry Steva Kirsche: Americký zdravotnický regulátor CDC se při rozhodování o očkování neopírá o výpočty a hodnocení možných přínosů a rizik vakcinace. Povinná vakcinace kteréhokoliv člověka v Americe, zvláště dětí ve školním věku je důkazem velké korupčnosti ve společnosti, zvláště amerických úřadů, ve sféře zdravotnictví a farmakologie. Kirsch připomíná, že v roce 1977 (zahájení očkovací kampaně proti prasečí chřipce) byla mez pro zastavení očkování 35 úmrtí. Dnes je podle systému VAERS tato hranice překročena 550krát.

Podle Kirsche by mělo být alternativou očkování léčení C-19. Preparáty na to jsou. Především Ivermectin a Fluvoxamin, pro které existuje velký počet klinických studií na jeho léčení. Jenomže americké regulační orgány varují před jejich použitím.

Názor Kirsche ohledně pozdních následků vakcinace. Injekce mohou být časovanou bombou. Podle některých zdravotníků je toto vlastnost vakcín. Jeden z nich, patolog Dr. Ryan Cole sledoval téměř rok očkované a vypozoroval u nich vážné zhoršení zdraví. Poklesla jim imunita a zvýšila se jejich citlivost k imunitním a autoimunitním onemocněním. Některé se podobají HIV infekcím. Jen od ledna do září se podle jeho zprávy zvýšilo mezi očkovanými onemocnění rakovinou dvacetkrát. Dr. Cole neví, zda se organismus dokáže po čase sám zbavit poklesu imunity způsobeného očkováním.

Zastáncem používání současných léků je i dr. Shankara Chetty, praktický lékař z Jižní Afriky. Vyléčil skoro 7 tisíc lidí, téměř bez nemocničního pobytu a zcela bez úmrtí. Je také pro existující léky, které se před C-19 používaly na jiné nemoci v Americe i v Evropě. Zbraní hromadného ničení je spike protein, jehož zavedení do lidského těla je možné proto, že používané „vakcíny“ byly připraveny na základě posledních vědomostí v genovém inženýrství.

Uměle vytvořený wuchanský virus není smrtelnější než obyčejný virus sezónní chřipky. Osmý den po nakažení vyvolává ostrou reakci u malého procenta nakažených. Přitom injekce s očkovací látkou vyvolává závažnější a dlouhodobější následky. Lékař vysvětluje, že spike proteiny jsou organismem rozeznány jako cizorodé láky a imunitní systém reaguje autoimunitně, napadá sám sebe. V té chvíli začíná proces pomalého umírání. U lidí se časem vyvinou autoimunitní nemoci a mnoho z nich se nikdy nepodaří odstranit žádným léčebným postupem. Laureát Nobelovy ceny za medicínu, francouzský virolog Dr. Luc Antoine Montagnier, má za to, že lidé, kteří se očkují, nepřežijí déle než 3 roky. Lidé budou umírat s diagnózou  onkologických nemocí, diabetu, hypertenze, mozkových příhod, srdečních infarktů a dalších. Nikoho nenapadne spojovat tato úmrtí s očkováním.

Demografové dnes používají označení „zbytečná úmrtnost“. Jedná se o vyšší úmrtnost ve sledovaném posledním období než v předešlém. Nadměrná úmrtnost se v mnoha zemích očekává do konce roku 2021. Doba vysokého tempa demografického růstu na planetě je minulostí. Demografové s využitím metody extrapolace nevylučují, že se do roku 2024 zvyšování počtu obyvatel planety úplně zastaví.

Převzato z Fondsk.ru

***

Nedobrá hra: Podaří se Rusku zastavit rozšiřování NATO?

Jevgenij Fjodorov

8. prosince 2021

Bossům NATO se mistrovsky povedlo přelstít poslední sovětské vedení a počáteční vedení ruské. Před třemi lety byly odtajněny dokumenty, v nichž jsou odhaleny lži západních diplomatů, sdělených tehdy jen ústně. Těmi přesvědčovali Gorbačova. Jedním z jeho podstatných selhání, která po sobě zanechal, bylo umožnění rychlého přesunu NATO na východ, které proběhlo v devadesátých letech.

Po sjednocení Německa připadla NDR pod jurisdikci NATO a dalo se předpokládat, že stejně to dopadne s Poláky, Maďary a dalšími členy rozpadlého Varšavského  bloku.

Gorbačov měl ještě v roce 1999 žádat písemné potvrzení nerozšiřování aliance na východ, ale spolehl se jen na ústní ujištění, i když bylo zveřejněné. Několik měsíců po oficiálním spojení SRN a NDR vyhlásil začátkem roku 1990 německý ministr zahraničí Genscher, že „změny ve východní Evropě a sjednocení Německa nesmějí poškodit sovětské bezpečnostní zájmy“. V soukromé korespondenci i  při osobních setkáních přesvědčovali západní funkcionáři Gorbačova, že „nikdo a nikdy, za žádných okolností“. Vše v tomto duchu.

Pro úplné uspokojení duše Michaila Sergějeviče mu byla v říjnu 1990 udělena Nobelova cena míru.

Ministr zahraničí USA Baker prášil na mozek prezidenta Sovětského svazu a britský ministerský předseda Major otevřeně lhal ministru obrany Jazovovi. Poté následovaly dvě ohromné vlny rozšíření NATO na východ. V této situaci se západní establishment bez skrupulí vytahuje svým diplomatickým „úspěchem“.

Reportér Kim Simons v rozhovoru s Vladimirem Putinem na kanálu NBC fakticky potvrdil, že před třiceti lety Gorbačova podvedli. „Kde je to napsáno, že tento slib existoval?“

Odpověď Putina: „Jste chlapík! Správně, podvedli hlupáčka čtyřmi pěstmi – u nás se to tak říká. Je potřeba všechno jistit na papíře.“

Těžká devadesátá

Po rozpadu Varšavské smlouvy a Sovětského svazu představovalo Rusko pro málokoho nebezpečí. Samozřejmě jen s výjimkou jadrného arzenálu, poslední linie strategické obrany státu. Západní militaristé pohotově zaplnili vakuum vytvořené ve východní Evropě.

Velkou jistotou diplomacie posledních století je to, že skupina nárazníkových států nemůže nikomu nepatřit. Polsko, Rumunsko, Maďarsko a všechny ostatní země musejí být na orbitě cizího vlivu. Buď Západu, nebo Ruska. Stalo se, že Kreml nebyl schopen kontrolovat bývalé sousedy, proto se toho ujalo NATO. Nikdo se ani nesnažil maskovat rozšíření na východ humanitárními nebo mírovými motivy.

Předseda výboru náčelníků štábů USA Shelton promluvil o tom, že se žádné nové NATO nevytváří, NATO se nesmí změnit na strukturu  míru. Je to především vojenská aliance.

Likvidace Sovětského svazu a triumf NATO fakticky odsunuly OSN na druhou kolej. Za „mír ve světě “ nyní neodpovídala Rada bezpečnosti, ale štáb aliance v Bruselu, ve skutečnosti šéfové Pentagonu. Došlo na „globalizaci struktur euroatlantické bezpečnosti“. Jestliže jsou takové ambice, bude slyšen názor Moskvy?

Nezkrotný rusofob Brzezinski v článku Geostrategie pro Eurasii poukázal v roce 1997 naprosto jednoznačně na místo Ruska v současném světě. Moskva se bude muset smířit se vstupem Pobaltí a Ukrajiny do NATO a sama země se musí připravit na rozdělení přinejmenším na tři nezávislé části – Evropskou Rus, Sibiřskou republiku a Dálněvýchodní republiku.

O něco mírnější byl předseda zahraničního výboru Senátu USA Helms. Řekl: „Na počátku dalšího století bude právě Rusko nejspíš usilovat o hegemonii. Proto se musí stát ústředním strategickým cílem rozšiřování NATO a ochrana před obnovou nacionalistického nebo imperiálního Ruska.“

Američané jednali jako vítězové studené války a diktovali svoji vůli poraženým.

Budoucí zástupkyně USA v OSN Albrightová prohlásila: „Historie dává Rusku možnost předložit důkazy. Jeho politika a jednání na mezinárodní aréně musejí odrážet ten fakt, že již není obklopeno vazaly, ale nezávislými svéprávnými státy.“ Tedy žádné zóny vlivu, ani na regionální úrovni.

V určitém okamžiku ztratili západní stratégové půdu pod nohama, když oznámili nepochybný zájem Ruska ohledně  rozšiřování NATO na východ.

V roce 1994 naspal ministr zahraničí Christopher o posílení aliance: „Jestliže můžeme podpořit a pomoci konsolidovat demokratické a tržní reformy v Rusku, … můžeme napomoci změnit bývalé nebezpečí v region cenného demokratického a ekonomického partnerství.“

Oni nám strkají k hranicím tanky a my jim tržní ekonomiku a demokracii. Není úplně pochopitelný mechanismus a logika takových přeměn, ale Američané svatosvatě věřili, že v Rusku jejich standardy radostně přijmou.

Rusko reálně od dvou vln rozšiřování NATO pochopilo znatelně vyšší pravděpodobnost zničení vlastních sil jaderného odstrašování. Když byla do NATO přijata ČR, Polsko a Maďarsko získaly protiruské síly 290 letišť a několik námořních vojenských základen. V Rumunsku a Polsku jsou rozmístěna odpalovací zařízení MK-41, vhodná k vypouštění Tomahawků. Všechno je v bezprostřední blízkosti ruských hranic.

Papírové důkazy

Na rozdíl od Gorbačova dokázal Jelcin realizovat v roce 1997 společný dokument s NATO. Objevil se Zakládající akt Rusko-NATO. Na první pohled je to dobré. Rusko a NATO zde nejsou protivníky a je závazek nerozmisťovat na území nových členů aliance jaderné zbraně. Nakonec je přece špatný mír lepší než dobrá válka.

Při bližším pohledu je vidět, že Rusko nemá v dokumentu žádnou možnost ovlivnit chování aliance a není v něm právní síla. Evropané spolu s Američany mohou Zakládající akt odmítnout naráz, bude-li se jim to hodit. Nedávno se to stalo – Stoltenberg přímo oznámil možnost rozmístění jaderných zbraní NATO ve východním Německu. Jelcinova diplomacie nebyla úspěšnější než Gorbačovova.

Dalším pokusem o mírová jednání byla iniciativa Vladimira Putina ukotvit pravidla hry s NATO na papíře. Při ceremoniálu předání pověřovacích listin velvyslancům dne 1. prosince prezident jako mimochodem navrhl podepsat dokument zaručující nerozšiřování aliance na východ. Moskva si silně nepřeje mít Ukrajinu a Gruzii ve vojenské alianci a požaduje to písemně právně potvrdit. Nikoliv politicky jako v Zakládajícím aktu.

Nyní je napětí mezi Ruskem a Západem tak velké, že i sám fakt jednání o deeskalaci situace je přijímán s ulehčením v Evropě i v Americe. V Evropě i v USA donekonečna projednávají, co se děje okolo hranice Ruska s Ukrajinou, obviňují Rusko a vyhrožují mu.

Putinova iniciativa zatím nenašla pochopení u vedení USA. Podle tiskové mluvčí Bílého domu Psakiové „mohou rozhodovat jen země NATO o členství v alianci. Není to Rusko.“ Pokus o smír byl učiněn, dobře tedy, pracujme dál.

Převzato z Topwar.ru

***

Evropská globální brána nemůže konkurovat iniciativě Jeden pás – jedna cesta

Deutsche Welle

11. prosince 2021

Představitelé EU připravili mezinárodní investiční program globální brána (Global Gateway). Podle něho má EU do roku 2027 investovat 340 miliard USD do infrastrukturních projektů po celém světě.

Deutsche Welle informuje, že program, který bude placen evropskými fondy z účtu státních investic členských zemí EU a kapitálu evropských investičních bank je důležitým krokem k upevnění vlivu EU ve světě. Leyenová uvedla: „Budeme podporovat rozumné investování do kvalitní infrastruktury s ohledem na vysoké sociální a klimatické standardy podle evropských demokratických hodnot. … S pomocí globální brány může Evropa vybudovat udržitelné vztahy se světem.“

I když EU přímo nezmínila Čínu, budou investice poskytovány především rozvíjejícím se regionům v Jihovýchodní Asii, kde se infrastrukturní projekty financují hlavně prostřednictvím čínské iniciativy Jeden pás – jedna cesta. Prostředky z globální brány budou vázány na dodržování transparentnosti a na  správném řízení. To ostře kontrastuje s čínskou iniciativou, která přiděluje peníze bez ohledu na domácí politiku příjemců investic.

EU vidí potenciál v Jihovýchodní Asii

EU předpokládá, že za pomoci globální brány postrčí své iniciativy do Jihovýchodní Asie, a to podle velvyslance EU při Sdružení národů Jihovýchodní Asie (ASEAN) Driesmanse. Krom spolupráce se zeměmi regionu zde bude hrát roli strategie EU pro spojení s Asií přijatá v roce 2018.

Velvyslanec konkrétně uvedl: „Spolupráce se bude rozvíjet ve věci změn klimatu a ochrany okolního prostředí, posílení obchodní konkurenceschopnosti a osvědčených dodavatelských řetězců, rozvoje udržitelné infrastruktury a zelených financí, urychlení digitální transformace a výměny mezi národy.“

Cílem iniciativy je získat do roku 2027 340 miliard dolarů, avšak většinu peněz tvoří již existující závazky a obyčejné záruky na půjčky. Podle Oxford Economics poskytla Čína jen jedné zemi Jihovýchodní Asie přibližně 740 miliard dolarů v rámci iniciativy Jeden pás – jedna cesta. To je víc, než investovala Globální brána do celého světa, poznamenává Greg Raymond z Australské univerzity.

Global Gateway není konkurentem Číny

Z devatenácti států Jihovýchodní Asie je  jen Východní Timor považován za svobodný podle organizace Freedom House. Navíc je to jediná země nenáležející do ASEAN. Podle indexu vnímání korupce uvádí Transparency International na konci korupčního seznamu Kambodžu a Laos. Raymond říká: „Čína je v Jihovýchodní Asii preferovaná, nepotřebuje transparentnost. Využívá čínské projekty k posunutí vlastní protektorské politiky nebo k naplnění kapes.“ Podle něho se vláda nesnaží o politickou otevřenost. „Čína si neklade žádné podmínky a dokonce vítá podobnou specifiku Jihovýchodní Asie. To EU nemůže.“

Evropská globální brána nedokáže konkurovat čínské iniciativě Jeden pás – jedna cesta. Vazba na hodnoty bude problematická pro řadu vlád v Jihovýchodní Asii. Dokonce ani nebudou žádat o bruselské investice.

Joshua Kurlantzik, hlavní odborník na Jihovýchodní Asii v Radě pro mezinárodní vztahy  řekl: „Kombinace mnohem menšího objemu finančního stimulování a nepřijetí hodnotového přístupu některými zeměmi oblasti povedou pravděpodobně k fiasku evropské iniciativy.“

Kde by mohla globální brána slavit úspěch

Analytička německého Mercator Institute for China Studies Francesca Girettiová říká, že ač je evropská iniciativa odpovědí EU na čínskou iniciativu Jeden pás – jedna cesta, nejde prý podle příznivců projektu jen o soupeření s Pekingem. A také to prý není výlučně evropská mise. Zájmy Evropy v Jihovýchodní Asii jsou v mnohém podobné cílům USA a Japonska.

Existuje také potenciál ke spojení evropské iniciativy globální brána a americké Build Back Better World. I Japonsko investuje v Asii, ale to se dost přehlíží. Podle zprávy společnosti Fitch Solutions jsou japonské investice do nedokončených projektů v Malajsii, na Filipínách, v Thajsku a ve Vietnamu 259 miliard dolarů a čínské jen 150 miliard dolarů.

Girettiová je přesvědčena, že pokud EU, USA a Japonsko dokáží začít spolupráci s vládami v Jihovýchodní Asii, je velká šance projekty realizovat. Brusel musí šikovně stanovit zpřísnění finanční politiky tak, aby chytře určil priority a nepřeháněl. Globální brána není bezedná. Nejlepší by podle ní bylo vybrat několik projektů a zajistit jejich úspěšnou realizaci.

Převzato z Vestikavkaza.ru