Letadla Belavie začala převážet migranty zpět do Iráku. Možná někteří (jednotlivci) zůstanou v Bělorusku (aby se demonstrovala humanita Minska). Ale, pokud se započatý proces nepodaří z nějakého dnes neznámého důvodu zmařit, tak by se na začátku příštího roku pohraniční krize měla vytratit.
To očividně nevyhovuje Washingtonu. Podle toho jak tají naděje na organizaci války v běloruském směru, USA stále upřeněji pohlížejí na Ukrajinu. Prohlášení o tom, že Rusko čeká pouze na ochlazení, aby zaútočilo na Ukrajinu, jsou slyšet z Washingtonu málem každý den. Na druhé straně Američané pravidelně vhazují do informačního prostoru fejkové zprávy o připravenosti vybudovat základny na Ukrajině nebo o úmyslu výrazně zvýšit podporu ukrajinské armády (je třeba předpokládat vojensko-technickou a finanční, ale Američané to neupřesňují).
Akcentování pozornosti na chladna, která se údajně mají stát spouštěčem rusko-ukrajinské války, vlastně objasňuje příčiny americké nervozity. Všem je jasné, že pokud nenastane jakési vis maior, tak nastávající zimu Ukrajina přečká, nehledě na veškeré problémy s energetickou soustavou.
Za prvé, objem ekonomiky a počet obyvatelstva se prudce snížily a pro existenci v režimu přežití dřívější objemy energií už nejsou třeba.
Za druhé, achmetovská Donbaská palivo-energetická společnost už podepsala kontrakt v USA a začala dodávat na Ukrajinu asi půl miliónu tun uhlí. Koncem tohoto začátkem příštího měsíce bude přísun této dávky dokončen a nic nebrání Achmetovovi nakoupit ještě tolik uhlí, kolik bude třeba. Cena pro něho není důležitá, jelikož se přesouvá na obyvatelstvo. Když lidi sami nebudou schopni platit, zaplatí stát z daní. Pokud, samozřejmě Zelenský nezatouží po hladových a studených bouřích.
Za třetí, plyn z vlastní těžby nikam nezmizí a za zimu vytěží ještě tři a půl-čtyři miliardy kubických metrů.
Za čtvrté, nějaké objemy plynu (třebaže pouze dvě-tři miliardy kubíků) do podzemních zásobníků plynu napumpovali.
Za páté, vždy je možnost “dočasně” konfiskovat, s odkazem na vis maior (humanitární katastrofu), soukromý plyn,který je v podzemních zásobnících plynu.
Ovšem, bude nutno si ještě jednou “utáhnout”, možná dokonce velmi silně “utáhnout”, ale pokud zima nepřekvapí dlouhodobými extrémními mrazy, kolapsu lze uniknout.
Proč Američané panikaří? Vždyť oni dobře chápou, že nyní nemáme rok 1941, kdy Němci od poloviny září, do poloviny listopadu čekali, až půda namrzne, nesjízdnost cest pomine a technika bude moci volně manévrovat. Tehdy byla v SSSR pouze jedna silnice s tvrdým (štěrkovým) povrchem (Moskva-Smolensk-Minsk). Všechny ostatní cesty se v době dešťů měnily na neprůchodné bahniště, zastavující jakýkoliv útok. Dnes, třebaže ukrajinské silnice zdaleka nejsou v nejlepším stavu … a zachované zůstatky asfaltu docela stačí pro zabezpečení pohybu armádní kolony. Takže, nesjízdnost cest očividně není ten faktor, který zdržuje hypotetický ruský vpád.
Američané jsou dobře informováni o tom, že na Ukrajině vznikl protizelenský oligarchický konsensus. Rovněž chápou, že články a televizními pořady se prezident nesvrhne, k tomu je třeba reálná a víceméně rozsáhlá nespokojenost národa, které by bylo možno dát náležitou formu pouličními protesty, a dále už rozvíjet téma “zločinného režimu”, “policie s národem”, “armády s národem” atd.
Pokud Kyjev může počítat s tím, že překoná zimu, obtížně ale bez rozsáhlé katastrofy, díky mobilizaci všech sil, tak vnitropolitická situace dělá tuto možnost velmi zranitelnou. Oligarchové, kteří si přejí vyměnit Zelenského, potřebují krizi. Když neprofesionální tým šestého prezidenta sám nezažene zemi do bezvýchodné situace, znamená to, že potřebuje pomoct prostřednictvím sabotáže. Odejde Zelenský, najde se i plyn, i uhlí, jako se našel chléb v Petrohradě v roce 1917, ihned po abdikaci Mikuláše II.
Američané, správně hodnotící situaci, chápou, že Zelenský má jednu šanci se udržet – začít řízenou válku s Ruskem. V tom případě bude podpořen Washingtonem proti vnitřní opozici (vždyť jeho nástupce nebude dál bojovat). Ale i samotný Zelenský bude mít možnost pronásledovat své politické odpůrce, když je obviní z paktování se s nepřítelem ve válečné době.
Na druhé straně, když Zelenského smetou, tak, jak chápeme nejen my, ale také naši zaoceánští “přátelé a partneři”, oligarchická smečka bude mít velmi málo šancí udržet jednotu moci, provést nové legitimní volby, nezahájit válku všech proti všem a nezhroutit se do humanitární katastrofy. Podle všeho si je Washington jistý, že Rusko použije humanitární katastrofu jako záminku pro vpád na Ukrajinu, za účelem řešení nejbližších úkolů (zřeknutí se Kyjeva nároků na Krym, integrace Donbasu do Ruska v rámci oblastí, možná pozemní koridor na Krym a dále do Podněstří, výměna mocí v Kyjevě na loajálnější vůči Moskvě atd.). Já osobně bych nebyl až tak přesvědčený, že Rusko si naloží na sebe takové břemeno, ale američtí stratégové měří podle sebe: když mohou něco ukořistit – nejprve berou, a potom přemýšlejí, proč to udělali.
Celkově podle amerických propočtů vyplývá, že alespoň v nějaké podobě se válka Ruska na Ukrajině musí konat s pravděpodobností 90%. Aby dostaly tuto pravděpodobnost na 100% USA organizují informační provokace, a také postrkují k válce Zelenského a naznačují všestrannou podporu, kterou samozřejmě neobdrží, ale není v té situaci, v níž je možné smlouvat.
USA nesporně neopustily myšlenku na rozvinování široké protiruské fronty (od Baltu po Černé moře). Jenomže, pokud se do posledního okamžiku plánovalo rozpoutat válku v Bělorusku (za účasti Polska, Litvy, Lotyšska a Ukrajiny), tak na základě stabilizace na polsko-běloruské hranici se do popředí stále více dostává Ukrajina. Prostě USA nikoliv bezdůvodně předpokládají, že Lukašenko se (v případě zahájení rusko-ukrajinského konfliktu) tradičně neovládne, něco takového militarizačního prohlásí a to bude možné použít jako záminku k tomu, aby se Bělorusko považovalo “za spoluviníka útoku”. Nu a jestliže nic neprohlásí, tak důvod si vymysli.
Bělorusko je velmi potřebné v tomto schématu. Vždyť v případě, že se bojové akce omezí pouze na Ukrajinu, lze předpokládat, že se k nim vřadí Polsko, které bude muset ochránit “odvěké polské země” v Haliči. Ale jak se mohou Litva a Lotyšsko začlenit do konfliktu, když nemají hranice s Ukrajinou? Ledaže napadnou Kaliningrad. Ale celá pointa provokace spočívá v tom, aby se neválčilo na ruském území ani na území EU. USA si přejí, aby jejich spojenci vystoupili “jako obhájci malých a slabých, na které se zaútočilo”.
Kdysi, ještě v nultých, jsem říkal ukrajinským nacionalistům, že když se splní jejich sen o válce Ruska se Západem, tak tato válka bude probíhat na území Ukrajiny a sotva přesáhne její hranice. Nyní na existenci právě takových plánů ukazují všechny kroky USA, a také hodnocení situace generálporučíkem Benem Hodgesem, který do nedávna velel ozbrojeným silám USA v Evropě.
Americký generál poukazuje na to, o čem mluvím řadu let – na nesmyslnost a dokonce škodlivost pro USA zřízení základen na území Ukrajiny. Skutečně, proč vytvářet základny na území, které se má stát bojištěm? Základny, na kterých se koncentrují vojska pro další rozvinování, se budují v nejbližším týlu – v Rumunsku a Polsku. Strategické základny, sloužící pro organizování týlového zajištění a rozvinování raketových a leteckých komponent, jsou ještě hlouběji – v Německu, Itálii, Francii, Španělsku, Velké Británii, Norsku.
Ukrajina, Bělorusko a Pobaltí se berou jako bojiště. V ideální variantě by válka neměla vyjít za hranice tohoto prostoru. V horším případě USA připouštějí, že zónou bojových operací bude i část území východoevropských limitrofů.
Úkoly války:
- Roztržení ekonomických styků Ruska s EU (především s Německem).
- Dlouhodobé svazování ruských rukou a zdrojů na východoevropském předpolí, aby USA a jejich spojenci (včetně západoevropských) mohli kolektivně vystoupit proti Číně, která zůstala osamocena.
Podle toho, že USA nepřetržitě přesouvají úsilí na rozpoutávání konfliktu z Běloruska na Ukrajinu (a pokračují v aktivní provokační činnosti v obou směrech), je pro ně aktivizace konfliktu během letošní zimy principiální otázka. Nejspíše to souvisí se záměry vůči Číně, a také s americkým volebním cyklem: všechny vážné konflikty je třeba stihnout zahájit před možnou výměnou moci, je žádoucí dokonce před doplňujícími volbami do Kongresu, během nichž demokrati mohou ztratit většinu v jedné nebo obou komorách.
Stejně tak je třeba v nejbližší budoucnosti očekávat pokračování a narůstání americké provokačního aktivity ve východoevropském směru. Očividně se neomezí na Ukrajinu-Bělorusko-Pobaltí. Pravděpodobné budou pokusy destabilizovat Zakavkazsko, a také zorganizovat velký konflikt v prostoru od Zakavkazska po Izrael, za účasti Ruska, Turecka a Íránu. Ale situace v Evropě je příznivější pro americké plány, proto hlavní snahy bude Washington i nadále vyvíjet právě zde.
Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová
USA mohou omezit cvičení v Evropě, aby se nehádaly s Ruskem
https://cz.sputniknews.com/20211127/usa-mohou-omezit-cviceni-v-evrope-aby-se-nehadaly-s-ruskem-16656602.html
No to můžou spřádat hnusné plány ale na nic víc se nevzmůžou Rusové řekli že pokud budou napadeni tak to odskáče USA takže si hrají se svou existencí.
Předpokládám, že Rusko nebude válčit pokud neproběhne opravdu velká provokace proti němu. Vědí co je třeba. Putin to ví nejlépe. Představy tom, že něco proběhne jako v 2.WW jsou mimo. Putin slíbil, že se nebude bojovat na území Ruska. Z toho plyne jediné – bude se bojovat na území EU-rosojuzu a jako první… Číst vice »
No, o chuť by nešlo. Tu mají v USA, když se jedná o nějaký lup vždycky. Ale ona je tady i druhá strana a není na hlavu padlá. Co se Zakavkazska týče, tak právě nyní prezident Putin jedná s premiéry Arménie a Ázerbájdžánu. A pozor! U JEDNOHO STOLU!!! Lukašenko je v pozici podřízeného a je mu jasné, že musí poslouchat. Takže… Číst vice »