PRÝ NEJPITOMĚJŠÍ NÁROD…

Zdroj: Kosa zostra, autor Xaver

Když nadešel čas budování 2. kapitalismu v Čechách, zavály mě pracovní okolnosti na jedno ministerstvo, kde jsem se pohyboval přímo v blízkosti samotného pana ministra. Na starosti jsem měl hlavně jeho kontakty s médii, redakci a autorizaci odcházejících článků či rozhovorů nebo přípravu podkladů k nejrůznějším jednáním a další úkoly. U těch podkladů si pan ministr přál, aby byly „pěkné“ a obnášely maximálně tři strany! To pochopitelně nešlo tu a tam skloubit (myslím tu délku), což mívalo za následek nakyslou atmosféru v sekretariátu nebo v autě cestou na místo jednání.

K těm dalším úkolům patřilo také filtrovat zájemce o setkání se samotným ministrem či alespoň o rozhovor po telefonu. To přinášelo občas velmi zajímavé zápletky, které si pamatuju i po těch málem tří desítkách let. Tak například volala jakási paní Černá, že potřebuje nutně mluvit s ministrem, a byla neodbytná a neochotná naslouchat mým argumentům. Jenže tu paní Černou se mnou hrála a následně se rozesmátá představila jako MRs. Black, dodávám pro jistotu že Shirley Temple – tehdejší velvyslankyně USA v Praze.

Další příhoda – a tou už skončím – je statisticky téměř nemožná, ale o to zábavnější (i když mně nakonec do smíchu moc nebylo). U pana ministra se na určitý den a hodinu objednal významný podnikatel (ty jsme tehdy rádi „brali) jménem MacIntosh, nebo tak nějak. Jakýmsi tajemným labyrintem bezpočtu telefonátů a domlouvání a jazykových asi bariér se přihodilo, že v dohodnutou hodinu se v přijímací místnosti na sekretariátu objevili MacIntoshové dva: jeden Američan a jeden Skot – v sukni. Představili se a velice se bavili, stejně jako my při pohledu na tu károvanou sukni…Mně však do smíchu moc nebylo, protože jsem musel rozhodnout, který je ten „hlavní“?

Po tomto poněkud rozverném úvodu začnu už ale psát na vážnou notu. Ano, čerstvá „socialistická zdechlina“ lákala uchazeče o chutné sousto z mnoha kapitalistických a postupně i dalších států. Nejdříve ve velkém skupovali činžáky, paláce, zámky a všemožné další baráky za babku (i mnozí naši se později poučeně přidávali). Mladí poradci kolem ministra razili zásadu, že to nevadí, nemovitost přece ven neodvezou (to nemá chybu!).

Poté začaly přicházet tak zvané poradenské firmy, po stovkách, jež potřebovaly často samy poradit, jak tady fungoval ten komunismus. Až konečně „udeřila jejich hodina, otevřely se brány“, nastoupili investoři všeho druhu: banky, pojišťovny, telekomunikace a podnikatelé postupně do všech sfér naší ekonomiky; zejména do těch, které by v mezinárodní konkurenci neobstály, ale i do těch „dobrých“, až nakonec už nám nepatří téměř žádné… A výsledek už známe: samozřejmě, že nemovitosti/stavby mnohdy úžasné a reprezentativní tu zůstávají, avšak výnosy z nich v objemu mnoha set miliard ročně mizí v nenávratnu, bez jakéhokoli užitku a prospěchu pro tuto zem a její obyvatele.

Mnozí se už jistě ptáte, proč tyto známé věci znovu omílám? Chci se totiž s vámi podělit o jeden obdržený mail (autorství není zřejmé), který se váže k názvu článku a z něhož budu dále vybírat a který – určitě k překvapení mnoha čtenářů – vypočítává (doufám, že zasvěceně), jak jsme ve světle předešlé úvahy s mnoha našimi tradičními výrobami a produkty dopadli. Je to nejen překvapivé, ale vpravdě i neveselé čtení, i když jen na pár příkladech.

Mochovská zelenina

Pokud dnes do Mochova zavoláte a budete chtít hovořit s někým, kdo má na starost výrobu, neuspějete. „To musíte volat do Rakouska, veškerá výroba se přesunula tam, tady je už jenom obchod“, říká do telefonu spojovatelka. A skutečně. Výrobky, které jsou dnes v obchodní síti stále prodávány pod značkou Mochov, respektive Mochovská zelenina, mají na obalu připsáno Made in Austria.

Tuky

V povltavských tukových závodech v Nelahozevsi dostalo výpověď přes šest stovek lidí. Výsledkem je, že všechny rostlinné tuky, které z Nelahozevsi do českých kuchyní putovaly (Perla, Flora, Rama, Hera) jsou dnes dováženy z jiných evropských závodů.

Pražské čokoládovny Orion

Z Polska se na český trh dovážejí i některé cukrovinky s logem pražské čokoládové hvězdy Orion, zrozené v roce 1896. Dnes z produkce švýcarského koncernu Nestlé.

Káva Jihlavanka

Když chtěl týdeník Ekonom od koncernu Tchibo informaci o aktuálním místě výroby kávy Jihlavanka, nejprodávanější kávy na našem trhu (která se kdysi skutečně pražila v Jihlavě, ale v roce 2005 se výroba přestěhovala do Vídně), odpověď nedostal. Výrobní závody máme ve více zemích, ale konkrétní místa nesdělujeme, uvedla PR manažerka české pobočky Tchibo.

Zábřeh na Moravě – Sunar

Na zaslané otázky nereagoval ani švýcarský koncern Hero, který na český trh uvádí dětskou výživu pod tradiční značkou Sunar. Z údajů na obalech lze ale dovodit, že aktuálním místem původu je převážně Velká Británie, u některých produktů Španělsko. Přitom ještě do roku 1999 se Sunar vyráběl v Zábřehu na Moravě.

Sedlčanský Hermelín

Plísňový sýr prodávaný pod značkou Sedlčanský Hermelín je další ze stálic českých ledniček. Jaké překvapení na zákazníky asi čeká, když zjistí, že některé šarže pocházejí z Polska.

České značky z ciziny, to není jen záležitost potravinářského průmyslu.

Akuma z Mladé Boleslavi

Například autobaterie Akuma se dnes vyrábějí v Itálii (veškerou výrobu tam z Mladé Boleslavi přesunul italský koncern Fiamm, který Akumu ovládl už v roce 1998).

Zápalky Solo Sušice

Výroba zápalek Solo se ze Sušice přesunula do Indie.

Elektrospotřebiče ETA

Výroba elektrospotřebičů ETA se přesunula zase do Číny.

Kromě shora vyjmenovaných to jsou stovky, ne-li tisíce dalších strojních, sklářských, textilních, dřevařských, potravinářských (Fruta), cukrovary, mlýny, výroba mlýnských strojů Pardubice, hutních – metalurgických, sléváren, elektrotechnických, optických atd., dalších výrob, které byly prodány za devalvovanou korunu do zahraničí. Stroje demontovány a odvezeny, provozy zbourány a zplanýrovány, viz. Praga, přesná výroba diferenciálů a další přesné součásti – Indie.

Díky americkým sankcím jsme zabili další prosperující firmy, které dodávaly výrobky do Ruska. Přesné strojírenství pro ropný a plynový průmysl, atomové strojírenství, Lakrum, Olma atd. Rovněž velké množství položek. Nechali jsme se zašlápnout jako červi, naříká autor a v závěru se sugestivně ptá:

Může být na zeměkouli pitomější národ?

Je to sice dost příkré, ale u mnohých to padne na úrodnou půdu. Nicméně za vším tím hledej nikoli ženu, ale neschopné, tu a tam prodejné české politiky od převratu až – mám velkou obavu – po ty nadcházející, jak odhaduje také soudruh Josef Skála (snad se vás, čtenáři citace od něho nedotkne):

„Jsou to věrní dědicové těch, kdo inscenovali loupež tisíciletí a proměnu země v cizí dojnou krávu a poskoka. Hraběcí rady jim mohly fungovat jen z opozičních lavic. Teď nám nadělí šokovou terapii ještě bolavější než tu z 90. let… Pětikoalici na jedno použití čeká závod s časem. Aby nás postavila před hotovou věc, dřív než se bude muset dekovat. Do voleb v regulérním termínu vydrží jen sotva. Než ale padne, může napáchat i škody napravitelné jen velmi obtížně.“

Tu jeho i mou obavu bezezbytku slibuje „soubor“ těch, co po vyhraných volbách tuto zem povedou. Například nejvyšší post v dolní sněmovně má dík tomu podvodnému spolčení obsadit poslankyně Pekarová, jejíž odbornou průpravou je nenávist a hloupost. V internetové anketě s jejím postem souhlasí jen 5 % hlasujících, 90 % je proti. Tak kdo ji vlastně volil?! Nebo ten Rakušan, co chce zahájit ministerské bačování prověrkami, takže bez vyhozených odborníků bude „lovit ryby ve vzduchu“, jako jemu podobní po roce 1968. Přímo hrůzu u mě vyvolává poslanec Gazdík („mí Valaši“ mě zklamali), prý bývalý neschopný učitel, který se drápe na ministra školství, na těžce zkoušený resort, který musí nutně udělat něco s tragicky klesající vzdělaností.

Raději bych se tím dnes nechlubil, ale už v článku „Tak už jej máme za sebou“ (5. ledna 2021) jsem napsal:

„A za „pirátským bukem“ už číhá pochopitelně i takový politický „formát“, jako stávající poslanec Gazdík, který si určitě nenechá ujít příležitost povýšit. Nebo představa, že na jakési židli ve vládě zasedne vedle něj třeba Michálek, mě děsí stejně jako nezkrotitelná pandemie…“

Mohl bych podobně pokračovat resort za resortem: většinou jen kariérismus, nevzdělanost, nekompetentnost…Přitom se na nás valí ekonomická krize horší než v roce 2008, k tomu katastrofa v energetice a děsivý nárůst covidové pandemie. A to ještě netuší/me/, jaké další tlaky a překvapení na nás dopadnou z blízké, bruselské i vzdálené ciziny. S tím by se těžce vypořádávali i ti nejskvělejší odborníci a muži/ženy doslova a do písmene na svém místě. Jenže zvolili jste (já se důvodně „vynechávám“) si takové? A v té souvislosti mi dovolte tu opovážlivost: neměl by se tedy titulek článku vztáhnout spíše na váš nedávný výběr těch, co se chystají vést tuto zemi…?

Na základě toho, co byť jen krátce po volbách vidím a zažívám, nevylučuji, že jednou budu moci konstatovat to samé, co o podobných napsal kdysi americký autor Henry Miller: byli to nuly v každém smyslu slova. Budu-li naopak spokojený, sdělím to tady…