Pozor na bruselského úředníka. Členské státy si musí bezpečnost řešit sami. Poslanec SPD drsně také o Ukrajině a NATO

Zdroj: Parlamentní listy

„Neziskové organizace s podivným financováním nejsou tím nástrojem, komu by vláda měla naslouchat,“ říká Radovan Vích. Havlovská zahraniční politika podle něj v oblasti bezpečnosti dovedla naší armádu do stavu, kdy téměř není schopna boje. „Pokud si někdo myslí, že nás bude bránit výsadkový pluk, Toyoty Hilux, boje neschopné pandury, pár zastaralých tanků, drony a aktivní zálohy, tak se hluboce mýlí.“

Nová koalice chce v zahraniční politice rozvíjet tradice havlovské politiky a v bezpečnostní politice se více zaměřovat na hybridní hrozby z východu. Jsou to podle vás správné priority?

Havlovská politika v otázce naší bezpečnostní a obranné politiky nás dostala do situace, že naše armáda se stala v podstatě boje neschopnou. Prioritou nové vlády by mělo být v první řadě zásadní posilování našich obranných schopností, protože NATO existuje pouze na papíře. K tomu dnes ale chybějí zdroje finanční, materiální a hlavně lidské. Nastupující vláda bude sklízet to, co v minulosti zasila.

Ministři obrany za ODS neprováděli průběžnou modernizaci v dobách ekonomické konjunktury a neustálým odsouváním strategických a významných modernizačních projektů zásadním způsobem ovlivnili současný stav armády, která se nerozvíjí, ale přežívá. Ale pomohli tomu i ministři obrany za ANO.

Realizované modernizační projekty stylem „každý pes jiná ves“ jsou potom převážně pro potřeby zahraničních operací, a nikoliv pro účely obranu našeho státu. Pokud si někdo myslí, že nás bude bránit výsadkový pluk, Toyoty Hilux, boje neschopné pandury, pár zastaralých tanků, drony a aktivní zálohy, tak se hluboce mýlí.

Objevují se informace, že by nová vláda měla více podporovat a více poslouchat neziskové organizace, zabývající se touto „bezpečnostní“ problematikou, jako jsou Evropské hodnoty nebo bojovníci proti dezinformacím ze spolku NELEŽ či firmy Semantic Visions. Je podle vás správné, aby vláda naslouchala těmto lidem s nejasným mandátem a často též nejasným finančním pozadím?

Vláda SPOLU (ODS, KDU-ČSL a TOP 09) a Pirátů a STAN by měla přijít se zásadní revizí strategických bezpečnostních dokumentů, protože rizika a hrozby se zásadním způsobem v čase změnily. Za všechno jmenuji zejména migraci, mezinárodní terorismus a Ukrajinu.

Jedná se o změny v bezpečnostní a obranné strategii ČR, plánu obrany a na základě toho definovat nové úkoly pro armádu. Následně kompletně předělat Koncepci výstavby Armády ČR (KVAČR) a zasadit ji do reálného zdrojového rámce. Neziskové organizace s podivným financováním nejsou tím nástrojem, komu by vláda měla naslouchat. Tím nástrojem by měly být naše nezávislé zpravodajské služby.

Nová vláda často hovoří o změně. Bude podle vás její zahraniční a bezpečnostní politika nějak zásadně jiná od té Babišovy?

Podle všeho se nastupující vláda mnohem více zaměří na posilování transatlantických vazeb a spolupráci států v rámci NATO. Takže změna spíše k horšímu. Zastávám názor, že pokud byla zrušena Varšavská smlouva, mělo být zrušeno i NATO. Hnutí SPD dlouhodobě prosazuje funkční zákon o referendu, ve kterém by naši občané mohli rozhodnout mj. i o otázkách našeho členství v této organizaci. Já osobně bych byl pro neutralitu po vzoru Rakouska, Švédska, Finska atp.

Při sestavování vlády se nejvíce diskutuje o ministru zahraničí, kandidátu Janu Lipavském. Máte dojem, že je vhodnou volbou i s ohledem na například jeho cesty na Střední východ, placené organizacemi spojenými s palestinským terorismem?

Kandidáty na ministry nové vlády si postupně zve na konzultace prezident republiky Miloš Zeman. Je to jeho legitimní právo, protože ministry jmenuje na základě návrhů premiéra. Prezident vyslovil pochybnosti o odbornosti některých ministrů vykonávat své funkce. K některým má výhrady, a k jednomu dokonce zásadní výhrady. Média spekulují, že se jedná právě o Jana Lipavského.

Jsem hluboce přesvědčen, že funkci ministra zahraničí by měly vykonávat osoby, které mají dlouhodobé životní a profesní zkušenosti s diplomacií, aby byly zahraničními partnery vnímány s velkým respektem. Nejsem přesvědčený, že mezi tyto osoby kandidát Pirátů, který není ani poslancem, patří. Pokud někoho prezident ministrem nejmenuje, jsem přesvědčen, že to bude právě on, nejen s ohledem na jeho odmítavý postoj ke stěhování české ambasády v Izraeli.

Nová německá vláda deklarovala cíl vybudovat Evropskou unii na federálním principu. Co to znamená pro bezpečnost České republiky?

Nastupující vládnoucí garnitura v Německu jde cestou dalšího prohlubování integrace států, a to je potřeba jednoznačně odmítnout. V otázkách bezpečnosti EU žádné schopnosti pro zajištění obrany svých členských států (kromě agentury Frontex) nemá. Tyto schopnosti mají výhradně jednotlivé státy. Rozdílné priority v otázkách svých bezpečnostních rizik mají jižní státy (Řecko a Itálie) a jiné mají státy v Pobaltí. Proto je myšlenka společné evropské armády nereálná. Jediné, na čem státy EU našly shodu, je projekt permanentní spolupráce o oblasti vědy a výzkumu (PESCO).

Navíc k posilování integrace EU je většina našich občanů skeptická. Rozhodujícím aspektem federalismu je rozhodnutí vzdát se části svých kompetencí ve prospěch evropské federální vlády, a to je zcela nepřijatelné.

Suverénní státy by si měly ponechat pravomoci nad otázkami, které jsou schopné vyřešit si samy, a dát si tak pozor na bruselského úředníka, který by byl rád, aby to zůstalo pod jeho kuratelou. Bezpečnost našich občanů a obrana České republiky by proto měly být i nadále výhradně v naší národní kompetenci.

V posledních dnech se intenzivně hovoří o hrozbě války mezi Ruskem a Ukrajinou. Jak reálná podle vás je?

Kdo se nad situací zamyslí, položí si otázku, co by Rusku přineslo zaútočit na Ukrajinu a okupovat ji? Co by si s tou zbídačenou a rozkradenou Ukrajinou vysávanou oligarchy počali? Cítím spíše zoufalou snahu ukrajinského establishmentu na sebe upozornit a odvést pozornost od faktu, že se jim to vše sype na hlavu. Mám obavu, že právě ukrajinské politické a vojenské složky mají zájem válku s Ruskem vyprovokovat. Tento lokální konflikt může být vleklý a Česká republika by se prostřednictvím NATO neměla do toho nechat zatáhnout.

Jak hodnotíte roli, kterou v konfliktu hraje NATO? Rusko jej obviňuje z operací u jeho hranic, NATO naopak viní Rusko, že zvyšuje napětí vojenskými manévry na své straně hranice…

Je až úsměvné, jak je Rusko, které vojensky působí prakticky výhradně uvnitř svých hranic, neustále označováno za agresora, zatímco USA šířící demokracii humanitárním bombardováním a mající své základny pod záštitou NATO prakticky všude po světě, jsou velebeni coby mírotvorci.

Budoucnost Ukrajiny je geopolitickým tématem, které se čas od času stále vrací už od jejího vzniku. Měla by zůstat „nárazníkovým státem“ mezi Ruskem a Západem, nebo by se měla integrovat do západních struktur?

NATO se blíží k hranicím Ruska, a obavy Ruska z rozpínavosti jsou proto oprávněné. Trpělivost prezidenta Putina je v tomto směru obdivuhodná. Je jasný nepoměr sil mezi Ruskem a Ukrajinou. Jedná se o uměle vytvořený rozvojový stát odtržený od SSSR v roce 1991, ve kterém mj. žije 17 % Rusů. Kroky Ruska jsou proto do jisté míry oprávněné, protože řada rusky hovořících občanů by byla raději součástí Ruska. NATO nesmí působit na Ukrajině, a tím dále stupňovat napětí v oblasti. Je potřeba vést dialog s Ruskem a spolupracovat na zmírnění napětí, a to i ohledem na zajištění dodávky energií a nerostných surovin. Ukrajina by si o své budoucnosti měla rozhodnout sama bez vnějších vlivů.

Podobnou pozici, ale se zcela jinými politickými důsledky, má i Bělorusko. Z vládní koalice zaznívají výzvy, že mezi cíle českého předsednictví EU by se mělo zařadit i přispění ke konci prezidenta Lukašenka. Markéta Pekarová Adamová dokonce natvrdo mluvila o sesazení Lukašenka. To zní hodně kovbojsky…

Na bělorusko-polské hranici se vytvořila krizová situace hrozící vážným konfliktem. Přes hranici se chystají nelegálně proniknout tisíce migrantů především z Iráku. Je nutné plně podpořit právo Polska hájit nedotknutelnost svých hranic. Migrace je hrozba, která v budoucnu ohrozí bezpečnostní stabilitu západní Evropy. Autoritářský režim prezidenta Lukašenka je ale v první řadě vnitřní záležitostí Běloruska, které je spojeno „pupeční šňůrou“ s Ruskem.

Pokud jsou zde porušována lidská práva a svobody, je potřeba se proti tomu postavit. Předsednictví EU jsou ale v tomto případě pouze vyhozené miliardy korun na floskule, proklamace, rauty a summity, které bych raději dal našim potřebným, nezaopatřeným dětem a do Klokánků.