Zdroj: Vaše věc,  ještě že  pomluvy Putina a své země v  médiích zemí NATO  berou Rusové s humorem 

Moskva na rusko-ukrajinských hranicích soustřeďuje kolem stovky tisíc vojáků a těžkou techniku, což je údajným důkazem chystané invaze. Rusové prý plánují nálety na přístavy Oděsu a Mariupol a útočit budou i z běloruského území. Tato vyfabulovaná a pouze dojmy podložená tvrzení mají vtáhnout NATO do války s Ruskem, což je dlouhodobá strategie Kyjeva od dob Majdanu. Washingtonu vyhovuje, že Rusko od zbytku Evropy odděluje koridor nepřátelských států od pobaltských republik přes Polsko až na Ukrajinu. Bělorusko se mělo rovněž stát jeho součástí, avšak pokus o barevnou revoluci a změnu režimu zde nevyšel.

Každý nezaujatý analytik mezinárodních vztahů sledující politiku V. Putina ví, že jedná pragmaticky a nezačal by nějaký avanturistický podnik v podobě vojenského útoku na sousední stát. Rusko má plné právo přesouvat armádní jednotky na svém území, kam chce a nikomu se nemusí ospravedlňovat. Jedná se o strategický tah, kterým Moskva dává Kyjevu na vědomí, že nepřipustí silové řešení konfliktu na Donbasu. Ukrajinská vláda totiž ke spornému regionu přesunula polovinu armády, tedy 125 tisíc vojáků. Zelenskyj následně musel Moskvu ujistit, že usiluje o politické řešení sporu. Ani on sám by zřejmě nepřekročil červenou linii, ale je pod tlakem ultrapravicových fašistických radikálů, kteří jsou hlučnou menšinou a vyhrožují mu pučem.

NATO, které pořádá v Černém moři každoročně provokativní vojenská cvičení a systematicky expanduje k ruským hranicím, vyzývá Kreml, aby „snížil napětí“ v oblasti. Jak by NATO reagovalo, kdyby Rusko každý rok provádělo s Kubánci manévry v Karibském moři? Každá velmoc hájí své strategické zájmy a ruské obavy z rozmístění amerických raket na ukrajinském území jsou opodstatněné. Zelenskyj opakovaně prohlásil, že chce získat zpět Krym. V této situaci je pro Moskvu velmi cenný běloruský spojenec – Lukašenko by se nebránil rozmístění jaderných zbraní na území Běloruska. Tato eskalace napětí je však zcela zbytečná. Pokud NATO přestane ohrožovat životní zájmy Ruska a Ukrajina zahájí se svým východním sousedem smysluplný dialog místo chrastění zbraněmi, prospěje to celé Evropě.

NATO se do války s Ruskem kvůli zkrachovalé a zkorumpované Ukrajině jistě nepožene. Silná slova a varování adresovaná V. Putinovi mají čistě deklarativní charakter. Samotný generální tajemník NATO prohlásil, že „Moskva za případnou agresi ponese následky v podobě politických či ekonomických sankcí“. Tím vlastně do Kyjeva nepřímo vzkázal, že pokud dojde k válce, NATO nepřispěchá Ukrajině na pomoc, ale uvalí na Rusko sankce. Taková studená sprcha je pro válečné štváče v Kyjevu jistě nepříjemným překvapením.