Velká powerpointová revoluce

Listopadová esej Petra Hampla

Dva měsíce, které uplynuly od amerického debaklu v Afghánistánu, stále jasněji ukazují, že tento konflikt byl z pohledu velitelů a manažerů velmi úspěšný. Vznikl tak model vedení konfliktu, který se pravděpodobně bude opakovat.

To je tvrzení, které může znít na první pohled absurdně, ale stačí se podívat z pohledu jednotlivých aktérů.

Vítězové…

Armádní velení. Nikdo nebyl nucen se po potupné porážce zastřelit, jak se to dělávalo za starých časů. Nikdo nebyl potupně degradován. V generálním štábu neproběhla čistka. Nedošlo k žádné radikální reformě vedení ozbrojených sil, kdy by se rušily celé úrovně velení nebo byli předčasně penzionovány celé skupiny důstojníků. Dokonce ani nejsou zprávy o tom, že by někomu byl snížen plat. Armáda se nadále soustředí na zásadní otázky, jako je jmenování transgenderových admirálů a vyhledávání nebezpečných extremistů – mladých bílých kluků, kteří skutečně chtějí bojovat proti nepříteli. Shrnuto a podtrženo: Další úspěšná akce.

Politici. Bidenova image byla afghánským debaklem těžce poškozena. Je však otázkou, zda to ve svém psychickém stavu dokáže plně docenit. Všichni ostatní na tom vydělali. Včetně části Demokratické strany a části zaměstnanců Bílého domu, kteří prosazují Kamalu Harrisovou. Nikdo nebyl vyhozen, nikdo nebyl hnán k soudu, žádný velký průšvih se nekonal. Takže také úspěšná akce. A dokonce i Biden bude možná před před příštími volbami v lepším postavení, než kdyby si Američané kladli otázku, jak zvládne řídit válečné operace.

Poradci a experti. Možná někomu nebyla prodloužena smlouva, ale rozhodně nedošlo k tomu, že by byl sbor poradců rozehnán. Média se spokojila s vysvětlením, že Biden neposlouchal dobré rady, a tím to skončilo. Pravděpodobně teď přijdou zakázky na další analýzy a doporučení, přičemž projekty se budou táhnout roky, s nulovými výsledky. Ti prozíravější doporučí, aby se armáda raději zaměřila na otázky klimatu a sexuálních menšin, což by udělala i bez nich. I z jejich pohledu byl Afghánistán úspěchem.

Zbrojaři a dodavatelé vojenského vybavení si taky nemohou stěžovat. Armádní rozpočet nebyl snížen, a daňoví poplatníci dokonce zaplatili vyzbrojení Talibanu. Jen tak dál!

Mezi vítěze můžeme zařadit i multikulturní aktivisty, kteří se chystají integrovat tisíce tlumočníků, a sponzory islamizace Západu.

V českých zemích bychom k nim mohli přidat nejrůznější „experty“, analytiky a politiky, co nadšeně podporovali posílání dalších a dalších mužů do naprosto zbytečného nebezpečí. Celé roky si užívali image zastánce úspěšné války, a po debaklu nic neztratili.

Lidé jednají na základě zpětné vazby, které se jim dostává. A v tomto případě zpětná vazba jasně říká: Pokračujte v tom! Dělejte to znovu a znovu.

… a poražení

To vynikne zejména, pokud si představíme alternativní scénář úspěšné války. Předpokládejme, že by Američané chtěli situaci v Afghánistánu opravdu změnit a opravdu zemi posunout k naší představě o lidských právech. Podpořili by tedy místní verzi Kemala Ataturka nebo Háfize Assada, a ten by zemi skutečně modernizoval. Postavil by zeď na hranici s Pákistánem, poslal dívky do školy, povolil jiná náboženství a zakázal by uplatňovat nejbrutálnější části islámského práva. Možná by dokonce zavedl omezené prvky demokracie. Západ by musel tolerovat, že taková modernizace je spojena s tou mírou brutality, jaká je v Afghánistánu normální. Navzdory této brutalitě by se Afghánistán stal lepším místem k životu a přestal by generovat teroristické skupiny. Pokud by však místní liberální diktátor byl skutečným vůdcem, pravděpodobně by rozpoutal afghánský nacionalismus, byl by nepřátelský vůči nadnárodním korporacím, nakoupil by nějaké zbraně od Číny a Ruska a skepticky by se díval na americké poradce. Západ by vyhrál, ale každá z výše uvedených skupin by na tom byla hůře než dnes.

Ale vraťme se ke skutečným událostem. Měli v Americe a západní Evropě také své poražené? Samozřejmě! A bylo jich mnohem více:

– řadoví vojáci zbytečně umírali v daleké zemi,

– jejich rodiny,

– daňoví poplatníci.

– další lidé, kteří se stanou oběťmi afghánské kriminality v USA a Evropě,

… a další.

Jenže nikdo z nich nemá dostatečnou politickou a finanční moc, takže na dopadu na jejich životy nezáleží.

Stejný trend vidíme i v Evropě. Po žádném větším atentátu nebo vlně násilí nenásledovala rezignace ministra nebo policejního ředitele, vyhazov osob odpovědných za migrační politiku nebo cokoli jiného. Dokonce ani ostudný případ, kdy britská vláda vyslala loď do Libye a přivezla džihádistu, který o dva roky později zmasakroval děti v Manchesteru, nevedl k tomu, že by byl někdo pohnán k odpovědnosti. Žádný šéf deradikalizačního programu se nedostane do problémů, když chovanec označovaný za vzorného, spáchá atentát. Žádný soudce se nedostane do problémů, když propustí džihádistu, který se vzápětí dopustí vraždy. Dokonce ani expert, který to doporučí, nepřijde o práci.

Čím hůře, tím větší bonusy

Do potíží se dostávají ti, kdo to kritizují. Vznikl tak zvrácený systém zpětné vazby. Čím víc škody napácháte, tím lépe se vám povede.

Je to jeden z nutných důsledků společenského systému založeného VÝHRADNĚ na prezentaci. Sociální programy, které zhoršují situaci chudých, jsou oslavovány jako úspěšné, pokračují a jejich manažeři jsou odměňováni. Brněnský program, který z klidné bezpečné ulice udělal ghetto, kde se nedá žít, dostal mezinárodní ocenění. Programy, které prokazatelně devastují životní prostředí, jsou odměňovány a přibývá jich. Stačí, aby někdo zdůvodnil, že to přinese planetě nějaký velmi vágní a velmi abstraktní prospěch. Ve jménu ochrany planety se vyrábějí miliony baterií plných těžkých kovů, louky a pole se nahrazují plochami solárních kolektorů, přírodní hnojiva se nahrazují chemickými, obří vrtule masakrují tisíce ptáků, ničí se schopnost půdy zadržovat vodu… a přírodní rozmanitost se nahrazuje tupým zalesňováním. Tyto důsledky byly mnohokrát analyzovány a lze se o nich dočíst v odborných časopisech.

Přijde někdo o práci? Odstupují kvůli tomu ministři? Povede to k zastavení dalších podobných akcí? Opět vidíme stejnou kombinaci – lhaní a zvrácenou zpětnou vazbu.

Funkce CPO (Chief Powerpoint Officer)

Jenže on je stejný princip uplatňován i v podnikové sféře. Žádný ředitel není posuzován podle toho, jestli produkt opravdu funguje a jestli opravdu pomáhá zákazníkům. Jde jen o zisk, a dokonce i s tím ziskem je to všelijaké. Nezřídka se stává, že firma je ve ztrátě, ztrácí jednoho zákazníka za druhým a manažeři mohou akcionářům tvrdit, že je oni osobně za nic nemohou, stejně je to vlastně úspěch, a vůbec. Takže jsou znovu a znovu vypláceny hvězdné bonusy. V posledních letech tak mohou postupovat zcela legitimně – do finančních výsledků korporací se totiž zahrnuje i zastoupení menšin, multikulturní programy a klimatická rizika. Prochází to mimo jiné proto, že na straně vlastníků jsou většinou manažeři investičních fondů, a oni rovněž chtějí vykázat úspěch a získat své bonusy. Schopnost vytvářet úžasné powerpointové prezentace vítězí.

Jenže někdy se stává, že powerpointové prezentace naráží na realitu. Plyn v té trubce prostě není a ti vousatí chlápci s kalašnikovy si nenechají říct. Pro ty, kdo sedí na mítinku, to zatím žádnou velkou nepříjemnost nepředstavuje. Leda by z toho bylo negativní pokrytí v tisku.

Americký sociolog Peter L. Berger představil v 80. letech model, podle nějž v západních společnostech probíhá třídní konflikt mezi třídou pracující se symboly a třídou pracující se skutečnými hmotnými věcmi. Soudě podle posledních událostí proběhla od té doby Velká powerpointové revoluce a symbolická třída převzala veškerou moc.