Zdroj: e-Republika
Minulý článek Zelený úděl I – Komu se zelení na ideologické pomatenosti provedl rozbor plynové krize v EU, z níž vyplynuly pro nás, pesimisty, celkem hodně radostné závěry. Jedno procento se rozhodlo nás plně ožebračit a lidovou nenávist kanalizovat proti Rusku, kde je třeba otevřít novou východní frontu. Jak jedno procento ožebračuje střední třídu, o tom jsem už psal v článku (Pálení peněz střední třídy na korporátní svatbě). Jak jedno procento žije z práce střední třídy, to už jsem také vylíčil (Vznik a vláda globálních parazitů). A minulý článek o plynové krizi v EU ukázal, jak jedno procento parazituje na iracionální nenávisti státních elit, které jsou ve vleku Deep state a korporátních elit ovládajících planetární zdroje.
Korporátní zázrak
Z planetárních znečišťovatelů jsou zelení mesiáši. Nyní se ptejme, proč korporátní a EU elity zezelenaly. Klíčový je tento obrázek sestavený aktivisty, kteří sledují lobování v EU orgánech pro tzv. Green Deal (ZDE).
Není vám divné, jak zezelenali všichni hlavní planetární znečišťovatelé? Jistě se přes noc obrátili a místo financování imperiálních proxy-válek za suroviny a vliv (Afghánistán, Sýrie, Libye, Irák) nyní budou dělat charitu. Dnes už známá kauza ExxonMobil climate change controversy je dokonce i na korporátní Wikipedii, takže patří spolehlivě mrtvé minulosti. Korporace celkem 20 let tajily fakta o globálním oteplování a jistě by to dělaly dál, kdyby to šlo a kdyby to mělo nějaký smysl.
Ve druhém kole si korporace koupily některé aktivisty a založily vlastní ekologické organizace. Jimi placení aktivisté a političtí žoldnéři začali organizovat celý cirkus kolem klimatu, viz tyto články.
Tato strategie běží dál. Koupit lze hodně lidí a mnohé neziskovky jedou na čertovské peníze korporací proto, aby tak zvaně pomohli zastavit ďábelské akce jiných korporací a jimi koupených vlád. To neřešme, to je věcí svědomí příslušných aktivistů a jejich organizací. Otázka ale zůstává na stole. Evropská unie je totálně prolobbovaná korporacemi. EU-reprezentanti všeho druhu dělají, co jen na dolarových očích korporací vidí. A tito cirkusáci chtějí založit údajnou ekologickou charitu pro nás, nebohé občany? A to připomínám, že nás předtím okradli na vakcínách proti kovidové chřipce a na cenách zemního plynu. A nyní korporace díky EU vydělávají na emisních povolenkách, stačí se podívat na čísla (ZDE).
Obrázek je výmluvný dost. K programu Green Deal se už vyjádřili mnozí kritikové megalomanských a zkrachovaných projektů EU, ale tentokrát mají opravdu obavy. Základní otázka zní: Komu vlastně mají tyto peníze doopravdy jít? To si nechme na poslední část. Nyní se ptejme, proč hlavní korporátní škůdci planety zezelenali a proč nařídili byrokratům v EU a jimi řízeným politikům, že mají být zelení podobným, korporacemi řízeným způsobem.
Korporace jsou zelené strachy
Odpověď je jednoduchá a zajímavá. Neoliberální hoši, je konečná, zavíráme surovinový krám. Po dvou stoletích planetárního a imperiálního plundrování hlavní světové korporace nemají kde loupit suroviny a zdroje. Začněme ropou a zemním plynem, protože o něm jsme psali minule. Podívejte se na rozložení nových nalezišť ropy a plynu v roce 2018.
Důvod k panice je jasný, protože v části světa ovládané západními korporacemi už nejsou nové zdroje. A nyní se podívejme na hlavní země, které mají již odhadnuté a zaregistrované zásoby plynu a ropy. Začněme plynem.
Tak to není radostné, protože Rusy jsme už na kolenou měli, ale nyní je jejich armáda asi 10 let napřed v nových zbraních a vyhrávají i námi rozpoutané lokální proxy-války o plynovody a ropovody, například v Sýrii. A navíc jejich společnosti mají zásoby plynu a ropy minimálně na 50 let. Rusko s Íránem má dohromady přes 40 % světových zásob plynu. Hlavní ložiska Kataru (South Pars/North Dome field) v Perském zálivu jsou spojena s Íránem a těží se společně.
Takže Rusové jsou v pohodě. Plynovody do Číny už běží naplno (Power of Siberia), připravuje se osa na Japonsko. Evropa je plně pokrytá ze čtyř směrů (Jižní proud, Severní proud, Jamal přes Bělorusko, plynovod přes Ukrajinu). Nyní se podívejme na ekonomický výhled Gazpromu, jestli by tam nešlo něco ukořistit.
Podíl státní firmy na plynu se nemá změnit. To znamená 70 % trvalý monopol, pokrytí 15 % nárůstu doma a pokrytí veškerého nasmlouvaného vývozu plynu do zahraničí. A to jim patří všechny trubky v Rusku. A na třetí světovou válku s Čínou, Ruskem a Íránem dohromady, my, kapitalističtí západní soudruzi, opravdu nemáme. Studenou válku pojedeme, to ano, je třeba lidi konstantně strašit a zbrojit. Takže zkusme tu ropu. Třeba tam na tom budeme lépe a bude kde loupit na rotačkové a inflační dolary.
Možná je to trochu lepší než u plynu, ale opět je jasné, že klíčové země nemá Západ pod kontrolou vůbec (Venezuela), nebo jen částečně, jako je to v případě arabských zemí. A v případě Kanady jde o hodně problematickou těžbu z ropných písků (Athabasca Oil Sands) v provincii Alberta. Tyto ropné břidlice obsahují napůl pevnou, napůl kapalnou formu surové ropy, křemenného písku, jílů a vody. Těžba je drahá a je to ekologický masakr. A klíčový problém je v tom, že u ropy a poněkud méně u plynu jsou všechny hlavní společnosti státní, takže je nelze rozkrádat na neoliberální způsob. To jest, že si koupíte nebo zkorumpujete a vydíráte majitele podniků a politiky v dané zemi a pak zprivatizujete suroviny proti podpisu. Protože hlavní majetek vlastní vám nepřátelský stát (Rusko, Írán, Venezuela), pak musíte daný stát nejprve vojensky dobýt, což pro Západ už prakticky nepřipadá k úvahu. Podívejte se na tento graf státních vlastníků nedobyté ropy a plynu.
Takže to shrňme. Korporace 20 let popíraly globální oteplování, protože mohly těžit neuvěřitelně lacino v dobytém impériu a pak prodávat za světové ceny. Tím si fosilní a jiné korporace vytvořily absolutní monopol na suroviny a energie, který nešlo porazit. Ceny určovaly spekulativně, viz současná plynová EU-krize popsaná minule. A díky monopolu na suroviny a energie likvidovaly korporace každý pokus na získání nezávislé energie, protože demokracii na tomto poli nelze připustit. Moc korporací je první a základní zákon kapitalistického růstu už od 19. století, kdy jejich spory o kolonie vedly k První a poté ke Druhé světové válce. Pro analýzu energetické demokracie se podívejte na dvě důležitá tematická čísla z let 2013-14.
- Energetické křižovatky (2014)
- Oligarchický únos Evropy (2013)
Popsané jevy nastaly a nyní neseme jejich důsledky. Nyní zbývá odpovědět na poslední otázku: Jak se chtějí korporace udržet u moci přes Green Deal organizovaný jimi kontrolovanou EU? Z výše uvedeného kontextu je jasné, že v další generaci už nebudou ovládat klasické zdroje energie, protože jim nebudou patřit. Pak je třeba změnit strategii a správným způsobem zezelenat nejen strachy, ale další produktivní loupeží globálního charakteru. O tom je třetí díl studie.
- Zelený úděl I – Komu se zelení na ideologické pomatenosti
- Zelený úděl II – Komu se zelení na ekologické pomatenosti
- Zelený úděl III – Komu se zelení na občanské pomatenosti
Hodnota článku (rešerše, napsání, korektura, anotace, ilustrace, redakční práce) je ohodnocena částkou: 450 Kč. Pokud chcete na provoz webu přispět, klikněte zde, nebo na baner v úvodní stránce. Děkujeme!
Přesně tak nemají zdroje a není kde krást tak proto ta šaškárna s názvem zelený úděl. Přeci to nebudou kupovat od Rusů nebo Číňanů když to jsou jejich nepřátelé.