Připomeňme předešlé články, které trasují situaci kolem Zeleného údělu (Green Deal), který chtějí korporace a EU. Nejprve šlo o současnou energetickou krizi v EU:

• Zelený úděl I – Komu se zelení na poli ideologické pomatenosti

Pak jsme řešili, proč hlavní globální korporace a EU strachy zezelenaly.

• Zelený úděl II – Komu se zelení na poli ekologické pomatenosti

Druhý článek měl grafy světových zásob plynu a ropy z roku 2018, což je důležité datum. V daný rok se totiž spustil globální tanec hlavních znečišťovatelů, bank a dalších planetárních oligopolů v článku nazvaný “zelený zázrak”. Podívejte na tento graf, který to ukazuje jasně.

Takže od roku 2018 začala velká kampaň, která má tyto cíle:

• Sebrat naše daně pro západní fosilní průmysl, který nemůže planetárně krást jako dříve a potřebuje jiné finanční zdroje pro nenasytné jedno promile;
• odpojit se od nedobytných zásob fosilních paliv v zemích, které impérium nemůže kontrolovat;
• ničit tyto země na způsob plynové burzy EU, tj. manipulací nabídky a poptávky na Západem kontrolovaných surovinových burzách;
• zajistit přes korporátně manipulované investice EU do alternativních zdrojů plnou kontrolu nad jejich rozvojem;
• donutit obyvatele EU, aby pod tlakem tzv. “úsporných opatření” a “energetické krize” přešli na korporátní kontrolu obyvatel skrze tzv. “chytré energetické sítě” a na web věcí zvaný 2.0.

EU zachraňuje korporace a banky z našich peněz na prvním místě. Francouzské a německé banky se propadaly do černé díry, při hypotéční krizi v USA (Pohádka o hypotéční Karkulce a nenažraném Vlkovi-Banksterovi). ECB a vlády zemí EU vydaly v letech 2009-13 celkem 1,6 bilionu eur evropským bankéřům a evropským občanům nadělily úsporná opatření. ECB vytiskla inflačních 2,6 bilionu eur na tento blahodárný účel. Jak známo všechny nástroje lze používat ke zlu nebo k dobru, záleží na majiteli a použivateli nástroje. Proto zmíněná eko-opatření mohou sloužit směrem k demokracii nebo k totalitě. Tak se podívejme, kdo stojí za zelenou agendou globálně.

Takže už v roce 2008 vzniklo propojení hlavních globálních korporací a ty ekologicky konvertovaly systémem uhlíkově neutrálního zázraku v roce 2018. Prolobbovaná EU začala svůj byrokratický zázrak ve stejné době, protože první paklík ekologické agendy zvané EU Winter Package (PDF zde) vznikl na konci roku 2016. Pokud chcete vědět, jaká rozhodnutí EU stojí za cenou plynu a ve vašich domácnostech a dílnách, rád vám ocituji první kroky ke vzniku jednotné monopolně řízené energetické politiky EU. Nebudu to překládat, nemá to smysl, jde o likvidaci staré energetické politiky EU. První fáze této novelizace plně najela od začátku roku 2020, což má svůj význam (zdroj citace ZDE).

The first category of measures is aimed to bringing about a new market design – also known as the market design initiative (MDI) and includes a new directive amending and repealing Directive 2009/72 (EDirective), a new regulation on the internal electricity market, amending and repealing Regulation 714/2009 (E-Regulation), as well as a new regulation repealing Regulation 713/2009 on the ACER (ACER Regulation), usually referred to as the third package of electricity market liberalisation measures. Certain measures are intended to enter into force and to apply as from 1 January 2020, while for others, such as the recast ED, no timetable for transposition has yet been indicated.

Letošní zima roku 2021 a krize na všech palivových a energetických frontách je první nástup nové korporátní eko-politiky EU. Korporátní EU-mantra je v tom, že tradiční trh s elektřinou je zpochybněn kvůli rychle rostoucímu podílu obnovitelných zdrojů energie (OZE) na výrobě elektřiny (cílový podíl má být alespoň 50 % do roku 2030) spolu s větším podílem energie z jiných obnovitelných zdrojů, decentralizovanou výrobou a vlastní spotřebou energie. Modely trhu s elektřinou, na nichž je založen současný “třetí balíček” EU, se staly základním úkolem EU-byrokratů. Větší závislost na obnovitelných zdrojích energie, jako je větrná a solární energie vytvořila technické, ekonomické a následně právní problémy pro orgány EU a členské státy. Takže se ptejme, komu budou eko-investice sloužit v první řadě. Analyzujme základní schéma ze Zimního balíku EU, které selhalo dokonce ještě před letošní zimou.

Ze schématu je jasné, že korporace budou kontrolovat hlavní zdroje, distribuci a kontrolu chytrých fízlovacích elektroměrů v domech, včetně automaticky řízených aut přes 5G sítě. Jde o plnou kontrolu nad hlavními bloky z Green Dealu (Box 3, 4, 5) a částečně i bloku 6. To ale v praxi znamená, že korporace si opět vytvoří monopolní trhy na energie a přitom budou plně kontrolovat nejen podniky, ale i domácnosti. A toto korporátní otroctví budu financovat ze svých daní a jako občanský blbec z toho budu mít radost, že zachraňuji svět. Ursula von der Leyenová za EU chce vytvořit investiční balík v hodnotě 1 bilionu eur a doufá, že se Evropa do roku 2050 stane uhlíkově neutrální ekonomikou. Jenže ty peníze EU vůbec nemá, takže se spojí přes tzv. “pákový efekt” s globálními korporacemi a bankami a tím jim předá kontrolu nad celým podnikem. V roce 2020 EU na tyto účely formálně vyčlenilo jen 40 miliard eur, ale to je jen na papíře přesunem z již čerpaných kapitol. A jen 7,5 miliardy eur dodatečných finančních prostředků v rámci plánu by bylo ve skutečnosti nových, ale i ty se musí ušetřit jinde. Takže celý humbuk a vykrádání peněz občanů má sloužit strachy zeleným fosilním a energetickým korporacím k tomu, si zajistily kontrolu nad těmito položkami:

• Alternativní zdroje elektřiny;
• jednotná distribuční síť a zákony v EU;
• zničení jakékoliv drobné regionální konkurence přes zmíněné oba body;
• fízlování a kontrola obyvatel přes smart grids a smart e-cars;
• vyvolávání umělých nedostatků, panik, spekulativních bublin podobných letošní panice kolem plynu, nutných kvůli kontrole vyplašených obyvatel.

Podívejte se na článek Technologické zaostávání aneb Důvod válek vedených Západem. Korporace už nemohou vést války za ropu a plyn jako minulá dvě století. Takže je třeba vést válku proti obyvatelům EU a udělat z nich energetické eko-nevolníky. Soft-metodami zotročit 300 mil. lidí není špatný kšeft a může vydržet celou jednu generaci, protože tak se plánuje v globálních korporacích.

Obnovitelné zdroje jako demokratický nástroj

To by bylo na samostatný článek, viz již zmíněné tematické číslo pro analýzu energetické demokracie Energetické křižovatky (2014). Na EU obrázku se podívejte na ten osamělý větrníček u baráku (EU opatření zvaná Box 6) a začněte přemýšlet o korporátním otroctví. Pro inspiraci podávám dva alternativní modely, jeden funkční z USA a jeden teoretický z EU. První a nejdůležitější běží v Clevelandu, kde celé schéma lokální ekonomiky a komunitních zdrojů vypadá následovně, článek ZDE.

Pak to znamená, že zdroje a jejich využití jsou pod společnou demokratickou kontrolou danou a vykonávanou lokálně. Celé schéma regionální ekonomiky v Clevelandu cíleně buduje model rozvoje, který stojí na obnovitelných zdrojích budovaných a financovaných lokálně. V USA jde o iniciativu zvanou The Green New Deal. Jak se sami můžete přesvědčit, s EU vizemi má společný jen název. Další důležitá evropská studie už přímo reaguje na zdevastovaný Zelený úděl EU. Stojí za ní skupina sociálních evropských demokratů a ekologů kolem Yanise Varoufakise z hnutí DiEM25 (Democracy in Europe Movement 2025). Studie se jmenuje Blueprint for Europe’s Just Transition a předkládá anti-korporátní vizi, jak dlouhodobě investovat 5 % evropského HDP do uhlíkově neutrální prosperity.

Související články:

• Zelený úděl I – Komu se zelení na poli ideologické pomatenosti
• Zelený úděl II – Komu se zelení na poli ekologické pomatenosti
• Politické strany a demokracie jako bankovní kšeft
• Babišův Mnichov a česká tragédie
• Spor o biopaliva: demagogie versus zdravý rozum