Profesor a antropolog Ivo Budil se s ohlédnutím za výročím 17. listopadu 1989 obává, že naše společnost není svobodnější. Naopak jmenuje konformismus, netoleranci, moralizující hysterii a úpadek racionality. V souvislosti s dehonestováním prezidenta Zemana během jeho hospitalizace ze strany kavárny a pravdolásky pak profesor Budil mluví o fašismu pro zbabělce. A ohlášená vláda Petra Fialy? Tu považuje po personální a odborné stránce za nejslabší od roku 1989.

Exprezident Klaus dostal ,,za uši“ za výrok, že komunistický režim nepovalili studenti, ale postupně se zničil sám. Prezident Zeman sdělil, že k našemu 17. listopadu došlo v důsledku historické kauzality, jednak díky Michailu Gorbačovovi a jednak díky předešlým změnám v Polsku, Maďarsku a NDR. Jak se realita kryje s tím, co každoročně slyšíme na oslavách výročí sametové revoluce? Které organizují již většinou mladí.

Přiznám se, že jakožto přímý účastník demonstrace na Národní třídě 17. listopadu 1989 a poté místopředseda studentského stávkového výboru na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy prakticky neposlouchám oficiální projevy při oslavách sametové revoluce. Již několik let jeden z nich pronáší bývalý vysoký studentský funkcionář KSČ, který se ještě v pondělí 20. listopadu 1989 radil se svými spolustraníky, jak studentskou okupační stávku potlačit. Nenechám si své osobní vzpomínky a životní zkušenost ukrást či pošpinit současnými oportunisty či progresivistickými radikály.

Miloš Zeman má samozřejmě pravdu, pokud jde o „velké dějiny“. Končila studená válka a východní blok přecházel do sféry vlivu Spojených států amerických. Listopadové události představovaly dílčí epizodu tohoto procesu. Přímí účastníci ale prožívají „malé dějiny“, ve kterých se osvědčují, nebo selhávají. Zákonitě jim chybí dnešní nadhled. V létě 1989 jsme viděli nástup nekomunistické vlády v Polsku, na podzim následoval exodus východních Němců, opuštěné trabanty v ulicích Malé Strany a pád Berlínské zdi. Když jsem se v sobotu a neděli 18. a 19. listopadu 1989 procházel centrem Prahy, připadalo mi, že vzniklo mocenské vakuum. A že toto je přesně chvíle, kdy může na scénu vstoupit lid jako skutečný zdroj a nositel politické moci. Byl to pro mě silný formativní demokratický zážitek.

Možná jsem byl jako naivní řadový student oklamán a manipulován, ale jsem přesvědčen, že karnevalová a kýčovitá fraška, kterou dnes mainstreamová média a pravdoláskaři sehrávají v souvislosti s výročím sametové revoluce, má za cíl znemožnit a zakrýt opravdovou lidovou demokracii, jejíž obrysy bylo možno během listopadových událostí roku 1989 zahlédnout.

Heslem letošních oslav bylo „Díky, že můžem“. Dvacetiletí lidé děkovali za to, že se mohou svobodně vyjádřit. Nabízí se otázka: „Můžem“ skutečně? A „může“ každý? Je ta vděčnost mládeže namístě?

Mladí lidé mohou určitě v mnohem vyšší míře uskutečnit své sny a realizovat osobní potenciál, než tomu bylo před rokem 1989. Prostor pro pracovní energii a tvůrčí síly je výrazně rozsáhlejší, i když ne vždy je bohužel využit. Svoboda projevu je ústavně zakotvena a formálně chráněna, ale společnost jako taková svobodnější není.

Součástí životního stylu a povinnou mentální výbavou jedinců, kteří aspirují na privilegované postavení, je progresivistický světonázor vedoucí ke konformismu, netoleranci, moralizující hysterii a úpadku racionality. Výsledkem je společnost, která je jako celek omezenější, netolerantnější a méně vzdělaná, kultivovaná a tvořivá, než tomu bylo v uplynulých desetiletích.

„Rehabilitoval“ se prezident Zeman rozhovorem na TV Nova jakožto „příčetný“ a schopný prezident? V jakém světle se nyní ocitají senátoři, kteří ho chtěli odvolávat? A třeba umělec David Černý pravil, že „tu svini uzdravili cizí krví“ a že „lítost nad ním není namístě”. Takto vyhrocených vyjádření bylo z „kavárenské strany“ dost. O čem to svědčí?

Pan prezident se navzdory prodělané vážné nemoci projevil jako pohotový a vtipný řečník. A rovněž se ukázalo, že mainstreamová média nejsou schopna ve svých řadách nalézt redaktora, který by byl schopen s Milošem Zemanem držet intelektuálně a rétoricky krok. Senátoři, kteří byli zapleteni do odpudivé kauzy jeho „odvolávání“, by se měli veřejně omluvit a odstoupit, i když se obávám, že podobné adekvátní gesto se nachází zcela mimo jejich morální horizont.

Panu Davidu Černému bych nepřál, aby o něm v případě jeho závažné choroby okolí a bližní hovořili tímto způsobem. Karma je však často neúprosná. Vyjadřování „kavárny“ či „pravdolásky“ plynule přechází do dehumanizujícího slovníku připomínajícího meziválečný fašismus a rasismus, aniž jsou jeho tvůrci ochotni obdobně jako kdysi fašisté a nacisté nasazovat za své přesvědčení životy. Je to takový „fašismus pro zbabělce“.

V krizové situaci nastupující covidové vlny končí jedna vláda, nastupuje druhá a zdá se, že při řešení problému si moc nerozumějí. Jak to celé vnímáte?

Jestliže se představitelé nastupující vlády velmi ostře a nekompromisně po celou dobu pandemie vymezovali vůči opatřením zaváděným odcházející vládou a nejevili nejmenší snahu o kooperaci a vstřícnost, je jasné, že míra komunikace a porozumění mezi nimi bude minimální. Jak záhy nová vláda pocítí, byla to velmi neprozřetelná a krátkozraká politika, která se obrátí proti ní samotné. Ukazuje se, že právě sestavená vláda nemá žádný konkrétní plán a bude improvizovat. Není ji třeba litovat, je pouze škoda, že to bude stát další životy a zdraví našich občanů.

Na Staroměstském náměstí 10 tisíc občanů demonstrovalo proti covidovým restrikcím. Jistě je lze odsoudit. Nicméně, jak vnímáte zklamání odborníků z účinnosti vakcíny? Co heslo „Tečka za koronavirem“, která tečkou nebyla? Co běžná lidská otupělost v tom smyslu, že už nemají chuť trpět pro přežití starých a nemocných? Jakou radu má v každé z těchto otázek poskytnout společenský vědec?

Západní civilizace je silně disfunkční, hodnotově a materiálně upadající a kognitivně nepříliš výkonná. Nyní opět vede válku se silami přírody, která si své smrtící zbraně vytváří stovky miliónů let. V minulosti se nebezpečné viry a bakterie prohnaly celou populací jako blitzkrieg. Zahubily až třetinu obyvatelstva a poté na určitou dobu pominuly. Už dva a půl roku probíhá zdlouhavá a vyčerpávající zákopová válka s covidem. Naše zbraně jsou jako v každé válce občas účinné a občas fatálně selhávají. Máme nechat covidu volný průběh a zajistit si tak klid, mír a „normální život“ za cenu obětování životů některých našich bližních?

Jednou ze zásad konzervatismu je, že příliš nevěří ve schopnosti společnosti a v soudnost jedince, ale o to více lpí na altruismu. Tam, kde jiní vidí celosvětovou konspiraci mocných, spatřuji spíše škálu sahající od neschopnosti politiků smíšenou s chamtivostí a zištností farmaceutických korporací po heroismus individuálních zdravotníků a lékařů. Mojí oblíbenou knihou jsou Bojovníci se smrtí od Paula De Kruifa.

Kandidát na ministra průmyslu a obchodu za STAN Věslav Michalik je hlasitým proponentem Green Dealu. Je si vědom toho, že jeho aplikace povede k sociálním problémům, ale tvrdí, že postřílet se navzájem nebo uhořet kvůli oteplování je vlastně to samé. Čili se to musí fázovat tak, aby to „bolelo“ snesitelně. Co říci k takové logice zejména v kontextu současných vysokých cen.

Myslím, že nejsem jediný, kdo si přeje, aby pan ministr byl ve funkci co nejkratší dobu, a my se tak nemuseli vyrovnávat s důsledky jeho podivné „logiky“. Green Deal je metaforou hospodářské sebevraždy Evropy ve prospěch nadnárodních korporací, které svůj zisk převedou do Asie či jiného slibného regionu a bez nejmenšího sentimentu zanechají náš kontinent v bludném kruhu chudoby. Naštěstí Evropané již od starověku disponující celkem osvědčeným prostředkem pro řešení vypjatých momentů svých dějin. Nazývá se to lidová vzpoura.

Mimochodem, kde se dle vás vzalo takové nadšení pro klimatickou změnu mezi střední třídou a i mezi nejbohatšími? Ty vrstvy jsou rozdílné, čili i motivace asi budou rozdílné. A otázka je, jak dlouho vydrží.

Západ chudne, střední třída se vytrácí a probíhá nelítostný boj o zařazení do sjednocené privilegované třídy bohatých, která se neprodyšně izoluje od opovrhované „chudiny“. Jedním z důležitých kritérií začlenění do té „správné společnosti“ je přijetí „boje za klima“. Nehledejme v tom hlubší racionální zdůvodnění, je to v zásadě akt víry.

Jestliže by se západní civilizace rozhodla opravdu adaptovat na klimatické změny, s intelektuálním nasazením hodným programu Manhattan nebo Apollo by se vrhla například na výstavbu a rozvoj atomových elektráren a pokročilých technologií a dokázala by bezpochyby úžasné věci. Rozhodně by se nezaměřila na dovoz plynu z Ruska a technologických komponentů pro energetická zařízení z Číny.

Váš tip, pane profesore: Jaký approval rating, tedy míru souhlasu veřejnosti s její prací, bude mít v březnu 2022 vláda Petra Fialy? A v jakém stavu bude naše země??

Domnívám se, že po personální a odborné stránce je kabinet Petra Fialy bezpochyby nejslabší vládou po roce 1989. Překvapivé je, že to v zásadě ani nijak nezakrývá, a to přes mohutnou mediální podporu, jíž se těší. Je to otevřené přiznání rezignace na politickou a hospodářskou svrchovanost naší země, jak to odráží i obsazení postu ministra zahraničí. Nevím, do jaké míry si toho veřejnost v březnu 2022 bude již vědoma a jak se to projeví v ratingu vlády. Lidem je však již nyní zřejmé, že nastávají obtížné časy, v nichž jim vláda nebude schopna či ochotna pomoci. Každý si bude muset hledat cestu vlastního více či méně důstojného přežití.