V Praze se pod patronátem primátora Zdeňka Hřiba konal Ujgurský kongres. Z hlediska ministerstva zahraničí to prý byla „soukromá akce“, která se konala zcela mimo rámec jeho činnosti.

Zdroj: Rukojmí

Úřadující ministr zahraničí Jakub Kulhánek si zahrál na „Vylhánka“, když odmítl kritiku, že se akce nezúčastnil (zlatý koronavirus!), ani jí neposkytl součinnost. Zároveň ale odmítl nařčení, že by „osobně intervenoval v neprospěch konání takové akce včetně příjezdu některých hostů“.

Z účasti se též kluzce vylhal paradoxně Hřibův spolustraník, výstřední kandidát na ministra zahraničních věcí Jan Lipavský, který tím podle některých cyniků dokázal, že má na tuto funkci jeden z nezbytných předpokladů.

Též předseda Senátu Miloš Vystrčil pouze zamával z dálky, protože mu zřejmě došlo, že s tím svým primitivním protičínským „tchajwanstvím“ daleko nedojde, když i jeho guru Sleepy Joe, tedy americký prezident Joe Biden, potvrdil, že Spojené státy neustoupily od politiky „jedné Číny“.

O to více byl vidět a slyšet útočný hrot lidských práv Pavel Fischer, pýcha Senátu a studnice morálky, pravdy a lásky. Kdoví, zda se po Vystrčilově vzoru z něj nestane Ujgurec.

V čem je tedy ten zřejmý zádrhel?

Když i zaujatě protičínský projekt Sinopsis před čtyřmi lety v článku „Ujguři – tak trochu jiní džihádisté. Proč ‚Islámský stát‘ úspěšně oslovuje muslimy v západní Číně?“ připustil souvislost Ujgurů s terorismem, asi na tom něco bude. Věc se snažil vysvětlit tím, že Ujgurové se k Islámskému státu nepřidávají z fanatismu náboženského, ale nacionalistického (ve dnech před konáním ujgurského kongresu však Sinopsis na svou kritickou argumentaci zcela zapomněl).

Nicméně Sinopsis tehdy připustil, že více než deset tisíc Ujgurů bojovalo za Islámský stát proti Assadovi v Sýrii, což se s proponovaným ujgurským využíváním „mírových, nenásilných a demokratických prostředků k rozhodování o politické budoucnosti Východního Turkestánu” dost podstatně míjí. Podle Sinopsis lze očekávat, že na čínské infrastrukturní projekty, související s projektem Nová hedvábná stezka, budou Ujguři čím dál častěji útočit. Islamismus a účast na mezinárodních teroristických aktivitách je pro ně prý jedním z mála dostupných nástrojů v boji proti útlaku.

V téže době zveřejnil portál „Novinky“ článek „Prolijeme potoky krve. Islámský stát poprvé pohrozil Číně“, v němž krveprolitím pohrozili právě Ujguři. Video zachycuje výcvik Ujgurů, kteří potom brutálně zavraždí údajné informátory nepřítele. Podle amerických expertů byli Ujguři též zapleteni do atentátu v istanbulském klubu Rein.

Sinopsis nedávno napsal, že současný prezident kongresu Dolkun Isa byl jako terorista veden do roku 2018 na seznamu Interpolu. Uvedl také pikantní věc, že „vloni Spojené státy odebraly ze seznamu teroristických organizací Islámské hnutí Východního Turkestánu, jehož údajné členy přes deset let věznily a následně propustily z neblaze proslulé věznice na Guantanámu. U žádného se neprokázalo spáchání teroristického činu.“

Takže Černého Petra mají v tomto případě buď Ujguři – nebo Spojené státy. Deset let věznit někoho jen tak zbůhdarma, tomu se říká státní terorismus. To se pak nikdo nebude moci divit, že se z těch vězněných lidí stanou velmi motivovaní teroristé. Nikoliv však vinou represí čínských, ale amerických. Vychovávají si tak Američané cíleně další teroristy, aby jim pak mohli připsat nějaký útok a následně zaútočit na čínské území?

Podivně poloslepá je další argumentace primátora Hřiba: „Jakýkoliv soudný člověk by měl podle mého názoru být znepokojen tím, že v roce 2021 existují v Číně koncentráky pro náboženské a jiné menšiny. Jako lékař mám problém také se zprávami o násilném odebírání orgánů.“

Bylo by zajímavě vědět, zda primátor Hřib měl podobný problém jak s americkým koncentrákem v Guantanámu, tak i s autorizovanými zprávami o násilném odebírání orgánů Srbům od slovutné odbornice, někdejší žalobkyně Mezinárodního tribunálu pro bývalou Jugoslávii Carly del Ponte, které zveřejnila ve své knize „Lov: Já a váleční zločinci“? A jestli ano, co proti tomu dělal? Nebo má problém jenom s některými odebíranými orgány? Nebo se v té době teprve ještě snažil rozum pobrat, a nyní ho má na rozdávání?

Každopádně jsou aktivity primátora Hřiba v tak ostrém rozporu i s touto mělkou zahraniční politikou, kterou předvádí současná vláda (i když, pravda, ještě budeme na „Vylhánka“ možná vzpomínat se slzami v očích!), že poskytují dostatek důvodů pro vážné podezření, že poškozují zájmy České republiky. A to je pole působnosti Bezpečnostní informační služby. Ta by měla promptně dodat informace exekutivním orgánům, aby provedly exekuci. Na Hřibovi. Ovšem nedodá-li, pak na sama sebe zastupujícím řediteli BIS Koudelkovi.

P.S.: Padlo jméno senátora Miloše Vystrčila, tak ještě jednu veselou poznámku na konec, protože samostatný článek si ten mrťafa nezaslouží. Na výročí 17. listopadu to světlo našeho Senátu, ta nádoba plná moudrosti, totiž prohlásil, že „klíče jsou symbolem svobody“. Dokonalá ilustrace, v jak zmatené době žijeme.