Kurz je pryč!

V bilančním vystoupení, které je možné shlédnout v komentářích, se vyjádřil jasně v tom smyslu, že když člověka přestane těšit to, co dělá, měl by zvážit, zda v tom pokračovat. Vysloveně nezmínil, že k odchodu z politiky ho přiměly zejména poslední týdny štvanice téměř veškerých médií včetně tzv. veřejnoprávní televize ORF, řady německých médií, veškeré opozice, podraz koaličních Zelených, vtělený do ministryně „spravedlnosti“ Almy Zadicové a jí vedené speciální protikorupční prokuratury WKStA. Ale všichni přihlížející příznivci i odpůrci to vědí.

Zároveň jasně řekl, že ničím z toho, z čeho je speciální prokuraturou viněn, tedy zpronevěrou, úplatkářstvím a úplatností, vinen není a u soudu to dokáže. Poděkoval všem, kteří mu pomáhali v kariéře, spolustraníkům, nejbližším spolupracovníkům a především voličům, kteří novou lidovou stranu pod jeho vedením dvakrát poslali do vlády se ziskem nad 35 %. Jeho rozhodnutí odejít z politiky je ale prý definitivní.

V sobotu se Sebastianu Kurzovi narodil syn Konstantin a to ho prý definitivně přimělo k přehodnocení jeho života. Viděl také, že honicí psi prokuratury a tzv. levicových médií nepřestanou štvát nejen jeho, ale i všechny, kteří se odváží postavit na jeho stranu. Jako se to naposledy stalo vysoké úřednici pro ochranu justice Gabriele Aicherové, která tvrdě kritizovala postup WKStA nejen v jeho případě, ale i v „případě Ibiza“ a obvinění bývalého předsedy rakouských Svobodných Heinze Christiana Stracheho. Té vyhrožovala přímo ministryně Zadicová, ačkoli je tato vysoká úřednice ve své funkci podle zákona naprosto nezávislá. Zřejmě i Kurzovi samotnému bylo nějak vyhrožováno, protože dostal policejní ochranu – a to je to poslední, co rodina s dítětem může potřebovat.

Jeho odchod není ztráta jen pro Rakousko. Oblíbený byl v Německu, ne u médií, ale u lidí, a nakonec i u nás a v celé Evropě. Obávám se, že teprve bolestně zjistíme, jak moc zabraňoval nejen pokračování nekontrolované migrace, ale i dalším šíleným plánům EU, včetně Zeleného údělu. Opakovaně tvrdil, že jeho cílů nelze dosáhnout tím, že budou lidé trpět, mrznout a hladovět. Snažil se spolupracovat se státy západního Balkánu ohledně zabránění nelegální migrace a stále hledal i cestu spolupráce s V4. Podařilo se mu dosáhnout i menšího zadlužení EU, než chtěla Evropská komise, která do Fondu obnovy požadoval půjčku 1.000 miliard eur. Premiéře v Evropské rada jí pod tlakem právě rakouského kancléře Kurze a jeho holandského kolegy Rutteho povolili „jen“ 750 miliard eur.

Samozřejmě se dopustil i chyb. Podle mého soudu jeho pád začal v době „skandálu Ibiza“, kdy nechal pod silným tlakem médií padnout Stracheho i celou vládu a následně po dalších vítězných volbách sestavil vládu se stranou Zelených, kteří od počátku pracovali na jeho odstranění. Nevybíravé metody opozice, která viděla, že ve volbách ho neporazí, a které zjevně podcenil, natož aby kontroval podobnou taktikou, nakonec vedly k tomu, že než aby vyhořel, odstoupil. Kurz byl politik, ne politikář, zabýval se tím, co chce prosadit, ne tím, koho odstranit.

Opozice jásá. Obávám se ale, že její jásání nebude trvat dlouho, protože kromě programu „Kurz muss weg“ žádný program neměla. Po předčasných volbách, které možná budou brzy a po kterých bude následovat vláda podobného slepence jako u nás, budou tedy kopírovat německou politiku, jak tomu bývalo vždy, a jak se to od poddaných čeká. To přece známe. A Svobodní? Budou opozici podporovat, a ta jim bude lichotit, dokud je bude potřebovat. Zatím si předseda Svobodných Herbert Kickl, který Kurze nenávidí tak, že je ochoten spolupracovat i se socany a Zelenými, může dál propagovat svůj odčervovací prostředek proti covidu. To je asi tak vše, na co se tato kdysi slibná strana v současnosti zmůže.

Podle nejen mého názoru odchází momentálně nejtalentovanější politik Evropy, „udolán“ spiknutím podprůměrných. Do dalšího života přeji tomuto mladému muži hodně úspěchů. Za sebou zanechává obrovský kus dobře vykonané práce, což se o většině špičkových evropských politiků rozhodně říct nedá. Zastavením nelegální migrace do EU a zabráněním pokusů o její legalizaci se vedle Viktora Orbána nesmazatelně zapsal do dějin evropské integrace.