Jan Hříbek a Josef Kunetka – hrdinové obratu kauzy Walderode

Zdroj: České národní listy, autor Jiří Jaroš Nickelli, fotokoláž arfa.cz

Tak nám Metro publikovalo zprávu ČTK o prohře nástupníků dra des Fours Walderode u okresního soudu v Semilech. Nebudu tu rozebírat devětadvacetileté peripetie soudů o tuto neuvěřitelně zpolitizovanou kauzu takzvané restituce, které podle mne i jiných pravou restitucí nikdy nebyla a být nemohla. (Metro 10.12.21 “Walderode. Neúspěch”.) Tak to viděl například i doc. Josef Benda ve své obří monografii “Restituce majetku bývalých šlechtických rodů po roce 1989 (Tuláček Praha I.vyd.2010, II. vyd. 2013.) Tak to viděli před ním i autoři publikace CUI BONO RESTITUCE I. a II. vydání (II. vyd. Praha 2007). A tak jsem to viděl i sám v řadě statí publikovaných v Českých národních listech, ve Slovanské vzájemnosti, v Národním Osvobození a jinde. Než k věci samé.

Soudy od osvíceného rozsudku JUDr. Tauchmanové v Liberci několikrát změnily svá stanoviska. Důvody ponechejme jim samotným.

Nyní došlo opět k osvícenému obratu, o který se přičinili zejména zesnulý zastupitel města Turnova, čestný občan města pan Josef Kunetka a dále legionář Jan Hříbek, který neváhal za zdravotních a finanční obětí bádat v Bundesarchivu, aby doložil službu pana dr. Walderode ve Wehrmachtu v pancéřovém svazku záložní čili Ersatz-Regimentu nr.8 v Neu-Ruppin (dnes Neuruppin) u Berlína.

Zatímco docent Benda nalezl v kongresové knihovně USA návštěvní knihu von Neuratha s podpisy pana dr. Walderode a jeho rodičů u válečného zločince říšského protektora “Böhmen und Mähren”, což samo podle nás legionářů o sobě je kolaborací větší jak Brno, jak se říká na Moravě.

Nyní se oba vlastenci dívají na svůj úspěch z legionářského nebe a patří na ten úřednický chaos, vyvolaný takzvanou restitucí, jenž dělí na nepřátelské skupiny obhájců a odpůrců úředníky, soudy, občanstvo a politická seskupení – přesně podle staré strategie starověkého čínského stratéga Mistra Sun, jež pravil: “Chceš-li zničit nepřátelskou zemi, znič její dějiny, tradice a kulturu, postav staré proti mladým a všechny korumpuj!” 

Bez dlouholeté práce Josefa Kunetky ve spolupráci s brněnským genealogem dr. Stehlíkem, a hlavně bez činnosti Legionáře Jana Hříbka, který se místo orgánů státu obrátil na Bundesarchiv, aby za neuvěřitelných těžkostí a za krvavé peníze získal úřední doklady o Walderodeho službě ve Wehrmachtu, by k obratu nedošlo. (Pisatel přispěl pouze překlady Hříbkových nálezů, některými rozbory dokumentace, a též financemi archivních poplatků.)

Je směšné až groteskní, jak se zprávy oficiálního tisku vyhýbají byť jediné zmínce o Wehrmachtu nebo Neurathovi v kauze Walderode – ovšem je to typické pro doslova adorační kampaň na záchranu dobrého jména Walderode u nás.

Média dělají – podobně jako tomu bylo například u Dietrichsteinů nebo u Salm-Reifferscheidtů – ty nejkrkolomnější hypotézy, aby zmírnily prokázanou kolaboraci u protektorátní šlechty.

Tak u Dietristeinů to byla folklórní zvěst o tom že prý tento henleinovec “zavřel Hitlerovi vrata svého zámku” při návštěvě Mikulova (?!)

U Salmů, že prý kdyby tam nešlo “o nacismus naoko” Rájec by se proměnily ve “druhé Lidice” (Sancta Simplicitas! To by Němci likvidovali své soukmenovce v Rájci a v Jestřebí, kvůli nimž tam byly dokonce dva plné bloky soukmenovců?)

a u Walderoda to byla “česká korespondence” s knížetem, herečkou a dalšími aktéry….Čtenář shledá sám naprostou nemožnost těchto bajek.

Takže hlavní zásluha na tomto positivním obratu v kauze patří oběma jmenovaným vlastencům, nyní odpočívajícím v nebi republiky.

Nakonec ještě pronesu kacířský názor na obhajobu dekretálního práva proti tzv. restituentům u nás.

Jediné dvě politické strany, které kritizovaly a též se postavily proti prolamování dekretů a proti těmto restitucím, které jsou ve skutečnosti restauracemi protektorátních majetků, a okrádáním republiky, jsou SPD a KSČM.

Ostatní strany podle mne hanebně zklamaly, případně podvedly v této závažné peripetii republiky, své voliče.

Jiří Jaroš Nickelli, Společnost Ludvíka Svobody Brno