Zdroj, Přemysl Votava

Jezdím do té vesnice pod Železnými horami celý život. Moji předkové, ale i strýčkové, byli sedláci, měli hluboký vztah k půdě. Poslouchal jsem jako kluk jejich vyprávění. Kolik lásky k půdě v nich bylo. Za jejich života platilo: „Sedlákem se nestanete, sedlákem se musíte narodit.“ Po staletí selské rody předávaly rodinné grunty dalším generacím, některá jejich jména budí úctu i po 100letech. Agrární politik Antonín Švehla (1873 – 1933) z Hostivaře u Prahy by mohl vyprávět, však v jeho době český chmel, slad, cukrovka, uzenářské i mléčné výrobky, nás proslavily po celém světě.

Za posledních 30let, se však mnohé změnilo. Můžeme již cestovat i pracovat po světě, ty „proslavené“ banány jsou každý den, na jaře jsou dokonce levnější, než dovážené brambory. Máme se ale skutečně lépe? Nežijeme na úkor budoucnosti? Nestali jsme se v EU jen naivními prosťáčky v soukolí nadnárodních společností? Souhlasíme s tím, že na kvalitní orné půdě rostou velkosklady, nebo montovny? Nevadí nám tisíce kamionů na silnicích ani to, že místo českého masa k nám putuje vepřové přes půlku Evropy? Kolik otazníků musíme spolknout?

Tisíce lidí z vesnic ztratilo své zaměstnání, zemědělci se stali lacinou pracovní silou v montovnách, ve skladech… Vesnice – i ta moje pod Železnými horami – ztrácí stále více svoji přirozenost Obchod tam bojuje o život, hospodu už zavřeli, ordinaci lékaře také. Zítra to bude pošta, nebo ten poslední autobus? Chudák babička, co nemá poblíž syna či vnuka, kdo jí sjede autem pro chleba a rohlík do města, či odveze k lékaři. Místo skotačivých dětí, vesnicí zní klapot holí, umíráček na kostele zvoní stále častěji.

Politická garnitura, ta zprava i zleva, zavírá oči nad tím, že vesnice živoří, že z českého sedláka se stává řidič multikáry ve velkoskladu. Některá politická rozhodnutí jsou nezvratná a přímo ohrožují základy naší ekonomiky, kultury, budoucnosti. Ještě v roce 1994 bylo kladné obchodní saldo v agrárním sektoru 1mld Kč. Dnes záporné saldo dosahuje 50mld. Soběstačnost ČR v potravinách stále klesá, zejména v živočišné výrobě, tam dosahuje necelých 60%. Osiřely kravíny, vepříny, drůbežárny, pod betonem mizí kvalitní orná půda. V důsledku této politiky 100tisíc kamionů zamořuje naše ovzduší, ničí naše silnice.

Nemusím být velkým odborníkem na zemědělskou (nejednotnou) dotační politiku EU, je ale zcela zjevné, že český zemědělec i kdyby se „přetrhnul“, nemůže konkurovat „dobře dotovanému“ zemědělci ze starých členských států EU. Příkladem jsou dotace na hektar, např. v Belgii je to 400 euro, v ČR 224! Na poslední statečné sedláky je pořádán hon, jednou kvůli hrabošům, podruhé kvůli řepce, ale zrovínka ta „kritizovaná“ řepka zachraňuje zemědělce. Většina řepky se zpracovává na potravinářský olej, další část produkce se dle nařízení EU přidává do paliva, ale i tak tento podíl (7%) dle EU neplníme dostatečně. Takže, když kritizujeme naše zemědělce, vyhubujme spíše EU.

Ještě několik dalších údajů z Agrární komory ČR. Klesají osevní plochy např. u brambor, za 30let klesla výměra z 115 tisíc ha na 22 tisíc ha, obdobně je to u obilnin, cukrovky, ovoce… Soběstačnost u vepřového masa je 40%, u vajec 62%, dovážíme i švestky, rybíz, třešně, květák a i brambory. Zeleniny se v roce 1989 sklidilo 573 tisíc tun, v roce 2018 jen 250 tisíc tun. Tedy méně než polovina. Tradiční český česnek pokryje jen 10% naší spotřeby. Obdobně je to u mléka. Když krávy dojily jako divé, mlékárny odmítaly mléko vykupovat a tak krávy šly na jatka. Evropský společný trh nedostatek jistě vyrovná, ale na úkor ČR.

V Hostivaři u Prahy, před 100lety hospodařil velký sedlák Antonín Švehla, však za ním na radu jezdil i TGM. Švehla byl zemědělským samoukem, ale přesto rozuměl půdě, vesnici, lidem i politice. Používal ke své práci selský rozum, jeho jméno pro mnohé dnešní tzv. odborníky, již mnoho neříká, k jejich škodě. Švehla by při pohledu na dnešní vesnici vzal bič !

Říkám to také proto, aby nám z české vesnice nezbyla jen Babička, či Prodaná nevěsta.

Přemysl Votava

(zdroj informací Agrární komora ČR)