Rusko, Západ a ultimátum

Říci, že dosud takové úniky nepatřily k zásadám ruského MZV znamená neříci nic.

Pokud po opublikování ministerstvem zahraničí RF obsahu dokumentů USA začnou alespoň jednání o uzavření příslušné smlouvy, bude to ve světě hodnoceno jako celková a bezpodmínečná kapitulace Washingtonu.

Nehledě na to, že sedm zveřejněných bodů smlouvy s USA formálně předpokládá paritní omezení vojenské aktivity, ve skutečnosti řada bodů požaduje od USA zřeknutí se tradiční vojenské aktivity, zásadní změnu jejich politiky a de facto geopolitické odstoupení na území západní polokoule.

Jde o požadavky “nepoužití území jiných států za účelem přípravy nebo realizace ozbrojeného útoku proti jiné zemi”, “zřeknutí se rozmístění ozbrojených sil v těch oblastech, kde to bude chápáno druhou stranou jako hrozba národní bezpečnosti”, zřeknutí se rozšíření NATO na východ a zřizování vojenských základen na území států, které byly v SSSR a nejsou členy NATO”, “zdržení se … výskytu bojových lodí všech tříd mimo národní výsostné vody, odkud mohou zasahovat cíle na území druhé strany”, “vyloučení rozvinování jaderných zbraní mimo své území”.

Tyto požadavky nijak neomezují působení ruského námořnictva ve východním Středomoří (“kalibry” a rakety komplexu PVO S-400 tamodtud nejenže do USA, ale ani do Francie nedoletí, a atomové ponorky Rusko do Středozemního moře neposílá). Veškeré vojenské aktivity Moskvy na postsovětském prostoru rovněž nespadají do jakýchkoli omezení.

Dokonce na tom, aby se odstranily z Kaliningradské oblasti Iskandery, USA nemohou trvat, neboť tamodtud nejsou hrozbou pro území USA, a s NATO se uzavírá smlouva zvlášť.

S NATO to je složitější. Body, které zavazují, že se nebudou vytvářet podmínky nebo situace, jež by druhá strana mohla pochopit jako hrozby, organizovat horké telefonní linky pro mimořádné kontakty, potvrdit, že smluvní strany se navzájem nepokládají za odpůrce, zříci se rozmísťování raket středního a kratšího doletu tam, kde mohou zasahovat cíle na území druhé strany, jsou formálně rovnocenné. V tom případě NATO dokonce může požadovat vyklizení proslulých Iskanderů z Kaliningradu.

Ale požadavek závazku od NATO vyloučit další rozšíření bloku a zříci se vojenské činnosti na území Ukrajiny, dalších zemí východní Evropy a Střední Asie de facto omezuje svrchovaná práva zemí bloku.

Některé z nich považují další rozšíření aliance za záruku vlastní bezpečnosti. A bod, vyžadující od aliance zříci se v rámci hranic k 27. květnu roku 1997 rozmístění vojsk na území všech zemí Evropy, kromě těch sil, které tam k tomu okamžiku už byly rozmístěny, omezuje možnosti NATO dokonce ohledně rozmístění a přemísťování vojsk v rámci samotného bloku a nutí ho stáhnout americká a západoevropská vojska, rozmístěná ve východoevropských státech, a také demontovat tam veškerou vojenskou infrastrukturu, vytvořenou po roce 1997.

Zdůrazním, že jako odpověď od Ruska lze žádat pouze odstranění Iskanderů z Kaliningradské oblastí. Nemluvě o základně v Sýrii: dokonce ruská základna v Arménii je mimo geografickou Evropu,  ať se bere její hranice s Asií jakkoli (ať podle Manyče, či podle Hlavního kavkazského hřebenu).

Požadavky, navržené Ruskem, více připomínají podmínky, diktované přemoženému odpůrci po vyhrané válce, než rovnoprávnou dohodu. Přičemž to jsou právě požadavky.

Náměstek ministra zahraničních věcí Ruska, když mluvil o obsahu navržených USA a NATO dokumentů, zdůraznil, že smlouvat o obsahu nikdo neplánuje: lze buď souhlasit s dokumentem jako celkem a upřesňovat nepatrné jednotlivosti, nebo jej odmítnout.

Pokud je nepřítel poražen na bojišti, a USA a NATO, při všech svých problémech, jsou zatím vzdáleny od takové situace, má takové ultimátum zpravidla dva cíle: když ho oponent přijímá, znamená to, že bez boje souhlasí vzdát se na milost vítězi, a jestliže odmítá, znamená to, že dál musí následovat pro něj krajně bolestná (zpravidla silová) opatření.

Moskva se očividně orientuje na to, že USA a NATO její ultimátum odmítnou. Publikování obsahu dokumentů lze považovat za pojistku pro případ, že by se Západ rozhodl protahovat dobu u jednacího stolu, a potom, v pro sebe příznivém okamžiku, jednání přerušit.

Jak už bylo řečeno výše, pokud USA budou souhlasit s projednáním takového textu, ba ještě za veřejně Sergejem Rjabkovem navržených podmínek – už to je kapitulace. Potom bude to nejlepší, co mohou udělat jejich spojenci – urychleně si hledat nového ochránce.

Rovněž je nutno si povšimnout, že tyto dva dokumenty, i když navrhují podobné požadavky, které mají uskutečnit USA a NATO společně, nicméně, rozvádějí Washington a Brusel jako různé subjekty, s každým z nichž se Rusko domlouvá zvlášť. Je to plnohodnotný pokus o vytlačení USA dokonce ze západní Evropy.

V daném případě Moskva kalkuje několikrát Američany prováděný krok pro samostatné jednání s Ruskem a Čínou tak, aby se pokusily přetrhnout jejich neformální svaz zorganizováním konkurence vyjednávacích formátů. Návrhy Ruska přerušují americko-evropské (dávno formalizované) spojenectví, pokud však budou akceptovány.

To všechno dává právo předpokládat, že USA a jejich evropští spojenci (alespoň většina z nich, ale pro přijetí rozhodnutí v rámci NATO je nutný úplný konsensus) nemohou za vzniklých podmínek, bez obrovské újmy pro svou mezinárodní autoritu a bez vážných vnitropolitických otřesů, přijmout návrh Ruska v té podobě, v jaké je zformulován.

Vzhledem k tomu, že v předvečer se Washington pokoušel zavrhnout právo Moskvy na vytvoření sféry výlučných zájmů podél svých hranic a pokoušel se znovu vést různého druhu “červené linie” vyhrožováním ekonomickými sankcemi, máme odpověď Ruska na všechny tyto americké hrozby.

Kreml otevřeně oznámil, že považuje území bývalého SSSR za sféru svých výlučných zájmů a dominance v tomto regionu je podmíněna zájmy jeho národní bezpečnosti. Formulace “návrhů” v podobě ultimáta naznačuje, že Rusko je připraveno realizovat svá práva a zájmy silovou cestou.

Přitom od počátku oznamuje, že ho nezastaví nejen Washingtonem deklarované sankce, ale ani hrozba přímého válečného střetnutí se Západem.

Kvalitou současných zbraní Moskva dávno předčila Washington, a neformální svaz s Čínou (který může být kdykoliv formalizovaný) umožňuje vynulovat i relativní kvantitativní převahu USA a NATO v jednotlivých druzích výzbroje.

Konkrétně, větší část amerického loďstva v případě konfliktu bude připoutána k Tichému oceánu, kde Američané musí zdržovat mocné čínské loďstvo. Totéž platí pro relativní převahu USA v letectví, které bude nuceno působit proti dvěma nejmocnějším, koordinujícím své kroky leteckým seskupením, doplněným dvěma interakčními systémy PVO.

Celkový jaderný potenciál Ruska a Číny, doplněný hypersonickými raketami, nenechává šanci Západu ani v případě, že se odhodlá k totální atomové válce.

Celkově naši “přátelé a partneři” přece jen doskákali a vyškemrali u Putina návrh, který je třeba odmítat, ale není možné ho odmítnout. Tato reakce Ruska je vynucená, je to tah, který má dezavuovat hrozbu provokovanou USA na omezenou “řízenou válku” ve východní Evropě (Čína naráží na podobný problém v jihovýchodní Asii).

Jako jakákoliv hra na zvýšení sázek je krok riskantní, jelikož protivník také může nezahodit karty, ale zvýšit sázky. Avšak za dané situace je Moskva vynucena v podstatě vyhrožovat USA evropskou válkou ve formátu pro sebe výhodnějším, aby se vyhnula válce s limitrofy v absolutně pro sebe nevhodném formátu.

Varováním, že bude působit bez ohledu na výhrůžky Západu, Rusko přeškrtává předpoklad na vytvoření na území Ukrajiny a Běloruska (nebo Polska) doutnající “linie rozhraničení” podle vzoru donbaské, která by nadlouho přetrhla veškeré konstruktivní vztahy Ruska a západní Evropy.

Washingtonu navrhli zabojovat si s Ruskem ne s pomocí Ukrajiny, ale místo Ukrajiny nebo spolu s Ukrajinou, navrhli právě tehdy, kdy USA prohlásily, že se v žádném případě bojovat s Ruskem nechystají.

Ať si Biden přemýšlí jak se vykrucovat, jak se domlouvat se svými jestřáby, jak se bránit před obviněními trumpistů, že všechno “vydal Putinovi” (a mezivolby do kongresu jsou zanedlouho).

A ještě jednomu okamžiku bych věnoval pozornost. V navržených dohodách není nic řečeno nejen o závazcích Ruska vůči suverenitě Ukrajiny, Moldávie, Gruzie a dalších přátel Západu, ani Pobaltí tam, plnohodnotný člen NATO a EU, nijak nefiguruje. Stáhnout tamodtud vojska, odklidit hlídkující na nebi letectvo a plnící podobnou funkci na moři lodě námořních sil, jsou USA a NATO povinny bez jakýchkoliv záruk.

Podobné požadavky se vztahují na celou východní Evropu – bývalé členy Varšavské smlouvy a RVHP.

Ostatně, ať poděkují, že se zatím nepožadovalo stažení vojsk SRN z NDR. I když čas ještě je, vždyť všechno teprve začíná.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

https://ukraina.ru/opinion/20211218/1032911735.html