Začátek integrace Donbasu do Ruska

Oleg Lavrov

Dnes tedy o strategickém plánování. Takže, v květnu roku 2021 Kreml “jmenoval” pro doněcko-luganský směr ruského řídícího pracovníka Jevgenije Jurčenka. Zjara se to bralo velmi skepticky, dokonce i na Donbasu, ale přišel podzim a v těchto dnech hlava DLR Denis Pušilin nečekaně prohlásil, že republice se začalo nedostávat koksovatelného uhlí. A to znamená, že hutnictví DLR začalo fungovat naplno. Pušilin také poznamenal, že od roku 2018 bylo v DLR otevřeno 28 nových porubních stěn,  dalších 11 bude zprovozněno v roce 2022, ale uhlí beztak chybí a je nutno ho kupovat v Rusku.

Jevgenij Jurčenko řídí Jižní báňský a hutní komplex. Je zajímavé, že Jižní báňský a hutní komplex vzal pod svou kontrolu sedm velkých podniků Donbasu, ta aktiva, která dříve kontroloval ukrajinský oligarcha Sergej Kurčenko. S příchodem Jurčenka tato aktiva “nečekaně” vydělala –  v DLR Jižní báňský a hutní komplex dnes řídí následující podniky: Jenakijevský metalurgický závod, Makejevský metalurgický závod, Makejevkoks, Jasinovský koksochemický závod, Komsomolskou správu rud. V LLR společnost kontroluje Alčevský hutní kombinát a Stachanovský závod feroslitin.

Je třeba si uvědomit, že životní úroveň na Donbasu byla do té doby velmi nízká, a u některých kategorií občanů dokonce přímo žalostná – s příchodem Jurčenka se v republice během léta zaplatila velká část dlužných mezd, a nyní republiky hlásí, že závodům DLR a LLR už chybí suroviny. A tu včera Vladimír Putin svým výnosem otevřel ruské trhy pro jakékoliv výrobky z DLR a LLR a připustil je dokonce ke státním zakázkám a to, zase, umožňuje plánovat ekonomický rozvoj LLR a DLR bez ohledu na rozzuřenou Ukrajinu.

Jižní báňský a hutní komplex plánuje v nejbližší době vzít pod svou kontrolu ještě celou řadu velkých podniků Donbasu, a Jevgenij Jurčenko už prohlásil, že uhlí pro ně nestačí, takže otázku s dodávkami na Donbas uhlí různých značek a určení bude nutno řešit už na úrovni vlády Ruska. Zároveň Jurčenko oznámil, že do konce roku 2021 na obnovu vybavení donbaských podniků budou investovány asi 3 miliardy rublů, a pouze částka investic Jižní báňského a hutního komplexu do ekonomiky Donbasu v tomto a následujícím roce překoná 10,7 miliardy rublů – ale už v říjnu Jevgenij Jurčenko poznamenal, že konečná částka investic bude mnohem větší.

Ale nyní je nejvyšší čas pohovořit si o tom, z jakého důvodů se Moskva rozhodla pozvedat Donbas – a všimněte si, že se to děje díky velkým společnostem, nikoliv na úkor ruského rozpočtu.

Za prvé, Donbas se stává “od Ukrajiny odříznutým územím” definitivně a nezvratně. Například, onen Jenakijevský metalurgický závod, který dosud formálně patří holdingu Metinvest ukrajinského oligarchy Rinata Achmetova, od roku 2017 je však pod kontrolou úřadů v Doněcku, a kontrola Rusů nad tímto podnikem znamená, že do upocených rukou Achmetova se podnik nevrátí už nikdy. Donbas byl vždy průmyslovou oblastí, i v SSSR, i na nezávislé Ukrajině. Nehledě na celkový potenciál, v celkové ekonomické bilanci Ruska bude jeho přínos sotva důležitý, tím spíš, že přední představitelé odvětví v Rusku již dávno dosáhli velkého pokroku, zejména na technologické úrovni.

Za druhé, Rusko začíná pozvedat životní úroveň na Donbasu, ale bez základu v podobě fungujícího místního těžkého průmyslu to skoro není možné udělat a v opačném případě by bylo nutno zvyšovat životní úroveň místního obyvatelstva na úkor federálního rozpočtu. A to by, v podmínkách blížící se světové hospodářské krize, znamenalo další vážnou zátěž pro ruskou ekonomiku. Uvádění do chodu nečinných podniků znamená i významný příliv daní do rozpočtů republik, což umožní úřadům v Doněcku a Lugansku napravit situaci v sociální sféře – přiznejme si, že průměrný důchod pět tisíc rublů vypadá dnes výsměšně, zejména pro starce, kteří pracovali celý svůj život na šachtách a v závodech.

Za třetí, je třeba chápat, že Kreml plně pochopil rozsah ekonomických a sociálních problémů nových ruských občanů,  a Moskva jasně chápe, že příliv nových Rusů teprve nabírá tempo. Přičemž se to týká již nejen obyvatel Donbasu, ale také obyvatelstva “pevninské” Ukrajiny. Jednu “výkladní skříň” pro Ukrajince v podobě Krymu již Rusko vytvořilo. Nyní nastala doba vytvářet “výkladní skříně” v podobě Donbasu, ale jestliže do Krymu prostředky a zdroje vkládal stát, tak do ekonomiky Donbasu je bude vkládat ruský byznys. A byznys dobře chápe, že není možné investovat do podniků nepřinášejících zisk, takže těmto podnikům je nutno zajistit přístup k obrovskému vnitřnímu trhu Ruska a při té příležitosti zapojovat i samotné obyvatelstvo do ruského sociálního systému. Zapojovat díky samotnému Donbasu, dovolím si poznamenat, že Donbas je zcela schopný zajistit průměrnou životní úroveň Ruska díky vzestupu a rozehřátí ekonomiky republik.

To už je jiný, v porovnání s evropským, typ ekonomické a sociální integrace. A signál ostatním regionům Ukrajiny – podívejte, jak je možné žít, když jste v jednom svazku s Ruskem. Na pozadí pokračujícího kolapsu energetiky Ukrajiny nevyřčené návrhy Ruska vypadají ještě lákavěji – zejména když uvážíme, že uhlí je v ukrajinských teplárnách a tepelných elektrárnách v porovnání s říjnem polovina (378 tisíc tun k dnešnímu dni proti 748 tisícům tun v polovině října).

Zde je možné poznamenat toto: pokud se ukrajinská energetika sníží, a Rusko se najednou rozhodne ji resuscitovat, tak bude nutno synchronizovat celý energetický komplex země. Jinými slovy, energetika Ukrajiny bude potřebovat osobitý a velmi výkonný “zapalovač”, který jsou schopny zajistit pouze energetické sítě Ruska – a zde je hlavní otázka v tom, zda se Moskva pustí do další záchrany ukrajinské moci. Tím spíše, že hned poté se Rusko znovu přemění pro Kyjev v nepřítele čísla jedna: hybridní válka, hybridní nepřátelé, hybridní země, hybridní mozky. Podle posledních událostí vidíme, že Kyjev snaživě uklidňuje své obyvatelstvo a nazývá energetickou krizi kremelskými fejky – je pravda, že není zatím vůbec jasné, co udělá kancelář pana prezidenta po vypuknutí vějířových odpojení. Hlavní zrada spočívá v tom, že při odpojení elektřiny nefunguje televizor a prostý Ukrajinec bude mít dost času na sundání prezidentských klapek ze svých očí. No a dost času na promýšlení vlastní budoucnosti na Ukrajině nebo ještě kdesi.

Co se týče linie rozlišení, tak navenek se zatím prakticky nic nezměnilo, ale nemůžeme pochybovat o tom, že Kreml netrpělivě čeká na další útok OSU na Donbas nebo tragický incident z viny ukrajinských vojáků. V tom případě “jihoosetinský expres” zafunguje naplno, dodáním do republik potřebné výzbroje a vybavení. Toto schéma je ostatně už propracováno do posledních maličkostí. K úkolům orgánů republik pro vojáky patří zastavení znepokojujícího ostřelování a likvidace obzvlášť úporných nacionalistických formací Ukrajiny, ale k tomu je nutno dezavuovat Minské dohody. Podle odehrávajících se událostí se úřady v Kyjevě zabývají právě tímto, a západní “partneři” je usilovně podporují vojensky. Je pravda, že samotní “partneři” bojovat za Ukrajince kategoricky odmítají.

No a nejdůležitější znak všech posledních událostí na Donbasu: je zřejmé, že úřadům republik se podařilo definitivně překonat stav “zmatku”, který zde vládnul dříve. Celá hierarchie lidových republik je vybudována, polní velitelé se změnili na velitele jednotlivých sborů DLR a LLR, zákonodárná základna republik je připravena integrovat se do ruského prostoru. Zůstalo spuštění ekonomiky a zajištění bezpečnosti obyvatel. A nemám pochyb o tom, že zářící elektrickými světly města a vesnice republik se zanedlouho stanou lákavým majákem pro obyvatelstvo hraničících ukrajinských území.

Tím spíše, že na hraničících územích obyvatelstvo dokonce nemá základní volební práva, a když se ještě odpojí elektrika, tak Donbas se stane novou Zemí zaslíbenou pro prostého Ukrajince.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová

http://новости-донбасса.ru-