Českou poštu se právě chystají rozkrást.

Zdroj: Krajské listy, autor Štěpán Cháb

Česká pošta se chystá navázat úzkou spolupráci se soukromými dopravci u balíkové služby, která poště vydělává tři miliardy ročně. Nenazývá to ovšem privatizací, ale restrukturalizací. Ač je to faktická privatizace, přiznejme si. Ta znamená, že peníze za služby přestanou chodit do kapsy státnímu podniku (čímž se uleví daňovému poplatníkovi), ale přesunou se do soukromých kapes (čímž se přitíží daňovému poplatníkovi).

Česká pošta ponechá státní kase jen listovní služby a přidružené přeprodeje plyšáků krtečka, pastelek a mnohde určitě už i pečiva a zeleniny. To znamená, že Česká pošta zůstane jen nekonečnou jámou na přijímání peněz ze státního rozpočtu a kapitulovala na jakoukoliv snahu udělat z molocha podnik s vyrovnaným, ne-li rovnou plusovým rozpočtem. Není možná. Sešly se největší hlavy pošty, Českého telekomunikačního úřadu i Ministerstva vnitra a usnesly se, že nejvíc poště pomohou, když z ní sejmou tíži jediného skutečně výdělečného segmentu, tedy balíkové služby. A kolik z rozvozu balíků Česká pošta má? Tři miliardy. Tři miliardy předané do soukromých rukou.

Principy péče řádného hospodáře jdou, jak je zvykem, stranou. Představme si to na pěkném ilustračním příkladu. Jmenuji se R. Knap (podobnost jména se jménem generálního velkovezíra České pošty čistě náhodná) a jsem správce státní pily. Co mi vydělává? Když prodávám prkna. Ale abych mohl prodávat prkna, musím je vyrobit. Pokud budu moudrý R. Knap, restrukturalizuji své podnikání v následujícím schématu – vše, co je ztrátové, deleguji na své zaměstnance, vše, co je výdělečné, převedu na konkurenční služby. To znamená jediné, svým zaměstnancům milostivě dovolím, aby nastartovali komunistickou revoluci a o náklady se rozdělili, výdělky pak srdnatě zkapitalizuji a převedu restrukturalizací někam bokem. A je to spravedlivé, promyšlené a v rámci mého vlastní zkrachování pily (České pošty) nikdo netratí. Krom všech, tedy, kteří si restrukturalizací nepřišli k jediné výdělečné části mé pily, tedy k prodeji prken.

A já měl pocit, že takhle se byznys nedělá. Dobře, jinak, ten státní byznys se tak nejspíš dělá. Polikvidovat nebo předat do velkokapitalistovy údržby funkční, a to nefunkční a prodělečné ponechat těm, kteří to ze zákona platit musí, tedy daňovým poplatníkům. Také máte radost, že budete každým nákupem, tedy každým odevzdáním desátku, platit na dobré nápady České pošty a přidružených brigád kapitalistické práce? Podobná situace je s vodovody a pitnou vodou. Zisky si sebraly soukromé společnosti, například francouzská Veolia, a náklady na údržbu celé vodovodní sítě se nechaly na státu, potažmo na městech a obcích. Byznys snů, tohleto. Naprosto proti logice a zdravému rozumu, tedy hezky po našem, jak to máme rádi.

Nebylo by fajn udělat z výdělečné části pošty, tedy z balíkové služby, základ pro rozvoj České pošty jako celku? A od toho se odrazit? Mít ten základ? Nepředávat ho do spřátelených soukromých rukou, ale vytvořit efektivní a konkurenceschopnou službu? My, daňoví poplatníci, rádi přispějeme na dominantně se rozvíjející státní podnik, který přestane vyrábět ideologicky pokřivené duhové balíčky, ale vrhne se do rozvíjení svých služeb. Už pan Knap jedná s německým PPL, nebo s německým DHL? Že bychom jim, podobně jako Veolii, předali tři miliardy výdělku za balíkové služby?

Neodpustím si ještě poznámku k připomínce předsedkyně ČTÚ Hany Továrkové. Ta s apokalyptickou vizí v očích pravila, že v Číně, no vezměte si to, v Číně už dopravují zásilky drony. A že Česká pošta by neměla lenivět u prorezlých poštovních aut, ale chystat se na novou dobu. Dovolím si učinit jistou nepřístojnost a použiju citoslovce vyjádřené bezhlavým mlácením do klávesnice: „ł~Đ‘`ø|↓€[ø↓“ a to s poznámkou – do psího štěknutí, vytáhněte už tu hlavu z vlastních zadků a přestaňte si hrát na pokrytce. Normálně řekněte – právě vám likvidujeme poštu, tak držte huby, tady se začínají točit miliardy. V náš, ne ve váš prospěch – a přestaňte kvákat o Číně a 21. století, když jste svým konáním ještě nevystrčili nos z 19. století a svým založením z 90. let minulého století. Rozkrádání by se nemělo říkat restrukturalizace, stejně jako se mu nemělo zažít slovo privatizace.