Cesta z horka do zimy není ta jediná

Člověk to poslouchá a přicházejí mu na mysl slova antického otřeseného filosofa, že Bůh je teplo i zima, hlad i nasycení, válka i mír. Oslava Vánoc a Velikonoc mluví na jedenu stranu o něčem jiném a vyloženě hřejivém. Na druhou stranu i Ježíš Nazaretský tiší náš strach nadčasovým způsobem: Nebojte se, neboť to vše se napřed musí stát. Anglosaští nováčci ve víře si o pekelných mukách mysleli, že se v nich trestané duše potácejí z horka do zimy – „ce héte te čéle“.

Řeč je o počasí, o jeho proměnách i zvratech. Abychom poznávali, je třeba rozlišovat a během poznávání se rozlišování dříve či později projeví. Poznávat jistě jde i tak, že všechno předchozí dočista zapomeneme jako bezcenné. To je potom ohromující revoluční poznání a přehodnocení, které nás promění z jedné vody načisto. Smyslem této úvahy je sledovat postupné – mravenčí poznávání s rozlišováním. Řekl bych, že nedá práci uznat, že spoustu planetárních změn činnost lidí neovlivní. Jsme na to zatím malí, je nás na to zatím málo a zatím nemáme dost sil. Chceme nahlížet na zemi, na celou její biosféru jako na myslící bytost? Pak by měla následovat otázka: Co by to bylo za program, který by vyřadilo z provozu špatné zacházení s jediným textovým souborem? Ano, píšeme text svých dějin a k některým pozemským dějům zdatně přičůráváme. Ale povznesme se na chvilku nad sebe…

Sklon zemské osy není stálý. V posledních pěti miliónech let prý kolísá mezi 22°03´ a 24°30´. Takové výkyvy se dějí zhruba co čtyřicet jedna tisíc let. Díky Měsíci, který naši osu ustaluje, nejsou její výkyvy zkázonosné. Osu vychylují náhlé i opakované pohyby vesmírných těles. Tělesa, která námi mohou svou gravitací hýbat, nás vedou k fyzikálnímu učivu o sčítání a rozdílu působících sil. Přidává se odchylka, jíž provádí sama naše planeta. Mění se poloha jejích hmot, zejména plynů a rozžhavených tekutin uvnitř zemského jádra. Vliv na změnu polohy osy mají i střídající se polohy vodních a vzdušných mas. Naklonění zemské osy se samozřejmě projevuje změnou klimatu. U nás (v mírném podnebném pásu) ovlivňuje sklon osy střídání ročních období, čili změny, při nichž tají ledy, nebo se naopak tvoří a sílí.

Stalo se vám, kdo delší dobu pobýváte na jednom místě, že slunko nezapadá a nevychází přesně tam co dřív – před lety? Může být, že za tím stojí mírný pohyb zemské osy. Lidstvo a Země se vzájemně ovlivňují hezkou řádku let. Pociťujeme různé vibrace Země a samozřejmě proměny života na ní. Snažíme se o nich přemýšlet, reagovat. Spekuluje se třeba, že vymizení úchvatných šavlozubých savců nepřímo souvisí s lidskou činností. Když se tyto velké šelmy před dvěma a půl milióny let rozšiřovaly, hominidi stěží pobíhali s klackem v ruce. Když hominidi slézali z větví pralesa, byli svědky růstu Himaláje, který odklonil deště od Afriky, aby se džungle změnila v savany a to naše nepřímé předky houpající se ve větvích mohlo pozměnit v bytosti kráčející po dvou. Ať už šavlozubý tygr (je to nepřesný název) či šavlozubý lev, oba vymřeli koncem poslední doby ledové, a má se zato, že změna vegetace vlivem oteplení postupně připravila tyto hrozivé predátory o kořist. Rytmus vesmíru a Země rozhýbal lidské vědomí mnohokrát v dějinách planety. Nejrychleji uvažujeme o tom, co je patrné, co se děje očividně: Epidemie na pováženou, válka na spadnutí, hrabivost do omrzení, zarážející pochybnosti o něčem tak přirozeném, jako je mužský a ženský prvek, snaha kupecky i mentálně zplundrovat ta místa na mapě světa, co mají výraznou myslitelskou hodnotu. Střední a jižní Evropa mezi ně patří. V obou částech světadílu se například nacházejí ohromné zásoby lithia i jiných, v surovinách uzamčených, prvků do takzvaně zelených přijímačů obnovitelných energií. Jejich těžba globálními těžaři ovšem naprosto nezeleně obrací malebnou krajinu v jedovatou poušť. Lidské uvažování se vychyluje, přeřezalo tradiční kotvy a rozkymácené hledá nová těžiště. A zemská osa činí to samé. Rozhoupaná loďka zhoupla posádku a rozkolísaná posádka zhoupla svoji loď.

Země si zažila dlouhá období bez polárních ledových čepiček i zajetí téměř celých světadílů pod ledovou krustou. Během posledních dvou miliónů let se prý vystřídalo až padesát dob ledových i meziledových s výrazným oteplováním. Pohyb pevninských desek po povrchu zemského pláště doprovází sopečná činnost – stále používáme pojem ohnivý kruh. Je to oblast dlouhá čtyřicet tisíc kilometrů s čtyřmi sty padesáti dvěma vulkány. Obepíná západ obou Amerik a východ Asie i Austrálie a ještě australský sever. Právě tam se odehrávají tři čtvrtiny zemětřesení na planetě. To také doléhá na polohu zemské osy. Proměny v oceánech i ve vysoké atmosféře klima upravují dost výrazně.

Slunce sálá energii nerovnoměrně a oběžná dráha naší planety kolem Slunce se mění. Všude, kde procesy působí spojitě, je možné tvrdit, že při změně něčeho dochází ke změně všeho. Znám graf, co zobrazuje změny teplot a hustoty kysličníku uhličitého a prachu za posledních čtyři sta tisíc let. Je to velmi roztřesená křivka, a to i v obdobích před průmyslovou revolucí. Podnebí utvářejí srážky kontinentů, chladnutí Země, změny v rozpínání středooceánských hřbetů (jejich celková délka čítá šedesát pět tisíc kilometrů), změny v příjmu sluneční energie a kosmického prachu (Země si ročně přitáhne až čtyřicet tisíc tun takového materiálu), rozpad radioaktivních prvků i činnost lidí. Vulkanickou zimu vlivem obřích výbuchů sopek si dovedeme představit. O změně rostlinné skladby víme napříč geologickými obdobími. Ledasco je posilováno ledasčím. Jeden příklad za všechny: Oteplování moří snižuje procentuální zastoupení kyslíku ve vodách, kde potom vznikají pouště bez života závislého na kyslíku. Jenže navýšení kysličníku uhličitého právě zde podporuje bujný růst řas i vyšších rostlin, a ty zelené budou při asimilaci ve dne znovu uvolňovat tuny kyslíku. Tím se kruh jednoho poškození a jedné samoléčby spojí. Zatím není možné se (při spolehnutí se na vlastní síly) vyznat v naší planetě, ve všech jejích pojistkách a možnostech. Je to, jako chtít po pilném společenském mravenci, aby pochopil celý les, kde má mraveniště. Zaplnit tisíce hektarů půdy kolektory sluneční energie s vědomím, že ji buď chytí, nebo ne, zabodat do hor a návětrných plání zástupy turbín větrných elektráren, pakliže je nám jasné, že vítr vane jenom někdy, to pokládám za přelití Tálínského rybníku sítem na nudle. Ano, je to cesta, jenže zatím vede spíš do Kocourkova a krajinu buď hyzdí, nebo zastavuje bez dalšího využití půdy, nebo ji pohřbívá nezelenou těžbou pro zelené záměry.

Zelená revoluce se nekoná. Revoluce (ať už je spíš na škodu nebo k užitku) se zpravidla děje zdola, od lidu, od ulic a náměstí. Tak řečený zelený úděl je příkazem shora, od vůdců a jejich centrál. Snesl by přirovnání k osvícenskému absolutismu, ale ne k revoluci. Ta diktuje směrem od nás prostovlasých. Absolutismus diktuje od panského stolu. Každý diktát – diktatura vylučuje společnou poradu všech. A víc hlav víc ví, říká zkušené ponaučení. Diktát a jeho světská totalita se v žádném případě radit nechce. Porada a referendum stojí vůči ní na opačné straně. Potom ovšem dojde na chyby z omezenosti: Uživí vůbec pouhé alternativní zdroje, jak je chápou nositelé současného zeleného údělu, takovou síť elektromobilů, elektroautobusů, elektrovlaků, elektrtolodí a elektroletadel, aby energie zůstala hlavní potravou civilizací? A máme do budoucna trvat na elektřině? Země i vesmír nabízejí kromě neklidného elektrického pulzování rovněž magnetickou sílu…

Nikdy bych se nedíval skrz prsty na opravdu levnou a čistou energii. A my jednu takovou známe! V činném elektromagnetickém poli lze zahájit termojadernou fúzi za uvolnění ohromné spousty energie. Igor Jevgeněvič Tamm, sovětský fyzik, vysvětlil spolu s kolegy teorii Čerenkovova záření, což je elektromagnetická obdoba zvukových vln. Za objev obdržel Nobelovu cenu za fyziku. Stál v padesátých letech u zrodu myšlenky tokamaku (zkratka pochází z ruských odborných výrazů). Magnetické pole brání v tokamaku styku plazmatu s reakční komorou s cívkami. Není možné vyložit během odstavce výhody tokamaku… I naše země je členkou organizace EUROATOM a na výzkumech fúzí v tokamaku se podílí. Sto miliónů stupňů Celsia snese i pražský tokamak. Jsme mezi pěti zeměmi světa, které si tokamak umí zhotovit sami. Snad i téměř nevyčerpatelný, nízkoemisní, stálý a bezchybně účinný způsob výroby elektřiny by mohla zajistit termonukleární fúze v plazmatu tokamaku. Srovnání výkonu tokamaku a městečka se solárními panely na střechách, tuším, vyzní jako porovnat výkon bagru s výkonem vojenské lopatky o jedněch pažích. Tož se nám v Praze rýsuje jiná cesta ke světlu poznání a k čistotě v přírodě, než cesta z horka do zimy, do vyvolaných bouří a do nezdaru, cesta „ce héte – te čéle“.