Projev Jana Kavana 17. 11. 2021 na Klárově

Vážené dámy, vážení pánové, přátelé a kolegové,

když jsem si přečetl, co jsme před lety na výročí 17.listopadu požadovali, tak všech 16 bodů je dnes stále aktuálních. Každý jeden z nich včetně právního státu, jistoty bydlení nebo nezávislosti médií. A až nová vláda začne realizovat své představy, tak se nám možná o bezplatném zdravotnictví či bezplatném školství bude jen zdát.

Stále na tu historickou událost vzpomínám. 20 let v emigraci jsem o ní snil a snažil se pomáhat lidem, kteří ji nakonec realizovali. Ty naděje, sny, plány a iluze mám stále vryté do paměti. Zůstala jistá hořkost z nesplněných očekávání.

Pracoval jsem tehdy ve Špalíčku pro OF, kde mne navštívil známý reportér britské televize BBC John Simpson, a ptal se mne na můj odhad dalšího vývoje. Řekl jsem mu, že pravděpodobně na řadu let převládne thatcherismus s lidskou tváří, ale že po několika generacích si lidé zvolí nějakou formu sociální demokracie, tedy sociálně spravedlivé společnosti, která se bude řídit demokratickými pravidly. Přiznám se, že jsem se hluboce mýlil. Thatcherismus sice ODS prosadila, ale moc lidskou tvář neměl ani náhodou. A o sociálně spravedlivé společnosti se nám dnes může jen zdát. A i po 32 letech žijeme ve státě s velmi nízkou úrovní politické kultury, kde fungování demokracie je malátné a ochromené, ve státě, který není schopen zajistit VŠEM občanům důstojné životní podmínky.

Ani v listopadu 89 jsem netrpěl přehnanými iluzemi o schopnosti volného trhu vyléčit všechny neduhy společnosti. Ale nečekal jsem, že se vůbec nepoučíme a vrátíme se někam na začátek 20.století. Bylo by nošením dříví do lesa opakovat, že demokracii nelze redukovat jen na právo jednou za 4 roky vhodit volební lístek do urny. A v žádném případě není „dobře fungující demokracie diktaturou parlamentu“, jak svůj ideál popsal Benjamin Kuras v Respektu.

Polský disident Adam Michnik už v červnu 1990 připomněl, že „Každá revoluce – ať krvavá či nekrvavá – se odvíjí ve dvou etapách. V první převažuje zápas za svobodu, v druhé boj o moc a pomsta vůči zastáncům starého režimu…Logika msty …nejprve vede k očištění od včerejších nepřátel…Potom přicházejí na řadu odpůrci revanše, donedávna představitelé opozice, a nakonec jejich obhájci…“. Tento pravdivý popis je dodnes aktuální. A revoluce stále požírá ty poslední své děti, které zbyly.

A polistopadové elity si svůj svět úspěšně brání obyčejnými autoritářskými prostředky za pomoci korupce, zmanipulovatelných médií, dezinformací a paralyzovaného práva.

Nastupující Fialova vláda oznámila, že chce obnovit havlovskou politiku. V zahraniční politice to znamená nekriticky obdivovat vše, co sem přijde zpoza velké louže, včetně vojenských operací bez mandátu RB OSN. A pokud jde o domácí politiku, tak Havel vytvářel fantastické iluze, když tenkrát sliboval, že podpoří vše, „co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoli důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují“. A také sliboval reformy, které nepovedou „ke ztrátě základních sociálních jistot“. To byla superobrovská iluze.

Iluze mají kupodivu silný kořínek. Snažíme se je pohřbít už řadu let, ale přesto volby vyhrála koalice vedená ODS, na jejíž politiku antisociálních škrtů je snad těžké zapomenout.

Musíme se snažit tyto iluze definitivně pohřbít. Možná tomu pomůže asociální politika vznikající vlády. Bez iluzí budeme méně naivní, lépe informovaní, poučení a realističtější. Nedáme se opít rohlíkem ani vábením nějakých novodobých mocichtivých mesiášů nebo starými, protřelými a zkorumpovanými politiky..

Vždycky se mi líbila slova Jiřího Wolkra o tom, že sny lze zabít tím, že je realizujeme. 17.listopad 89 dal popud k mnoha snům. Měli bychom je společně zabít tím, že je budeme realizovat nekompromisně a bez iluzí, bez korupce, bez živení různých předsudků, bez manipulace a klamu, věcně a s jasným cílem zajistit důstojné podmínky pro všechny občany! Bude to nesmírně těžké, ale žádná jiná cesta neexistuje. Vzdát se nepřichází v úvahu.