Pokud jde o strach, jsme na tom mnohem hůř, než za minulého režimu. Už spolu skoro nemluvíme, o posezení v kruhu přátel u vína a cigarety patří dnes k hříchům minulosti. V barech se nekouří prý kvůli dětem, místo aby ve večerních hodinách vyvedli rodiče s dítětem na ulici.
Bojíme se natvrdo říct, jak se dnes věci mají. Bojíme se o práci, takže mlčíme, když se kolegovi stane křivda. Bojíme se podat ruku, co kdyby covid? O objetí a opravdoví lásce si můžeme nechat jen zdát.
Bude ještě za pár let existovat něco, jako láska mezi mužem a ženou. Nebo i naše civilizace dojde k závěru, že žena je vlastně mašina na to, aby rodila děti, takže během týdne může muž “s láskou” obšťastnit třeba pět žen.
Je toho moc, co nám nedochází. Jednou nám to ale docela jistě dojde. Krůček po krůčku couváme a zeď ,o kterou se zastavíme už máme na dohled.
“Bojíme se podat ruku, co kdyby covid?” To celé je stejně jaksi postaveno na hlavu: Leynová v TV učí jak si mejt ruce. Oni v Německu to neznali? A proč zrovna taková starost o ruce? My snad dejcháme rukama? Nebo jíme rukama? A to když radši se trknou pěstěma, to pak už Covid nedostanou? Zajímavé,… Číst vice »
Jo zeď by měli postavit normální lidé a říci konečně už dost co se tvrdí a propaguje veřejně je velký hnus.
Ano. Mnohdy je na restauracích u koupališť, hřišť, zkrátka s venkovním posezením slyšet i o půlnoci dětský křik, a to i děti předškolního věku.Mnohdy v naší přepsované zemi je neohleduplnost majitelů těchto zvířat, které běhají serou otravují běžce cyklisty naprosto normální- co je víc, než můj pes. Mnohdy na cyklostezkách potkáte rádobyzbohatlíky na čtyřkolkách a terénních motorkách.Mnohdy spolu… Číst vice »
Psy bych nechala na pokoji, zatímco před dvaceti lety i na sídlištích běhali na volno a bez náhubku socializovaní psi,kteří se znali a potkávali, dnes se vlečou lidi za otrávenými psy s náhubky a na vodítku, které vyleká kde co a přiměje je k akci. On už to věděl Werich ve své písni Hodné štěně..neohleduplní jsou i cyklisté,… Číst vice »