Projev Ivana Davida 17. 11. 2021 na Klárově

Dnes si připomínáme datum, které je spojeno se dvěma různými událostmi.

Šlo o uzavření českých vysokých škol po pohřbu Jana Opletala jako součásti postupné likvidace českého národa a slovanských národů vůbec.

Druhou událostí byly akce, které vyústily v roce 1989 v takzvanou Sametovou revoluci. Totiž na rozdíl od jiných barevných revolucí se při ní nestřílelo.

Šlo o to, že vládnoucí Komunistická strana si sice uzákonila svoji vedoucí úlohu, ale nedokázala naplnit přání občanů, ani ta realistická.

Občané rádi přijali sliby, že za pár let doženeme v životní úrovni Rakousko. Po třiceti letech jsme od něj stále stejně daleko.

Vítězové chtějí maximalizovat svůj zisk, růst mezd je v protikladu k jejich zájmům.

Uplatnila se svoboda. Totiž svobodná zvůle. Bezostyšný parazitismus držitelů ekonomické a politické moci. Obojí podporované prodejnými médii a s mocí kolaborujícími umělci.

Česká strana sociálně demokratická zradila a přešla na levičácký liberalismus a KSČM projevila neochotu a neschopnost. Úzká skupina vedoucích funkcionářů se stará o sebe. Proto obě strany vypadly z Parlamentu.

Většina ostatních politických sil více nebo méně kolaboruje s domácími a zahraničními parazity.

V listopadu 1989 jsem se s ekologickými aktivisty setkal s čechofrancouzským historikem a zeleným politikem Dr. Fišera-Horským. Aktivisté mu předestřeli plány na odsiřování tepelných elektráren jako zásadní politický cíl. Odpověděl: “To je hezké, že chcete bojovat proti polucím, jenže vám hrozí, že za pár let vám v této zemi nebude nic patřit.“ Ani já jsem si to tehdy neuměl představit.

Pamatuji si na schůzi Občanského fóra v prosinci 1989 ve Výzkumném ústavu psychiatrickém.

Mladíci činili revoluci. Pravili, že je potřeba najít důvody pro vyhození ředitele.

Zeptal jsem se primáře: „Co tomu říkáš?“ Odpověděl: „Víš oni si myslí, že je to poslední revoluce v jejich životě.“

To nejhorší nás teprve čeká. Prohlubující se krize. Krize morální, kulturní a sociální.

A neodvratně nastane krize ekonomická. Jejími oběťmi budou všichni, kteří nebudou moci zaplatit rostoucí náklady. V posledních letech v Evropské unii rychle roste počet bezdomovců. Roste energetická chudoba a poroste chudoba bez přívlastků.

A roste riziko válečného konfliktu. Pokud by došlo k válce v Evropě, nebude co závidět ani těm, kteří ji přežijí.

Právo vést národ má jen taková politická síla, která dokáže najít východiska, ne taková, která je součástí úpadku.

Pokud se taková nenajde, bude to konec národní identity.